Foto HBO
Donald Trump vymaže atomovou bombou ze světa umělý čínský ostrov, Snapchat vyvine hardware pro fyzické filtry, vymřou všichni motýli a v Británii nenápadně započne cesta populistické političky do premiérského křesla. Píše se rok 2024 a budoucnost nevypadá zrovna růžově. A ani nebude. Šestidílný britský televizní seriál Roky a roky (Years and Years) se pouští do předpovědi následujících patnácti let. Přes všechny jemné a velmi věrohodné detaily naší možné budoucnosti je ale na Years and Years zdaleka nejmrazivější to, jak nenápadně a potichu se Velká Británie promění v totalitní režim, v němž jsou nepohodlní lidé odváženi do koncentračních táborů.
„Odpověď na otázku ‚Budou lidé tolerovat autoritářský režim?‘ je jasná: Ano, rozhodně budou.“ A když si všimnou nevratných změn, bude už pozdě.
Dystopie jsou momentálně v seriálové tvorbě v kurzu, ale Years and Years se nepodobá ničemu na televizní obrazovce. Altered Carbon nebo Colony pracují s ohranými sci-fi motivy, Příběh služebnice je odtržený od naší reality i díky tomu, že jeho románová předloha vznikla už v polovině osmdesátých let a populární Black Mirror se zabývá „jen“ dílčími aspekty konkrétních technologií (v posledních sériích navíc jeho tvůrci Charliemu Brookerovi výrazně dochází dech). Years and Years místo toho nabízí komplexní obrázek budoucnosti, v němž se dopady nových technologií mísí s růstem sociální nerovnosti, rozpadem ekosystému a geopolitickými konflikty a všechno to vytváří třaskavou politickou směs, která vynese do Downing Street 10 populistickou političku, která začne demontovat demokratický systém.
Taková nenormální rodinka
Všechny změny, které se s Británií v letech 2024 až 2034 dějí, ale zároveň sledujeme skrze příběh obyčejné manchesterské rodiny Lyonsových. V ní se vše točí kolem trochu uzurpátorské babičky Muriel a jejich čtyř dospělých potomků. Hned úvodní představení hlavních hrdinů může vzbudit trochu pochybností – v rodině totiž figurují vozíčkářka, homosexuál, žena černé pleti (manželka jednoho ze synů) či Číňan (dítě z nemanželského vztahu). V Years and Years ale naštěstí nejde o nějaké naplňování kvót, takto odlišné postavy pomáhají tvůrci seriálu Russelu T Davisovi rozehrát uvnitř rodiny věrohodné konflikty, které fungují i na makroúrovni. Když například na konci prvního dílu shodí USA atomovou bombu na Čínu a do konfliktu zatáhne i svého spojence Velkou Británii, vybije si babička Muriel slovně zlost na svém sotva dvouletém vnukovi, který je po otci Číňan.
V centru děje je nejprve hlavně nejstarší syn, finanční poradce Stephen. Jeho původně dobře postavená rodina během dekády sklouzává po společenském žebříčku níž a níž, až se nakonec manželství rozpadne. Stephenův mladší bratr Daniel má také dobré živobytí státního úředníka, ale všechno se zhroutí, když se zamiluje do ukrajinského utečence Viktora, který se dostal do Británie poté, co jeho zemi obsadilo Rusko perzekuující LGBT osoby. Když Viktora deportují zpátky na Ukrajinu, Daniel se mu snaží všemožně pomoct a dostat ho zpět.
Nejmladší dcera Rosie trpící chorobou páteře, která ji připoutala na vozíček, už od začátku patří do nižší společenské třídy. Právě ona je jakožto člověk, který nemá už co ztratit, první velkou fanynkou neortodoxní (anti)političky Vivien Rookové, která v roce 2024 začne svou pouť do premiérského křesla klením v televizi. Zároveň je ale také obětí nového společenského řádu, který Rooková po zvolení nastolí. Když se v Británii ujme vlády její strana Čtyř hvězd, rozdělí města na „bezpečnostní“ zóny, mezi nimiž je omezený pohyb, a Rosie se tak ocitne fyzicky oddělená od zbytku rodiny.
Do života každého člena rodiny Lyonsových se společenské změny v zemi nějak zapisují, jen Edith stojí zdánlivě mimo. V prvních dílech nefiguruje, jen se dozvíme, že jako aktivistka pomohla zveřejnit detaily ohledně amerického nukleárního útoku. Následně se vrátí do Manchesteru a odhalí třeba podvody jedné korporace. I ona nejprve věří Rookové a jejím heslům o nutnosti radikální změny, brzy ale pochopí, že antisystemový fašismus není žádné řešení a stane se součástí hnutí odporu.
Zničit systém
Tvůrce seriálu Russel T Davis patří mezi legendy britské televize. Jeho seriál Queer as Folk o partičce manchesterských gayů vysílaný na konci tisíciletí dostal na televizní obrazovky věrohodné příběhy sexuálních menšin a slavil velké úspěchy i v americké verzi. V polovině další dekády dostal Davis šanci podílet se na rebootu slavné sci-fi série Dr. Who, u nás známé jako Pán času. V pozici showrunnera působil šest let a seriál dostal znovu na vrchol popularity.
Years and Years je jeho pokus, jak konfrontovat mainstreamového diváka s angažovanou sci-fi, kterou britská televize zná ze sedmdesátých let – například z mrazivě dystopického seriálu Guardians. V něm se vlády v Británii ujme paternalistický fašistický režim podporovaný armádou. Obdobnou postavou totalitního vůdce je v Years and Years usměvavá milionářka a politička Vivien Rooková v podání Emmy Thompson. Nepotřebuje ani armádu, stačí jí vlastní televizní kanál a pozornost sociálních médií. Voličům postbrexitovské Británie, která se potýká s ekonomickými problémy, slíbí „zničit systém“. Nikdo přesně neví, co to znamená, ale Rooková sílí tím, že si do ní lidé projektují své naděje.
Je to princip, který známe i z naší politiky. Rooková je tak trochu Babiš v sukních, záludná byznysmenka, která hraje na emoce davů, předstírá lidovost a slibuje každému, co chce slyšet. A zároveň se ukazuje, že je naprosto nekompetentní. K vítězství ve volbách jí nakonec pomůže třeba to, že se šéfové dvou tradičních stran stanou obětí deepfakes – namodelovaných videí, na nichž říkají nehorázné věci. Vzhledem k tomu, že podobní vůdcové už vystoupali do vlád ve spoustě civilizovaných zemí světa, je tato linie mrazivá a zároveň i pravděpodobná. Nigel Farage s podobnými podpásovými taktikami pomohl přesvědčit Brity, že je nutné vystoupit z EU. Vlastně se lze při sledování Years and Years ptát, proč političce dobytí Downing Street 10 trvá tak dlouho.
Rooková je pochopitelně oddělená od hlavní „rodinné“ linie, její vzestup sledujeme prostřednictvím televizní obrazovky, na předvolebních mítincích nebo debatách. Ze své mediální role vystoupí až v závěrečné epizodě, když se náhodou setká se Stephanem a vysvětluje mu „racionalitu“ uzavřených koncentračních táborů pro uprchlíky, kteří stejně nebudou nikomu chybět. Ostatně Britové už podobná místa stavěli během kolonizační éry a osvědčila se. V jeden okamžik ale ukáže skutečnou lidskou tvář, když naznačí, že celá její mise má ještě nějaký další účel a že i ona je jen figurkou. Možná je to háček pro druhou sérii, ta ale ještě nebyla potvrzena.
Malé a velké násilí
Kromě systémového násilí jde v seriálu i o to, jak se ve světě narůstající frustrace mění chování jednotlivců. Stephen cestou z pohřbu otce, kterého srazil cyklista, přejede autem kolo nic netušícímu poslíčkovi, jako kdyby se jen potřeboval někomu pomstít. A zbytek rodiny jeho výbuch vzteku mlčky schválí. Shodou krutých okolností se jen o pár let později sám stane podobným pěšákem trhu, rozvážejícím po městě zásilky. Když se pak po několika dalších letech dostane do důležité pozice v společnosti provozující už zmíněné koncentráky, pošle do něj svého nenáviděného skoro-švagra Viktora. Prostě jen proto, aby se mu nějak pomstil. Obyčejní „malí“ lidé tady začnou zneužívat nelidský systém pro své špinavé účely a sami vystupují z hranic morálky. I takhle funguje totalitní režim, což ale pro českého diváka nebude žádná novinka.
V lednu 2017, pár dnů po prezidentské inauguraci Donalda Trumpa, zveřejnil portál Vox nenápadný článek, v němž politolog Thomas Pepinski upozorňuje na to, že nástup autoritářského režimu bývá obvykle nenápadný a tichý a život v něm je vlastně běžná nuda. Na rozdíl od spektakulárních změn režimu ve stylu sci-fi filmů si nástupu fašismu sotvakdo všimne. Tedy pokud není členem některé ze společenských skupin, které systém hodí přes palubu. „Většina lidí zastává demokratické hodnoty, ale žijeme v komplikovaném světě, v němž lidi zajímá víc věcí než jen forma vlády – jak nakrmit rodiny, vzdělávat děti, uspět ve svých povoláních. Není těžké předpokládat, že ve spořádané společnosti a funkční ekonomice mají demokratické hodnoty nízkou prioritu,“ všímá si Pepinski na základě příkladů z Malajsie nebo Ruska a pak dodává: „Odpověď na otázku ‚Budou lidé tolerovat autoritářský režim?‘ je jasná: Ano, rozhodně budou.“ A když si všimnou nevratných změn, bude už pozdě.
Years and Years se dá vytknout jistá schematičnost postav. Jsou to spíše zástupci idejí než živoucí lidé z masa a kostí. Tak třeba když babička Muriel v závěrečném díle spustí naštvaný monolog o tom, že vina za současný stav světa je na každém z nás, zní najednou spíše jako politická komentátorka než devadesátiletá obyčejná žena z lidu. To je ale trochu daň za to, že Russel T Davis potřeboval dostat dekádu plnou událostí v mikro- i makrosvětě do šesti hodin. Vyloženě nepovedený je pak závěrečný „happy end“, který je nejspíš úlitbou mainstreamovému divákovi. Dějový zvrat je typem nevěrohodného hollywoodského finále, v němž se všichni obyčejní lidé najednou promění v superhrdiny a svrhnou režim, který se do té doby zdál neporazitelný.
Seriál ale naštěstí vyvažuje nedostatky množstvím chytrých detailů, které se týkají technologického vývoje, i osvobozujícími momenty suchého britského humoru. Na Years and Years je ale nutné se dívat především jako na povedenou sci-fi s varovnou předpovědí, která se zdá být poměrně věrohodná. A nejmrazivější je na ní to, že se vlastně nejedná o nejhorší možný scénář budoucnosti.
Autor je hudební publicista.