Foto Jason Auch, Creative Commons, CC BY 2.0
Delfíni jsou vnímáni jako nejmilejší a nejkomunikativnější obyvatelé oceánu. Realita je však trochu jiná. Tito mořští savci se totiž občas pokoušejí zavraždit mláďata svého druhu, mají násilný heterosexuální i homosexuální styk a jen tak pro zábavu napadají jiné druhy obyvatel oceánu, které nepotřebují nutně k potravě. Kromě toho také zřejmě využívají pro lidi smrtelně jedovaté ryby z čeledi čtverzubcovitých k tomu, aby se lidově řečeno „sjeli“.
Z typických zástupců čtverzubcovitých je u nás známá ryba s japonským názvem fugu. Má v sobě látku tetrodotoxin, která je tisíckrát silnější než kyanid draselný. V dokumentární sérii BBC Delfíni: Špión v podpalubí, kterou natočil oceňovaný tvůrce snímků o divoké přírodě John Downer, se však podařilo zachytit mladé delfíny, jak ryby fugu „žvýkají“ a předávají si je mezi sebou. Obratně je tak přimějí k tomu, aby uvolňovaly menší množství smrtelně jedovatého toxinu, které má narkotický účinek a díky němuž se dostávají do stavu v lidském světě známém jako „rauš“.
Zoolog Rob Pilley, který se na sérii podílel jako producent, toto chování v listu Sunday Times označil za „záměrné experimentování s něčím, o čemž víme, že je omamné“. „Poté, co fugu jemně rozžvýkali a předali si ji, se začali chovat velmi zvláštně. Setrvávali hlavou u hladiny, jako by byli fascinováni vlastním odrazem,“ popisuje Pilley účinky toxinu. Tvůrcům série se toto chování podařilo natočit za pomocí kamer umístěných ve falešných želvách, rybách a chobotnicích. „Připomnělo nám to mánii před několika lety, kdy lidé začali olizovat ropuchy, aby se nadopovali.“
Podle specialistky na delfíny z newyorské univerzity Hunter College Diany Reiss je však toto chování u delfínů běžné i bez omamných látek. „To, že si delfíni předávají ryby, které žvýkají, jsme pozorovali i v rámci běžného chování při hře,“ uvedla pro NBC News. Podle Reiss, která pokusem se zrcadly zkoumala, jak delfíni chápou svou identitu, je běžná také jejich fascinace svým odrazem na vodní hladině, a to i u zcela střízlivých delfínů. Je podle ní také možné, že se delfíni, kteří mají na temeni hlavy dýchací otvory, prostě jen vynořili pro další nádech.
Reiss se nikdy předtím nesetkala s jinými případy delfínů vyhledávajících „fet“ pod hladinou oceánu. V rozhovoru však říká, že „pokud je to pravda, je to neuvěřitelně zajímavé, protože se připojili k ostatním zvířecím druhům s velkou mozkovou kapacitou, které vyhledávají něco, co je pro ně příjemné“. S podobným chováním delfínů se nesetkal ani Jason Bruck z Chicagské univerzity, který se jejich zkoumáním dlouhodobě zabývá. „Je ale velmi pravděpodobné, že to dělají,“ napsal v e-mailu pro NBC News a připodobnil to k již prokázanému „opíjení se“ slonů kvašeným ovocem.