V Čečensku se podnikají hony na LGBTQ komunitu


Tisíce lidí, kteří se v Čečenské republice necítí bezpečně, prchají do Evropy. Ta je odmítá přijímat.

V průběhu minulého týdne se v Čečensku, jež je autonomní republikou v rámci Ruské federace, začali ztrácet lidé. Ruský opoziční deník Novaja Gazeta, pro který dříve psala i zavražděná novinářka Anna Politkovskaja, v neděli potvrdil to, o čem se mezi lidskoprávními organizacemi šeptalo už několik dní: čečenské státní orgány provádějí razie na „lidi s netradiční sexuální orientací“. Tento výraz v Rusku běžně slouží k označení homosexuálů. Při těchto „honech na gaye“ bylo zatčeno více než sto mužů, nejméně tři pak byli zabiti. Mezi zatčenými mají být i církevní hodnostáři a dva známí televizní moderátoři.

Homosexuálové neexistují

Mluvčí prezidenta autonomní republiky Ramzana Kadyrova, věrného spojence prezidenta Vladimira Putina, popírá nejen samotné zátahy, ale také existenci homosexuality v Čečensku. „Nemůžete zatýkat nebo pronásledovat lidi, kteří se v zemi vůbec nevyskytují,“ sdělil mluvčí mezinárodním tiskovým agenturám. I kdyby prý existovali, nemusely by se jimi státní orgány podle něj vůbec zabývat – jejich vlastní příbuzní by je sami poslali na „místo, odkud není návratu“. V zemi stále dochází k případům takzvaných vražd ze cti, proto je možné, že počet obětí stoupne.

Být členem LGBTQ komunity se v dnešním Rusku může rovnat i rozsudku smrti – diskriminace gayů a leseb je zde na denním pořádku. Nenávist proti nim šíří představitelé ortodoxní církve, muslimští duchovní i představitelé režimu

Razie byly podle deníku Novaja Gazeta odpovědí na sérii žádostí organizací bojujících za práva homosexuálů o povolení uspořádat pouliční průvod gay pride v různých regionech Ruska. Aktivisté sice věděli, že nemají šanci povolení získat, chtěli však shromáždit odmítavá rozhodnutí a připojit je ke stížnosti, kterou se kvůli potlačování svobody shromažďování a omezování práv gayů chystají podat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Být členem LGBTQ komunity se v dnešním Rusku může rovnat i rozsudku smrti – diskriminace gayů a leseb je zde na denním pořádku. Nenávist proti nim šíří představitelé ortodoxní církve, muslimští duchovní i představitelé režimu. Státem organizované razie podobné té současné přesto zatím nebyly zaznamenány. Terčem perzekuce v Čečensku nejsou pouze LGBTQ lidé – podle zprávy organizace Human Rights Watch z loňského roku v ruské autonomní republice vládne tyranie, dochází k vážnému porušování lidských práv a cílenému pronásledování všech kritiků režimu. Kadyrovovy obávané speciální jednotky – Kadyrovci –terorizují obyvatelstvo, výjimkou nejsou vraždy, mučení nebo náhlé mizení lidí. Pachatelé zpravidla nejsou dohnáni k odpovědnosti a i v případě současných razií si mohou být poměrně jisti, že se jejich oběti neobrátí na policii ani na soudy.

Stovky běženců denně na evropské hranici

Nesvoboda a represe v zemi vyhánějí tisíce Čečenců do Evropy. Podle zjištění nevládních a lidskoprávních organizací se každý den snaží překročit bělorusko-polskou hranici v Brestu stovky čečenských běženců, ale jen jedné nebo dvěma rodinám denně je umožněno zažádat o mezinárodní ochranu. Jejich výběr probíhá podle nejasných kritérií. Joanny Subko z úřadu polského ombudsmana například uvádí, že se Čečenců úředníci běžně ptají například na to, jestli mají v úmyslu v Polsku pracovat. Pokud odpoví kladně, jsou považováni za ekonomické migranty a jejich případem se úřady dále nezabývají. Už samotný princip selekce těch, kteří smějí svoji žádost přednést, však odporuje mezinárodnímu právu. Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků musí státy každému, kdo se obává pronásledování, dát možnost zažádat o mezinárodní ochranu a jeho žádost spravedlivě posoudit.

Podle zpráv Euronews připadlo v Polsku na hranici s Běloruskem během loňského roku na sedm tisíc přijatých žádostí o azyl a osmdesát pět tisíc odmítnutí vstupu. To je čtyřikrát více než v předcházejícím roce. V drtivé většině případů se jednalo o občany Ruské federace, mezi nimiž největší skupinu tvoří pravděpodobně Čečenci. Ruská lidskoprávní organizace Memorial, která už několik let monitoruje perzekuci čečenské opozice Kadyrovovým režimem, informovala na konci roku 2015 – tedy v době, kdy stoupl počet běženců z Čečenska na hranici s Polskem – o nárůstu ilegálních zatýkání a přitvrzení represí.

Jak velkému počtu z oněch Čečenců, kteří den za dnem přijíždějí na bělorusko-polské hranice a snaží se podat žádost o ochranu, skutečně hrozí pronásledování kvůli sexuální orientaci, politickému přesvědčení nebo z dalších důvodů, se dá zjistit jedině tak, že úřady jejich žádost přijmou a spravedlivě posoudí. Po nedávných raziích je jasné, že gayové jsou zde ve velkém ohrožení a mnozí by se mohli snažit o útěk do bezpečí. I oni však zřejmě uvíznou v Brestu s mizivou nadějí na to, že Evropa jejich volání o pomoc dopřeje sluchu. Polský ministr vnitra ze strany Právo a spravedlnost Mariusz Błaszczak se už dříve nechal slyšet, že Polsko „nátlaku uprchlíků“ nepodlehne, protože „v Čečensku přece žádná válka není“.

Autorka je politoložka a socioložka.

 

A2LARM