Švankmajer, Žižek a Sestry s tranzistory. 11 tipů z online programu festivalu v Jihlavě

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava letos poprvé proběhne kompletně online. Z téměř tří set snímků vybíráme jedenáct titulů, které by byla škoda vynechat. 

Alchymická pec

České dokumentární portréty, to jsou zpravidla pochlebovačné mluvící hlavy prokládané archivními záběry. Pro diváky unavené tímto formálně fádním stavěním mramorových pomníků bude sledování společného filmu Jana Daňhela a Adama Oľhy pobytem v lázních. Tvůrci tři roky při práci, přemýšlení i odpočinku natáčeli Jana Švankmajera, aby lépe pochopili jeho vnitřní svět a tvůrčí metodu. Ukázky Švankmajerovy tvorby jim pak neposloužily pouze coby ilustrace. S jejich přispěním vytvořili hravý a pronikavý mozaikovitý portrét, který je v převádění snů a reality do obrazů a zvuků podobně originální jako sám Švankmajer. Jeden z vrcholů letošní tuzemské filmové produkce.

Antigona – jak se opovažujeme?

V sekci Mezi moři, reprezentující tvorbu zemí střední a východní Evropy, bude soutěžit mimo jiné slovinské dokudrama, v němž se nad současným stavem planety zamýšlí filosof Slavoj Žižek. Činy světových vůdců, vědců a influencerů stejně jako ve své divadelní hře Trojí život Antigony posuzuje prizmatem známé antické tragédie o rebelující dceři krále Oidipa. Kdo je Antigonou dneška? Populističtí politici, popírači klimatické krize a lidé volající po návratu k „tradičním“ hodnotám, nebo ti, kdo jim oponují? A není také volání po revoluci ve skutečnosti projevem touhy po novém vůdci? Žižekovu provokativní filosofickou úvahu, založenou na premise o nevyhnutelné změně systému, doplňují hrané sekvence a televizní záběry chaosu, v němž žijeme.

Dilema touhy

Úroveň gramotnosti (literacy) se stále zvyšuje. Povědomí o tom, jak vypadají a fungují ženské pohlavní orgány (cliteracy), ale zůstává relativně malé. Pokud máme destabilizovat patriarchát a nastolit mezi lidmi rovné podmínky bez ohledu na jejich pohlaví, gender a sexuální touhy, je třeba přesměrovat pozornost veřejnosti od falů ke klitorisům. V inspirativním, pozitivně laděném dokumentu, soutěžícím v sekci Svědectví, se na ženskou sexualitu a mnohaletou historii její tabuizace v politice, kultuře i náboženství zaměřují vědkyně, aktivistky či umělkyně. Společně se snaží vyvracet mýty o ženských tělech a tužbách a šířením klitorální osvěty otevírat dveře ke společnosti, ve které se vše nebude točit okolo penisu.

Oeconomia

Příčiny a důsledky jednostranné akumulace kapitálu přibližují dva dokumenty z jihlavského programu. Kapitál v 21. století, inspirovaný stejnojmenným knižním bestsellerem Thomase Pikettyho, poukazuje na neudržitelnost nepřetržitého růstu formou vtipné a dynamické audiovizuální přednášky. Německý film Oeconomia, který měl světovou premiéru na letošním berlínském festivalu, je navenek střízlivější, ale ani jemu nechybí nadhled. Režisérka Carmen Losmann se s neobyčejnou důsledností snaží krok za krokem dopátrat odpovědí na stěžejní ekonomické otázky dneška. S některými z nich si nevědí rady ani lidé reprezentující bankovní a finanční sektor, kteří by mechanismy kapitalismu měli znát nejlépe. Poutavě a přehledně natočený film naznačuje, že možná i toto nevědomí přispívá k tomu, že se systém, z nějž profitují především bohatí a mocní, dosud nezhroutil.

Neprůstřelní

Zřejmě žádný film o střelbě na amerických středních školách již nevyvolá stejnou senzaci jako Bowling for Columbine od Michaela Moorea. Mimo jiné kvůli tomu, že ozbrojené útoky se ve Spojených státech staly novou normalitou. V regulaci zbrojního průmyslu ředitelé již nedoufají. Raději studenty vedle dějepisu a matematiky učí, jak mají reagovat, když jejich třídního někdo střelí do hlavy. Strach společnosti ze školních střelců se pro některé podnikavce zároveň stal výnosným byznysem a pro pedagogy jsou pořádány střelecké workshopy. Jak na situaci reagují učitelé i žáci a jaká atmosféra dnes na amerických školách vládne, ve svém filmu v dlouhých, kompozičně promyšlených záběrech s mrazivou věcností zachycuje režisér Todd Chandler.

