Foto Flickr ODS (CC)
Občanští demokraté se od chvíle, kdy ve volbách v roce 2013 utrpěli drtivou porážku a se ziskem necelých osmi procent se z jednoho z hegemonů české politické scény stali menší stranou, snaží dostat zpátky na vrchol. A nedá se říct, že by se jim to nedařilo. Svou roli v tom hrála i sázka na nového „pana Čistého“, dalšího profesora v čele strany – Petra Fialu. Decentní politolog do strany vstoupil pár měsíců před tím, než se stal jejím předsedou, a záhy se mu podařilo vytvořit dojem jednotné a především očištěné strany, která má vůli jít dál a znovu se stát „autentickou“ pravicovou silou. Liberalismus, do kterého se od jeho předsednictví strana halí, je ale – řečeno s otcem zakladatelem – falešný a prázdný. Potvrdil to i nedávný výrok předsedy senátu Jaroslava Kubery při uctění památky obětí holokaustu v Terezíně. Pravicový matador z Teplic ve svém projevu totiž uvedl, že totalita má dnes novou tvář: „Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“
Zneužít tryznu
V posledních letech se pokoušeli na terezínské tryzně politicky přiživit různí lidé. Hraniční výroky pronášel v minulosti například předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička – terezínský památník s ním v důsledku jeho chování ukončil spolupráci. Uctění památky holokaustu využívala pro propagaci své strany i Jana Bobošíková. A ani letos nebyl Kubera sám. Jak na svém Facebooku uvádí Česká unie židovské mládeže, celý akt byl nedůstojný a místy trapný. Po areálu pobíhala domobrana, která dle svých slov „honí černý s baťůžkama po kopcích“, Židé tam byli označeni za „rasu“ a podobně jako v minulosti to zase schytali muslimové.
Kubera o víkendu znovu potvrdil, že ODS má stále blíž k SPD, Zemanovi nebo třeba Foldynovi než ke standardní pravicové straně.
Kuberův výrok ale musíme brát přeci jen vážněji – jde o oficiální prohlášení jednoho z nejvýše postavených ústavních činitelů, který na místě nejhorších zločinů 20. století říká, že respekt, snaha o záchranu planety a rovnost (která je mimochodem deklarovaná ústavně) jsou nebo můžou být totéž, co nacismus. Srovnává snahu o spravedlivější společnost pro všechny, nejenom pro lidi Kuberova typu, s genocidou Židů, Romů a všech, které nacisté označili za podřadné a rozhodli se je mučit a hromadně zabíjet. Jak napsal Pavel Šplíchal, to je příliš i na otrlou českou společnost.
Je přitom jasné, že Kubera terezínskou tryznu zneužil vědomě a záměrně. Je zvyklý provokovat a je také zvyklý jakoukoliv reakci na své chování vydávat za útlak a diskriminaci a z obojího pak politicky těžit. Politik kumulující různé funkce se rád vydává za lidového mudrce, který stojí proti všem, říká, co se mu zlíbí, a „statečně“ hájí poslední ostrůvky svobody, i kdyby měla být už jen pro něj a sebevíc destruktivní. „Jsem prostě trochu extrovert,“ reaguje s oblibou. Jeho výsměšné popichování – ať už směrem k ženám, o kterých rád říká, že když na ně sahá, „drží, mají to rády“, k samoživitelkám, jimž kulantně poradil najít si nové muže, nebo k environmentálním aktivistům, kteří jsou pravidelně terčem jeho posměšků – nemělo vedení ODS nikdy ve zvyku krotit. S nástupem do nové ústavní funkce ale sám Kubera slíbil, že si bude dávat větší pozor. Tak zase nic, chtělo by se říct po uplynulém víkendu.
V ODS se schová leccos
Ačkoliv je Kuberův výrok s ohledem na kontext řádově úplně jinde, než byl ten, za který byl vyloučen Václav Klaus mladší, nevypadá to, že strana proti teplickému rebelovi zakročí podobně. Proč taky? Kubera jednoduše není Klaus, který byl – třeba i pro svou rodinnou historii – dlouho trnem v oku liberálnímu křídlu strany, podobně naladěnému typu voličů a v neposlední řadě i některým komentátorům, kteří v ODS pořád ještě (celkem nepochopitelně) vidí demokratickou alternativu k Babišovi. Se svým fašizujícím, znesvobodňujícím a nenávistným přístupem, který politiku vnímá jako mentální skanzen z dávné minulosti, ale nebyl Klaus v ODS nikdy sám.
Kubera o víkendu znovu potvrdil, že ODS má stále blíž k SPD, Zemanovi nebo třeba Foldynovi než ke standardní pravicové straně. Asi nemá smysl se nad Kuberovým výstupem tolik podivovat a vykřikovat, že v žádné demokratické zemi by člověk Kuberova kalibru nemohl zůstat předsedou Senátu. On se jím totiž především nikdy neměl stát, a už to, že ho ODS na tuto funkci nominovala, o ní dost svědčí. Jenže za prvoplánový antibabišismus a hájení starého světa se v ODS schová leccos, nejenom Jaroslav Kubera. Důležité je pochopit, že on, Zahradil nebo Udženija jsou stranický standard, a ne nějaká marginální výjimka. Kdyby se Kuberův případ stávající předseda rozhodl řešit stejně jako ten Klausův, je otázka, kolik lidí by mu ve straně zbylo.
Autorka je redaktorka Alarmu.