Foto Danni Media
Dva měsíce vzdorovali lidé ničení osmdesáti hektarů více než tři sta let starých lesů v Dannenrodu a jeho okolí. Unikátní společenský projekt, který během více než roční okupace lesa spojil dohromady mnoho různorodých lidí, však vykácení lesa zřejmě přežije.
V úterý se policii podařilo sundat ze stromů poslední aktivisty, kteří zde na stromech žili už od podzimu 2019. Od 15. září letošního roku se je policie snažila zatýkat a bránit jim v okupaci.
Přestože poslední čtyři týdny byla upřena pozornost německých médií na Dannenrodský les, je třeba zmínit, že kácení začalo už v říjnu ve dvou okolních lesích. Jednalo se o malý les u vesnice Maulbach a o les zvaný Herrenwald, jejž od Dannerodského lesa dělí jen silnice a pole. Lidé z Danni zareagovali velmi rychle a během září a října vzniklo v dosud neokupovaném Herrenwaldu šest nových barrios (vesnic na stromech), fungujících díky podpoře již existujícího zázemí. Kácení v samotném Danni se tak podařilo ještě o jeden měsíc zdržet. Momentálně je ale už vykácená celá trasa vedoucí středem Dannenrodského lesa. Má zde vzniknout dálnice, který cestu z Kasselu do Gießenu zkrátí o jedenáct minut.
Agrese a represe
Policie ve snaze dokončit evikci a kácení co nejdříve nasazovala veškeré dostupné síly z jiných spolkových zemí. V posledních dnech se do akce zapojily veškeré lezecké síly z Německa. Zvyšovala se také agrese a represe ze strany policie. Někteří lidé mají za sebou několik zatčení. Policie nelegálně legitimovala a zatýkala lidi už na nádražích, cestách vedoucích do lesa i v lese.
Z rozhovorů mezi účastníky blokády stále častěji zaznívaly slova jako vztek, bezmoc, strach o zdraví a životy své i kamarádek a kamarádů.
Během zásahů nebyl vinou lidí bránících les zraněn žádný policista. Jediný případ, který se tomu přiblížil, je incident, kdy byl příslušník pořádkových jednotek štípnut vosou do obličeje a přiletěla pro něj helikoptéra.
Policie jako součást represe neváhala nasadit traumatizování lidí v lese, bití, používání taserů, slzného plynu, vodních děl, řezání lan, na kterých byli lidé jištění, násilí na policejních stanicích při zjišťování totožnosti, dlouhodobé držení ve vazbě za vykonstruovaná obvinění, ničení osobních věcí i psychickou šikanu. Ti, kteří rozumějí německy, ale ze solidarity mluví s policisty anglicky, se nejednou setkali se sexistickými poznámkami ze strany policie, ale i rádoby vtipnými hláškami typu „Udělalo by mi radost, kdyby někdo z těch lidí spadl a zabil se.“ Tato věta přesně vystihuje přístup policie k lidskému zdraví a životům během zásahu.
I přes opakovaná upozornění a jasně viditelné označení lan, na kterých jsou lidé jištěni, policie tato lana přeřezávala ve snaze urychlit vyklizení lesa. Bezmála každý den skončil vinou policie někdo z lidí bránících les v nemocnici – minulý týden to byla osoba se zlomeným obratlem a další se spirálovou zlomeninou ruky. Lidé také měli obavu, že policejní násilí může způsobit vážná nebo smrtelná zranění. To, že k tomu nedošlo, byla dílem náhoda a dílem zkušenost lidí, kteří se ve výšce a na stromech pohybovali.
Před kamerami byli profesionální
Policie si je dobře vědoma, jakou moc mají média, a tak si dávala pozor, aby k incidentům nedocházelo před objektivy kamer. Proto byla od zasahujících policistů slyšet i slova jako „teď nás nevidí kamery, můžeme si dělat, co chceme,“ načež začali zadrženého člověka bít. Snažili se také zabránit vstupu médií, ale i zdravotníků a pozorovatelů do míst, kde zasahovali, aby měli volnou ruku. A pokud si byli jistí, že je nesledují kamery, chovali se násilně a brutálně. Na tento fakt upozornili lidé, kteří mají zkušenost z dřívějších evikcí lesa, a následně se účastnili blokády předminulou sobotu spolu s dalšími dvěma sty lidmi, takže mohli srovnávat. S vědomím toho, že je pozorují kamery, se policisté během této akce chovali velmi korektně a profesionálně, až to mnohé účastníky překvapilo.