Osobní život díry

V sekci Česká radost, domácími médii nejpozorněji sledované, se skoro každý rok objevuje pár filmů, které bychom mohli označit za hraniční. Na pomezí hraného a dokumentárního filmu se letos pohybuje zamyšlení nad klimatickým žalem Jsme epicentry zemětřesení, na pomezí dokumentu a experimentu pak Osobní život díry, autorská esej Ondřeje Vavrečky. Tvůrce důsledně naplňující heslo festivalu „myslet filmem“ se ve své novince za pomocí idejí známých filosofů snaží uchopit naši přítomnost skrze díry, cézury, prázdná a nedourčená místa. Kolážovitý, tematicky široce rozepjatý film vybízí k přemýšlení nad tím, co není. Z letošního programu jej dobře doplňuje krátký experiment Andrey Slovákové Pět set plošin, volně inspirovaný stěžejní filosofickou publikací Gillese Deleuze a Félixe Guattariho Tisíc plošin.

Sestry s tranzistory

Kvalitní sluchátka nebo zvuková aparatura se vám budou hodit při sledování filmů vybraných hudebním publicistou Pavlem Klusákem do sekce Zkouška sirén. Dva z nich vyprávějí o hudebnicích, jež se rozhodly prolomit ticho, které se od žen odnepaměti vyžaduje. Americký film Lydia Lunch – Válka nikdy neskončila nabízí živelný portrét známé feministické básnířky a punkerky. V britském dokumentu Sestry s tranzistory zní hlasy a zvuky průkopnic elektronické hudby, jejichž radikální zvukové experimenty měly zásadní dopad na to, co a jak dnes posloucháme. Unikátní archivní záběry dokazující, v jakém rozsahu byly dějiny hudby ve skutečnosti feminní, svým komentářem doprovází hudebnice Laurie Anderson.

Symbiopsychotaxiplasmóza, scéna 1

Black Cinema Matters je název retrospektivní sekce připomínající dějiny strukturálního útlaku Afroameričanů. Vedle sugestivních dokumentů o rasovém násilí nebo odkazu Malcolma X by neměl zapadnout sebereflexivní sociologický experiment afroamerického režiséra Williama Greavese. Ten se na konci šedesátých let rozhodl v newyorském Central Parku natočit film. Jak bude vypadat, nechal na štábu. Během prvního a jediného natáčecího dne se jim nepodařilo dokončit ani první scénu, kterou zkoušeli zas a znovu. Proces natáčení celou dobu natáčeli filmaři, kteří byli natáčeni jinými filmaři. Nezaškatulkovatelný, současně fikční i nonfikční film o natáčení filmu/ů a utváření sociální identity prostřednictvím médií patří k nejpodnětnějším dílům americké kontrakultury.

Systém I–VI

Příležitost prozkoumat méně známou kapitolu kinematografických dějin letos vedle obsáhlého výběru jihokorejských dokumentů nabízí zejména sekce Konference Fascinace: Polsko. Experimentální a undergroundová tvorba polských tvůrců z dob socialismu je představena blokem formálně nápaditých krátkých filmů, z nichž většina analyticky a konceptuálně testuje možnosti samotného média a překračuje hranice komunikace vymezené tehdejší oficiální kulturou. Najdete mezi nimi také dva percepční experimenty multimediálního umělce Ryszarda Waśka. V tříminutovém Systému I-VI analyzuje vztahy mezi obrazem a zvukem, ve stejně krátkém Chodníku vytváří iluzi pohybu spojováním a rozdělováním časosběrně zaznamenaných statických obrazů.

Veselé Vánoce, I-wu

Netradiční pohled na paradoxy globalizovaného světa nabízí v mimosoutěžní sekci Souhvězdí koprodukční dokument srbského režiséra Mladena Kovačeviče. Ten se vypravil do čínského městského okresu I-wu, kde funguje více než šest set fabrik produkujících vánoční ozdoby pro země, v nichž oproti Číně slaví Vánoce. Často jde o rodinné podniky zaměstnávající lidi z chudších regionů. Ti na mnoho měsíců opouštějí své rodiny, aby si vyráběním kýčovitých dekorací v přehřátých místnostech vydělali na nový chytrý telefon nebo jiný západní symbol blahobytu. Kamera dělníky nezaujatě pozoruje při obalování baněk ve třpytkách, odpočinku i vtipkování o dětské práci. Všichni jsou smíření s tím, že jejich novým domovem se stalo místo, kde se zvláštní samozřejmostí koexistuje komunismus a kapitalismus.

Vlci na hranicích

Vlci se v posledních letech vracejí do broumovských lesů, které představují jejich přirozené teritorium. Někteří z místních jejich návrat vítají. Jsou přesvědčeni, že predátoři pomáhají obnovovat rovnováhu ekosystému a zmírňují důsledky zničujícího sucha. Chovatelé ovcí a dobytka oproti tomu vlky chápou jako hrozbu a doufají, že se jim podaří získat podporu vlády a prosadit přísnější opatření, která ochrání jejich stáda. Dokumentarista Martin Páv zaujal pozici nestranného pozorovatele a zohledňuje argumenty všech účastníků sporu, v jehož jádru nestojí vlci a ovce, ale společenská nejistota a strach z cizího. Komplikovaný vztah lidí ke krajině a zvířatům zkoumají vedle Pávovy vyvážené, vizuálně působivé výpovědi ještě dva další filmy z programu: RES CREATA – Lidé a jiná zvířata a Overland.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies