Letošní Eurovize není žádný sjednocující festival

Pěveckou soutěž, která se letos uskuteční v Tel Avivu, provází stín izraelské okupace palestinských území a mezinárodní bojkot.

Letošní ročník pěvecké soutěže Eurovize se bude odehrávat v izraelském Tel Avivu. Hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions) již nějakou dobu pracuje na plné obrátky a nabádá umělce, aby na soutěži nevystupovali, a svým bojkotem tak poukázali na izraelské porušování lidských práv a na okupaci palestinských území. Loňský ročník této soutěže vyhrála právě izraelská zpěvačka Barzilai, která krátce po svém vítězství prohlásila, že se těší, až celý svět zažije izraelský karneval. Již loňskou Barzilainu výhru využil premiér Benjamin Netanjahu pro vylepšení image Izraele a se zpěvačkou ochotně pózoval.

Hra na krásný Izrael

Aktivisté a lidé hlásící se ke kampani BDS upozorňují na to, že izraelská vláda se bude snažit využít kulturní akci k zakrytí kritiky, které čelí především za svoji politiku na palestinských okupovaných územích, kde podle řady renomovaných lidskoprávních organizací dochází k porušování mezinárodního a humanitárního práva. K bojkotu Eurovize nabádají mnohé světové celebrity. Některé britské osobnosti, jako třeba bývalý frontman skupiny Pink Floyd Roger Waters, hudebník a producent Brian Eno nebo filmový režiséři Ken Loach a Mike Leigh napsali dopis adresovaný deníku Guardian, ve kterém vyzvali televizní kanál BBC k bojkotu populární hudební soutěže. V dopise se píše, že dokud nedosáhnou Palestinci svobody, rovných práv a spravedlnosti, neměl by být Izrael považován za normální stát.

Jedinou urážkou Palestinců i uvědomělých Izraelců je spíše hra na krásný Izrael, který pulzuje nadšením a zábavou.

Britská státní televize, která Eurovizi přenáší, se proti dopisu ohradila slovy, že soutěž je apolitická záležitost. Ještě ostřeji se vůči výzvám k bojkotu vymezilo více než sto členů zábavního průmyslu, mezi nimiž jsou jména jako například moderátorka Sharon Osbourne, frontman skupiny Kiss Gene Simmons, hudební manažer Scott Braun či srbská performanční umělkyně Marina Abramović. Tyto osobnosti ve svém vyjádření tvrdí, že ti, kdo vyzývají k bojkotu, podkopávají sjednocující charakter soutěže a naopak ho mění ve zbraň s cílem rozdělovat. Kulturní bojkot je podle nich urážkou jak Izraelců, tak Palestinců.

Problémem však je, že Eurovize v Tel Avivu skutečně žádným sjednocujícím festivalem nebude. Drtivá většina Palestinců žijících několik desítek kilometrů od kulturního dění se vzhledem k izraelským bezpečnostním opatřením nebude mít možnost akce ani zúčastnit. Jedinou urážkou Palestinců i uvědomělých Izraelců je spíše celá tato hra na krásný Izrael, který pulzuje nadšením a zábavou.

Jiný způsob kritiky Izraele naopak volí svérázná islandská kapela Hatari (v překladu „haters“), která byla nominována do Eurovize, ale prohlašuje, že využije svého prostoru v soutěži ke kritice izraelské politiky. Politické projevy jsou v soutěži zakázány, i když například ukrajinská zpěvačka Džamala vyhrála v roce 2016 s textem kritizujícím ruskou politiku vůči její zemi. Dva hlavní členové zmíněné islandské skupiny Klemmens Hannigan a Matthías Haraldsson dorazili do Izraele již 6. května a navštívili i palestinské město Hebron. Poté prohlásili, že Izrael je rasistický stát. Skupina tedy zřejmě bude platit za jakéhosi trolla soutěže. Nejde ale jen o tuto kapelu, už loni na jaře podepsalo více než šestnáct tisíc Islanďanů petici vyzývající k bojkotu Eurovize v Izraeli.

Přehlížení okupace Palestiny

Pokud si někdo chce užívat Eurovizi jako festival radosti a kultury, působí to zvlášť absurdně vzhledem k tomu, co se dělo v této oblasti týden před začátkem soutěže. Poté, co opět eskalovalo napětí na hranicích s pásmem Gazy, Izrael podnikl nejtvrdší útok od léta 2014, kdy židovský stát zabil více než 1500 civilistů během necelých třech týdnů. Zastánci Izraele, kteří nechtějí slyšet absolutně nic o porušování lidských práv ani o okupaci, nazývají bojkot provokací. V podobném duchu napsala článek na Radiožurnálu Gita Zbavitelová: „Nepřející Palestinci a propalestinští aktivisté“ prý zase chtějí kazit zábavu v Izraeli upozorňováním na lidská práva. Podle novinářky Zbavitelové to byli vždy Palestinci, kdo porušil příměří, přitom tu máme ale i jasné důkazy o opaku. Nejen autorka Radiožurnálu, ale i západní mainstreamová média často mluví o tom, že Palestinci útočí a Izrael jen odpovídá.

Často jako by se zapomínalo, že život na palestinských územích obecně a v Gaze zvláště je díky okupaci nesmírně obtížný, ba nesnesitelný, a rovněž se nezmiňují ani zabití Palestinci. Například titulek deníku The New York Times k nedávným událostem z Pásma Gazy zněl „Militanti z Gazy vypálili 250 raket, Izrael odpovídá leteckými údery“. Kdyby člověk situaci vůbec nesledoval, bude si myslet, že Gaza je normální a poklidné místo, dokud Palestinci nevystřelí raketu. Podobné je to i s argumentací Zbavitelové o Eurovizi: Palestinci údajně začali vystřelovat rakety, aby narušili konání populární hudební soutěže.

Palestincům je často vyčítán ozbrojený odpor. Jenže mnohým zastáncům Izraele vadí i nenásilné protesty proti okupaci. Pokud je výrazem agrese jen pouhá výzva k bojkotu hudební soutěže, pak v myslích těchto lidí nejspíš neexistuje jediný legitimní způsob, jak by Palestinci mohli upozornit na svou zoufalou situaci, ve které je Izrael drží  již několik dekád.

Autor je publicista.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image