Záhada Silver Lake: nejlepší letní komedie pro milovníky postmoderny

Nový snímek Davida Roberta Mitchella pomrkává na znalce popkultury. Pokud na režisérovu hru přistoupíte, budete odměněni – tak jako na každém dobrém večírku.

Mezi filmy, které vyšly v červnu na DVD, stojí za pozornost snímek amerického režiséra Davida Roberta Mitchella Záhada Silver Lake. Mitchell si u nás získal pár fanoušků atypickým meta-hororem Neutečeš, v němž převrací a reinterpretuje různá žánrová pravidla. Také ve svém zatím posledním snímku Záhada Silver Lake úspěšně parazituje na divácky přitažlivém žánru mysteriózního thrilleru, skutečné fanoušky napětí a záhad však potrápí mnohem víc.

Záhada Silver Lake je film o popkultuře, o tom, jak je nádherná, přitažlivá, všeprostupující, a přitom prázdná a nebezpečná. O tom, že když se jí budete snažit rozumět, pokusí se vás zabít.

Pokud se nicméně nenecháte zmást žánrovou nálepkou a film čtete od samého začátku bez předsudků, bude vám jasné, že se jedná o střelenou postmoderní komedii. Záhada Silver Lake vytváří vlastní, autonomní svět, i když jeho stavební kameny jsou vypůjčené z jiných filmů, románů, komiksů a dalších artefaktů postmoderní kultury. Tato komedie nevyvolává hurónský smích, ale spíš zlomyslná ušklíbnutí a pousmání nad souvislostmi, které váš kámoš, co tolik nekouká na filmy, nikdy nepochopí. Jedná se o komedii bez morálního poselství, jejíž metaforou by mohl být bazén (ten ostatně ve filmu hraje zásadní roli), do nějž režisér naházel všechny svoje oblíbené propriety z americké kultury a hned poté, co vám nabídl alkoholický koktejl se spoustou ledu, do vás strčil a shodil vás do vody. Plavete po hladině mezi symboly a i když nechápete, proč to váš hostitel vlastně udělal, přijde vám to vlastně mnohem příjemnější než se pařit na suchu.

Mitchellův scénář může připomenout „konspirační“ romány Thomase Pynchona, jen je možná filmovější, hravější a psaný lehčí rukou. O věcech se tu nejen mluví: také se ukazují, a to s grácií a elegancí režiséra, který ví, co dělá, a zjevně se u své práce skvěle baví. Hned v první scéně vidíme smrtelný pád veverky přímo před hlavního hrdinu. Žádnou veverku už ale v následujícím ději nepotkáme, zato narazíme na skunky, jejichž pach se v určitých pasážích filmu stane hrdinovou důležitou součástí. Setkáme se s popovou kapelou vystupující na večírcích pro bohatou smetánku, která se jmenuje Ježíš a Drákulovy nevěsty; hudbu jim píše tajuplný muž v pozadí, který stojí za všemi současnými hity s texty obsahujícími subliminální sdělení. Nechybí ani sex s dívkou v tyrolském kostýmu pod podepsaným plakátem Kurta Cobaina, doprovázený hláškou: „Ty ho máš i podepsanýho?“ – „Skoro, znám holku, co se zná s jeho dcerou, tak to podepsala ona.“

Krása prázdnoty

Nestačí? Setkáte se i se psem, který se jmenuje Coca Cola, s boháči, kteří pomocí kódů a tajných zpráv v reklamách vnucují zbytku světa ideologii sexu a peněz, tajným jazykem vandráků, životem po životě a dokonce i s tajemným pirátem. Jako z bazénové trysky prýští mysteriózní rovina i z náhodou nalezeného bizarního undergroundového komiksu a městských legend o muži, který chce zabít všechny psy ve městě. Hororovou linii pak zajišťuje pověst o soví ženě zabíjející nešťastně zamilované. Plavete v bazénu popkulturních odkazů a komentářů a je jen na vás, jestli si všimnete občasného autorského pomrkávání, že pokud si budete tyto věci brát příliš k srdci, vymkne se vám život z rukou a začne si „žít vlastním životem“. Záhada Silver Lake je film, který si s vámi otevřeně hraje a do své hry vás okatě zve. Klíčová věta pro interpretaci zní: „Nemůžu odsud odejít, tak si to tu aspoň co nejvíc užívám.“

Záhada Silver Lake je film o popkultuře, o tom, jak je nádherná, přitažlivá, všeprostupující, a přitom prázdná a nebezpečná. O tom, že když se jí budete snažit rozumět, pokusí se vás zabít. Když se ale takovým pokusům ubráníte, najdete to, co hledáte. A že nevíte, co to vlastně je? Právě v tom spočívá podstata popkultury. Záhada Silver Lake není komedie pro každého, ale úsměvný letní film pro popkulturní znalce, ochotné přistoupit na režisérovu hru, skočit do jeho bazénu a užívat si umělý protiproud a vlny. Pokud mezi ně patříte a přijmete, budete odměněni – tak jako na každém dobrém večírku.

Autor je specialista na astrální a asociální témata.

 

Čtěte dále