Jak poznáte, že přišel fašismus? Není to naráz jako ve filmu. Fašismus postupně zasahuje nejdřív jednu, pak druhou část života. Někdy se může zdát, že se nic moc nestalo. „Jen“ někoho zavraždili. Někoho zavřeli. Někoho zadrželi na demonstraci. Donutili k emigraci. Schválili absurdní zákon. A pak přijde okamžik, kdy pochopíte, že země, ve které žijete, už je jiná.
Představte si, že jste novinář opozičních novin Novaja gazeta, jako byla Anna Politkovská. Píšete o bezpráví v Čečensku. Vaše články poškozují image Ruska na Západě. Zavraždí vás ve vchodu do vašeho domu. Od té doby není nikdo, kdo by chtěl napsat o Čečensku, a tak téma mizí z agendy médií.
Anebo jste, nedejbože, homosexuál. Na sociálních sítích je na vás pořádána štvanice, zatímco na ulici a protestních akcích vás bijí. Je lepší se stáhnout ze života anebo emigrovat.
Nebo jste podnikatel neloajální vůči Kremlu jako Michail Chodorkovskij. Zavřou vás na deset let do vězení. Většinový podíl ve vašem byznysu přejde do rukou Putinových kamarádů nebo státu. A tak ostatní podnikatelé chápou, že lepší je být loajální a zůstat tak na svobodě a naživu.
Anebo jste ekologická aktivistka jako Jevgenija Čirikovová. Bojujete o záchranu lesa poblíž Moskvy, skrz který chtějí postavit placenou dálnici. Spolu s dalšími ekology vás neustále zatýkají a mlátí vás policie i soukromá ochranka. Les je navzdory všemu pokácen. Vláda vám vyhrožuje, že vám seberou děti, protože je zanedbáváte. Ekologický aktivismus, stejně jako každý jiný, je v Rusku životu nebezpečný a trestný. Mnozí aktivisté jsou nuceni Rusko opustit.
Nebo si představte, že pracujete v nevládní organizaci a dostanete zahraniční grant. Odteď jste veden jako „cizí agent“. Ruská státní televize odvysílá reportáž o tom, jak dostáváte ze Západu peníze, abyste podrýval Rusko. V očích společnosti je z vás marginál a loutka Západu.
Do vězení kvůli lajkům
Nebo jste umělec, akcionista, jako členky Pussy Riot. Uspořádáte performanci v chrámu, zazpíváte Bohorodičko, vyžeň Putina. Odsoudí vás ke dvěma rokům vězení za urážku citů věřících. V Rusku jsou city věřících velice křehká věc. A také je jasné, že není radno zmiňovat Putinovo jméno. Jakmile vezmete Boží jméno a jméno pravoslavné církve nadarmo, hned se objeví uražení věřící, kozáci, kteří vám zničí výstavu a k tomu vás ještě zažalují.
Anebo jste opoziční politik jako Boris Němcov. Popraví vás na mostě, jakoby schválně pro televizní kamery: v jednom záběru máte Kreml a mrtvého politika. Působí to hrůzostrašným dojmem, a tak dřívější opozice fakticky přestává existovat.
Nebo jste divadelní režisér jako Kirill Serebrennikov. Jste kritický vůči moci. Obviní vás ze zpronevěry státních peněz a drží v domácím vězení. Váš kolega Alexej Malobrodskij je zatčen. Dostane infarkt, je odvezen do špitálu, tam ho připoutají k lůžku pouty. Všichni vaši kolegové divadelníci se za vás přimlouvají, ale není to nic platné, soudní řízení s vámi pokračuje. A tak je vašim kolegům jasné, že loajalita vůči státu je důležitější.
Anebo jste, nedejbože, homosexuál. Poté co Duma schválila zákon o zákazu propagace homosexualismu, je na vás i vaše přátele pořádána štvanice na sociálních sítích, zatímco na ulici a protestních akcích vás bijí. Je lepší se stáhnout ze života anebo emigrovat.
Nebo jste třeba obyčejný občan. Nelíbí se vám, co se v Rusku děje, ale nemůžete protestovat v ulicích: každé protestní shromáždění musí být povoleno od úřadů. Veřejně se smí protestovat jen jednotlivě, minimální vzdálenost mezi protestujícími musí činit padesát metrů. Pokud neprotestujete sám, jedná se o nepovolené shromáždění.
Ale třeba jste nešli do ulice, jen jste na Facebooku sdíleli článek s názvem Krym je Ukrajina. Soud vás odsoudí za extremismus, dostanete dva roky a tři měsíce vězení, jako Andrej Bubejev, elektrikář z Tveru. V Rusku jsou tisíce lidí vyšetřovány kvůli lajkům a sharům.
Milovat zbraně jako vlastní děti
Fašismus přichází postupně. A najednou vám televize ukazuje na Krymu „zdvořilé lidi“ v neoznačených vojenských stejnokrojích. Vaše země anektovala Krym a začala válku na jihovýchodě Ukrajiny. Radují se z toho celé zástupy vašich spoluobčanů, dokonce možná někteří vaši příbuzní. Už raději nemluvíte o politice s neznámými lidmi. Raději vůbec neriskovat. A už ruská letadla bombardují Sýrii. Ruský prezident mluví k federálnímu shromáždění a ukazuje nejnovější raketovou střelu. Je nádherná! Je fantastická! Dostane se jim nadšené ovace: jak prezidentovi, tak střele. Ministerstvo obrany navrhne, aby o jménu pro novou zbraň rozhodla veřejnost – jako by to bylo milované dítko.
Představte si, že jste náctiletý školák nebo vysokoškolák. Narodili jste se už za Putinovy vlády a nic jiného jste nezažili. Už máte plné zuby všudypřítomné korupce, lhaní, propagandy, nesmyslných zákonů. Rozhodnete se vyjít na ulici, tak jako mnozí školáci a studenti letos pátého května. Provoláváte: „Putin není car nad námi!“ Zmlátí vás bičem kozák, který prý zastupuje „občanskou společnost“ a „vlastence“. Jenže následně nezávislá média přijdou na to, že kozáci jsou placeni městským úřadem. Pak vás popadnou za ruce těžkooděnci v černém, v helmách, které skrývají jejich obličeje. Zatáhnou vás do pancéřovaného náklaďáku pro převoz vězňů. Po celém Rusku je zatčeno kolem jednoho a půl tisíce osob.
Den na to Vladimir Putin, s rukou na Ústavě, počtvrté složí slavnostní prezidentský slib, v němž se zaváže respektovat a chránit práva a svobody člověka a občana.
Autorka je publicistka.
Z ruského originálu psaného pro Alarm přeložil Max Ščur.