V zimě se na kole nejezdí. Říká kdo? Zarytí odpůrci cyklistické dopravy rádi tvrdí, že prosazovat ve městě jízdu na kole je podobné jako snažit se o popularizaci běžkování v ulicích. Protože cyklistika je sport a rekreační zábava na léto, a ne relevantní způsob dopravy po městě. Ale cyklistika není jenom sezónní záležitost. Všichni se musíme někam dopravovat po celý rok a kolo může být tím nejzdravějším, nejohleduplnějším, nejzábavnějším a často i nejrychlejším způsobem pohybu po městě. A to i v zimě, kdy se města pravidelně zahalují do smogu, jehož příčinou je především motorová doprava.
Zima v Brně
Například v Brně – podle iniciativy Dejchej Brno! – se auta podílejí na smogu až z 90 procent. Řádové zvýšení počtu lidí, kteří jezdí po Brně na kole, by proto mělo být jedním z hlavních cílů tamní samosprávy, pokud se chce alespoň tvářit, že je její snahou pečovat o životní prostředí a zdraví obyvatel města. Jízda na kole navíc zvyšuje pocit štěstí a spokojenosti a zlepšuje vztah k městu a veřejnému prostoru. V největším městě Jihomoravského kraje je však stejně jako téměř všude v České republice rozšířený názor, že v zimě patří kolo do sklepa a místo něj se vytahují sáňky.
Neexistuje lepší způsob, jak motivovat obyvatele města k jízdě na kole, než jim to bezpečně umožnit.
Jenže ani v zimních měsících většinou žádné tuhé mrazy nejsou, natož aby byl delší dobu sníh. Ani v letošním roce, kdy po dlouhé době přišla „opravdová zima“, neklesla průměrná teplota v Brně pod mínus pět stupňů. V letech 2014 a 2015 byla průměrná teplota dokonce nad nulou. Ale i na nižší teploty se dá snadno vyzrát: vezmete si bundu, čapku, rukavice, šálu a jako zázrakem se dá jezdit na kole i v zimě. Kdyby byla zimní jízda na kole takové utrpení, jen těžko by se celoročně jezdilo ve Vídni nebo v Berlíně, tedy ve městech s podobným podnebím, jako je u nás. Jen těžko by novinář Jindřich Šídlo na Liverpool Road potkal v saku, helmě a na kole jedoucího Jeremyho Corbyna při venkovní teplotě dva stupně Celsia a padajícím sněhu. A jen těžko by byl stále populárnější Zimní den jízdy do práce na kole připadající na 10. února.
Nejdříve cyklostezky
Kolo může být prostředkem každodenní dopravy po městě pouze v případě, že se na něm budou jezdci a jezdkyně cítit bezpečně. Proto je nutné vybudovat hustou síť cyklostezek, cyklopruhů a cykloobousměrek a také se o ně zodpovědně starat, pokud v zimě sněží. Má-li být kolo považováno za rovnocennou alternativu k autu nebo MHD, musí město cyklistické infrastruktuře věnovat podobnou pozornost a péči, jakou věnuje infrastruktuře ostatních způsobů dopravy. Neexistuje lepší způsob, jak motivovat obyvatele města k jízdě na kole, než jim to bezpečně umožnit. A v zimě, kdy jsou dny kratší, silnice více kloužou a řidiči automobilů trpí zimní depresí, se lidé potřebují na své cyklostezky ještě více spolehnout.
Zkrátka, nejdříve musí být cyklostezky a pak teprve budou lidé jezdit na kole, jak jasně dokládá zkušenost z mnoha měst. Podle odboru dopravy ve městě New York se mezi roky 2008 a 2013 rozrostla cyklistická dopravní síť z 318 na 573 mil cyklotras. Počet lidí, kteří v zimě jezdili na kole, pak stoupl o 86 procent. Ve Vídni je na hlavní okružní třídě kolem centra (Ringstrasse) vytvořená po celé délce široká cyklostezka z bývalé silnice pro koňské povozy, kterou město přes zimu pečlivě prohrnuje. Polovina dní v únoru roku 2012 měla teploty pod bodem mrazu, a to až k minus deseti stupňům. I přesto tehdy na Ringstrasse projelo v měsíčním průměru více než tisíc cyklistů a cyklistek denně.
Světová jednička v zimní péči o cyklostezky
O vůbec nejdelší síť cyklostezek se starají ve finském městě Oulu. Pro 190 tisíc obyvatel je k dispozici více než šest set kilometrů cyklostezek, po kterých podle dat z roku 2009 jezdilo 22 procent obyvatel. První plán na vybudování rozsáhlé infrastruktury pro kola vznikl již v roce 1970 a o dvanáct let později se začalo stavět. Každý rok pak přibylo přibližně sedmnáct kilometrů oddělených tras pro jízdu na kole. Teď se o cyklostezky musí starat, protože tam sněží přibližně 160 dní v roce. A nejde jen o nějaké občasné prohrnutí. Místní samospráva přikládá čištění cyklostezek tu nejvyšší důležitost, aby po nich mohli bezpečně jezdit cyklisté a cyklistky jakéhokoli věku a na jakémkoli druhu kola.
Organizátor Zimního cyklistického kongresu Timo Perälä říká, že mají v Oulu šedesát mil cyklostezek, o které se starají v celoročním režimu. Pluhy a metače na ně vyjíždějí i v případě, že na zemi leží jen centimetr sněhu. Malé množství cyklostezek a jejich špatná údržba je totiž podle něj jediným důvodem, proč lidé v zimě na kole nejezdí. Zimou to není. Z dat automatických měřičů v Oulu z roku 2013 lze vyčíst, že se množství projíždějících cyklistů a cyklistek nemění v rozmezí od nuly až do minus dvaceti stupňů Celsia. Teprve při teplotách mezi minus jednadvaceti a minus třiceti stupni klesá počet lidí dopravujících se na kole o 15 procent. Nižší teploty už snad ani v Oulu nejsou.
Jsme tady a je nás hodně
A pak že to v zimě nejde. Problémem zimního ježdění na kole nejsou nízké teploty, ale špatná infrastruktura. Kvalita a množství cyklostezek v České republice se liší město od města, vždy záleží na přístupu konkrétní radnice. V Brně nechala radnice nakreslit pár cyklopruhů, postavila špatnou cyklostezku a pár ulic dala zobousměrnit po nátlaku a přímých akcích aktivistů. Poslední dobou však situace spíše stagnuje a kromě asi patnácti nových stojanů u hlavního nádraží nedává radnice nijak najevo, že o lidi na kole opravdu stojí.
I přesto se ale od roku 2001 zdvojnásobil počet lidí dopravujících se po Brně na bicyklu. Úkolem všech cyklistů a cyklistek je dávat městu jasně najevo, že jsme tady a je nás hodně. Nebojácní musí prorazit cestu těm, kteří se na silnicích necítí bezpečně. Postavme se mýtu, že se jízda na kole rovná letnímu výletu k vodě. Dopravní cyklistika není sezónní záležitost, ale legitimní celoroční způsob cestování, který významně zvyšuje kvalitu života ve městě. Proto by vedení města mělo investovat do kvalitní cyklistické infrastruktury, aby se mohl zvýšit podíl cyklistiky na dopravě.
Autorka členka spolku Brno na kole.