Aféra známého návrháře Alexandra Wanga se začala šířit médii koncem prosince. V té době si vlivný instagramový účet Diet Prada a modelingová agentura Shit Model Management všimly tiktokového příspěvku modela Owena Mooneyho, který v něm líčí, jak ho Wang během večírku v klubu v roce 2017 bez dovolení osahával v rozkroku. Původně anonymní účet Diet Prada módních insiderů Tonyho Liu a Lindsey Schuyler vznikl v roce 2014 a díky pravidelnému upozorňování na očividné kopírování mezi módními značkami a tvůrci se stal pomyslným hlídacím psem v oblasti módního průmyslu. Kromě plagiátů kabelek a šatů se dvojice autorů zaměřuje i na kulturní apropriaci, rasismus a další problematické aspekty byznysu. Kauza, kterou Diet Prada potvrdila svůj vliv na módní průmysl, se týkala upozornění na rasistickou reklamu značky Dolce & Gabbana a nevybíravé slovní útoky Stefana Gabbany, jejichž terčem byla jednak Čína (přirovnal ji k „emoji výkalu“), jednak účet právě Diet Prada. Dvojice návrhářů přitom tou dobou za sebou měla už několik skandálů – od daňových úniků přes instagramové urážení zpěvačky Seleny Gomez („je fakt ošklivá“) po kontroverzní názory na děti narozené díky metodě IVF. To vše ve fashion kruzích i ve společnosti rezonovalo a vedlo k iniciativě #boycottdolce. Příspěvky Diet Prada se pak začaly věnovat také americkým společenským a politickým kauzám a aktualitám.
Někdo mi hodil něco do pití
„V jednu chvíli jsem byl sám a nějaký chlápek vedle mě využil toho, že jsem se nemohl hýbat a začal na mě sahat. Vyjel mi rukou po noze nahoru až do rozkroku a já jsem úplně ztuhnul leknutím. Podíval jsem se, o koho jde a přede mnou stál tenhle slavný návrhář. A já vůbec nemohl uvěřit, že mi tohle právě udělal. Byl jsem ještě víc v šoku,“ cituje Mooneyho server Papermag. Následovaly podobné příběhy s Wangem v hlavní roli a přišla i vážnější obvinění jako sypání drog do pití a znásilnění.
Všechno se to seběhlo dost rychle. Když mi došlo, co se vlastně stalo, říkám kámošovi: Ten týpek mi zmáčknul péro. A on na to: Jo, to byl Alexander Wang.
Shit Model Management v jednom ze svých příspěvků přímo píše, že Wang je sexuálním predátorem, s jehož činy mají zkušenost mužští modelové a trans models dlouhodobě, a proto se rozhodli s údajným sexuálním zneužíváním vyjít na světlo. Jak ironicky poznamenala jedna z komentujících pod příspěvkem Diet Prady – trans ženy se snažily na Wangovo chování upozornit už dříve, ale teprve když se o svoji zkušenost podělil bílý cis model, svět začal naslouchat. Mooney následně založil virtuální hnutí #UsToo, které nemá za cíl umenšovat hlasy, jež zaznívají pod #MeToo, ale rozšířit tuto platformu a dát hlas i obětem sexuálního násilí v módním průmyslu.
Během následujících dní se tak začaly (anonymně i jmenovitě) ozývat další a další lidé, kteří měli s Wangovým chováním osobní zkušenost. Na povrch vyplula stará tweetová vlákna rapperky Azealii Banks, dřívější Wangovy múzy, ve kterých zmiňuje jeho pochybné sexuální chování především k trans ženám, a také vlákno modela Nicka Warda z roku 2017, ve kterém i on Wanga obviňuje ze sahání mezi nohy: „Když procházel kolem nás, zhoupl se, zmáčkl mě, a šel dál. Všechno se to seběhlo dost rychle. Když mi došlo, co se vlastně stalo, říkám kámošovi: Ten týpek mi zmáčknul péro. A on na to: Jo, to byl Alexander Wang.“
Wangover
Sedmatřicetiletý návrhář, známý pro popularizaci městského stylu a používání černé, má od roku 2005 vlastní úspěšnou značku a v letech 2012 až 2015 byl v pozici kreativního ředitele vlivného módního domu Balenciaga. V roce 2012 čelil prvnímu skandálu, když New York Post odhalil, že na něj byla podána žaloba za provoz nelegální oděvní manufaktury v newyorském Chinatownu. Podle reportáže se výpovědi pracovníků shodovaly v tom, že pracovali v nevhodných podmínkách bez oken a s minimální ventilací, byli nuceni k dlouhým směnám bez pauz a přesčasům. Jedna z pracovnic navíc přišla o místo, když si na pracovní podmínky stěžovala. Žaloba byla zamítnuta a obě strany se nakonec za nezveřejněných podmínek vyrovnaly mimosoudně.
V roce 2017 se někteří komentátoři pozastavili nad obsazením Wangovy kampaně na jaro/léto americkým rapperem R. Kellym, který se stal jednou z tváří nové kolekce. Kelly měl v té době za sebou mimo jiné obvinění z šíření dětské pornografie poté, co si natočil video sexu s nezletilou. Ve stejné době se začaly šířit první výpovědi rodičů, kteří ho obvinili z držení jejich dcer v podivném sexuálním kultu, i obvinění jedné z jeho bývalých partnerek z nakažení sexuálně přenosnou infekcí.
Podle přátel a blízkých je Wang temperamentní povaha a večírkový typ. Není tajemstvím, že pro zábavu Wang nejde daleko – je výraznou tváří newyorských parties. K okruhu jeho nejbližších se počítají celebrity jako Bella Hadid, Jendall Jenner, Zoe Kravitz nebo Dua Lipa. Ty se ke kauze zatím nevyjádřily.
Ve video rozhovoru pro Vanity Fair, které zveřejnila Diet Prada, vypráví zpěvačka Florence Welch historku, jak jí Wang nabídl vodu, aby vzápětí zjistila, že jde o čistou vodku. Podle ní šlo o jeho oblíbený party trik. Podle některých, kteří Wanga obviňují ze sexuálních útoků, jeho dalším oblíbeným „trikem“ bylo házení MDMA do pití svých obětí, které se pak probraly s návrhářem mezi nohama. Často ale stačil jen alkohol – podle mnohých je Wangova večírková parta v newyorských klubech proslulá excesivním pitím.
Velmi křehké vztahy
Další z Wangových obětí, Nick (který si přál zachovat anonymitu), popsal médiím pár setkání z roku 2017, která končila vždy stejně: „Poprvé jsem ztratil vědomí v klubu, a když jsem se probral, tak mi to Wang dělal rukou. Podruhé se mi to stalo v Uberu, vzbudil jsem se a Wang mi prováděl orální sex.“ Podle jeho výpovědi nešlo o drogy, ale o velké množství alkoholu, na které nebyl zvyklý: „Nejsem zvyklý moc pít, rozhodně ne tak, že bych ztrácel vědomí a měl okno. Ale v téhle partě pokaždé, když jsme šli ven nebo měli dopito, přistál na stole další drink. Ani jsem nevěděl jak a už se panákovalo. Je mi trapně a stydno. Zneužil mě.“
Podle Nickovy výpovědi, kterou otiskly Guardian i Daily Mail, se o Wangově nevhodném chování v určitých gay kruzích vědělo. S Nickem se Wang seznámil na večírku v gay klubu, kde se s postupem večera návrhář začal chovat lehce dotěrně. Nick tomu ovšem nepřikládal důležitost. Když se o tom zmínil bývalému příteli, ten se ho snažil varovat s tím, že „zaslechl nějaké drby“. Nick si to ale vyložil jako žárlivost: „Nejspíš i proto jsem teď dost v rozpacích. Už před dvěma lety jsem snad dokonce zahlédl nějaké články o jakýchsi podivných situacích. Ale pak tu byl tenhle člověk, kterého jsem od střední adoroval. Znal jsem jeho jméno a příjmení a ani mě nenapadlo něco podobného si dohledávat. Myslel jsem, že ho znám, a byla to pro mě velká lekce. Sdílím tuhle zkušenost, protože mi otevřela oči. Měl jsem za to, že takové situace jsou normální, až pak jsem viděl další příběhy, které se tolik podobaly tomu mému. Toleruje se to a nikdo o tom vlastně nemluví,“ uzavírá Nick, který se naposledy s Wangem sešel na přátelské schůzce v létě 2019. „Byli jsme u něj doma a lenošili u televize. Byl moment, kdy zkusil něco víc, ale dal jsem mu najevo, že nechci, a tak se stáhl. Měl jsem za to, že jsem celou dobu vysílal signály, že jde o čistě přátelské schůzky, nic romantického ani sexuálního.“
Samozřejmé právo muže?
Pro server iDnes se ke kauze vyjádřila Milada Karasová, bývalá manekýna a zakladatelka úspěšné modelingové agentury Czechoslovak Models, kterou v roce 2010 prodala: „Stalo se mi samozřejmě, že modelka přijela z pracovní cesty s tím, že byla obtěžována. Já jsem jí vysvětlila, že každý muž má právo si vyzkoušet, kde jsou hranice a je vždy jen na ženě, co mu dovolí. Mám na to obecně takový názor, že co se teď děje ve světě, je pro mě naprosto komická záležitost. Strašně lituji všechny chlapy, protože z těch se stanou brzy kapouni. Nebudou už moci ženě ani podržet dveře nebo jí pomoci do kabátu bez toho, aby je někdo nenařkl, že ji obtěžuje.“ Slova Karasové jako by přicházela z dalekých devadesátých let, kdy se u nás ustálil nepřesný, zavádějící a zlehčující pojem „sexuální harašení“, který jakékoli nevhodné chování bagatelizoval jako laskavou historku o „přátelském poplácání po zadku“ a českou společnost provázely vtipy o „amerických hysterických feministkách“. Komentář také zcela opomíjí fakt, že kauza se dotýká více trans a gay komunity – a pro ni může být modelovou a exemplární tím, že dává hlas těm, kdo jej dosud neměli, a odkrývá často nejasné a dosud nedefinované mechanismy obtěžování v rámci minoritních komunit. Karasová se navíc sama už v módním průmyslu aktivně nepohybuje, a tak může zůstat u vzpomínek „na staré dobré časy“.
Její statement navíc působí jako profesní selhání, jak objasňuje Daniela Pilná, produkční, stylistka a zakladatelka Diligent Moments Studia, je v první řadě důležité si uvědomit, že si nemusíte nechat nic líbit: „Doba, kdy by jeden konkrétní fotograf, stylista nebo klient hýbal módním světem, je pryč speciálně na našem trhu. Modelkám a modelům bych doporučila více se zajímat o to, na jakou práci jsou konkrétně najati, a pokud jim potenciálně cokoliv nevyhovuje, tak svého agenta zavčas upozornit. Pokud kupříkladu z osobních nebo náboženských důvodů odmítáte fotit ve spodním prádle a poptávaná práce promenádu v prádle zahrnuje, není možné s něčím takovým konfrontovat klienta až na place nebo se cítit zaskočeně. Je třeba myslet na to, že jsme společně na place pro dosažení určitého pracovního výsledku, netrávíme spolu čas proto, abychom naplňovali zájmy osobní. Pokud je vám při práci cokoliv nepříjemné nebo nejasné, obratem informujte svého bookera, který se postará o objasnění situace či konfrontuje klienta za vás.“
Funkce bookera a agenta je i dnes podle Pilné pro modelky a modely nezastupitelná, ručí totiž za klienty, které jim představí. Sama ovšem svědkyní pochybné produkce nebyla, podle vlastních slov poptává jen fotografy a návrháře, kteří jsou maximálně profesionální. Společenské změny v módním průmyslu ale vnímá. Módu aktivně sleduje od roku 2008: „Za dob, kdy týdnům módy vévodili návrháři jako Tom Ford, John Galliano a Alexander McQueen, byly šok, sex a skandál podtónem většiny kolekcí. Modelky byly striktně a uniformně vysoké, velice štíhlé, provokativní. Módní kampaně a editorialy sršely marketingovou strategií ,sex prodáváʻ. Celkově si myslím, že to naše generace, narozená před rokem 1990, brala za naprosto běžnou záležitost, jelikož jsme neznali druhý protipól. S příchodem sociálních médií modelové a modelky, kteří dříve neměli šanci podat jakoukoli zpětnou vazbu, přebrali žezlo a dnes jsou na mnoho prací bookováni právě díky svému online přesahu. Internetové publikum si diktuje, co si přeje na přehlídkových molech vidět, dožaduje se různorodosti, kolektivně se vyjádří, pokud je cokoliv zklame nebo rozhořčí. Dříve zpětná vazba od zákazníků nepřipadala v úvahu,“ uzavírá Pilná.
Omluva, nebo výhružka?
Wang v reakci na celé dění vypnul na svém instagramovém profilu komentáře a 4. ledna zveřejnil prohlášení, ve kterém oslovuje dlouhodobé podporovatele své značky i ty, kdo podle jeho slov začali anonymně šířit lživé a nepodložené pomluvy: „Můj tým dělá vše, co je v jeho silách, aby celou záležitost prošetřil, a já slibuji, že budu v celém procesu upřímný a transparentní. Mám velké štěstí, že mám kolem sebe mnoho lidí, kteří mi v těchto dnech vyjádřili podporu, a jsem jim za to vděčný.“ Pro Guardian pak řekl, že jde o lživá obvinění znásobená silou sociálních médií, konkrétně pak účtů, které sdílejí hanlivý materiál z neznámých či anonymních zdrojů bez jakéhokoli ověřování. V dalším prohlášení, které přetiskl s komentářem server Highsnobiety stojí: „Vidět o sobě tyto lži, navíc předkládané jako pravda, mě rozzuřilo. Nikdy jsem se podobných otřesných skutků nedopustil a nikdy bych se nechoval tak, jak tu je popisováno. Chci tomu celému přijít na kloub, aby ti, kdo jsou zdrojem těchto tvrzení a šíří je, za to nesli odpovědnost.“
Podle novinářky Heather Snowden, která kauzu pro Highsnobiety rozebírá, jde o ukázkový příklad snahy zastrašit případné oběti a také o nevoli módního průmyslu jakkoli se angažovat: „Ticho, které následovalo po obviněních Alexandra Wanga, spolu s jeho vyjádřeními ukazuje, že většina platforem a důležitých figur v módním průmyslu má buď strach, nebo nemá chuť začít tolik potřebnou debatu o sexuálním zneužívání a že jedinou taktikou, jakmile se vlivná osobnost stane protagonistou podobného skandálu, je gaslighting.“ Snowden dále zdůrazňuje, že Wangova vyjádření jsou právě exemplárním příkladem gaslightingu (manipulativní taktika, při které se pachatel snaží zasít pochybnosti v jednotlivci nebo členech určité skupiny, kteří následně zpochybňují vlastní vnímání reality), navíc legitimizovaného médii, která přetiskla jeho vyjádření bez jakéhokoli komentáře.
Zda bude mít kauza soudní dohru, je zatím ve hvězdách. Na účtu agentury Shit Model Management se objevil příspěvek, který oznámil, že agentura je v kontaktu s právničkou Lisou Bloom, která je ochotna oběti zastupovat. Její jméno není neznámé – již dříve zastupovala ženy, které obvinily ze sexuálního obtěžování hlasatele Fox News Billa O’Reilleyho, což nakonec vedlo k jeho propuštění. Na druhou stranu byla ovšem také součástí týmu poradců Harveyho Weinsteina. Pokud jde o případnou právní dohru, její výsledek je v současné chvíli více než nejasný: „Obyčejně v případech, kdy jde o obvinění sexuálního rázu, je těžké dotáhnout kauzu k civilní žalobě nebo k podání trestného oznámení,“ poukazuje v rozhovoru pro Papermag Jenny Odegard, konzultantka právnické firmy Samendinger Law. Vysvětluje, že v podobných případech se dávají jen velmi těžko dohromady fyzické důkazy, jako jsou videa, fotky nebo audiozáznamy. Častěji jde o svědky nebo přátele, kteří si můžou vzpomenout na některé okolnosti: „Ale i s některými z těchto materiálů má pak oběť dost práce.“ S novinářkou Snowden se shoduje na tom, že Wang je v pozici moci, jelikož disponuje dostatečnými finančními zdroji a má za sebou svůj PR tým. Podle Odegard existují víceméně dvě cesty, které můžou oběti využít, pakliže nemají výše zmíněný důkazný materiál: mimosoudní dohoda nebo „proces před zraky veřejnosti“ (public shaming).
Takový „proces“ sice může mimosoudní vyrovnání motivovat, ale bývá riskantní, často se totiž stává, že obviněný na ně odpovídá výhružkou žaloby za pomluvu. Taková žaloba by pro potenciální oběť mohla být likvidační – finančně i psychicky. „Každopádně by oběť měla mít v ruce aspoň nějaký důkaz. Co se týče obvinění, kterým čelí Wang a podle kterých údajně používá drogy a alkohol k zmanipulování obětí, může být těžké vyvolat spolehlivou vzpomínku na takovou událost. Vypadá to na pěkně složitou bitvu,“ uzavírá Odegard. Podle novináře a editora Evana Rosse Katze přitom většina z údajných obětí nežádá mnoho – jen přiznání a omluvu. Na druhou stranu to ovšem vypadá, že právě toho se aspoň v dohledné době nikdo nedočká. Vypadá to, že i módní průmysl stojí před důležitým rozhodnutím: dá prostor hlasům obětí a začne jim naslouchat, nebo se uzavře ve své slonovinové věži a počká, až se to celé přežene?
Autorka je publicistka.