Václavák obsadili feťáci a černoši z Nigérie!

Pořad Černota na Streamu má být plný „senzačních“ odhalení. Přitom říká jen to, co všichni víme, a přispívá k další stigmatizaci drogově závislých.

Sociolog Stanley Cohen v sedmdesátých letech minulého století ve své studii mediální a společenské reakce na konflikt mezi dělnickými subkulturami rockerů a mods formuloval koncept morální paniky. Při konstrukci morální paniky je nějaká věc či skupina osob popsána jako hrozba společenským normám či zájmům. Média tuto věc či skupinu pak vyobrazí negativním a stereotypním způsobem a přehánějí rozsah problému. Toto vyobrazení vzbudí společenský zájem, k problému se začnou vyjadřovat politici, komentátoři, policejní šéfové a v důsledku to může vést k přehnané represivní reakci autorit a zhoršení problému samotného.

Přiblížit problematiku drog a drogové závislosti přesně v tomto duch se rozhodl Stream.cz. Jednoduchou formu pětiminutových videí doprovázených jazykem atraktivním pro cílovou skupinu mladých, k internetu neustále připojených lidí zvolil pořad Černota, který se zaměřil na problematiku drog na Václavském náměstí a jehož jednotlivé díly na internetu zhlédlo 200 až 300 tisíc diváků. Na kameru mluví dva hipsteři, v pozadí hraje dramatická hudba. V obličejích mají mladí mužové expresivní výrazy, jako by zrovna komentovali válečný konflikt. Neohlásí ale, že ruská armáda zrovna obsadila Horní Počernice a blíží se na Prahu, nepadne ani slovo o padlých obětech a jich trpících pozůstalých. Zjistíme, že centrum Prahy už bylo dávno obsazeno, a to naháněči do klubů, černochy z Nigérie a feťáky, kteří si tu jedou svoje pochybné drogové kšeftíky.

Gonzo na náměstí a v parku

V prvních dílech se pořad věnuje drobným dealerům drog na Václavském náměstí. Ve své honbě za senzací dospívá k nepřekvapivému zjištění, že policie neplýtvá zdroji na nekonečné stíhání malých ryb, ale soustředí se na ty velké. Autorům se podaří tyto drobné dealery okrást – z toho, co je v titulku videa nazváno „mrtvá schránka plná drog“ vyberou sedm pytlíčků s pár gramy kokainu v hodnotě odhadem přibližně 7 tisíc korun. „Za to, co máme v kapse, by tady polovina lidí dala majlant,“ tvrdí jeden z autorů sebejistě. Ano, majlant v hodnotě mobilního telefonu. Přehánění a zveličování je pořadu vlastní.

V Praze se pohybuje odhadem přes 16 tisíc lidí, kteří mají problém s užíváním pervitinu či opioidů. Zdá se ale, že pro autory pořadu nejsou tito uživatelé lidmi, kteří mají závažný problém. Pořad na ně nahlíží jako na obtíž, která zohavuje krásné město.

V dalších dílech se pozornost dvojice přesune na problémové uživatele nelegálních drog, které v pořadu označují slovem, které je sice možná cool, ale bezesporu je hanlivé: feťáci. Za doprovodu záběrů na uživatele drog nás autoři informují o tom, že se po Praze pohybují „narkomani, často pod vlivem drog, a není jich málo“, tito „feťáci“ se v centru města potulují proto, že je tu dobré dopravní spojení, ale také kvůli tomu, aby se vzájemně neokradli a nepobodali. Zanechávají za sebou „bordel“ v podobě použitého injekčního materiálu. Protože užívání drog není nelegální a držení malého množství je pouze přestupek, nemůže policie nic dělat s „feťáky“, kteří si aplikují drogy, a to zrovna v parku, kde si hraje vaše dítě! Místo toho, aby se policie věnovala skupince „feťáků“ postávajících na chodníku, dává botičku poblíž zaparkovanému autu. A aby toho nebylo dost, s „feťáky“ se policisté dokonce zdraví.

Chtějí autoři této dechberoucí investigativy, aby policie narkomany rovnou mlátila pendrekem? Nebo aby policie kvůli pár jointům, tabletám subutexu nebo lajnám pervitinu či kokainu lidem okamžitě nasazovala pouta a lifrovala je do vězení? S tím, jak se s nastoleným problémem jednoduše vypořádat, ostatně přicházejí někteří diskutující v komentářích na stránkách pořadu: volají hlavně po přísném zákazu užívání nelegálních drog a zavírání uživatelů do vězení (v lepším případě), nebo rovnou po popravčích četách a likvidaci feťáků (v tom horším).

Informování o problematice užívání drog tak, jak to dělá pořad Černota, který se žene za senzací a sledovaností kvůli pár korunám za reklamu, kterou Stream vloží do několikaminutových videí pod clickbaitovými titulky („Dům hrůzy, kde se bojí i narkomani“, „Strach a hnus v Praze“, „Mrtvé schránky plné drog jsou všude“), přispívá ke stigmatizaci uživatelů drog a vyvolávání morální paniky. To může mít za následek kriminalizaci uživatelů a represivní přístup k tomuto sociálnímu a veřejnozdravotnímu problému. Jistě se k tomuto tématu dalo postavit citlivěji a profesionálněji. Je to o to smutnější, že se autoři informovali u pracovníků drogových služeb. Ti se ale nakonec od pořadu distancovali. Organizace Progressive s autory pro jejich neserióznost přerušila spolupráci.

