Petr Zewlak Vrabec
Poslanci ODS opět přicházejí s návrhy, jak být na chudý lid ještě o něco přísnější. Podle jejich nejnovějšího nápadu by lidé, kteří by opakovaně spáchali přestupek, jako je rušení nočního klidu, ublížení na zdraví, výhrůžka nebo krádež, nově měli přijít o dávky v hmotné nouzi nebo příspěvek na bydlení. Půl roku bez dávek by měli být pachatelé pravomocně odsouzení k podmíněnému trestu a až rok lidé, kteří čekají na nástup do vězení. Novelou zákona by poslanci ODS navíc chtěli navázat výplatu dávek na školní docházku dětí a porušování povinné školní docházky do budoucna evidovat stejně jako ostatní přestupky. V důvodové zprávě k novele se píše, že návrh není koncipován jako trest, ale naopak má za cíl problematické příjemce dávek maximálně motivovat a fungovat i preventivně.
Strukturální příčiny
Těžko říct, kam autoři takových nápadů pro své vývody chodí. Jestli se inspirují v nějakých jiných zemích a mají data, která dokazují, že represe přináší sociální vzestup lidí na okraji společnosti. Stejně tak je otázka, jak je možné, že se stále ještě daří vytvářet dojem, že náš sociální systém je příliš benevolentní a že je potřeba vyžírkům utáhnout šrouby. A poslední záhada je, proč se čeští politici nezajímají o výzkumy, o komunitní práci a postupy, které prokazatelně fungují.
Představa, že odebráním peněz na živobytí a bydlení zastavíme problémové chování, je realitě hodně vzdálená.
Představa, že odebráním peněz na živobytí a bydlení zastavíme problémové chování, je totiž opravdu realitě hodně vzdálená. A stejně tak představa, že lidé v prekérní sociální situaci budou motivováni ke změně chování nějakými hrozbami. Většinu přestupků páchají lidé, kteří jsou v nestabilní životní situaci a kteří často bydlí v místech, jež označujeme jako sociálně vyloučené lokality. Z hlediska lidí, kteří bydlí v lepších čtvrtích, zde panuje chaos. K tomu patří postávání a někdy i popíjení na ulici, vandalismus a také velká fluktuace obyvatel spojená s krátkodobými smlouvami. Neustálé stěhování znamená mimo jiné to, že lidé nemají ke svému okolí vztah a nestíhají si ho vytvořit, protože brzy jdou zase jinam. Byty navíc bývají přeplněné, a tím pádem lidé tráví mnohem víc času venku. Dalším průvodním jevem jsou exekuce a nestabilní práce načerno. To všechno má strukturální příčiny, které hrozbou odebrání dávek nezmizí. Velká část těch problémů naopak represí vznikla.
Koho bychom se báli?
Když oběti strukturálních problémů přivedeme odebráním pomoci do ještě větších problémů, vytváříme už rovnou zločince. Na ty si pak můžeme jako společnost ukazovat, ale to je asi tak všechno, co můžeme dělat. Jak asi dopadne na děti, když jejich rodičům odebereme dávky? Nebo když rodina v důsledku toho přijde o bydlení? Tím se zabývala nedávná analýza sociologů agentury PAQ Research. Přišlo se celkem nepřekvapivě na to, že špatné studijní výsledky českých dětí výrazně souvisejí se sociálními problémy, jakými jsou exekuce či bytová nouze. Příběhy lidí, kteří naopak dostali šanci, i když třeba v minulosti udělali v životě nějaké chyby, neplatili nájem a zadlužili se, ukazují, že integrace zpátky do společnosti je možná. Kdyby byla možnost nějakého skutečně dostupného oddlužení, bylo by to ještě lepší. Ale už jen šance začít bydlet v bytě bývá přesně tím okamžikem, kdy se dětem zlepší školní výsledky a problémy dětí i rodičů se zmírní. Proč? To je celkem zřejmé. Když pendlujete z jedné ubytovny na druhou, nemáte příliš energie na to řešit další problémy, hledat práci, obíhat splátkové kalendáře ani dohlížet na to, aby si děti dělaly úkoly. Nemůžete třeba spát, protože nevíte, kde budete příští měsíc a z čeho zítra uvaříte. Častá je pak snaha na problémy aspoň na chvíli zapomenout pomocí alkoholu drog, nebo hraní na automatech.
Návrh odebírání dávek mimo jiné i za sousedské neshody, kam rušení nočního klidu a vyhrožování patří, má ještě jeden aspekt. Dopadal by totiž docela jinak na Romy ve vyloučených lokalitách, kteří často nadělají menší hluk, než na jaký jsme zvyklí v centrech měst. Takzvaní slušní lidé se mohou celkem beztrestně opít a dělat v noci hluk v místech, kde je noční nepořádek normou, tedy zejména v turistických zónách. Jenže to, co v noci projde v centru Prahy nebo Brna, by těžko procházelo někde v Ostravě Kunčičkách, kde sousedi na sousedy zavolají policii a ta přijede a koná. K tomu je třeba připočíst rasismus policistů, ale i úředníků, kteří pak svévolně u svého „malého soudu“ rozhodují. Jak by s takovým nástrojem v ruce některé obce zacházely, je nabíledni. Přitom k nápravě sousedských vztahů pomáhá třeba komunitní práce nebo smírčí komise, které dokážou konflikty urovnat a situaci v sociálně vyloučených lokalitách zlepšit.
Bylo by samozřejmě lepší, kdyby taková komunitní práce mohla probíhat v lokalitách, kde lidé bydlí stabilně, mají dlouhodobé smlouvy, a tím pádem i naději, že zde budou bydlet i příští rok. To by totiž zlepšilo jejich vztah k místu, kde žijí. A ještě lepší by bylo, kdyby se lidé v exekucích mohli oddlužit, a tím pádem začít legálně pracovat. Úplně neuvěřitelně krásné by pak bylo, kdyby se legální prací pohodlně uživili. Pak by totiž mnozí z nich dávky ani pobírat nemuseli. Kým bychom pak ale pohrdali? Nad koho bychom se povyšovali? Koho bychom se báli?
Autorka je redaktorka Alarmu.