Ben Skála, Benfoto, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
„Obávám se, že si tady zabetonujeme extrémně zdaněnou práci se všemi negativy, nemožnost implementovat ekologické daně a daňový systém poškozující nižší střední třídu na hodně let dopředu,“ shrnul před časem situaci kolem nového způsobu zdanění na Twitteru Daniel Prokop. Ten zrušení superhrubé mzdy kritizuje dlouhodobě a ve svých výstupech opakovaně upozorňoval, že návrh z dílny ANO pomůže pouze vysokopříjmovým skupinám. Nejvíce těm bezdětným, prohloubí problémy spojené se švarcsystémem a poškodí nižší třídy. „Patnáct procent zaměstnanců si nepřilepší vůbec. Spodní pětina nejvíce postižená současnou krizí, která by to převedla do spotřeby, v průměru o 270 Kč. Cca čtyřicet procent z 82 miliard půjde za top pětinou, za spodními čtyřiceti procenty pouhá šestina,“ shrnul Prokop své základní výtky k Babišovu vyjádření, že si teď polepšíme všichni. Daniel Prokop nebyl ve své kritice sám.
Proti návrhu superhrubé mzdy vystupovala například i ekonomka Danuše Nerudová a další odborníci. Na kritické dopady balíčku navíc upozorňovaly i samosprávy, podle nichž přijdou obce schválením změn o celých dvacet miliard ve svých rozpočtech. Přesto však návrh nakonec Poslaneckou sněmovnou prošel. Prohlasovala ho pro mnohé nečekaná koalice: ANO, ODS, Trikolora a SPD. Babiš přitom ve Sněmovně chyběl.
Kdo projídá budoucnost?
Proti schválení se už ostře vyjadřují někteří primátoři a starostové, řada z nich je dokonce za ANO. ODS měla zrušení superhrubé mzdy a zavedení patnácti procentní daně jako jednu ze svých programových priorit a usilovala o ni už několik let. Když Babišovi selhala jednání s vlastní koalicí, rozhodl se oslovit i největší pravicovou stranu a vyjednal si u ní podporu. Přesto spoluprací s ANO, SPD a Trikolorou překvapila i některé voliče ODS. Vzhledem k obřímu deficitu státního rozpočtu nevnímají příznivci pravice další prohlubování dluhu jako správný krok v časech krize. Jako správný a odpovědný politik se však Petr Fiala postavil proti všem domnělým socialistům a navzdory relevantním kritikám, části vlastního elektorátu i turbulentní pandemické situaci Babiše podpořil. V jednom z memů, které se v reakci na čtvrteční hlasování objevily, se ODS místo se slibovanou pravicovou koalicí TOP 09 a lidovců lísá k ANO, SPD a Trikoloře. Je možná zjednodušující, ale takový obrázek nemusí být daleko od pravdy.
— Ajac (@OnCaja) November 20, 2020
O tom, kdo bude po příštích volbách vládnout, se spekuluje těžko. Představa, že by to snad mohlo jít bez Babiše, je ale zatím dost naivní. Pokud budeme vycházet z nejnovějších volebních průzkumů, čeká nás akorát tak budoucnost bez sociální demokracie a komunistů, rozhodně ne bez ANO. Pokud se pravice bude chtít dostat k moci, měla by s Babišem počítat jako s relevantním partnerem, což nejvíc platí pro ODS. Další strany z pravé koalice totiž moc nadějí na úspěch nevykazují. Pro Fialu to teď může být složité rozhodování. Když se do voleb skutečně vydá s TOP 09 a KDU-ČSL, hrozí, že si případnou koalici s Babišem dopředu zabetonuje. Když se do nich vydá ODS sama, což strana popírá, zůstává cesta k vládě s Babišem otevřená. Řada jejích voličů takovou spolupráci navíc odsoudí. Pro Petra Fialu to musí být frustrující: strana pod jeho vedením viditelně stagnuje a podle všeho narazila na svůj voličský strop. Před Fialou tak stále stojí zásadní otázka: Jak se dostat z krize ven a zároveň zase vládnout?
Vládneme, nerušit!
V období potřebných výdajů spojených s pandemií si tak Česká republika zasadila novou ránu. K obřímu rozpočtovému schodku si připíše dalších 130 miliard navíc, které s novým daňovým balíčkem zmizí. Morální kázání ODS o rozpočtově odpovědné politice tím vzalo za své. „Nedovolíme zadlužovat stát ani obce,“ hlásal kdysi na plakátech Petr Nečas. Bylo to v době, kdy se pořád strašilo jakýmsi řeckým scénářem a Kalousek lidem do schránek posílal složenky, aby je vyděsil státním dluhem. Reakcí na vyhrocenou pravicovou rétoriku bylo jednak zlidovělé osočování těch nejchudších z rozhazovačnosti, což bylo doprovázeno totální likvidací sociálního státu, jednak tvrdá politika škrtů. Ta tehdy znovu udeřila na společenské skupiny, které z finanční krize vyšly nejhůře. Výsledky – jak ty politické, tak ty společenské – dnes vidíme všude kolem sebe. Ani po sedmi letech konjuktury se „ekonomické Česko B“ nevyhouplo na snesitelnou životní úroveň. A pandemie to ještě zhorší.
