Platí si rektor Zima prezidentskou kampaň z prostředků Univerzity Karlovy?

Série akcí „Česko! A jak dál?“, kterou se rektor Univerzity Karlovy prezentuje veřejnosti, působí trochu příliš jako přípravná fáze volební kampaně.

Rektor Univerzity Karlovy a možný budoucí kandidát na prezidenta Tomáš Zima přitahuje pozornost jiného druhu, než by si asi býval přál. V médiích se o něm poslední týdny opakovaně píše a protesty akademiků a studentů vyvolává nejen jeho výběr spolupracovníků zapletených v akademických podvodech. Pozornost na sebe přivolal podivnou sponzorskou smlouvou s Home Creditem a ještě podivnějším koncem jím založeného Česko-čínského centra, v němž se podle všeho potkávají zájmy čínských tajných služeb s tradiční českou touhou trochu si přikrást. Zima se své funkce drží – pokaždé prostě řekne, že to ne on, to jeho už bývalý prorektor Martin Kovář či jím vybraný tajemník Česko-čínského centra Miloš Balabán.

V hlavní roli rektor

Za skoro detektivními příběhy zanikají jiné věci, zdánlivě banálnější. Nediskutuje se třeba o tom, že krátce poté, co se začalo spekulovat o Zimových prezidentských ambicích, spustila Univerzita Karlova velkolepou sérii akcí „Česko! A jak dál?“. Zima sice na otázky po své kandidatuře odpovídá tajnosnubným „přijďte se zeptat někdy v prosinci 2021“, ale sérii akcí po republice lze stěží vnímat jinak než jako přípravnou fázi volební kampaně. Cyklus veřejných debat na palčivá témata současnosti má oficiálně zviditelnit univerzitu a představovat její příspěvek k veřejné diskusi. Hlavní postavou a svorníkem všech debat je ovšem sám rektor.

Pokud by univerzita skutečně chtěla vstoupit do řešení zásadních společenských problémů, vypadalo by to asi mnohem méně jako one man show jednoho funkcionáře, který se připravuje na další stupínek v kariéře.

A tak se Tomáš Zima fotografuje v Předlicích a rozšafně diskutuje o dluzích a exekucích (do debaty pozval i předsedu Exekutorské komory ČR Vladimíra Plášila – od rektora, který začal posílat exekutory na vlastní dlužící studenty, to je ostatně docela upřímné gesto). S premiérem Babišem a ministrem vnitra Hamáčkem probírá bezpečnost v Plzni, kde také navštíví hasičskou stanici. Tu pro změnu debatuje o zemědělství v Českých Budějovicích, tu zase beseduje s Alexandrem Vondrou o Evropské unii v Brně. Zároveň přibývá Zimových mediálních vyjádření, rozhovorů a komentářů. Zkrátka, jak říká ošklivá mediální čeština, „zviditelňuje se“.

Podle informací tiskového oddělení UK stojí jedna taková diskuze průměrně 63 tisíc korun, na organizaci se však podílejí také zaměstnanci univerzity, kteří to dělají v rámci svého zaměstnání. Univerzita si také platí propagaci v regionálních Denících.

Není to kampaň?

Jistě, můžeme si myslet, že si Univerzita Karlova najednou uvědomila, že právě teď je jejího hlasu zapotřebí, a akce tedy nemají nic společného s nepotvrzenými záměry pana rektora kandidovat na prezidenta. Jako nejpovolanějšího odborníka našla tato instituce založená na odbornosti a kompetenci právě lékaře a biochemika. Kdo jiný by také k tématům jako dluhy, vzdělání či bezpečnost měl mluvit?

Když něco vypadá jako kachna, chodí to jako kachna a kváká to jako kachna, můžeme samozřejmě říkat, že to je vlastně ptakopysk. Že si rektorát na projekt najal bývalého mluvčího vlády Martina Ayera prostě jako nejlepšího odborníka na popularizaci vědy a že rektorovo kolegium posílila specialistka na politický marketing Anna Shavit (radila s ním Karlu Schwarzenbergovi i Andreji Babišovi) jen náhodou. Nicméně všem by se asi ulevilo, kdyby kachně začali říkat prostě kachna. Protože pokud by univerzita skutečně chtěla vstoupit do řešení zásadních společenských problémů – což by mohlo být zajímavé a užitečné –, vypadalo by to asi mnohem méně jako one man show jednoho univerzitního funkcionáře, který se připravuje na další stupínek v kariéře.

Kdyby kterýkoli státní úředník anebo zaměstnanec firmy použil její prostředky pro vlastní zviditelnění, čelil by patrně velmi brzy vyhazovu a obviněním ze zpronevěry. Rektor nečelí ani kritice, přitom podle všeho dělá něco velmi podobného, co jeho tajemník Česko-čínského centra Balabán. Jen si na to nezaložil eseróčko Univerzita Karlova, a pro své osobní zájmy rovnou používá naši nejvýznamnější veřejnou vysokou školu.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále