Foto pxhere.com
Až dojemně by mohl působit vodopád argumentů ve prospěch nemajetných, se kterými se u nás roztrhl pytel, když se začalo mluvit o zdanění leteckého paliva. Chudáci chudí se už nedostanou do Chorvatska nebo do Tuniska a budou muset trávit dovolenou na Mácháči. Zároveň se ale proti zastáncům zdanění leteckého paliva objevily argumenty, že jsou sociální inženýři, kteří chtějí lidem diktovat, jak mají žít.
Zatím hovoříme jen o stejných podmínkách pro různé typy dopravy. I to ale vzbuzuje velké emoce. Co se stane, až začne debata třeba o tom, že bychom měli ekologičtější způsoby dopravy zvýhodňovat?
Začalo to pirátskou výzvou, aby lidé podepisovali celoevropskou petici za ukončení osvobození leteckých pohonných hmot od daně. Echo o tom přineslo zprávu, tu nasdílel Miroslav Kalousek a povzdechl si u toho, že poznávat svět volně a za přístupnou cenu je jeden z velkých darů svobody, kterou sám půl života neměl. A chce-li Pirátská strana létání zdražit a omezit tak cestování chudším vrstvám, pak on, Miroslav Kalousek, je zásadně proti. S argumenty ve prospěch chudých se pak roztrhl pytel. Přicházely tentokrát překvapivě od lidí, kteří obvykle brojí proti nesmyslům typu sociální bydlení a domnívají se, že každý svého štěstí strůjce a že kdo se snaží, může i dobře vydělávat, tak co tu vlastně řešíme. Vždyť je to všechno jen otázka vůle a snahy.
Chudí na Mácháči
Jak je to vlastně s cestováním chudých lidí? Pro začátek je dobré si přiznat, že těch nejchudších se dilemata, kam a čím pojedou na dovolenou, netýkají vůbec. V roce 2017 si podle Eurostatu nemohlo týdenní dovolenou mimo domov, tedy ani na Mácháči, dovolit 29 procent Čechů. V roce 2018 číslo kleslo, ale pořád to je 24 procent. Bez možnosti trávit dovolenou mimo domov, anebo poslat třeba děti na tábor, jsou celkem nepřekvapivě nejčastěji samoživitelky. Problémů, se kterými se chudí lidé potýkají, je nekonečná řada – jmenují se nedostupné bydlení, exekuce, existenční úzkost, problémy při nenadálých výdajích, strach ze ztráty práce, obava z nemoci, ze ztráty partnera. Český sociální systém bohužel nefunguje tak, že by člověku, který se z nějakých důvodů dostane do problémů, poskytl podporu, která by mu reálně pomohla.
Lidé, kteří na dovolenou létají, jsou na tom většinou o něco lépe, i když je pravda, že si leteckou dovolenou díky velmi nízkým cenám může dovolit mnohem více lidí, než by tomu bylo při znatelně vyšších cenách. Tedy i lidé, kteří nějaké existenční starosti mají. A jistě to pro ně může znamenat hodně. Problém ale spočívá také v tom, že tentýž člověk nemůže do kýžené destinace jet třeba vlakem, protože to už je mimo jeho finanční možnosti – a to i v případě, že se jedná o relativně blízká evropská města. Mnozí také trpí nedostatkem času kvůli krátké dovolené. To všechno jsou témata, která je potřeba brát vážně, ale snad je možné říct, že není na místě řešit nízké mzdy a krátké dovolené létáním.
Argument dovolené chudých lidí je důležitý. Ovšem jakkoli ji člověk nemajetným rodinám i jednotlivcům přeje, létání prostě není žádné lidské právo. Způsobů, jak trávit dovolenou, je mnoho a případné zdanění se možná těch, kteří jedou jednou za rok k moři, dotkne minimálně. Kromě toho jsou tu i jiné způsoby dopravy. Diskuze o tom, jak vytvářet dostupnější železniční dopravu a jak minimalizovat sociální dopady, je jistě na místě. V Německu se ostatně vede. Die Linke například tvrdí, že není možné trestat lidi za to, že chybí alternativní infrastruktura. Zdanění považují v současné situaci za alibistické řešení. Chtějí zákaz vnitrostátních letů spojený se stropem padesáti eur za lístek na vlak.
Letíme do budoucnosti
Zavede-li se spotřební daň na letecké palivo, zvýší se podle dokumentů, které zveřejnil list Financial Times, cena letenek o deset procent a počet cestujících v letecké dopravě následně klesne o jedenáct procent. Nevíme, jaké skupiny tím budou nejvíce zasaženy. Budou to opravdu lidé, kteří letí jednou za rok nebo za dva na dovolenou? Nebo to budou spíše ti, kteří vyhlížejí levné letenky a vydávají se na pár dní do jiných měst, kde mají zároveň levné ubytování v podobě krátkodobých pronájmů bytů? Ti, kdo vytvářejí neudržitelný masový turismus, který negativně ovlivňuje životy původních obyvatel a mění jejich města v turistický zábavní park na úkor každodenního provozu? Nebo různé společnosti, které vysílají své zaměstnance na pracovní jednání? Ti, kteří musejí létat kvůli práci? Nebo lidé, kteří si z létání vytvořili životní styl a objevování planety je pro ně koníčkem a zábavou? To všechno by mělo být předmětem debaty spolu s tím, jak zkvalitnit a co nejvíce zlevnit ekologičtější způsoby cestování.
Letecká doprava je čím dál masovější záležitostí – počet leteckých cestujících v Evropě i po celém světě se od roku 1990 ztrojnásobil. Emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy v EU se za stejné období více než zdvojnásobily. Podle Evropské agentury pro životní prostředí bude do roku 2050 letecká doprava produkovat kolem 23 procent světových emisí oxidu uhličitého. Tedy v případě, že nebudou přijata další opatření za účelem jejich snížení. V diskuzích o tom, čemu kdo brání, zapadá nejdůležitější moment, a to skutečnost, že letecké palivo je od roku 1986 zcela oproštěno od spotřební daně. Tím je pokřivený trh. Na české úrovni tedy zatím ještě nevedeme zásadní debatu, hovoříme skutečně jen o stejných podmínkách pro různé typy dopravy. I to ale vzbuzuje velké emoce. Co se stane, až začne debata třeba o tom, že bychom měli ekologičtější způsoby dopravy zvýhodňovat?
Lidé, kteří najednou začali oplývat sociálním cítěním ve vztahu k chudým, mohou svůj náhle objevený cit klidně nasměrovat jinam. Vhodných témat je v Česku tolik, že mají čím se zabývat až do konce života. Zatím to bohužel vypadá tak, že tito lidé nehájí právo na dovolenou pro všechny, ale své vlastní právo létat pořád a k tomu neuvěřitelně levně.
Autorka je redaktorka Alarmu.