Foto Dawid Krawczyk/Krytyka Polityczna
„To je rozklad demokratických institucí v přímém přenosu,“ říká česká kamarádka, které v rychlosti vypravím přes chat, co se stalo v Polsku. Dojde mi, jak moc jsme si v Polsku za poslední rok zvykli na dvě věci – a paradoxně to není existence nemoci covid-19. Jde jednak o pocit všeobecné a všezahrnující bezmoci, jednak o vědomí, že každá instituce, každý zákon, každá výhra po roce 1989, hlavně v oblasti občanské společnosti, občanských svobod a základní společenské spravedlnosti, se mohou kdykoliv stát terčem útoků současné polské vlády. Co se v roce 2015, když se moci chopila národně-konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS), zdálo být jen chmurnou předpovědí, je o šest let později každodenností.
Konec instituce ombudsmana
„Paragraf 3 není v souladu s ústavou,“ rozhodl polský ústavní soud 15. dubna 2021. Paragraf 3 zákona o úřadu veřejného ochránce práv hovoří o tom, že ombudsman plní své povinnosti až do momentu zvolení jeho nástupce. Pětileté funkční období současného ombudsmana Adama Bodnara skončilo 9. září 2020. Jeho nástupce či nástupkyni se od té doby nepodařilo najít.
Poslední rok dal lidem v Polsku ještě jeden pocit – vztek. Stal se způsobem, jak prožít svůj nesouhlas s probíhající destrukcí základních demokratických institucí a s nimi spojených postojů a hodnot.
Rozhodnutí schválil ústavní soud, jehož složení dlouhodobě podkopává důvěru v tuto instituci. Nejenže mu předsedá Julia Przyłębska, soudkyně s úzkými osobními vazbami na čelné představitele PiS – jeho členem je také například bývalý komunistický státní zástupce Stanisław Piotrowicz, známý pronásledováním demokratické opozice před rokem 1989. Změna v zákoně o veřejném ochránci práv vejde v platnost za tři měsíce. Během tohoto času má sněmovna připravit a schválit nová pravidla pro úřad ombudsmana. Jak ukázal už předchozí postup Práva a spravedlnosti v případě klíčových institucí – jako například ústavního soudu – lze předpokládat, že nový úřad bude sloužit k posílení moci současné vládnoucí koalice, nikoliv jako brzda hlídající dodržovaní demokratických procesů.
Dosavadní ombudsman Adam Bodnar několikrát žádal o vyloučení Piotrowicze z ústavního soudu kvůli nevybíravým osobním útokům tohoto soudce na svou osobu. Žádostem nebylo vyhověno. Politizaci nejnovějšího rozhodnutí ústavního soudu trefně zachytil ve svém textu pro magazín Kultura Liberalna bývaly soudce a občanský aktivista v oblasti justice Jarosław Gwizdak: „Zápis nebo videozáznam z tohoto zasedání by měl být součástí povinného vzdělávání právníků. A to nejen v právní rovině, ale také kvůli tomu, co se během zasedání dělo. Řeč těla soudců, výrazný a neskrývaný postoj vůči Adamovi Bodnarovi. Okamžiky nepříjemného překvapení, když jde rozprava mimo předem daný plán.“
Opovržení a ignorance
Před koncem funkčního období Adama Bodnara v letě 2020 ohlásil úřad ombudsmana jako kandidátku na jeho nástupkyni právničku Zuzannu Rudzińskou-Bluszcz, která doposud pracovala v úřadě ombudsmana jako hlavní koordinátorka strategických soudních procesů. Podařilo se jí vyhrát několik těžkých kauz, jež mají z perspektivy fungování právního státu nemalý význam, mimo jiné v oblasti zaměstnaneckých práv, práv pacientů v psychiatrické péči, ochrany životního prostředí či ochrany svobody náboženského vyznání a respektování náboženských symbolů.
Ačkoliv Rudzińska-Bluszcz byla jedinou kandidátkou na post veřejného ochránce prav, její kandidaturu sněmovna třikrát odmítla. A to i přes to, že získala otevřenou podporu od více než tisícovky neziskových organizaci po celé zemi. Celkový přístup Sejmu (dolní komory parlamentu), v němž většinu drží poslanci a poslankyně vládnoucí koalice, byl médii popisován jako lidsky neslušný a plný despektu vůči instituci veřejného ochránce práv. Zuzanna Rudzińska-Bluszcz se rozhodla po čtvrté do výběrového řízení nepřihlašovat. Celý více než půlroční proces shrnula takto: „Míra ignorování a demonstrativního opovržení tímto úřadem ze strany parlamentní většiny ukazuje, že nejde o výběr člověka, který nám, občanům, pomůže ve sporech se státem, ale o někoho, kdo schválí každé rozhodnutí vlády, jako to dělá třeba ústavní soud.“
Ve večerním hlasování 15. dubna Sejm ovládaný vládní koalicí schválil svého kandidáta na ombudsmana, musí ovšem být ještě potvrzen senátem, kde má mírnou většinu opozice. Lze tedy očekávat vleklou patovou situaci.
Ombudsman všech
Instituce veřejného ochránce práv reprezentuje pro stranu PiS jak symbolicky, tak (a možná především) prakticky všechno, s čím nesouhlasí a s čím chce bojovat. Ohrožuje totiž její vizi homogenního státu postaveného na katolických i národních symbolech a hodnotách, upřednostňujícího světonázory a zájmy konkrétních mocenských skupin, jako je katolická církev, před rovným přístupem občanů k zákonům, ústavními garancemi a respektem k pluralitnímu a demokratickému uspořádaní společnosti. Zkušený právník Adam Bodnar musel svůj úřad vést v době autoritářské vlády Práva a spravedlnosti, i přesto se mu ale podařilo udělat z této instituce dynamického aktéra, jenž zasahoval všude tam, kde byla porušována práva obyčejných lidí na důstojný a férový život. Seznam témat, jimž se veřejný ochránce práv věnoval, je dlouhý a úctyhodný.
V posledních dvou letech vládnoucí koalice stále více prosazuje diskurs vylučující z veřejné sféry další a další skupiny obyvatelů a obyvatelek Polska. Adam Bodnar intervenoval pokaždé, když tento postup znamenal porušovaní základních práv a svobod ve prospěch politických her a mocenských konstelací. Dnešní Polsko potřebuje fungující úřad veřejného ochránce práv více než kdykoliv předtím.
Poslední rok dal lidem v Polsku ještě jeden pocit – vztek. Stal se způsobem, jak prožít svůj nesouhlas s probíhající destrukcí základních demokratických institucí a s nimi spojených postojů a hodnot. I když jsou kroky PiS často nevypočitatelné, jedno je jisté: po instituci ombudsmana budou následovat další. Na seznamu je třeba celý občanský sektor a také regionální a místní samosprávy. Bezmoc a vztek, to jsou emoce, které opět brzy otřesou polskou společností.
Autorka je socioložka, působí na FHS UK.