Senzační odhalení?

Naháněči do nočních klubů a drobní prodejci drog, kterým je věnováno několik prvních dílů, jsou vedlejším produktem toho, že se ze středu Prahy stává místo plné noční zábavy zaměřené na zahraniční turisty. Nepřekvapí, že na party jsou potřeba drogy. Překvapilo by však, kdyby se všichni zahraniční turisté spokojili s jejich legální alkoholovou variantou. Nedílnou součást nočního života ve městech tedy představují i drobní prodejci nelegálních drog a Praha v tom není výjimkou. Žádná senzace se nekoná.

V Praze se skutečně pohybuje odhadem přes 16 tisíc lidí, kteří mají problém s užíváním pervitinu či opioidů. Zdá se ale, že pro autory pořadu nejsou tito uživatelé lidmi, kteří mají závažný problém. Pořad na ně nahlíží jako na obtíž, která zohavuje krásné město. Autoři nejspíš očekávají okamžité represivní řešení, často totiž upozorňují na údajnou nečinnost policie. Policie, která za přestupky (držení menšího množství nelegálních drog) uděluje pokuty, by s touto interpretací určitě nesouhlasila (v současnosti v Praze aktivně pokutuje i lidi, co si na veřejnosti zapálí jointa). Jistě si ale dobře uvědomuje, že pokutování člověka, který se propadl na dno a který je již kvůli pokutám a výdajům na právníky a exekutory zadlužený tak, že nemá šanci to nikdy v životě splatit, je házením hrachu na zeď. Nehledě na to, že plýtvání policejními zdroji na uživatele a malé dealery ještě nikde drogový problém nevyřešilo.

Podle zástupce organizace Sananim, která pomáhá drogově závislým, ve skutečnosti počet uživatelů, kteří si na Václavské náměstí přicházejí kupovat drogy, klesá. Pohybuje se jich zde až o polovinu méně než před 12 lety. Ti, kteří zde zůstali, ale zestárli, zhoršil se jejich zdravotní stav a jsou častěji bez přístřeší – došlo tedy k jejich zviditelnění. Situace na Václavském náměstí se ale celkově zklidňuje a ubývá i krádeží spojených s obstaráváním si peněz na drogy. Závislí lidé shánějící peníze na drogy se ve větší míře soustředí na žebrání, centrum Prahy svým charakterem tyto lidi přitahuje. Ve srovnání s mnoha jinými evropskými městy je situace v Praze dobrá.

Jde to i jinak

Injekční aplikace drog na veřejnosti a odhozený injekční materiál představují samozřejmě problém. Ale je to problém, který lze řešit i bez represe. Uživatelé použitý injekční materiál sami vyhazují do schránek na použitý materiál, které jsou rozmístěny po městě, nebo ho mění za nový. Malý přenosný kontejner na infekční odpad lze vidět i u přátelských uživatelů, které autoři vyzpovídají při návštěvě squatu („domu hrůzy, kde se bojí i narkomani“). Jedna z pomáhajících organizací vyvinula mobilní aplikaci, v které eviduje nálezy použitého injekčního materiálu. To jí pak umožňuje soustředit se na místa, kde jsou tyto nálezy nejčastější. Při sbírání použitého materiálu službám asistují i sami uživatelé. Situace tedy zdaleka není tak katastrofická, jak se ji autoři pořadu snaží vylíčit. Služby harm reduction se rovněž snaží přimět uživatele, aby přešli na méně rizikové formy aplikace, jako je kouření, šňupání či ústní užití, a distribuují alobalové fólie na kouření heroinu či kapsle na orální užití pervitinu.

Problém injekční aplikace drog na veřejnosti lze zase řešit aplikačními místnostmi, které byly zprovozněny v některých evropských zemích, jako je Dánsko, Norsko, Německo, Nizozemsko, Španělsko či Francie. Aplikační místnosti poskytují injekčním uživatelům, kteří běžně žijí přímo na ulici, bezpečné a hygienické prostředí, kde si mohou aplikovat drogu pod dohledem personálu a za pomoci čistého materiálu. I v ČR je ze strany služeb iniciativa tyto místnosti zavést. Situaci nejen v Praze by to rozhodně prospělo.

Uživatelům jsou podávány substituční přípravky, jako je metadon či buprenorfin, které mají závislým na opiátech umožnit fungovat bez abstinenčních příznaků, a tedy bez nutnosti získávat velké částky na drahé nelegální látky. V ČR je však problém s úhradou pojišťovnami a velká část klientů v opiátové substituční léčbě je nucena za svůj lék platit částky v řádu tisíců korun měsíčně. V některých zemích, jako je Švýcarsko, Nizozemí či Německo, existují léčebné programy, které používají jako substituční lék diacetylmorfin (farmaceuticky připravený heroin), a závislí ho pak nemusí shánět na ulici. Umožnuje jim to stabilizaci a řešení dalších problémů, zejména bydlení. Programy substituce pervitinu zatím nejsou u nás ani jinde na světě standardně dostupné. Existuje ale snaha o zahájení klinické studie, která by možnosti pomoci se závislostí na jedné s nejrozšířenějších drog v Česku prozkoumala.

Autor je sociolog a odborník na drogovou problematiku.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image