Babiš, který se dřív zvládal tvářit jako poslední garant alespoň nějakého sociálního státu, během pandemie opakovaně ukázal, že mu na vlastním elektorátu vůbec nezáleží. Těžko si myslet, že oligarcha bude hájit jiné ekonomické zájmy než ty svoje. Komická je samozřejmě i role ČSSD, která si s psychologií šikanovaného dítěte nechává už sedm let krást voličstvo i důstojnost a ukazuje nám, jak asi vypadá stockholmský syndrom v politice. Zajímavě se ukazuje i štěpení na pravici. TOP 09 i lidovci návrh odmítli. Pokud se ale jejich koaliční blok neshodne na tak základní věci, jako jsou daňové návrhy, co mu ještě zbývá? Boj proti Babišovi, se kterým ale ODS spolupracuje, když se jí to hodí?
Není důvod mít se hůř
Schválení daňového balíčku spustilo celou řadu reakcí: Andrej Babiš ani Alena Schillerová se od včerejšího večera moc neukazují. Mimo jiné i proto, že kritika míří od primátorů za ANO. Někteří mluví o tom, že obce nebudou mít na nic peníze. Babiš také urputnou snahou prosadit zrušení superhrubé mzdy „zradil“ Miloše Zemana, který chtěl tuto změnu jen dočasně – na dva roky. V neposlední řadě se neví, jak s balíčkem naloží Senát, kde ANO žádnou většinu nemá. Celé kolečko se může otočit znovu.
Díky včerejším schváleným opatřením, hlavně díky zrušení superhrubé mzdy, teď budu mít při práci s rozpočtem v ruce jen červenou tužku a škrtat. Až budete nadávat, že v JMK nic nejsme schopni postavit a opravit, volejte přímo na Vládu. Děkuji.
— Jan Grolich (@JanGrolich) November 20, 2020
Vedle toho ale čtvrteční hlasování ukazuje, jak by to asi vypadalo, kdyby se Babiš a ODS po volbách opravdu spojili i s SPD. Pokud si v období nastupující ekonomické a sociální krize tato neformální koalice dovolí prohlasovat daňový balíček, jehož výsledkem je především to, že lidé vydělávající nad sto tisíc korun si přilepší o dalších pět tisíc, co by toto uskupení asi mohlo mít za návrhy, až tu pandemie nebude? Mediánová mzda v Česku nedosahuje ani třiceti tisíc. Počet lidí, kteří vydělávají nad sto tisíc, je zanedbatelný. Přesto se ve Sněmovně podařilo schválit návrh, který úzkým skupinám bohatších přilepší, a to v situaci, kdy tu ostatní lidé bojují o přežití. Rozhořčené reakce o projídání budoucnosti a kupování hlasů ale zrušení superhrubé mzdy nevyvolává. Hlasy bohatých si totiž určitě nikdo nekupuje, volí zodpovědně a vlastní hlavou, narozdíl od chudších lidí, kterým se podle řady politiků i komentátorů údajně musí něco předhodit, aby k volbám vůbec došli. I to je realita, která na naše vychýlené uvažování o pravici a levici, voličských motivacích, vysoko- a nízkopříjmových voličích i politice samotné ukazuje.
Zdá se, že s úpadkem sociální demokracie se Andrej Babiš rozhlíží po novém koaličním partnerovi. A ODS se i přes zdánlivou nevraživost v mnohém nabízí. Stejně jako kdysi ČSSD (která ale volby před sedmi lety vyhrála a veškerou podporu si prošustrovala sama) jí po dlouhých dvou obdobích v opozici může být nakonec jedno, s kým vládne. Hlavně, že vůbec vládne. A stejně jako kdysi ČSSD by mohla disponovat adekvátním počtem hlasů, které by případné dvojkoalici ANO-ODS tvořily pohodlnou většinu bez nutnosti dohadovat se s Okamurou. Myslet si ale, že ODS je demokratičtější a lepší alternativa k Babišovi nedává žádný smysl. Je to strana, která historicky stojí za současným rozkladem a zároveň nabízí politiku, jež bude pro drtivou většinu republiky v důsledku ještě horší než ta stávající. Vzhledem k tomu, v jak ohromné mizérii se dnes nacházíme, vážně není důvod mít se ještě hůř.
Autorka je redaktorka Alarmu.