Kdyby církev ještě měla útrpné právo, už bych byl upálen

S Janem Rozkem jsme hovořili o spolku Pro čistou církev, sexuálním zneužívání kněžími a důvodech, proč se lidé z farností nechtějí obracet na policii.

Jan Rozek je jedním z mála českých laických znalců církevního práva. Studoval na Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu a čtyři roky působil jako církevní soudce. Založil spolek Pro čistou církev, zřízený pro oběti sexuálního zneužívání kněžími, a usiluje o to, aby bylo kněžím odsouzeným za sexuální delikty zamezeno v dalším vykonávání kněžské funkce a práci s dětmi.

Na Slovensku spišští kněží zatlačili na biskupa, aby odvolal kněze, odsouzeného za sexuální zneužívání. Francouzský kněz Bernard Preynat, který zneužíval chlapce v osmdesátých a devadesátých letech, byl na počátku července odvolán z kněžského stavu. Lyonského arcibiskupa Phillipa Barbarina letos v březnu odsoudili za zatajování těchto činů. A iniciativa Nebojte se v Polsku zveřejnila vloni mapu církevní pedofilie. Jaká je situace u nás?

Asi nejznámější kauzou u nás je případ Františka Merty, který byl odsouzen za zneužívání ministrantů v roce 2001. Arcibiskup Jan Graubner o něm prohlásil, že nemá žádné ustanovení ve farnosti. To však znamená, že působí jako zastupující kněz pro případy, kdy jiný kněz onemocní, a tím pádem nemají věřící žádnou kontrolu nad tím, kde se pohybuje a co dělá. Mimochodem arcibiskup Graubner tehdy řekl, že pokud se prokáže, že věděl a nekonal, odstoupí. Ale neodstoupil. Navrhuji opakovaně České biskupské konfederaci, aby zařadila toto velké téma k jednání a pravomocně odsouzeným za sexuální zločiny na dětech zamezila ve vykonávání kněžské funkce, což kardinál Duka přislíbil, ale stále se tak neděje.

Co vás vedlo k založení spolku Pro čistou církev?

Asi před třemi roky se na mě jako laického církevního soudce začaly obracet některé z obětí sexuálního zneužívání kněžími, kterým jsem se snažil neoficiálně pomoci. Postupně jsem zjišťoval, že nejde o jednotlivá pochybení, ale o systémový problém. Lidé, kteří ztratili důvěru v církevní hodnostáře, přicházeli za mnou proto, že jsem laik. Spustili jsme web Pro čistou církev, který mimochodem velmi vysoko hodnotil dokonce druhý sekretář Kongregace nauky víry Mons. Scicluna a také šéf papežských center pro ochranu dětí P. Hans Zollner. Oba se vyjádřili, že web je v souladu s naukou katolické víry.

Přestože máme kolem stovky výpovědí obětí a oslovují nás další, Dominik Duka připouští pouhých deset případů.

Vzhledem k tomu, že jsem dříve úzce spolupracoval s kardinálem Dukou a vypracoval pro církev řadu projektů, nepředpokládal jsem, že nastane problém, když jsem předložil projekt, na jehož základě by církev sama eliminovala odsouzené kněze bez médií. Jenže letos 5. února jsem najednou dostal děkovný dopis za všechny své služby a den na to na církevním webu cirkev.cz vyšlo prohlášení České biskupské konferenci, aby nikdo nekontaktoval Jana Rozka a spolek Pro čistou církev. Tím nám ovšem kardinál udělal obrovskou reklamu a zájem o téma velmi stoupl.

Čím si takovou reakci vysvětlujete?

Nerozuměl jsem tomu, a ani třem trestním oznámením, které na mne podává kardinál Duka, nerozumím. Papež František přitom jasně řekl: v žádném případě se nesnažte hájit dobré jméno církve a nechte tyto případy vyšetřovat laiky. Například v Bostonu je v současnosti díky tomu, že se tamní katolická organizace očistila, historicky největší zájem o kněžské povolání. O mně tvrdí brněnský biskup, že jsem založením webu Pro čistou církev poškodil pověst katolické církve. Kdyby měla církev ještě útrpné právo, už bych byl upálen. Přestože máme kolem stovky výpovědí obětí a oslovují nás další, Dominik Duka připouští pouhých deset případů. Může za tím být strach, protože v některých státech už je katolická církev vyšetřována jako zločinecká organizace a řada církevních vysokých hodnostářů byla za krytí sexuálních zločinů odsouzena.

Proč je pro oběti tak těžké domoci se práva a oslovit policii?

Představte si dívku, která byla v jedenácti letech zneužívaná, v devatenácti má úplně zničený život, ale až v době, kdy její děti dorostou do stejného věku, pociťuje retraumatizaci a potřebu své děti chránit a teprve nalézá odvahu o svém problému mluvit. V České republice je však promlčecí lhůta pouhých deset let. V církevním právu je to sice dvacet let od nabytí plnoletosti oběti, jenže někteří církevní představitelé za problém považují teprve případ, kdy dojde k penetraci. Pokud oběť nebo její rodič přišli za nadřízeným provinilého kněze, mohli slyšet: „To je strašné, co se vám stalo, opravdu. Tady máte svatý obrázek a pomodlete se za duši onoho kněze.“ A to je všechno. Je tu také silný tlak na oběti, dostávají dopisy, je na ně podáváno trestní oznámení. Po nás se třeba chce, abychom zveřejnili jejich identity. Ve světě se tomu dokážou postavit lidé po deseti letech terapie, a slyšel jsem i o případu, že se oběť pokusila o sebevraždu, protože nemohla přístup církevních představitelů unést.

