Pod symbolem kladiva a pera. Pro─Ź n├ím dnes chyb├ş ─Źesk├Ż n├írodn├ş socialismus?

N├írodn├ş socialist├ę dok├ízali ve sv├ę dob─Ť unik├ítn├şm zp┼»sobem propojit ─Źeskou historickou tradici s pokrokov├Żm my┼ílen├şm a politick├Żm realismem.

─îeskoslovensk├í strana n├írodn─Ť soci├íln├ş (─îSNS), gestapem p┼Ö├şzna─Źn─Ť naz├Żvan├í ÔÇ×Bene┼íova stranaÔÇť, pat┼Öila k┬áopor├ím ─Źesk├ę meziv├íle─Źn├ę demokratick├ę levice. Ovlivn─Ťna tradic├ş ─Źesk├ęho n├írodn├şho obrozen├ş, n├íbo┼żensk├ę reformace i anarchismu, upevnila sv┼»j ideov├Ż a programov├Ż horizont teprve na p┼Öelomu dvac├ít├Żch a t┼Öic├ít├Żch let 20.┬ástolet├ş, a to pr├ív─Ť d├şky siln├ęmu vlivu Edvarda Bene┼íe. Po ├║noru 1948 fakticky zanikla a po sametov├ę revoluci se navzdory d├şl─Ź├şm pokus┼»m nepoda┼Öilo jej├ş ─Źinnost obnovit. Jak├Żm zp┼»sobem m┼»┼że ideov├Ż odkaz n├írodn├şch socialist┼», zastupuj├şc├şch kdysi pokrokov─Ť sm├Ż┼ílej├şc├ş m─Ť┼í┼ąansk├ę elity, promlouvat do sou─Źasn├ę diskuse o stavu ─Źesk├ę levice?

N├írodn├ş socialist├ę v┬á─Źesk├Żch d─Ťjin├ích

Prom├Ż┼ílen├ş ÔÇ×budoucnosti levice bez liberalismuÔÇť, o kter├ę se ve stejnojmenn├ęm sborn├şku ned├ívno pokusil kolektiv levicov├Żch autor┼» a autorek pod veden├şm editor┼» Petra Drul├íka, Jana Kellera, Mat─Ťje Stropnick├ęho a Ilony ┼ávihl├şkov├ę, obr├ítilo debatu o principech, genezi a ideov├ęm sm─Ť┼Öov├ín├ş levice a┼ż k┬ásamotn├ę podstat─Ť levicov├ęho utopick├ęho a emancipa─Źn├şho projektu. S┬áohledem na ┼Öadu inspirativn├şch nebo i provokativn├şch tez├ş, kter├ę byly v┬ádiskusi o sm─Ť┼Öov├ín├ş ─Źesk├ę levice vzneseny, se nelze z├írove┼ł neptat, jak├Ż byl vlastn─Ť charakter ideov├Żch, politick├Żch a socioekonomick├Żch znak┼», kter├ę ur─Źily historickou tv├í┼Önost ─Źesk├ę levice ve 20.┬ástolet├ş, a to zejm├ęna levice nemarxistick├ę, je┼ż v├Żzvu liber├íln├şho my┼ílenkov├ęho odkazu nemohla p┼Öej├şt ─Źi odm├ştnout. Sou─Źasn├í reflexe ideov├ę podstaty ─Źesk├ę levice by nem─Ťla p┼Öehl├ş┼żet ani pr├ízdn├ę m├şsto, kter├ę v┬á─Źesk├ęm levicov├ęm t├íbo┼Öe z┼»stalo po n├ísiln├ęm potla─Źen├ş ─Źesk├ęho n├írodn├şho socialismu. S┬átragick├Żm z├ínikem strany zalo┼żen├ę na tradici soci├íln─Ť a n├írodn─Ť anga┼żovan├ęho m─Ť┼í┼ąansk├ęho pokrok├í┼Östv├ş a masarykovsk├ęho realismu se ─Źesk├í ob─Źansk├í ve┼Öejnost nedovedla nikdy ├║pln─Ť vyrovnat.

V n├írodn├şch socialistech ─Źesk├í politika ztratila politick├Ż subjekt, kter├Ż byl schopen na intelektu├íln├ş ├║rovni spojovat solidaritu a emancipaci s n├írodn├ş historickou tradic├ş.

