Foto Monika Bryk/Krytyka Polityczna
Dvacátý sedmý leden je v Polsku zvláštní den – je to Den památky obětí holokaustu a také den, kdy byl koncentrační tábor v Osvětimi v roce 1945 osvobozen Rudou armádou. Po roce 1989 byl dnem každoročních oficiálních mezinárodních oslav a také památky lidských osudů za druhé světové války. Od roku 2021 se tento den znovu zapíše do dějin Polska. A to nejen kvůli tomu, že se letos kvůli protipandemickým opatřením kolektivní oslavy nekonaly, ale především proto, že zrovna tohoto dne předsedkyně polského ústavního soudu a velmi blízká spolupracovnice Jaroslawa Kaczynského Julia Przyłębska zveřejnila na internetu odůvodnění rozhodnutí soudu ze dne 22. října 2020 o protiústavnosti umělého přerušení těhotenství z důvodu vývojových vad plodu. Následovala publikace ve sbírce zákonů, čímž rozhodnutí nabylo okamžité platnosti.
Nelegální. Bez výjimky
Celková situace polské vlády není příznivá. Pandemický chaos se prohlubuje. Žádné rozhodnutí není logicky zdůvodněno a dokonce ani u voličů PiS nepanuje dojem, že vláda ví, co dělá. „Národní“ karanténa a celkové uzavření škol na měsíc nepomohlo vyřešit základní problémy spojené s pandemií. Polsko má už dlouho velmi vysoký počet úmrtí na následky onemocnění covid-19, zdravotní systém kolabuje a kolem očkování narůstá chaos. I v Polsku došlo na ničím nezdůvodněné přednostní očkovaní členů neoliberálních elit – hlavně představitelů velkého byznysu a následně i členů vládnoucí strany Právo a spravedlnost. Navíc doposud nebyl zaveden nouzový stav, což znamená, že vládní nařízení jsou často protiústavní.
Největší podporu Stávce žen deklarují ženy po padesátce. Pamatují si totiž časy, kdy byly potraty legální, a velmi dobře si uvědomují, že to budou právě ženy, kdo ponese důsledky omezení reprodukčních práv.
Na tomto pozadí se vláda rozhodla reaktivovat největší společenský konflikt po roce 1989. Od 28. ledna 2021 jsou potraty v důsledku závažných, nevyléčitelných a smrtelných vad plodu protiústavní. Možnost provedení interrupce s ohledem na zdravotní stav plodu byla výjimkou v zákoně z roku 1993, který je neoliberálními elitami a katolickou církví od devadesátých let nazýván „interrupčním kompromisem“ (ačkoliv s jakýmkoliv kompromisem nemá nic společného). Celkově to znamená, že odteď je interrupce v Polsku v drtivé většině případů nelegální.
Několikaměsíční zpoždění publikace rozhodnutí, což už je samo o sobě v rozporu s právem, bylo vysvětlováno tím, že doposud nebylo vyhotoveno jeho odůvodnění. Teprve nyní bylo toto odůvodnění zveřejněno. Přečteme si v něm mimo jiné, že „ukončení těhotenství současně připravuje dítě o život. Eugenická premisa zabíjení nenarozených dětí je v rozporu s ustanovením čl. 4 s 1 bod 2 zákona o plánování rodiny.“ Jazyk, kterým je odůvodnění napsáno, překvapil všechny svojí naivní ideologičností. Hovoří se tady o dětech, nikoliv o plodech, o připravování dětí o život, používá se slovo eugenický. Celkově to nezní jako dokument na úrovní ústavního soudu, ale jako nějaká příručka fundamentalistických náboženských kruhů.
