Foto ccarlstead, Flickr (CC BY 2.0)
Jako každý rok, i letos na jaře se rozhoduje o budoucnosti jednoho populačního ročníku – mladí lidé skládají přijímací zkoušky na střední školy a tato volba ovlivní jejich další vzdělání i celý život. Jako každý rok i letos probíhají diskuze o smyslu a podobě přijímacích zkoušek. Tím spíš, že tento rok se výrazněji liší podmínky uchazečů a uchazeček podle toho, jak jejich základní škola zvládá – nebo nezvládá – dálkovou výuku. Nechme teď stranou, jak žádoucí a rozumné je děti třídit a jak prostupná by měla být cesta českým vzdělávacím systémem. Zastánci konzervativnějšího názoru mají za to, že gymnaziální vzdělání by mělo být určené jen vybrané části populačního ročníku. Jiní – třeba autor tohoto textu – mají za to, že pro budoucnost je žádoucí co nejuniverzálnější vzdělání a studium na gymnáziu by mělo být dostupné všem, kdo o ně stojí a zvládli učivo základní školy. Zřizovatelé středních škol, tedy kraje a krajští politici, často zastávají první názor a kromě Gaussovy křivky mnohdy argumentují tím, že i řemeslo má zlaté dno. V překladu to znamená, že až jejich děti dokončí vysokou školu, děti jiných lidí by jim měly umět zapojit pračku.
Panika a rozhořčení
Berme tedy jako fakt, že uchazečů a uchazeček o místa na gymnáziích je nadbytek a je potřeba z nich nějak vybrat. V Česku má přípravu přijímaček (oficiálně Jednotné přijímací zkoušky) na starost příspěvková organizace MŠMT s oficiálním názvem Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, všeobecně známá pod historickou zkratkou Cermat. Střední školy sice mají možnost vypracovat vlastní testy, často ale volí právě ty předpřipravené od Cermatu.
Cermat mladé lidi při prvním testu vyvedl z míry a tím ovlivnil i jejich výkon v dalších částech zkoušky.
Letošní přijímačky proběhly vinou koronavirových opatření s odkladem a na čtyřletá gymnázia se konaly v pondělí třetího a úterý čtvrtého května. Oproti běžným ročníkům měli uchazeči a uchazečky navýšený časový limit na matematiku a češtinu. Rodičům ani dětem to připomínat nemusíme, ale teď je na místě odbočka. Od října loňského roku probíhá výuka na všech českých školách distančně. Pro děti, rodiče i pedagogy je to úplně nová situace. I když už většinou nedochází k excesům z loňského jara, kdy některé školy výuku na dálku nezvládly vůbec, pořád jsou mezi jejich přístupem i možnostmi výrazné rozdíly. Je jasné, že přes všechnu snahu žáků a žaček, obětavých rodičů i nás učitelů, nejde o plnohodnotnou výuku.
Celá situace je extrémně náročná na psychiku dětí, které trávily několik měsíců v izolaci bez jakékoli vyhlídky na změnu. Učitelé si to uvědomují a pro mě jako třídního učitele deváťáků je jedním z nejtěžších úkolů přesvědčovat je, že nejistota a úzkosti dopadají na nás všechny, že je to normální a není ostuda říct si o pomoc. Velice rozumně k situaci přistupuje ministerstvo školství, které nás vytrvale vyzývá k tolerantnímu přístupu, nepřeceňování známek a respektování křehkosti a zranitelnosti mladých lidí. V této situaci šli deváťáci a deváťačky k přijímačkám, aniž by si byli jistí, že jsou na ně dost připravení. Zato však věděli, jaký dopad budou mít na jejich další život. A Cermat – příspěvková organizace téhož ministerstva – jim hned v pondělí ráno připravil testy, které byly podle odborníků v matematice nejtěžší za poslední roky a v češtině navýšily rozsah pracovních textů.
Děti reagovaly panikou, rodiče hned nato rozhořčením. Jaký má smysl v době, kdy se snažíme mladým lidem těžkou situaci usnadnit, stresovat je záměrně těžkými testy? Proč se pondělní přijímačky soustředily na složitou geometrii, která se na dálku učí s obtížemi? Sleduje Cermat nějakou vlastní vzdělávací politiku? A jakou?
Cermat zareagoval předvídatelně: cílem testů je děti roztřídit; testy jsou standardní a navíc se každému uchazeči nebo uchazečce počítá ten lepší výsledek z matematiky i češtiny; absolutní bodová hranice není důležitá, testy se vyhodnocují percentilově a těžší test pokazí všichni stejnou měrou.
Tady je ovšem na místě namítnout, že: 1. ne všichni žáci a žačky šli na oba termíny; 2. smyslem dvou termínů (oproti loňskému jedinému) je právě smazat případný vliv náhody a indispozice; pokud uděláme jeden test výrazně těžší, prakticky tím termín smažeme a záleží na úspěchu v tom zbývajícím; 3. v době, kdy MŠMT opakovaně upozorňuje na těžkou situaci žáků a žaček v distanční výuce a nabádá ke vstřícnosti, Cermat mladé lidi při prvním testu vyvedl z míry a tím ovlivnil i jejich výkon v dalších částech zkoušky.
Mně to těžké nepřijde!
Kritické reakce rodičů zvedly na sociálních sítích i tradiční protiproud názorů. Dospělí lidé se neironicky chlubí, že jim test pro deváťáky nepřijde těžký. A jestli je, tak je to správně, protože „s námi se taky nikdo nemazlil“. Stres k životu patří a kdo s tím má problém, může jít na kuchaře. Takové reakce odhalují tradiční přístup veřejnosti ke školství: smyslem vzdělání není rozvoj mladého člověka sám o sobě a naplnění jeho možností. Je to roztřídění dětí na lepší a horší; a horší je i ten, kdo měl smůlu na spádovou školu. Úkolem nás dospělých není dospívající chránit a ukázat jim, že i v nejistém světě se můžou spolehnout na nás a na hodnoty, které hájíme. Kdepak, když jsme to měli těžké my, ať to mají těžké i oni. Život je loterie, a kdo si vytáhne kratší sirku, ten dohrál. Na děti musí být přísnost.
Že takové názory zastává konzervativní laická veřejnost, je smutné, ale dá se to čekat. Úkolem nás učitelů je ukazovat, že to jde dělat i jinak. Že se na znejišťování dětí podílí – ať už záměrně, nebo nereflektovaně – i příspěvková organizace Cermat, však není správné. Příprava přijímacích zkoušek je tak důležitý úkol, že musí podléhat důsledné kontrole a není v ní prostor pro v lepším případě experimentování a v horším pro samostatnou, na záměrech ministerstva nezávislou vzdělávací politiku Cermatu.
Autor je učitel.