N├írodn├ş socialist├ę p┼Öedstavovali unik├ítn├ş ─Źeskou obdobu americk├Żch demokratick├Żch progresivist┼» p┼Öelomu 19. a 20. stolet├ş. Strana zalo┼żen├í roku 1897 jako patriotick├í protiv├íha k┬á├║dajn─Ť p┼Ö├şli┼í internacion├íln├şm soci├íln├şm demokrat┼»m, stav─Ťla na reflexi ─Źesk├ę protestantsk├ę reformace a n├írodn├şho obrozen├ş a v┬ámeziv├íle─Źn├ę ├ę┼Öe pat┼Öila k┬ád┼»le┼żit├Żm opor├ím levicov─Ť liber├íln├ş politiky T.┬áG.┬áMasaryka a Edvarda Bene┼íe. Ideov├í v├Żchodiska strany neskr├Żvala inspiraci vlivnou britskou tradic├ş tzv. fabi├ínsk├ęho socialismu, zalo┼żen├ęho na osv─Ťt─Ť a metodicky strukturovan├ęm reformismu. Po roce 1945 p┼Öedstavoval program strany jedinou relevantn├ş levicovou alternativu proti razantn├şmu n├ístupu KS─î.

Nakonec i poprava Milady Hor├íkov├ę roku 1950 byla exekuc├ş socialistky, kter├í sv├ę demokratick├ę a feministick├ę anga┼żm├í spojila pr├ív─Ť s┬án├írodn├şmi socialisty a byla (spole─Źn─Ť nap┼Ö. s┬áFr├í┼łou Zem├şnovou nebo R┼»┼żenou Pelantovou) p┼Öedn├ş postavou n├írodn─Ťsocialistick├ę feministick├ę kritiky. Je t┼Öeba m├şt na pam─Ťti, ┼że tragick├í justi─Źn├ş vra┼żda Hor├íkov├ę v┬á├ę┼Öe vrcholn├ęho stalinismu nebyla jen prost├Żm vypo┼Ö├íd├ín├şm se s┬áprotikomunistickou opozic├ş a triumfem n├ísiln├ę sov─Ťtizace st├ítu. M─Ťla rovn─Ť┼ż potvrdit nezvratnou mocenskou dominanci stalinsk├ę budovatelsk├ę modernity nad autentickou, organicky se vyv├şjej├şc├ş historickou tradic├ş ─Źesk├ę m─Ť┼í┼ąansk├ę levice, bytostn─Ť spjat├ę s┬ádom├íc├şm kulturn├şm prost┼Öed├şm a p┼Öirozen─Ť oponuj├şc├ş stalinsk├ę p┼Öedstav─Ť o dynamick├ę, revolu─Źn├ş p┼Öem─Ťn─Ť p┼Ö├şrody, kultury a spole─Źnosti jako celku.

Smrt Hor├íkov├ę znamenala symbolickou te─Źku za d─Ťjinami strany, kter├í cht─Ťla slovy sv├ęho p┼Öedn├şho stranick├ęho intelektu├íla Bohuslava ┼áantr┼»─Źka ÔÇ×p┼Öen├ęst Husa do ├ęry fabrik a bankÔÇť a kter├í sv├ę socialistick├ę anga┼żm├í zakl├ídala do zna─Źn├ę m├şry na patosu politicky anga┼żovan├ę protestantsk├ę reformn├ş etiky. Pr├ív─Ť pro sv┼»j moralizuj├şc├ş, kvazin├íbo┼żensk├Ż patos byli ─Źe┼ít├ş n├írodn├ş socialist├ę nez┼Ö├şdka ter─Źem ostr├ę kritiky soci├íln├şch demokrat┼» i komunist┼». Jejich levicovost byla zpochyb┼łov├ína, degradov├ína jako pouh├í variace na sal├│nn├ş elit├í┼Ösk├Ż humanismus, anebo v┼»bec nebyla br├ína v┬ápotaz. Tomu nahr├ívala skute─Źnost, ┼że se n├írodn├ş socialist├ę skute─Źn─Ť nikdy nestali stranou d─Ťln├şk┼». Jejich voli─Źsk├ę j├ídro tvo┼Öila m─Ťstsk├í inteligence, ni┼ż┼í├ş zam─Ťstnanci st├ítn├ş spr├ívy, po┼ít, ┼żeleznic a ┼íkol, u─Źitel├ę a knihovn├şci, lid├ę na pomez├ş st┼Öedn├ş t┼Ö├şdy a proletari├ítu. ┼álo o vzd─Ťlanou ni┼ż┼í├ş st┼Öedn├ş t┼Ö├şdu, orientovanou na Masarykovy humanistick├ę ide├íly, o t┼Ö├şdu, kter├í po roce 1948 ztratila sv├ę politick├ę zastoupen├ş, rozhodn─Ť v┼íak nevymizela a hlasit─Ť o sob─Ť d├ívala v─Ťd─Ťt p┼Öedev┼í├şm v┬áreformn├şm obdob├ş tzv. pra┼żsk├ęho jara roku 1968.

