Foto Alan Rockefeller, Attribution-Share Alike 3.0
„Dnešní odpoledne, okolí Prahy, jsou to?“ ptá se neanonymně na Facebooku uživatel, zda houby, které našel v lese, jsou lysohlávky. Zkušenější členové „houbařské“ skupiny odpovídají stručným „ne“, jiní poučením, ale i výsměchem, urážkami nebo nevhodným humorem – „ochutnej, a uvidíš“. Jiní píší v komentářích, že to přehnali s množstvím. Liberální drogová politika, po které část společnosti volá, by se neměla obejít bez znalostí, jak se k psychoaktivním látkám i k sobě odpovědně chovat. V době ilegality psychedelik organizovanou osvětu suplují diskuzní fóra.
Nálada na houby
V květnu celosvětová psychedelická komunita jásala. V americkém Denveru byl v obdobě místního referenda schválen návrh na dekriminalizaci psilocybinu. Tedy jedné z aktivních látek v lysohlávkách. Neznamená to, že užívání nebo pěstování lysohlávek je legální. Stále se jedná o porušení zákona i na federální úrovni. Radnice ale nebude vynakládat prostředky na boj s lysohlávkami a jejich uživateli a úřady a policie nebudou uživatele stíhat, nebude to jejich prioritou. (Ne že by tomu tak do té doby fakticky bylo. Mezi roky 2016 a 2018 figuroval psilocybin pouze v 11 případech z 9200, píše The Guardian.)
Účinek psilocybinu a dalších psychedelik na zlepšení duševního zdraví potvrzují další a další výzkumy. Některé probíhají i v Česku, které má s výzkumem psychedelik bohaté zkušenosti z šedesátých let. V Národním ústavu duševního zdraví jej testují na zdravých lidech i pacientech v paliativní péči – jako prostředek smíření se s blízkou smrtí. Kevin Matthews, který kampaň vedl v Denveru, říká, že mu psilocybin pomáhá s depresemi. Lysohlávky mu prý „resetují systém“ a vracejí chuť do života. A protože je otec, měl obavy ze stíhání. Nechtěl by se kvůli houbám dostat do problémů se zákonem.
Nebezpečím nejsou samotná psychedelika, ale způsob, jakým se užívají. Nikdy nevíte, jaký váš trip bude. Obsahy z nevědomí, které se během intoxikace mohou vynořit a zesílit, nepřipraveného uživatele snadno vyděsí.
Lidé, jako je Kevin, žijí i v Česku a jejich počet roste. Experimentují s lysohlávkami i jinými psychedeliky pro sebepoznání, terapii, léčení a samozřejmě také pro zábavu. Ilegalita jim snahu komplikuje. Nejde jen o to, že se nemohou k houbám i jiným látkám legálně dostat a vystavují se možnosti trestního stíhání. Pokud se jedná o zboží na černém trhu, není spolehnutí na čistotu ani množství látky, které se do těla dostanou. Dealeři příbalové letáky nedodávají a informace, které najdete na internetu, nemusí být spolehlivé. A to i přesto, že na diskuzních fórech najdete puberťáky, kteří v dílčích znalostech o lysohlávkách předčí průměrné mykology. Například lysohlávky rostoucí v Česku mohou být zaměněny s jedovatou čepičatkou jehličnanovou, tím ale seznam potenciálních rizik jen začíná.
Hledá se příbalový leták
Nebezpečím je hlavně způsob, jakým se psychedelika užívají. Nikdy nevíte, jaký váš trip bude. Obsahy z nevědomí, které se během intoxikace mohou vynořit a zesílit, nepřipraveného uživatele snadno vyděsí. Představte si nejhorší zážitek vašeho života tisíckrát zesílený a trvající několik hodin. Třeba na party plné lidí, kteří jsou také pod vlivem různých látek a nevědí, co si s vámi počít.
Psychedelika totiž fungují jako nespecifický amplifikátor – zesílí to, co se ve vaší pozornosti zrovna objeví. Když to bude nepříjemné a začnete se projevům bránit, jste na nejlepší cestě k takzvané náročné psychedelické zkušenosti, anebo, jak se dříve říkalo, bad tripu. A z takového zážitku se někteří vzpamatovávají i roky. Ve většině případů se tomu dá zabránit přípravou a vhodným setem a settingem, tedy duševním rozpoložením, ve kterém se člověk nachází, a prostředím, kde látku užívá. Dobré informace jsou k bezpečnému podání klíčové – i proto, že existují kontraindikace, že někteří lidé by tyto látky neměli raději užívat vůbec.
S čistou látkou ve změřeném množství můžeme vědomí měnit podobně jako intenzivní meditací, jógou, dechovými cvičeními nebo klidně běháním ultramaratonů. Intenzivní meditační pobyty prý přivádějí do ordinací specializujících se na diagnózu psychospirituální krize víc klientů než psychedelika. Meditace, pobyty ve tmě a pohyb ale samozřejmě nikdo nereguluje.
Jak houby po dešti
Z velkých amerických měst následoval po Denveru v dekriminalizaci Oakland a Chicago a téměř stovka dalších měst podobné kroky zvažuje. Matthews a jeho spolupracovníci založili iniciativu, která se snaží protlačit legislativní změny na federální úrovni. Jmenuje se Society for Psychedelic Outreach, Reform, and Education – se zkratkou Spore, což je v překladu výtrus, kterým se houby množí. V Denveru se proto očekává rozmach pěstitelů, uživatelské komunity i undergroundové terapie. Tamní starosta, který proti iniciativě za dekriminalizaci vystupoval, se bojí, že město dostane pověst drogového ráje, jako například evropský Amsterdam.
Než bude vědecká obec přesvědčena, že má dostatek důkazů a že zná způsob, jak pomocí psychedelik lidem pomáhat, a zároveň mírnit obavy veřejnosti i politiků, uplyne ještě hodně času. Změna práva by výzkumu prospěla. Čeští vědci na přednáškách otevřeně mluví o tom, kolik času a peněz stojí zařídit potřebná povolení a výjimky. Například sehnat látku, která se nesmí vyrábět, a pak ji dostat přes hranice. Ačkoliv v laické představě stačí zajít na podzim do lesa pro ty samé „léky.“ Vědecký výzkum látek, které jsou pro psychiatrii revoluční, byl však znemožněn na mezinárodní úrovni, na půdě OSN.
Strach a hnus v našich srdcích
Máme právo upírat někomu snahu se léčit nebo si zlepšovat psychický stav pomocí hub, které rostou volně v přírodě téměř po celém světě? Snaha úřadů a vlád chránit společnost před sebedestruktivním a rizikovým chováním je pochopitelná. Ale těžko věřit institucím, které označí některé látky jako nebezpečné a bez možného lékařského využití, když je prokazatelně mají. A měly je samozřejmě už v šedesátých letech minulého století, které přinesly první vědecké poznatky o psychedelikách – i když z pohledu dnešních metodologických a etických standardů bychom mohli mít k tehdejším výzkumům oprávněné výhrady.
V potaz je důležité brát také kulturní kontext. V mnoha zemích a oblastech má užívání psychedelických látek tradici, léčitelskou a spirituální. Je arogancí bílého muže snažit se jiným jejich vztah s rostlinami regulovat a nabídnout jim místo toho látky, které používáme běžně na Západě. O psychedelikách, jejich tradici a způsobu užívání toho možná nevíme dost na to, abychom je zítra plně legalizovali. O jiných látkách ale velmi dobře víme, že nám škodí, a jsou přesto legální a široce se používají v potravinářském průmyslu. O jiných také nevíme dost, a přesto je masově užíváme. O tom, jaký vliv bude mít třeba dlouhodobé používání antidepresiv, anxiolytik nebo antikoncepce – ať už na uživatele nebo následující generace –, můžeme ve většině případů jen spekulovat. V jiných případech zase bezpečně víme, že medicína z rukou lékaře může být ve skutečnosti jedem, o jehož podstatě farmaceutické společnosti lžou kvůli byznysu, jak se stalo v případě OxyContinu.
Reinkarnace Timothyho Learyho
Strach budí také vzpomínka na divoký konec uvolněných šedesátých let, kdy masová proliferace psychedelik sice spoustě lidem rozšířila obzory a pomohla i terapeuticky, ale vedla také k úplnému zákazu těchto substancí. Nejednoho vědce určitě straší odkaz amerického psychologa a mesiáše psychedelik Timothyho Learyho, který byl trnem v patě tehdejšímu establishmentu. I dnešní psychedelická komunita, která je do značné míry součástí kontrakultury, musí prodiskutovat, jaké jsou její cíle v legislativní oblasti. Chce pomoci mainstreamu k lepšímu duševnímu zdraví a otevření spirituality i s rizikem, že se psychedelické terapie zmocní stávající zdravotnický systém a farmaceutičtí giganti? Anebo chtějí zůstat navždy mimo mainstream a užívat psychedelika dle svého svědomí? A nepomohlo by i v tom případě, kdyby nebyli ohroženi kriminalizací?
Legalizace nebo dekriminalizace, jak známo, oslabuje mýty spojené s užíváním. To, že je něco najednou legální nebo nestigmatizované, ale neznamená, že je to bezpečné. Vyrazit den po změně legislativy do lesa a nasbírat houby na večer je bez dostatečné znalosti pořád dost špatný nápad. Kombinace dekriminalizace a dostupných kvalitních informací o psychedelikách by však pro společnost mohla být nečekaně velkým přínosem.
Autor je publicista.