Foto Dawid Krawczyk / fotoeditace Krytyka Polityczna
Co se vlastně děje s polskými soudy? Právo a spravedlnost (PiS) je u vlády už pátým rokem. Prakticky od začátku úřadování strany Jarosława Kaczyńského slýcháme o oklešťování nezávislosti justičního systému. Nejprve si vzala na mušku Ústavní soud, jehož funkcí je hlídat ústavnost zákonů. Do této instituce PiS dosadila své lidi, o jejichž kvalifikacích lze více než pochybovat. Z hlediska práva někteří dokonce ani nejsou soudci, takže jejich výroky mají nejasný právní status.
Následovaly další instituce. Běžné soudy, které mají na starosti trestní, občanské, rodinné či pracovní právo, přešly po reformě v roce 2017 pod přímou kontrolu ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra, jenž provedl rozsáhlou personální čistku.
Nezávislost ztratila Národní soudcovská rada, jejímž úkolem je jmenovat či povýšit soudce. Parlament změnil proces výběru členů rady a strana PiS tak v rozporu s ústavou přerušila funkční období rady a dosadila patnáct vlastních lidí. Soudcovská rada je nyní většinou soudců i odborníky považována za protiústavní orgán.
Ušetřen nezůstal ani Nejvyšší soud. Ten dohlíží na běžné soudy a také potvrzuje platnost voleb. I zde měla PiS provést čistku, tu ale včas zastavila Evropská komise. V prosinci minulého roku se nicméně PiS podařilo prosadit zvláštní pravomoci pro jednu z komor Nejvyššího soudu, kterou plně obsadilo „ověřenými“ lidmi blízkými vládnoucí straně. Strana tak získala mocný nástroj politické kontroly nad soudci. Poslední kontroverzní zákon, nazývaný opozicí „náhubkový“, přijatý parlamentem minulý týden, má za cíl postihovat soudce kritické vůči politizaci justice.
Jarosław Kaczyński a celá mašinérie státních médií by dokázala případné unijní sankce chytře využít ve vlastní prospěch. Jednalo by se o důkaz, že zlé bruselské elity se snaží omezit suverenitu Polska.
Do krize polské justice už se vložil Brusel, Benátská komise i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Hasit požár jela do Varšavy tento týden i místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová, a ačkoliv Evropská unie alespoň teoreticky má prostředky, které by mohly Varšavu přinutit k respektování právních zásad, jejich použití by mohlo mít negativní dopady na celou Unii. Odborníci varují, že situace zašla tak daleko, že náprava už nebude právními mechanismy možná.
„Tohle už se nedá zvrátit“
Vládnoucí strana nutnost reformy justice odůvodňuje tím, že je potřeba se zbavit starých elit a „soudcovské kasty“, která neslouží obyčejným lidem. Slovy náměstka ministra spravedlnosti je celé prostředí justice „prostoupeno patologií“. Vláda se dále odvolává na potřebu „dekomunizace“ justice – třicet let po změně režimu jde opravdu jen o rétorickou zástěrku, obzvláště v situaci, kdy díky přirozené generační obměně lidí v justici, kteří byli aktivní ještě za minulého režimu, značně ubývá.
Z druhé strany pak bije opozice proti autoritářským praktikám současné vlády. Spor se tak nejen vinou PiS, ale i přičiněním liberálních médií přenesl z věcné roviny do roviny morální – souboje dobra se zlem. Jen málokdo z odborníků a opozičních politiků má představu, jakým způsobem by bylo možné zavedené změny zvrátit. A už vůbec není jasné, co by mohlo nastat v situaci, kdy by vláda padla do rukou opozice, ale soudy by nadále byly pod kontrolou Práva a spravedlnosti.
Ačkoliv nelze opomenout řadu protestů proti reformám, které proběhly hlavně ve větších městech, mobilizační potenciál boje za nezávislou justici je nízký. To je přitom zcela pochopitelné a nebylo by spravedlivé Poláky obviňovat z lhostejnosti vůči zásadám právního státu. Nedá se říct, že by polské soudy byly lepší nebo horší než soudy v jiných zemích. Tak jako v mnohých jiných zemích jsou ale pro běžné občany častěji spojeny s exekucemi, příkazem k vystěhování z bytu či odebíráním dětí, než ušlechtilou, ale abstraktní obranou právního státu. Naprosto zásadní potřebu této poslední funkce pro demokratický stát nelze zpochybňovat. Těžko ovšem očekávat, že se za ni Poláci, jinak masově podporující PiS, postaví proti své vládě. Jestliže PiS tvrdí, že pouze chce, aby soudy sloužily obyčejným lidem, je to jistě rétorika, na kterou řada voličů slyší, i když strana Jarosława Kaczyńského ve skutečnosti myslí především na pojištění vlastní pozice u moci.