Sociologie jako intelektu├íln├ş kapit├íl

Pr├ív─Ť v┬ázam─Ť┼Öen├ş na m─Ťstskou inteligenci spo─Ź├şval unik├ítn├ş potenci├íl n├írodn├şch socialist┼». Strana, kter├í si za symbol zvolila zk┼Ö├ş┼żen├ę kladivo a pero, aspirovala na spojen├ş intelektu├íln├ş sf├ęry a sv─Ťta pr├íce, na propojen├ş spole─Źensk├ę praxe s┬áerudovan├Żm sv─Ťtem politick├ę teorie. Toto spojen├ş se p┼Öitom nerealizovalo jen v┬árovin─Ť emo─Źn├ş, ve zp┼»sobu osvojen├ş historick├ę pam─Ťti a v┬á─Źetn├Żch moralizuj├şc├şch odkazech k┬áhusitstv├ş, Komensk├ęmu, N─Ťmcov├ę a dal┼í├şm postav├ím ─Źesk├ęho obrozen├ş. ─îe┼ít├ş n├írodn├ş socialist├ę byli tak├ę stranou se siln├Żm vztahem k modern├ş sociologii, a to zejm├ęna od poloviny dvac├ít├Żch let. Tak├ę zde se projevil siln├Ż vliv Edvarda Bene┼íe, odchovan├ęho francouzskou sociologickou tradic├ş. Bene┼í┼»v humanistick├Ż sociologick├Ż racionalismus, vyr┼»staj├şc├ş z┬áakademick├ęho odkazu Emila Durkheima a dal┼í├şch francouzsk├Żch intelektu├íl┼», se po─Ź├ítkem t┼Öic├ít├Żch let stal kr├ędem strany, jej├şm jednot├şc├şm programem a jej├ş odpov─Ťd├ş na tehdej┼í├ş v┼íestrannou krizi kapitalistick├ęho syst├ęmu. Nebylo to kr├ędo natolik siln├ę, aby stran─Ť zajistilo vedouc├ş pozici v┬ápolitick├ęm spektru, sta─Źilo v┼íak na to, aby se n├írodn├ş socialist├ę se sv├Żm volebn├şm v├Żsledkem pravideln─Ť umis┼ąovali mezi p─Ťtic├ş nejsiln─Ťj┼í├şch politick├Żch stran.

