„Je třeba naslouchat světu.“ Papež František chce překonat církevní hierarchii a klerikalismus

Předposlední listopadovou neděli proběhly poslední nedělní mše v letošním církevním roce a věřící po celém světě se připravují na advent. Někteří z nich také podnikají kroky k synodě, pro kterou papež František zvolil zcela odlišný přístup, než jaký fungoval po dlouhá staletí. Synoda (latinky koncil) byla doposud vnímána a uskutečňována jako shromáždění představitelů církve, nejčastěji biskupů, které mělo za cíl projednat a najít řešení na problematické záležitosti církevního učení a církevní praxe. Místo uzavřeného jednání nejvyšších představitelů církve chce ale tentokrát papež k možným změnám dojít za pomoci „božího lidu“, tedy do procesu zahrnout mimo kněží a biskupy hlavně laiky, řeholníky a řeholnice. Slovy papeže Františka je úkolem probíhající synody „naslouchat otázkám, úzkostem a nadějím každé místní církve, každého lidu a národa. Je třeba naslouchat světu“. Poslední synoda v letech 1963–1965 známá jako druhý vatikánský koncil přinesla mimo jiné prohloubení vzájemnosti k jiným křesťanským vyznáním, směrem k ekumenismu a respektu vůči svobodě vyznání.

Ačkoli dle církevní tradice byl už první nicejský koncil v roce 325 shromážděním pouze nejvyšších představitelů církve, tentokrát tomu má být jinak. Synoda má mít tři roviny: místní, kontinentální a univerzální. Papež František pro svoje rozhodnutí nachází oporu a příklady i v evangeliu. Když papež František zahájil 10. října 2021 synodu, která potrvá až do roku 2023, zdůraznil ve svém kázání, že změna vztahů, struktury či církevní praxe tentokrát nemá přijít od kléru, ale od samotných věřících. Kdokoli se nyní na úrovni místní církve (farnosti) může zapojit do první fáze procesu synody, která bude trvat do 15. srpna 2022, a to včetně nevěřících. Po celém světě vznikají dobrovolné skupiny farníků se zájmem o průběh synody v její první fázi. Společně mají hledat odpovědi na otázky, jako je například adekvátní prostor pro určité skupiny lidí v církvi (ženy, děti, senioři), jaký je proces rozhodování v církvi a zda není třeba ho změnit či jak by se měli laici zapojit do slavení liturgie. V neposlední řadě by podněty přicházející přímo od věřících mohly otevřít témata typu zneužívání moci, sexuální násilí či bezpečný prostor pro skupiny věřících, jako jsou ženy či LGBTQ a jejich potřeby.

Následně by se měly podklady z jednotlivých farností dostat k diskusi na úrovni kontinentů. Proces má být završen zasedáním biskupů v říjnu 2023, může se tedy zdát, že klerikalismus přece jen nebude zcela překonán. Sám papež František už pojmenoval hrozby, kterým může tento způsob průběhu synody, čelit. Patří k nim formalismus (možnost, že by se i přes proklamované úsilí vyhnout se autokracii a hierarchii nepodařilo skutečně změnit strukturu a fungování církve podle přání a potřeb laiků, kteří ji z většiny tvoří), intelektualismus (může prohloubit propast mezi věřícím a učením církve) a v neposlední řadě pocit uspokojení ze snahy po změně.

Papež František od nástupu svého pontifikátu čelí kritice konzervativních proudů uvnitř církve, podle nichž je příliš smířlivý a liberální, čímž se vzdaluje doktríně katolické církve. Známým příkladem je papežův vstřícný postoj k homosexualitě. Ani kritika otevřené formy synody na sebe nenechala dlouho čekat a představitelé církve napříč celým světem vyjadřují pochybnosti o formě synody, jejích důvodech i možném přínosu. Avizované změny v církevní hierarchii, v rozhodovacích procesech či v samotném učení některé názorové proudy uvnitř katolické církve znepokojují a vedou k nejrůznějším podezřením.