Španělskou inkvizici nikdo nečekal
Ve středu 27. ledna 2021 odpoledne nikdo nečekal, že rozhodnutí a jeho odůvodnění budou zveřejněny zrovna toho dne. Ale španělskou inkvizici přece také nikdo nečeká… Okamžitá mobilizace, kterou publikace rozhodnutí a odůvodnění způsobila (zveřejnění po 16. hodině, tisková konference Celostátní stávky žen neboli Strajku kobiet v 17:15, start varšavského protestu v 18:30) ukazují, že sociální kapitál, který se podařilo vytvořit hlavně během listopadových událostí, nikam nezmizel. Naopak, je možné ho velmi rychle znovu aktivovat. To se netýká pouze Varšavy nebo největších polských měst. Na průběžně aktualizovaném účtu Strajku kobiet na Facebooku a Instagramu se nachází seznam kolem padesáti míst, od malých městeček až po Berlín (předsedkyně ústavního soudu momentálně žije v Berlíně, jelikož její manžel je polským velvyslancem v Německu), kde se velmi rychle a spontánně podařilo zorganizovat uliční protesty ještě ve středu večer.
Na další dny postupně přibývají naplánované události na území celého státu, bez ohledu na region, velikost místa, kulturní tradice, vzdálenost od metropolí apod. Dokonce lze konstatovat, že největším úspěchem Celostátní stávky žen v této dlouhé válce je vytvoření specifické kultury protestu a vzpoury v Polsku a schopnosti přetvořit revoluční emoce a energii v dlouhodobý občanský aktivismus. Co zatím možná ještě chybí, je nový „proti-jazyk“, tedy způsob, jak mluvit o interrupci a právech žen jinak, než o nich mluví vládnoucí strana nebo katolická církev, což dobře vystihuje styl, jakým bylo napsáno odůvodnění rozhodnutí ústavního soudu.
Štafeta žen
Před několika dny Celostátní stávka žen zveřejnila výsledky kvantitativního výzkumu provedeného na reprezentativním vzorku populace v prosinci 2020. Z výzkumu vyplývá, že 69 procent Poláků a Polek protesty podporuje. Největší podpoře se těší čtyři požadavky: plná práva žen a interrupce na požádání (84 procent respondentů), ochrana před domácím násilím, plná práva pro LGBT osoby a zrušení konkordátu a světský stát. Pokud výzkum odpovídá skutečnosti, pak se hodnotové pilíře hnutí, které spustily kulturní obrat, v povědomí společnosti prosadily poměrně silně. V konzervativním a katolickém Polsku jakákoliv změna v oblasti celospolečenských hodnot nepřipadala v úvahu ani léta po vstupu země do Evropské unie. Výsledky výzkumu ukazují, že prasklinu ve společnosti, která se začala tvořit na konci října 2020, už nepůjde zalepit.
Zajímavé je, že obecně je stávka vnímaná jako protest mladých lidi. To oni byli nejvíc vidět na protestech v malých i velkých městech, jak na venkově, tak ve Varšavě. Hodně se hovořilo o generační štafetě – konečně získává hlas generace, jež vstoupila do dospělosti ve 21. století. Je proto překvapivé, že podle výsledků zmíněného výzkumu největší podporu pro požadavky stávky deklarují ženy ve věku kolem padesáti let. Jak uvedla Marta Lempart, hlavní aktivistka Celostátní stávky žen, pro list Gazeta Wyborcza: „Největší podporu Stávce žen deklarují ženy po padesátce. Pamatují si totiž časy, kdy byly potraty legální, a velmi dobře si uvědomují, že to budou právě ženy, kdo ponese důsledky omezení práv. (…) Výmluvné je rovněž to, jak velkou podporu má Stávka žen mezi voliči PiS. Pro vládnoucí stranu to je signál, že ani její voliči neakceptují, že místo řešení reálných problémů a řízení státu se PiS zabývá útokem na ženy.“
Mezigenerační solidarita především mezi ženami je dalším důsledkem celospolečenského hnutí, které polská vláda dost nečekaně spustila na podzim roku 2020 a znovu ho aktivovala 27. ledna 2021. Nejspíš už se nezastaví, dokud jeho požadavky nebudou nejen vyslyšeny, ale především realizovány.
Autorka je socioložka. Působí na FHS UK.