Vztah k┬ámetod├ím modern├ş sociologie se v┼íak zdaleka nevy─Źerp├íval jen v┬ásamotn├ę osob─Ť Edvarda Bene┼íe. V├Żznamn├Ż ─Źesk├Ż sociolog Otakar Machotka, kter├Ż se po roce 1945 stal p┼Öedn├şm ideologem ─îSNS, str├ívil v┬ápolovin─Ť t┼Öic├ít├Żch let del┼í├ş dobu na stipendijn├şm pobytu v┬áUSA, kde se v┬áprost┼Öed├ş renomovan├ę chicagsk├ę sociologick├ę ┼íkoly seznamoval se z├íklady americk├ę empirick├ę sociologie, zam─Ť┼Öen├ę na probl├ęmy urbanismu nebo pr┼»myslov├ę v├Żrobn├ş organizace a aplikuj├şc├ş metodu kvantitativn├şho sb─Ťru a anal├Żzy dat metodou┬áter├ęnn├ş sociologick├ę pr├íce. Machotka si v USA osvojil tak├ę z├íklady americk├ęho filosofick├ęho pragmatismu a behavior├íln├ş psychologie. Tyto poznatky n├ísledn─Ť z├║ro─Źil nejen ve studii Soci├íln─Ť pot┼Öebn├ę rodiny v┬áhlavn├şm m─Ťst─Ť Praze (1936), kter├í byla na svou dobu obdivuhodn├Żm pokusem o empirick├ę sociologick├ę ┼íet┼Öen├ş probl├ęm┼» pra┼żsk├ę chudiny, ale p┼Öedev┼í├şm pak po roce 1945, kdy na t─Ťchto teoretick├Żch v├Żchodisc├şch postavil svoji p┼Öedstavu o nemarxistick├ęm socialismu, kombinuj├şc├şm modern├ş sociologick├ę poznatky s┬áhistorickou tradic├ş ─Źesk├ęho obrozenectv├ş a pokrok├í┼Östv├ş.

Mantinely ─Źesk├ęho n├írodn├şho socialismu

P┼Öes nesporn├Ż ideov├Ż a programov├Ż potenci├íl nedok├ízali n├írodn├ş socialist├ę v┼żdy zakr├Żt zjevn├ę limity a rozpory, na n─Ť┼ż jejich politick├í doktr├şna nar├í┼żela. D├şl─Ź├ş sympatie, kter├ę zakladatel strany V├íclav Klof├í─Ź choval v┬á├ę┼Öe druh├ę republiky k┬án─Ťmeck├ęmu nacion├íln├şmu socialismu, vrhaly na mor├íln├ş kredit strany st├şn a problematizovaly pov├íle─Źnou rekonstrukci ─Źesk├ę n├írodn─Ť soci├íln├ş ideologie v┬ádemokratick├ęm duchu. P┼Öedev┼í├şm pro potenci├íln├ş britsk├ę a americk├ę zahrani─Źn├ş spojence a partnery pak byl po roce 1945 zar├í┼żej├şc├ş u┼ż s├ím n├ízev strany, s┬áohledem na ned├ívn├ę v├íle─Źn├ę ud├ílosti jen t─Ť┼żko akceptovateln├Ż. P┼Öi d├şl─Ź├şch pokusech o nav├íz├ín├ş kontakt┼» s┬ábritskou Labour Party a americk├Żmi demokraty museli n├írodn├ş socialist├ę pod veden├şm pra┼żsk├ęho prim├ítora Petra Zenkla opakovan─Ť vysv─Ťtlovat specifick├Ż term├şn ─Źesk├ęho n├írodn├şho socialismu a na po┼Öad vnitrostranick├Żch diskus├ş se tak dostala i ot├ízka, zda by nebylo vhodn├ę stranu p┼Öejmenovat. Tak├ę d┼»raz na empirickou a behavior├íln├ş sociologii byl pro stranu problematick├Ż. V┬ánereflektovan├ę podob─Ť toti┼ż tento d┼»raz vedl a┼ż k┬áakceptov├ín├ş eugeniky ÔÇô s├ím Otakar Machotka byl ostatn─Ť v┬ákonkr├ętn├şch p┼Ö├şpadech zast├íncem nucen├ę sterilizace ┼żen ze soci├íln─Ť slab├Żch rodin, a tuto politiku obhajoval nap┼Ö├şklad ve sborn├şku ┼Żena a populace je┼ít─Ť roku 1947. Machotkova stanoviska ke sterilizaci vyu┼żil redak─Źn├ş okruh komunistick├ęho ─Źasopisu Tribuna k┬ávyvol├ín├ş skand├ílu a ostr├ę tiskov├ę polemiky proti ─îSNS. Af├ęra se do─Źkala zna─Źn├ęho medi├íln├şho ohlasu, byla velmi ┼żivou p┼Öipom├şnkou ned├ívn├Żch v├íle─Źn├Żch traumat a KS─î ji dokonale vyu┼żila k┬ápos├şlen├ş sv├ęho obrazu ochr├ínkyn─Ť rodiny a mate┼Östv├ş. Z├íhy po ├║noru 1948 byl Machotka zbaven m├şsta p┼Öedn├í┼íej├şc├şho na Karlov─Ť univerzit─Ť, ofici├íln─Ť pr├ív─Ť pro svou podporu eugenick├ę a steriliza─Źn├ş politiky.

N├írodn─Ť soci├íln├ş perspektiva po roce 1989

Pokusy obnovit ─Źinnost ─Źeskoslovensk├Żch n├írodn├şch socialist┼» po roce 1989 nar├í┼żely na celou ┼Öadu p┼Öek├í┼żek ÔÇô technick├Żch i teoretick├Żch. V┬á├ę┼Öe globalizace a neoliber├íln├ş kapitalistick├ę hegemonie p┼»sobily n├írodn─Ť socialistick├ę my┼ílenky jako antikv├í┼Ösk├í, nepat┼Öi─Źn├í snaha o restituci n├írodoveck├ęho populismu, kter├Ż se do sou─Źasnosti u┼ż nehod├ş. Pokus b├Żval├ęho soci├íln├şho demokrata Ji┼Ö├şho Paroubka z┬ároku 2011 p┼Öisvojit si odkaz ─Źesk├Żch n├írodn├şch socialist┼» zalo┼żen├şm strany LEV 21 ÔÇô N├írodn├ş socialist├ę byl v┬ánejlep┼í├şm p┼Ö├şpad─Ť ├║sm─Ťvnou eskap├ídou. Strana, kter├í z├ísadn├şm zp┼»sobem utv├í┼Öela politickou, medi├íln├ş i intelektu├íln├ş kulturu prvn├ş republiky, v┬ádevades├ít├Żch letech d├íle nep┼»sobila. Obnovit se ji nepoda┼Öilo. Na postkomunistick├ę ─Źesk├ę politick├ę sc├ęn─Ť tak z├ísadn─Ť chyb─Ťla s├şla, kter├í by vyhran─Ťnou n├írodoveckou r├ętoriku, na n├ş┼ż stav─Ťli Sl├ídkovi Republik├íni i Okamurova SPD, kultivovala levicov├Żm progresivn├şm akcentem a vytv├í┼Öela vlasteneckou levicovou a progresivn├ş synt├ęzu, kter├í je do zna─Źn├ę m├şry p┼Öirozen├í nap┼Ö├şklad americk├Żm demokrat┼»m s┬ájejich rooseveltovskou tradic├ş.

V┬án├írodn├şch socialistech ─Źesk├í politika ztratila politick├Ż subjekt, kter├Ż byl schopen na intelektu├íln├ş ├║rovni spojovat solidaritu a emancipaci s┬án├írodn├ş historickou tradic├ş. Absence tohoto proudu zjednodu┼íila konzervativn├ş politick├ę pravici formov├ín├ş moralizuj├şc├şho antikomunismu, kter├Ż v┼íe levicov├ę ozna─Źuje za primitivn├ş, nevysp─Ťl├ę, ÔÇ×neevropsk├ęÔÇť a stoj├şc├ş mimo demokratick├Ż v├Żvoj na┼íich d─Ťjin. To d├íle vede n─Ťkdy a┼ż k absurdn─Ť ploch├Żm v├Żklad┼»m modern├şch ─Źesk├Żch d─Ťjin. Poprava Milady Hor├íkov├ę je asi nejviditeln─Ťj┼í├şm p┼Ö├şkladem. ─îasto je vykl├íd├ína t├ęm─Ť┼Ö ve smyslu barokn├şho p┼Ö├şb─Ťhu o n├írodn├ş mu─Źednici bez ohledu na to, ─Ź├şm tato poprava ve skute─Źnosti byla ÔÇô toti┼ż trag├ędi├ş ─Źesk├ę demokratick├ę levice a potla─Źen├şm ─Źesk├ęho levicov├ęho humanismu.

S┬áohledem na sou─Źasn├ę diskuse o pozici ─Źesk├ę levice v┼íak nep┼Ö├ştomnost ─Źesk├ę n├írodn─Ť socialistick├ę alternativy poci┼ąujeme zvl├í┼ít─Ť je┼ít─Ť v┬ájednom sm─Ťru. Chyb├ş p┼Öedev┼í├şm perspektiva, kter├í n├írodn─Ť socialistick├ę i cel├ę masarykovsk├ę meziv├íle─Źn├ę levici byla vlastn├ş, toti┼ż p┼Öesv─Ťd─Źen├ş, ┼że ide├íl emancipace m┼»┼że modern├ş levicov├í strana uskute─Źnit pouze tehdy, jestli┼że ├║─Źinn─Ť spoj├ş intelektu├íln├ş, akademick├Ż a v─Ťdeck├Ż ├║hel pohledu s┬árealitou b─Ť┼żn├ę denn├ş drobn├ę pr├íce a soci├íln├ş praxe. Tento typ realismu na ─Źesk├ę pokrok├í┼Ösk├ę a levicov├ę sc├ęn─Ť reprezentoval prezident Masaryk, kter├Ż si budoval renom├ę intelektu├íla a pracuj├şc├şho hospod├í┼Öe v┬ájedn├ę osob─Ť. Tato jeho pozice je do zna─Źn├ę m├şry unik├ítn├ş ÔÇô a po Masarykov─Ť odchodu z┬á├║┼Öadu na ni ┼ż├ídn├Ż z┬ájeho n├ísledovn├şk┼» ji┼ż v┬átakov├ę m├ş┼Öe nenav├ízal, a─Ź snaha o kontinuitu rozhodn─Ť nechyb─Ťla.

Mal├Ż ─Źesk├Ż ─Źlov─Ťk

Zapomenut├í a neobnoven├í tradice ─Źesk├Żch n├írodn├şch socialist┼» n├ím p┼Öedev┼í├şm ukazuje, ┼że protiklad mezi tzv. liber├íln├ş a konzervativn├ş levic├ş, kter├Ż tak siln─Ť akcentuje Jean Claude Michea, ale tak├ę nap┼Ö. Francis Fukuyama a kter├Ż do zna─Źn├ę m├şry replikuje Mat─Ťj Stropnick├Ż v┬áp┼Öedstav─Ť o neliber├íln├ş levici, je do zna─Źn├ę m├şry um─Ťl├Ż a neodpov├şd├í nijak ani historick├ę zku┼íenosti ─Źesk├ę demokratick├ę levice. Charakter ─Źesk├ę levicov├ę zku┼íenosti 20. stolet├ş je nemysliteln├Ż bez anga┼żm├í liber├íln─Ť levicov├ę pokrokov├ę inteligence, kter├í pr├ív─Ť v┬á─Źesk├ęm n├írodn├şm socialismu nabyla tak v├Żzna─Źn├ęho postaven├ş a aktivn─Ť formulovala my┼ílenkov├Ż sv─Ťt ÔÇ×mal├ęÔÇť ─Źesk├ę bur┼żoazie, zvl├í┼ít─Ť pak v┬át─Ťch m─Ťstech, kde m─Ťli n├írodn├ş socialist├ę v┬ámeziv├íle─Źn├ęm obdob├ş v├Żzna─Źn├ę postaven├ş. ┼śe─Ź nen├ş jen o Praze, kter├í pod veden├şm Petra Zenkla realizovala n─Ťkter├ę velmi ambici├│zn├ş projekty (nap┼Ö. v├Żstavbu tzv. Masarykov├Żch domov┼»), ale tak├ę o st┼Öedo─Źesk├ęm Kol├şn─Ť, Bene┼íov─Ť, ─î├íslavi nebo ─îesk├ę T┼Öebov├ę a dal┼í├şch m─Ťstech. Pr├ív─Ť zde n├írodn─Ť socialisti─Źt├ş politici ─Źasto obsazovali pozice starost┼», ud├ívali t├│n lok├íln├ş politick├ę kultu┼Öe ─Źi ovliv┼łovali r├íz i dynamiku modernizace m─Ťstsk├Żch s├şdel. V├Żraz ÔÇ×mal├Ż ─Źesk├Ż ─Źlov─ŤkÔÇť, pozd─Ťji dehonestovan├Ż konzervativn├ş pravic├ş i komunistickou levic├ş, nab├Żval v┬áprogramov├Żch dokumentech ─Źesk├Żch n├írodn├şch socialist┼» d┼»le┼żitosti jako protiv├íha v┼»─Źi marxistick├Żm perspektiv├ím, ale tak├ę jako pojmov├ę vyj├íd┼Öen├ş denn├şch starost├ş a pot┼Öeb obyvatel, kter├ę se empirick├í meziv├íle─Źn├í sociologie pokou┼íela zachytit, klasifikovat a ┼Öe┼íit. Jakkoli se tak d─Ťlo v paternalistick├ę zkratce, bylo vyu┼żit├ş empirick├ę sociologie pro humanistick├ę c├şle nejsp├ş┼íe nejv─Ťt┼í├ş devizou Bene┼íov├Żch n├írodn├şch socialist┼».

Z┬ápovahy t├ęto historick├ę zku┼íenosti ─Źesk├ęho m─Ť┼í┼ąansk├ęho socialismu vypl├Żv├í, ┼że nap┼Ö. starost o b─Ť┼żn├ę denn├ş probl├ęmy zam─Ťstnanc┼» tov├írn├şch provoz┼» a montoven mus├ş b├Żt doprov├ízena sociologickou a pr├ívn├ş erudic├ş, stejn─Ť jako kvalitn├ş intelektu├íln├ş publicistickou produkc├ş, pokud m├í levice naru┼íit pravicov├ę ÔÇ×panstv├şÔÇť nad m├ędii a ve┼Öejnou sf├ęrou a z├şskat na svou stranu ty p┼Ö├şslu┼ín├şky drobn├Żch m─Ťstsk├Żch elit, kte┼Ö├ş dosud pova┼żuj├ş pravicovou politiku za jedinou racion├íln├ş a kompetentn├ş.

Rehabilitace n├írodn├şch socialist┼» jako samostatn├ę stranick├ę platformy je dnes nepochybn─Ť mimo hru. Jejich n─Ťkdej┼í├ş kompetence a intelektu├íln├ş kapit├íl nav├şc sv├Żm d┼»razem na empirick├í data a v─Ťdeck├ę p┼Ö├şstupy v┬ásou─Źasnosti reprezentuje hned n─Ťkolik subjekt┼», mimo jin├ę Pir├íti, Zelen├ş nebo nov─Ť vznikaj├şc├ş strana Budoucnost. Na symbolick├ę a teoretick├ę rovin─Ť v┼íak p┼Öesto mus├ş doj├şt k┬áop─Ťtovn├ęmu ÔÇ×spojen├ş kladiva a peraÔÇť, a to nap┼Ö├ş─Ź lev├Żm a progresivn├şm politick├Żm spektrem. Takov├ę spojen├ş m┼»┼że m├şt potenci├íl p┼Öekonat soci├íln├ş antagonismy, st├ít se nov├Żm typem kolektivn├ş organizace. M┼»┼że nav├ízat na humanistick├Ż ├ętos ─Źesk├ę meziv├íle─Źn├ę m─Ťstsk├ę inteligence, a umo┼żnit n├ím tak uva┼żovat o levicov├Żch t├ęmatech jako zakotven├Żch v┬ádom├íc├ş historick├ę tradici. V┬átomto smyslu je restituce my┼ílenkov├ęho odkazu ─Źesk├ęho n├írodn├şho socialismu nevyhnuteln├í. M├íme-li uva┼żovat o levicov├Żch perspektiv├ích budoucnosti, je nem├ęn─Ť nutn├ę uva┼żovat ÔÇ×levicov─ŤÔÇť o na┼í├ş minulosti a identifikovat v┬ána┼íich d─Ťjin├ích ty tradice a momenty, kter├ę lze nov─Ť zhodnotit pod zorn├Żm ├║hlem demokratick├ę levice, a konfrontovat tak pr├ízdnou r├ętoriku populistick├ęho konzervatismu. V┬án├írodn├şch socialistech m├íme levicovou tradici, kter├í nen├ş importovan├í, ciz├ş a derivovan├í, ale kotv├ş v┬ákomplexn├ş ─Źesk├ę politick├ę zku┼íenosti 20. stolet├ş. Na tomto potenci├ílu je t┼Öeba stav─Ťt.

Autor je historik.

─ît─Ťte d├íle