Foto Red Hour Production
Před nedávnem skončila na ČT Art sedmidílná minisérie Útěk z vězení v Dannemoře, natočená podle skutečné události z roku 2015. Ben Stiller, dosud známý spíš jako herec a tvůrce filmových komedií, se nyní může nazývat také úspěšným televizním režisérem. Seriál byl dokonce nominován na cenu Zlatý glóbus a Cenu filmových kritiků. Jeho premiérové uvedení v roce 2018 v USA však také vzbudilo kontroverzi – dva z přeživších aktérů skutečné události obvinili režiséra z překrucování faktů. U nás se o téhle další „epizodě“ Stillerova úspěchu příliš nepsalo, pojďme se proto ohlédnout za tím, co se vlastně stalo.
Ke Stillerově koncepci mnohem víc sedí původní název: Escape from Dannemora, v němž nefiguruje slovo vězení. Jeho přirovnávání ke klasikám „útěkářského“ žánru, jako jsou filmy Vykoupení z věznice Shawshank nebo Útěk z Alcatrazu, totiž není úplně přesné. V příběhu, jejž zpracovali zkušení scenáristé Brett Johnson a Michael Tolkin, nejde jen o dva trestance (Paul Dano a Benicio del Toro), kteří prokopali do topných chodeb pod vězením navazujících na kanalizaci, ale také o vdanou zaměstnankyně věznice, která vězňům v útěku pomáhala.
Joyce Mitchell přezdívaná Tilly měla s oběma vězni sexuální poměr a spolu s nimi chtěla také utéct – od nudného života ve městě, kde je jen pár čínských restaurací a většinu obyvatel tvoří pracovníci nápravného zařízení. Její postava i díky vynikajícímu výkonu Patricie Arquette zastiňuje oba skutečné uprchlíky a od začátku je hybatelkou všech dějových zvratů i aktérkou nejsilnějších scén. Tilly rozhodně není obětí vychytralých vězňů, ale spíš svých temných stránek.
Budoucí uprchlíci jsou až do předposledního dílu vylíčeni jako v podstatě sympatičtí chlapíci. Až téměř před koncem vidíme brutální zločiny, které je do vězení dostaly. Do té doby se jeden trápí neustálými telefonáty s matkou a snaží se o odvolání, druhý maluje kýčovité obrazy a obdarovává jimi za drobné výhody dozorce a další zaměstnance věznice. Divákům je s nimi dovoleno sympatizovat, což koneckonců k „útěkářskému“ žánru patří.
Útěk za dvacet milionů dolarů
Na postavě Tilly scenáristé, režisér ani představitelka role nenechávají nit suchou. Tilly si jde bez ohledu na cokoli za uspokojováním svých potřeb: bezohledně psychicky týrá svého milujícího manžela, ostentativně pohrdá pohoršením svých spolupracovníků, kterým jsou nepříjemné její zjevné sexuální aférky s oběma vězni. Žije v iluzi, že si zaslouží lepší život, kterého však chce dosáhnout okamžitě, rychle a bez námahy, stejně jako dosahuje orgasmů v kradmých chvilkách ve vedlejší místnosti vězeňské krejčovny. Útěk z vězení v Dannemoře není zaměřen na institucionální selhání systému, ale na lidské chyby. Jenže skutečná Tilly se po premiéře seriálu obrátila na média s obviněním, že si tvůrci její část děje vyfabulovali. Co se tedy v Dannemoře skutečně stalo?
V červnu 2015 utekli z věznice Clinton v městečku Dannemora dva usvědčení vrazi. Čtyřiatřicetiletý David Sweat byl odsouzen na doživotí za vraždu šerifa, ke které došlo 4. července 2002 v jeho rodném městě Binghamton ve státě New York. Jeho parťák Richard William Matt dostal 25 let za to, že v roce 1997 unesl a ubil člověka, kterého chtěl okrást. V útěku jim pomáhala šéfová vězeňské krejčovny Joyce Mitchell, která jim poskytla pilky na železo a vrták. Těmi se jim podařilo vyhloubit únikovou cestu. Mitchell měla být také řidičem při jejich útěku. V poslední chvíli si však útěk rozmyslela a nechala se hospitalizovat v nemocnici se záchvaty paniky. Druhý den byla propuštěna, ale i díky jejímu „selhání“ byl útěk nakonec neúspěšný.
Po rozsáhlém, 23 dnů trvajícím pátrání, při kterém stovky policistů a vězeňských dozorců pročesávaly lesnatou, severní část státu New York a jež stálo americké daňové poplatníky dvacet milionů dolarů, byl Matt zastřelen, Sweat se vrátil za mříže a Mitchell byla následně za napomáhání k útěku odsouzena ke dvěma až sedmi letům ve vězení (podmínečně propuštěna byla po pěti letech v roce 2020).
Stiller je zkurvenej lhář, vzkázala bývalá krejčová
Odvysílání seriálu stanicí Showtime však Mitchell vedlo k tomu, že se k případu poprvé veřejně vyjádřila a televizní interpretaci sebe samé i části příběhu označila za fikci. Podle listu New York Post rozčileně glosovala děj seriálu slovy: „Nikdy jsem s nimi neměla sex. Ben Stiller je zkurvenej lhář, stejně jako zbytek světa. Pravda ho nezajímá. Jde mu jen o to, aby na mně vydělal miliony. Je to idiot.“ Podle ní vězňům pomáhala jen ze strachu, protože jí vyhrožovali, že zabijí jejího manžela, který byl rovněž zaměstnancem věznice Clinton. Sweat s Mattem ji podle jejího vyjádření pro média vmanipulovali do situace, v níž nemohla udělat nic jiného. „Byla jsem hloupá. Využili mé laskavosti,“ řekla. „Kéž bych to mohla vzít všechno zpátky. Kdybych to nastalo znovu, tak bych to někomu řekla.“ Její manžel tuto verzi potvrdil. Za Tilly stál, čekal na ni a dnes opět žijí spolu. Americká média ho proto označují jako další oběť „útěku z Dannemory“.
Vysvětlení Joyce Mitchell se však neliší jen od verze ve Stillerově seriálu, ale také od té, ke které dospěli vyšetřovatelé. K Mitchell je totiž dovedly výpovědi jejích kolegů, zaměstnanců věznice, kteří uvedli, že měla s vězni dlouhodobý vztah, o němž se v nápravném zařízení Clinton mluvilo už před útěkem. A sama Mitchell se při výsleších na policii přiznala, že se nechala „unést fantazií“ o sexu se dvěma muži. Později však uvedla, že se nepamatuje, že by něco takového řekla, a tvrdila, že došlo pouze k orálnímu sexu s Mattem, který ji k tomu přinutil. Mitchell navíc podle vlastních slov seriál neviděla a o jeho obsahu se dozvěděla až poté, co se jí na „pikantní detaily“ vyptávali dozorci ve vězení, kde si odpykávala trest.
Stiller nenechal její útok bez odpovědi a pro New York Post k němu řekl: „Podívejte, to je verze, kterou říkala vždycky. Na projektu jsme pracovali rok. Mluvili jsme se spoustou lidí z krejčovské dílny i úřadu generálního inspektora. Získali jsme také informace z policejních zpráv či rozhovorů a pak jsme dali dohromady náš příběh. Myslíme si, že je to reálný obraz toho, co se stalo. Ale není to dokumentární film. Museli jsme vytvořit scény založené na tom, co jsme si odvodili z toho, co považujeme za pravdu. Mým vodítkem bylo vždy snažit se vyprávět to, co si myslím, že se stalo. Ona to může zpochybnit, ale skutečnost je taková, že ji vyhodili z krejčovny za nevhodné chování. Za to, že šla do zadní místnosti s Davidem Sweatem. Předali si mezi sebou šedesát nebo sedmdesát vzkazů. Posílala mu své nahé fotky. Je mi ale líto, že to tak cítí. Být ve vězení není žádná legrace.“
Ničíš mi život, obvinil režiséra odsouzený vrah
Také David Sweat napsal Benu Stillerovi rozzuřený dopis kvůli „fiktivnímu“ zobrazení jeho sexu s Joyce Mitchell. Naštvalo ho především to, že ji při aktu jeho postava oslovovala „mami“. Zároveň popírá, že by se dopustil zločinu, za který byl odsouzen. „Nikdy jsem nikoho nezabil, nepokusil se o to ani jsem to neměl v úmyslu. Mým záměrem je dokázat, že jsem nevinný,“ napsal v dopise datovaném den po Vánocích 2018. Sweat seriál také neviděl a o ději se dozvěděl zprostředkovaně, přesto Stillera ostře napadl: „Doporučoval bych vám, abyste se držel komedií, pane Stillere, než začnete lidem ničit životy lživými dokuseriály, nebo si sežeňte lepší ověřovatele faktů!“
Sweat se přitom se Stillerem při přípravě natáčení setkal, což ve svém dopise potvrzuje. Zároveň si stěžuje, že jeho zobrazení mu ztíží snahu dokázat nevinu, protože se jeho případu možná nebudou chtít ujmout advokáti. Tvrdí totiž, že šerifa nezabil. Vinu prý přiznal jen proto, aby se vyhnul trestu smrti. V průběhu jeho trestu však stát New York popravy zrušil. Stillerovi vzkazuje, že líčení vraždy „bylo nejen smyšlené, ale dokonce neodpovídá ani policejním zprávám a důkazům“. A v tom měl pravdu. Šerif byl totiž zastřelen dvěma ranami z pistole, kdežto v minisérii ho Sweat ještě několikrát brutálně přejede autem.
Útěk z vězení v Dannemoře tak nemusíme brát jen jako povedený vězeňský thriller, který má zpočátku komediální rysy a postupným odhalováním charakterů postav se proměňuje ve funkční moralitu, ale také jako podnět k úvahám o tom, do jaké míry zasahují televizní a filmové adaptace skutečných příběhů do života jejich aktérů. Se vzrůstající oblibou true crime titulů je skutečných lidí, které podobně jako Sweata nebo Mitchell zná celá Amerika, čím dál víc.
Autor je publicista.