Kdybych byla ženou v Polsku


Polské ženy dnes vstupují do stávky na protest proti projednávanému protipotratovému zákonu.

Kdybych byla ženou v Polsku, vstoupila bych dnes do stávky. Vstoupila bych do ní proto, že se tamní vláda úplně vážně zabývá návrhem, který přes všechen svůj rádoby ušlechtilý důraz na tradiční rodinu nebo právo plodu na život sleduje jednu jedinou věc: skrze naprostý zákaz interrupcí ovládat těla polských žen, a tím i ženy v Polsku jako takové. Vstoupila bych do stávky, ale musela bych se sama sebe ptát, jestli se za svá základní práva musím bít právě tím způsobem, že odmítnu jít do práce. Zvláště pak do takové, ve které jsem jako žena často obětí genderové diskriminace. Přemýšlela bych, jestli si mé nepřítomnosti všimnou muži i z jiného důvodu, než že jim dnes nikdo neuvaří kafe nebo nenachytá podklady pro důležité jednání. Možná bych se musela ptát, jak se má vlastně stávkovat v těch pracích, které společnost bere jako samozřejmý úděl v životě ženy. Dá se jít do stávky za dveřmi bytu a nenakrmit své vlastní dítě nebo se nepostarat o nemocného rodiče?

Mateřskou lásku nenařídíš

Kdybych byla ženou v Polsku, zajímala bych se, jestli je s návrhem zákona na stole i nějaký reálný plán, jak se vypořádat s dětmi, které vzejdou z nechtěných těhotenství. Kdo se o ně postará namísto jejich rodičů? Zajistí polská vláda nebo církev i takovým dětem právo na dobrý život a kvalitní péči tak, aby netrpěly? Nařídit mateřství neznamená vzbudit v někom mateřskou lásku, dost možná naopak. Připravují se nějaké podpůrné terapie pro ženy, které v případě přijetí protipotratového zákona budou donuceny mít i to dítě, které bylo počato při znásilnění nebo incestu? Co matky, které budou muset donosit a porodit mrtvé dítě? A ví někdo, jak zamezit ještě většímu rozmachu mrzačení žen neodborně provedenými interrupcemi, které je mnohdy připraví o plodnost, nebo jak zabránit potratům vykonaným v zahraničí?

Protipotratový zákon prohloubí příkop mezi právy žen a právy mužů.

Co je vlastně legitimní požadovat v situaci, kdy se má vlastní děloha má proměnit ve státní? Je možné v reakci na kontrolu ženských děloh volat třeba po sterilizaci mužů, alespoň těch, kteří nechtějí mít děti? Případně se při zakládání rodiny rovnou spoléhat výlučně na umělé oplodnění? Je to přece ten nejefektivnější a nejbezpečnější způsob plánovaného rodičovství, ve kterém by kromě role matky byla stejně akcentována i role muže… Bohužel pochybuju, že by něco z toho vymýtilo sexuální násilí na ženách. Naopak jisté je, že protipotratový zákon prohloubí příkop mezi právy žen a právy mužů. Hrozné je, že se to pravděpodobně činí vědomě.

Nejpočetnější diskriminovaná skupina

Nejsem ženou žijící v Polsku. Dokonce ani nežiju v zemi, kde by téma potratu bylo tématem politickým, přestože je společensky tabuizovanou a vytěsňovanou záležitostí. Jenže jen o tři sta kilometrů dál, ve vedlejší zemi, se už týden řeší věci, které se mnohým z nás zdají pořád ještě nepředstavitelné a nemožné. I proto se ptám, co bude dál.

Navzdory všem mezinárodním doporučením co nejmenší restriktivnosti v otázkách interrupcí se v Polsku pomalu vydávají opačným směrem. Na konci stojí zákonem posvěcená kontrola celé poloviny polské společnosti. Proto jdou dnes polské ženy do stávky. My ostatní bychom je měly/i podpořit a doufat, že výsledkem stávky nebude „jen“ odmítnutí protipotratového zákona v Polsku, ale i nastartování širších emancipačních procesů směřujících k zrovnoprávnění žen a mužů obecně. Vzhledem k tomu, že se napůl žertem a napůl vážně ještě pořád říká, že ženy jsou nejpočetnější diskriminovanou skupinou na světě, by to nebylo tak úplně od věci.

Autorka je redaktorka A2larmu.

 

A2LARM