Protiprávně sterilizované ženy dostanou po sedmnácti letech boje odškodnění 

V senátu schválili zákon, který přiznává protiprávně sterilizovaným ženám odškodnění. Nyní při Ministerstvu zdravotnictví vznikne komise, která bude jednotlivé případy posuzovat.

Senát ve čtvrtek schválil zákon, podle kterého budou mít nárok na odškodnění ženy, které byly v letech 1966 až 2012 protiprávně sterilizované. Pokud prokážou nárok, dostanou tři sta tisíc korun. Zákon nyní dostane k podpisu prezident. Současně vznikne na Ministerstvu zdravotnictví komise, která bude posuzovat případy žen, jež lékaři protiprávně sterilizovali. Žádost mohou podle zákona postižené ženy podat od příštího roku, budou na to mít tři roky. Odškodnění se bude podle poslankyň, které zákon předkládaly, týkat zhruba čtyř set lidí.

Boj za uznání a odškodnění protiprávně sterilizovaných žen vedou občanské organizace i samotné sterilizované mnoho let. V Ostravě vzniklo před sedmnácti lety sdružení žen, které byly nedobrovolně sterilizované, s pomocí občanských organizací, jako je Vzájemné soužití, Evropské centrum pro práva Romů, Liga lidských práv nebo IQ Roma servis. V roce 2006 se ke skupině žen přidala Elena Gorolová, terénní sociální pracovnice, původní profesí kovoobráběčka, kterou lékaři sterilizovali v jednadvaceti letech při porodu druhého dítěte. Elena Gorolová se stala tváří tohoto boje a v roce 2018 byla společností BBC zařazena mezi sto nejvlivnějších žen světa.

Protiprávně sterilizovaným ženám se v roce 2009 podařilo dosáhnout toho, že se jim český stát omluvil. Tou dobou se ale ještě stávalo, že byly některé ženy sterilizovány, aniž by jim lékaři vysvětlili, co tento nevratný zákrok znamená, nebo se sterilizací souhlasily pod tlakem. Byly zaznamenány i případy, kdy sociální pracovnice ženám vyhrožovaly, že pokud souhlasit nebudou, odeberou jim děti.

Problém známý od roku 1978

Protiprávní sterilizace se týkaly především romských žen, ale nikoliv výhradně. Podobný osud měly i některé etnické Češky z chudých rodin. Kolem roku 2012 se změnila praxe a lékaři začali ženy lépe informovat o tom, co sterilizace znamená, a také již mají dostatečný čas na rozmyšlenou. Zákrok se totiž už neprovádí pod tlakem během porodu císařským řezem, kdy ženy souhlas se sterilizací často podepsaly v porodních bolestech. Jejich souhlas tak nebyl informovaný. Na problém sterilizací romských žen upozorňovala už Charta 77 v roce 1978. V dokumentu Charty č. 23/1978 psali jeho autoři o politice asimilace ve vztahu k romské menšině a poukazovali na využívání sterilizace jako nástroje této politiky, které označili za techniku hraničící s jednáním, jež naplňuje znaky trestného činu genocidia.

Případem protiprávně sterilizovaných žen se v roce 2004 začal zabývat i veřejný ochránce práv. Ze stanoviska ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem, které v roce 2005 zveřejnil, vyplývá, že byl rozdíl mezi případy, které se udály před rokem 1990, a případy z doby pozdější. „Je historickou skutečností, že předlistopadové Československo uplatňovalo vůči romské komunitě soubor opatření, která měla vést k postupné asimilaci romské komunity v tehdejší společnosti. Součástí souboru těchto opatření byly rovněž snahy sektoru sociální péče o regulaci porodnosti romské komunity tak, aby nepředstavovala „sociální riziko“. V době po roce 1990 ovšem žádná ze státních koncepcí práce s romskou komunitou s tlakem na regulaci porodnosti Romů nepočítá a problematičnost provádění sexuální sterilizace se přesouvá do sféry interakcí mezi lékařem a pacientem či pacientkou,“ píše se ve stanovisku.

Výsledek hlasování vítá Elena Gorolová s nadšením. „Náš boj nebyl zbytečný, všechna ta snaha, všechno, co jsme pro to musely udělat, vedlo k tomuto výsledku,“ řekla Alarmu Gorolová, která ale zároveň za nejpodstatnější považuje skutečnost, že se změnila praxe a že se jiným ženám už nestane to, co musela prožít ona.

Podle Kumara Vishwanathana ze Vzájemného soužití – organizace, při níž skupina žen bojujících za uznání protiprávnosti a odškodnění vznikla – ale ještě není vyhráno. Nyní bude podle něj hodně záležet na složení komise, která bude posuzovat, komu bude odškodnění uděleno. „V té komisi by neměli být zdravotníci a lidé z ministerstva, měli by v ní být lidskoprávní aktivisté a také zástupkyně sterilizovaných žen,“ uvedl Vishwanathan pro Alarm. Svůj postoj ke složení komise vysvětluje tím, že v Česku ještě neproběhla debata o tom, co nedobrovolná sterilizace nebo sterilizace pod tlakem pro ženu i její rodinu znamená a jak velký zásah do života představuje. V komisi by podle něj měli sedět lidé, kteří problému rozumí.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace