Demokraté míří k vítězství v Georgii. Co můžeme čekat, pokud ovládnou Senát?

V tuto chvíli to vypadá, že se pro jednou do nohy střelili víc američtí republikáni než demokraté. Ve státě Georgia se konalo druhé kolo senátních voleb, které rozhodne o tom, která strana bude mít většinu v horní komoře Kongresu. Podle aktuálních výsledků mají k vítězství nakročeno demokraté Raphael Warnock a Jon Ossoff, kteří nejspíš porazí dvojici republikánských senátorů Davida Perduea a Kelly Loeffler. Výsledek je těsný, dost možná se bude přepočítávat a vzhledem k tomu, že velká část republikánů ještě neuznala ani výsledky loňských prezidentských voleb, budou následující dny patrně dramatické. Nechme ale hypotetický chaos stranou a položme si otázku: co by to znamenalo, kdyby demokraté získali kontrolu nad Senátem?

Nástup socialismu se nekoná

Demokraté už teď drží většinu v dolní komoře a 20. ledna se chopí i prezidentského úřadu. Jestli opravdu Warnock a Ossoff vyhrají, budou ve stočlenném Senátu disponovat padesáti hlasy. V horní komoře Kongresu má ale hlasovací právo i americká viceprezidentka, kterou se již brzy stane současná senátorka za Kalifornii Kamala Harris. Demokraté by tak mohli získat tu nejtěsnější možnou většinu v horní komoře.

V případě vítězství Ossoffa a Warnocka je jasné hlavně to, že se Joe Biden a demokraté nebudou moci vymlouvat na obstrukce senátních demokratů. Jejich úspěchy a neúspěchy budou čistě v jejich rukou.

Republikáni kvůli tomu plaší. Jejich předvolební kampaň byla postavena na představě, že ujmou-li se demokraté většiny v Senátu, budou demokratickou agendu určovat nejlevicovější členové strany a ve Spojených státech zavládne bezmála komunistický teror. To je pochopitelně nesmysl. Vnímavější pozorovatelé americké politiky svou pozornost obracejí k těm demokratickým senátorům, kteří mají nejlepší pozici k tomu, aby mohli vydírat vedení strany svými hlasy. A těmi jsou konzervativní senátoři jako virginský Joe Manchin nebo arizonská Kyrsten Sinema. Uplynulé týdny potvrdily, že levicové křídlo demokratů je stále slabé a jeho členové nejsou příliš schopni (nebo ochotni) efektivně využívat svou omezenou moc k nátlaku na středové vedení strany. Ostatně ani Warnock s Ossoffem nebudou v případě zvolení patřit k těm nejlevicovějším demokratům. Ani jeden z nich například nepodporuje Green New Deal nebo sandersovskou reformu zdravotnictví Medicare-For-All. Oba jsou pro rozšíření stávající Obamacare.

V předvolební kampani v Georgii hrály velkou roli také washingtonské tahanice o novou vlnu ekonomické podpory v souvislosti s pandemií koronaviru. Tyto spory se táhnou už od začátku léta a nepřijetí podpory bylo pravděpodobně jedním z klíčových faktorů, které stály Donalda Trumpa vítězství ve volbách. Pozice jsou poměrně chaotické, ale většina republikánů od jara bojuje za co nejmenší balík (přesné částky, na které cílí, se v průběhu měsíců proměňovaly). Demokraté sice alespoň rétoricky bojují za větší balík, nicméně šéfka demokratů v dolní sněmovně Nancy Pelosi hrála během podzimu s tímto balíkem vcelku cynické politické hry. Zjevně totiž kalkulovala s tím, že Američané za nedostatek podpory vytrestají především Trumpa.

Dosluhující prezident sehrál ve vyjednáváních tu nejchaotičtější roli. Na přelomu léta a podzimu dokonce prý chvílemi tlačil na to, aby byl balík ekonomické podpory ještě větší, než žádali demokraté. Před prezidentskými volbami pak ale najednou odvolal svůj tým vyjednavačů z Kongresu, a de facto tak vzal neúspěch na sebe. Poté, co se na konci prosince na chvíli probral ze svého popírání výsledků voleb, stále probíhající vyjednávání opět rozstřelil svými požadavky na větší podporu, než žádali demokraté.

Cynické hry o šeky

Po vlažném výsledku demokratů v listopadových volbách do Kongresu měli navrch ve vyjednávání republikáni. Nancy Pelosi se její politické hry vymstily a po listopadu se jednalo o ještě menších částkách než před prezidentskými volbami. Klíčové bylo jednání o další várku bezpodmínečných šeků pro většinu Spojených států. V rámci jarních dávek takto řadoví Američané dostali šeky na 1200 dolarů. Po prezidentských volbách to ale vypadalo, že v novém balíku dost možná žádné takové šeky nebudou. Američané jsou přitom v situaci, kdy pandemie koronaviru stále zuří, většina podpůrných programů vypršela už v půlce léta a uprostřed zimy mnohým docházejí peníze.

Představa nového balíku bez šeků se nelíbila senátorům Berniemu Sandersovi a republikánovi Joshi Hawleymu, kteří se na konci prosince postavili na zadní a požadovali šeky aspoň na 600, ideálně na 1200 dolarů. Do toho se najednou přiřítil znovu Trump, který začal požadovat šeky na 2000 dolarů a jako rukojmí si vzal rozpočtový zákon s výdaji na obranu, který vetoval. Šéf republikánů v Senátu Mitch McConnell se tak dostal do svízelné situace. Sám totiž zjevně nechtěl ideálně žádnou novou várku bezpodmínečných šeků. Ty ale podle průzkumů podporuje drtivá většina Američanů.

Demokraté se rychle přidali k Trumpovi a začali žádat také šeky na 2000 dolarů. Především se pro šeky vyslovili právě kandidáti demokratů v Georgii, reverend Raphael Warnock a Jon Ossoff. Demokraté takto vystavěli celou svoji kampaň pro druhé kolo senátních voleb v Georgii. „Pokud do Washingtonu pošlete Jona a reverenda, ty šeky na 2000 dolarů budou odeslány,“ řekl výslovně Joe Biden před několika dny na mítinku v Georgii. „Pokud znovu zvolíte senátory Perduea a Loeffler, nikdy se jich nedočkáte. Je to takhle jednoduché,“ dodal Biden.

Ze strany demokratů nepřišla podpora šekům úplně z čistého nebe. Budoucí viceprezidentka Kamala Harris předložila v Senátu podobný návrh na dvoutisícové šeky už na přelomu jara a léta. I ta ale byla pár dní před koncem roku jedním ze 41 demokratických senátorů, kteří hlasovali spolu s McConnellem a republikány pro projednání Trumpem vetovaného zákona o obraně, a tedy de facto pro přehlasování jeho veta, kterým dosluhující prezident tlačil právě na navýšení šeků na 2000 dolarů.

Konec výmluv

Následující týdny ukáží, jestli byla tato prosincová kapitulace ze strany demokratů jen další politickou hrou, pomocí níž se snažili před druhým kolem voleb v Georgii zesílit tlak na zdejší republikánské kandidáty. Pokud opravdu Ossoff a Warnock vyhrají, pozornost veřejnosti se bude v první řadě soustředit právě na šeky na 2000 dolarů. Pak přijde na řadu další agenda, která již může být dalekosáhlejší. Demokraté by těsnou většinou například mohli zrušit takzvaný filibuster (senátní pravidlo, které menšině umožňuje blokovat většinu návrhů, dokud je nepodpoří nikoliv prostá většina, ale ⅗ senátorů), zvýšit počet členů Nejvyššího soudu, a zvrátit tak jeho současnou konzervativní většinu, nebo přiřknout status státu Puerto Ricu, čímž by si dlouhodobě pravděpodobně přilepšili o další dva senátory.

Je velkou otázkou, nakolik se demokratům do něčeho takového bude chtít. Minule, když měli většinu v obou komorách, se do žádných takto radikálních kroků nepouštěli. Do Bílého domu se navíc právě dostal Joe Biden, který se v minulosti vyjadřoval proti rozšiřování Nejvyššího soudu i proti konci filibusteru, byť v posledním roce několikrát alespoň rétoricky ze svých pozic ustoupil. Je také nutné mít na paměti, že se demokraté budou muset spoléhat na podporu právě konzervativních demokratů, jakými jsou zmínění Manchin a Sinema. Manchin například hlasoval pro potvrzení konzervativního soudce Bretta Kavanaugha a nepodporuje uznání Puerto Rica jakožto státu. Sinema se zase vyslovila proti rozšiřování Nejvyššího soudu. V případě vítězství Ossoffa a Warnocka je tak jasné hlavně to, že se Joe Biden a demokraté nebudou moci vymlouvat na obstrukce senátních republikánů. Jejich úspěchy a neúspěchy budou čistě v jejich rukou.

Autor je redaktor Alarmu.