Ve snaze omluvit svůj násilný postup při vyklízení lesa a odradit veřejnost od podpory blokády se policie snažila vykreslit některé účastnice a účastníky blokády jako násilná a nebezpečná individua. Chlubila se tak například fotkami s nalezenou pyrotechnikou. O tom, že tato snaha vyšla naprázdno, svědčí fakt, že když někteří místní (rodiny s dětmi) viděli skupinu lidí s pyrotechnikou mířící k policejním kordonům, povzbuzovali ji a přáli jí úspěch. Paradoxně pak policie tweetovala, že se jí tuto rodinu podařilo dostat do bezpečí. Největším nebezpečím v lese je přitom policie samotná, o čemž se přesvědčil i jeden pozorovatel z řad evangelické církve, který byl sražen k zemi při vyklízení barikád.
Naneštěstí však některá média tento policejní narativ částečně přebírají a obviňují z eskalace konfliktu obě strany. Přitom během zásahů v lese nebyl vinou lidí bránících les zraněn žádný policista. Jediný případ, který se tomu přiblížil, je incident, kdy byl příslušník pořádkových jednotek štípnut vosou do obličeje a přiletěla pro něj helikoptéra.
Společnost DEGES, která dálnici staví, si najala pro práci v lese firmy se zahraničními dělníky. Tohoto faktu používala policie jako omluvu pro řadu nebezpečných situací, například když začali kácet strom, na kterém byli stále lidé. Výmluvou pro nezasahování při takovýchto situacích je, že dělníci nemluví německy, takže nerozumějí pokynům policistů. Policie přitom na tiskové konferenci před začátkem evikce deklarovala, že bude dávat přednost bezpečnosti zásahu před rychlostí.
Každý se svými důvody, ale všichni spolu
Důvodů, proč lidé bránili les, je asi tolik, kolik zde bylo bránících lidí. Neexistovalo jednotné hnutí, nebyla tu žádná koalice organizací. Lidé v Dannenrodském lese byli směsicí lidí s různými názory a přístupy, kteří se vzájemně respektovali. Některým šlo o boj s klimatickou krizí, někteří chtěli zachovat les tak, jak si jej pamatují z dětství, jiní bojovali proti kapitalismu. Co měli společné, je způsob organizace, který toto soužití umožnil. Už před rokem se lidé v lese začali organizovat na základě anarchistických principů.
Panovala tu svoboda názorů i akčního potenciálu, ohled k potřebám druhých a vzájemná solidarita, vytvoření bezpečného prostoru bez předsudků, sexismu, xenofobie, homofobie. O společných záležitostech se rozhodovalo na setkáních. Neexistovala žádná hierarchie, při rozhodování ani při rozdělování prací. Lidé vzájemně sdíleli své dovednosti, jako je stavba domů nebo lezení ve výškách, své zdroje – od lezeckého vybavení přes jídlo a oblečení po nářadí –, společně se rozhodovalo o financích. Každá barrio i kempy byly v něčem odlišné, ale fungovala mezi nimi spolupráce. Lidé se společně starali o chod celé infrastruktury od kuchyně a komunitní zahrady přes zásobování až po odpady.
Vytvořili tak prostor bez organizace shora, bez potřeby dohledu policie a státu. V době evikce zde fungovala kuchyně schopná vařit až pro pět set lidí tři jídla denně. Fungovaly informační stánky pro nově příchozí i pro probíhající akce. Fungoval mediální a zdravotnický tým i zázemí pro odpočinek a regeneraci. Fungovaly kempy, fungoval tým právní pomoci.
Každý den se organizovali lidé, kteří přes noc stavěli nové struktury v lese, aby je ráno zase jiná skupina lidí obsadila. Za zmínku stojí také takzvané „swing force“ (lidé s houpačkami), kteří každé ráno přicházeli do lesa a hledali si stromy, na které se posadí. V tuto chvíli je les vykácen, ale část lidí plánuje blokádu stavby dálnice. Je možné, že se dálnice nakonec postaví. V lidech ale každopádně zůstane zkušenost soužití v jiné než kapitalistické, konzumní společnosti a vztek na stát a jeho represivní složky, který může vyústit v další projekty.
Autorky strávily blokováním lesa téměř rok.