Ve Spojených státech vznikl v prosinci loňského roku výzkum veřejného mínění, podle kterého 17 procent Američanů věří v existenci kultu pedofilních uctívačů satana, kteří znásilňují a jedí děti a ovládají politiku a média. Dalších 37 procent respondentů odpovědělo, že si není jisto, zda je toto tvrzení pravdivé.
Bez ohledu na to, jak vyšinuté nám připadají, bychom měli konspirační teorie QAnon začít brát stejně vážně jako libovolný náboženský kult.
Zvěsti o plánu demokratických politiků a hollywoodských liberálů na ovládnutí světa se začaly masivně šířit od konce roku 2017 na webu 4chan, jehož historii na příkladu žabáka Pepeho přibližuje loňský dokument Feels Good Man. Původcem zpráv byl tajemný „Q“. Podle některých spekulací insider z Bílého domu s přímým vlivem na prezidenta, od něhož se očekávalo obnovení pořádku. Právě Trumpův twitterový účet byl jednou z platforem, skrze které divoké konspirační teorie, souhrnně nazývané QAnon, prosakovaly do mainstreamu.
V úvodu citovaná čísla, pravděpodobná spojitost mezi konspiracemi a některými případy masové střelby nebo lednový útok na Kapitol dokládají, že QAnon již není obskurní kratochvíle internetových trollů a vypočítavých dezinformátorů, ale celospolečenský fenomén s hmatatelnými důsledky. Přirozeně proto roste počet novinářů a dokumentaristů, kteří se snaží rozkrýt, proč, odkud a s jakým záměrem jsou lživé informace se silně nacionalistickým a antisemitským nádechem šířeny.
Zběsilé tempo mluvících hlav
Začátkem roku se na VICE TV objevil trojdílný dokument QAnon: The Search for Q. Odpovědi na uvedené otázky se v něm snažila najít dvojice reportérů, kteří cestovali po USA a setkávali se jak s odborníky na internetovou bezpečnost, tak s paranoiky typu bývalého agenta CIA, který věří, že Michelle Obama je muž. Tvůrci si přitom dávali pozor, aby konspirátorům neposkytovali nemoderovaný prostor k šíření fake news. Jejich výroky průběžně kontextualizovali, vyvraceli a uváděli na pravou míru.
Režisér a producent Cullen Hoback, stojící za dokumentární minisérií Q: V oku bouře, takto obezřetný není. Podle prvních dvou epizod dostupných na HBO GO nechává z velké části na kritickém úsudku diváků, kterým výrokům lidí uznávajících Boha a Trumpa stejně oddaně jako útočné pušky budou věřit. Šestihodinová série natáčená od roku 2018 je zastřešena pátráním po identitě osob stojících za QAnon. Od bývalých voličů Baracka Obamy, kteří se domnívají, že jim elity utajují pravdu, po webové administrátory a krajně pravicové novináře.
Dynamická první epizoda svým stylem našlapané prezentace připomíná poslední filmy Adama McKaye (Sázka na nejistotu, Vice), který je pod sérií podepsán jako executive producer. Ohromné množství mluvících hlav ve zběsilém tempu a za doprovodu ilustračních záběrů z pochybných youtubových kanálů i hollywoodských blockbusterů popisuje, na jakých základech QAnon stojí.
Druhá epizoda se již zaměřuje na konkrétní osoby. Příležitost prezentovat svůj světonázor dostal především Frederick Brennan, zakladatel webu 8chan, kde „Q“ a jeho následovníci našli nové útočiště. Dalšími ústředními aktéry jsou Jim a Ron Watkinsovi, otec a syn, kteří správu 8chanu v roce 2016 převzali. Jejich myšlenky o informačních válkách, hranicích svobody slova a kolektivní frustraci doplňují rozhovory s vybranými „Anony“ a „QTubery“, tedy muži a ženami přiživujícími konspirace.
Děsivě působící banální spiknutí
Ve druhém Boratovi Sacha Baron Cohen předvedl, že není nic snazšího, že se příznivcům QAnon vysmát. Hoback se k tomuto přístupu neuchyluje, zároveň jim ale ani neklade nepříjemné otázky a nekonfrontuje je s nepravdami, které vypouštějí. Kvůli získání důvěry naopak přistupuje na jejich vnímání skutečnosti i sebe samých a v některých záběrech je stylizuje jako postavy z paranoidní fikce à la Akta X – v efektivních symetricky komponovaných a zpomalených záběrech, s hlavami zahalenými v oblaku kouře.
Série by tím pádem mohla posílit přesvědčení stále vyššího počtu lidí, že šiřitelé konspirací jsou ve skutečnosti hrdinové schopní vyléčit všechny nemoci dnešní Ameriky i dalších zemí. Hobackovi se díky jeho přátelskému přístupu a ochotě naslouchat na druhou stranu podařilo získat větší důvěru „Anonů“ než většině liberálních žurnalistů. Inklinaci nemalé části společnosti k dezinformacím se tak – na rozdíl od Adama Curtise a jeho nedávné série Can’t Get You Out of My Head – vcelku logicky snaží pochopit skrze individuální příběhy.
Nepátrá po makropolitických příčinách daného problému a podle zahraničních recenzí ani v dalších dílech nezkoumá širší sociální a kulturní souvislosti rostoucí popularity konspiračních teorií. Jakkoli je podobná forma výkladu v lecčem zjednodušující, zaměření na jednotlivce zároveň pomáhá odhalit, že hrůzně působící spiknutí je ve své podstatě banální, vymyšlené a šířené lidmi, kteří jsou nejistí, mají strach nebo touží po tom, aby je někdo poslouchal.
Bez ohledu na to, jak vyšinuté nám připadají, bychom měli konspirační teorie QAnon začít brát stejně vážně jako libovolný náboženský kult. Již ze svižného a vtahujícího úvodu Hobackovy minisérie, která bude pro mnohé české diváky a divačky zřejmě prvním hlubším ponorem do tématu, je zřejmé, že čím víc lidí bude věřit, že vševědoucí „Q“ zvěstuje pravdu, tím reálnější budou dopady jeho bludů.
Autor je filmový publicista.