Už před dvěma lety, v únoru 2017, varovala profesorka práva a bývalá polská ombudsmanka Ewa Łętowska, že ústavní změny se už nedají zvrátit a vláda, která přijde po Právu a spravedlnosti, se s nastalou situací nejlépe vypořádá přijetím zcela nové ústavy. Skutečně se jedná o zapeklitou právní situaci. Zatímco vládnoucí strana postupuje dále ve své revoluci v soudnictví, opozice zastává legalistickou cestu. Tím se ale dostává na značně vratkou půdu. Jestliže by v příštích volbách opozice uspěla (což zatím není vůbec jasné), bude mít ohromné problémy se legální cestou vypořádat s odkazem současné radikální transformace justice. Jestliže dnes tvrdí, že výroky současného ústavního soudu jsou nelegální, bude je chtít zpětně anulovat? To by vytvořilo nutnost revize desítek tisíců soudních rozhodnutí, případně i vyplácení odškodného. Jednalo by se o nadlidský úkol. PiS úspěšně vyvolalo tak velký chaos, že napravit ho v budoucnu může jen další „revoluční krok“ jako vytvoření nové ústavy.
Cesta k „Polexitu“?
Úterní návštěva Věry Jourové ve Varšavě nepřinesla žádná konkrétní řešení polské justiční krize. Jasné je, že politizace polské justice se rozchází s unijním právem a Varšava by za to měla nést následky. Už v roce 2017 Evropská unie zahájila proti Polsku řízení v rámci „článku 7“, které by mohlo vést až k omezení hlasovacích práv Polska v Evropské radě. Jedná se nicméně o zdlouhavý byrokratický proces zatím bez jasných dopadů, kdy dochází k jakési přetahované mezi Unií a Varšavou o různé legislativní změny, zatímco „reforma“ postupuje plnou parou dál.
Podle předsedy polského Senátu Tomasze Grodzkého, jenž je od voleb na podzim minulého roku v rukou opozice, vytvoří Evropská unie expertní skupinu, která bude posuzovat dodržování práva v každé členské zemi. Naznačil také, že ti, kdo právo dodržovat nebudou, musejí počítat s finančními sankcemi. Ačkoliv se část liberální opozice domnívá, že sankce ze strany EU by byly nejlepším způsobem, jak PiS potrestat a ukáznit, opak je pravdou. Polsko sice je největším beneficientem evropských strukturálních fondů a pozastavení části těchto příjmů by nepochybně bylo ránou pro polskou vládu i občany. Zároveň ale není pochyb, že by Jarosław Kaczyński a celá mašinérie striktně pro-PiSovských státních médií dokázala případné sankce chytře využít ve vlastní prospěch. Jednalo by se o důkaz, že zlé bruselské elity se snaží omezit suverenitu Polska. Možná PiS dokonce na takovýto krok ze strany Bruselu čeká – byla by to nejrychlejší cesta, jak na svou stranu získat hlasy rozhořčených zemědělců, kteří z unijních dotací těží nejvíce. Značná část z nich zatím stále tradičně hlasuje pro lidovce. Je dokonce možné, že by PiS, která soustavně a ostře kritizuje Evropskou unii, využila příležitost k hlasování o odchodu z Evropské unie. Po uskutečněném Brexitu už ani Polexit není nemožný. Finanční sankce se ale nejeví jako příliš reálné, a pokud ano, má PiS i tak dostatek času pro další zásadní změny – jak jsme se už mnohokrát mohli přesvědčit, evropské procedury razancí a pohotovostí rozhodně nevynikají.
Příliš nadějí na návrat vlády práva tak v Polsku nezbývá. Opozice sice drží senát, ale Kaczyńského PiS má v parlamentu dostatečnou většinu, aby zákony, které senát do parlamentu vrátí, přehlasovala. V nadcházejících prezidentských volbách také nelze očekávat velké změny. Poslední skutečně nezávislou právní institucí v zemi tak zůstává veřejný ochránce práv Adam Bodnar, který se soustavně ohrazuje proti útokům ze strany PiS na menšiny. I ten je však pod neustálou palbou kritiky. Výhled do budoucna tak příliš nadějný není.
Autorka je redaktorka Alarmu.