Jak to vypadá, když váš spolek kontaktuje oběť sexuálního zneužívání?

První kontakt zpravidla vypadá tak, že oběť lajkuje nebo komentuje příspěvek na našich facebookových stránkách. Po pár týdnech mi třeba oběť, rodič nebo někdo z okolí napíše zprávu a za nějakou dobu požádá o schůzku. Většina z obětí zažívá trauma a je pro ně těžké o svých zkušenostech hovořit. Než nám řeknou informace, zeptají se svého kněze, jestli s námi můžou mluvit, a ten jim odpoví, že nesmějí.

Jak vypadá vaše pomoc obětem?

Někdy si chce oběť jen promluvit. Vždycky se na začátku zeptám, co chce. Pokud potřebuje psychologickou pomoc, nabídneme ji, pokud chce právnickou podporu, máme ji k dispozici. Můžeme dotyčného také spojit s jinou obětí nebo zařadit do podpůrných skupin, které jsou dvě, jedna v Praze a jedna v Brně. Mimochodem ve spolku Pro čistou církev spolupracuje asi jen dvacet lidí, nicméně jsme ve spojení i s mnoha podporujícími osobnostmi po celém světě, dokonce i ve Vatikánu.

Zkuste, prosím, vysvětlit lidem, kteří nejsou z řad katolické církve, proč se v těchto případech rodiče neobracejí na policii.

Katolická církev je prostředí, kde se nediskutuje a panuje tam absolutní autorita. Biskup je něco jako monarcha a kněz je svatý člověk. Děti se třeba ptávají, jestli pan farář chodí taky čůrat. Navíc církevní komunita je víc než rodiče a rodina, obrácením se proti ní člověk přijde o všechno, o všechny přátele, o možnost prožívat společně svou víru, často také o práci nebo v případě dítěte o možnost navštěvovat katolickou školu. Za komunismu získala církev mučednickou aureolu a to, jak je zbytkem společnosti napadána a vysmívána, katolickou komunitu silně stmelilo a uzavřelo. Je tu tedy velká nedůvěra obracet se o pomoc k někomu zvenčí.

Jaká je motivace pachatelů z řad katolických kněží, o jakém procentu kněží můžeme hovořit a proč je pro ně tak snadné páchat trestnou činnost dlouhodobě a opakovaně?

Je známé, že ve věci sexuálního zneužití nejde tolik o sexualitu, ale především o uplatnění moci. Představený dominikánského řádu – z něhož pochází i pan kardinál – přiznal počet pachatelů sexuálního násilí v řádu, který odpovídá 15 procentům dominikánů u nás. Kněžský stav mimochodem patří mezi povolání vyhledávaná deviantními jedinci pro snadný přístup k dětem, jako jsou třeba i lékařská nebo učitelská profese. V praxi to pak vypadá tak, že když má kněz poměr s dospělou ženou, zplodí dítě a ožení se, je suspendován a nesmí dělat kněze, pokud ale ubližuje dítěti, nestane se mu leckdy vůbec nic. Panuje tu taková úvaha, že jednoho kněze nevyváží ani tisíc řadových věřících, protože má svěcení a může vést mši svatou. Proč by tedy měl být vyřazen z kněžského stavu jen kvůli několika dětem? Pokud si někdo stěžoval na nevhodné chování faráře k dětem, nestalo se zpravidla nic, akorát byl asi tak po roce přeložen na jiné místo.

Jaké má spolek Pro čistou církev plány do budoucna?

Pokud jste třeba matka dětí, které chcete poslat na tábor, a generální vikář najednou rozhodne, že do vaší farnosti přijde jiný kněz, tak jako rodič nemáte žádnou šanci dovědět se, kde ten farář působil předtím a jaká je jeho historie. Řeknou vám o něm jedině to, že nový pan farář je moc hodný. Ale protože biskupové někdy posílají do farností kněze odsouzené za zneužívání a nechtějí slyšet naše obavy, musíme se bránit, aby se církev stala bezpečným místem pro děti. Proto chceme zřídit web, na kterém budou moci věřící zveřejňovat své zkušenosti s konkrétními kněžími, u kterých bude uvedeno, kde působí a kde působil dříve, něco, jako jsou stránky Známý lékař. Bude to v historii poprvé, kdy budou moci sami farníci nepřímo ovlivňovat, kdo jejich farnost povede, a bránit se deviantním kněžím. Dále usilujeme o vznik první české katolické laické organizace, která by hájila práva laiků, žen i mužů. Pracujeme na zmapování fenoménu zneužívání na vládní úrovni, jednáme se zástupci lidskoprávních organizací, odborů vlády i s našimi církevními představiteli. Jsme ve spojení s podobnými organizacemi v zahraničí a sdílíme informace a postupy.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies