Foto KSČM
Všechno začalo jednou rozesmátou fotkou na sociálních sítích. Na ní se vedle současné předsedkyně KSČM spokojeně usmíval možná nejkontroverznější politik této strany – neostalinista Josef Skála. „Něco se chystá,“ napínala sledující Kateřina Konečná, načež po pár dnech na svém profilu oznámila, že se Skála stal kandidátem strany do prezidentských voleb. Jde přitom o postavu, která budí velké vášně a v posledních letech utváří aliance takřka výhradně s ultrapravicí, fašisty, nacionalisty a xenofoby.
Mistr nečekaných aliancí
Vidět jsme ho v minulosti mohli třeba po boku Tomia Okamury nebo Václava Klause mladšího, kterak obhajuje politiku Viktora Orbána. Coby „zahraniční expert strany“ se Skála často a rád vyjadřuje také na podporu Ruska (a odsuzuje Ukrajinu), obdivoval politiku Donalda Trumpa, brojil proti uprchlíkům. V posledních letech se netajil podporou Andreje Babiše, a to se zdůvodněním, že lidem „dává špekáčky, koblihy a kuřata“. Přesto – nebo možná právě proto – ho komunisté vysílají rovnou do boje o Hrad. Dokonalou ilustrací absence soudnosti KSČM je pak skutečnost, že Skálovým jediným protikandidátem byl bývalý letitý předseda strany Vojtěch Filip.
Skála představuje všechny důvody, proč se i lidé kritizující antikomunismus jako nástroj k diskreditaci levice, museli radovat z odchodu KSČM z parlamentu.
Jestli se Skála probojuje alespoň k samotné volbě, není ale vůbec jisté. O jeho kandidatuře se rozhodlo nejtěsnější možnou většinou: pro se vyjádřilo pouze 46 z 91 hlasujících. Teď tedy musí Skála získat ještě padesát tisíc podpisů, aby se o post vůbec mohl v přímé volbě ucházet – KSČM totiž nemá žádné poslance nebo senátory, kteří by ho mohli podpořit. Strana navíc po neúspěšných volbách prakticky zmizela z veřejného prostoru. Opakovaně se sice snaží o kritiku nové vlády Petra Fialy, ale stokrát omílané fráze, okořeněné obskurním stranickým slovníkem a silně národoveckým apelem, voliče a voličky nezajímají. To, o co se už roky komunisté snaží, zvládají mnohem lépe jiné strany – hlavně Babišovo ANO a Okamurova SPD, ale rasismus a nacionalismus předvádějí úplně běžně i strany tzv. demokratického bloku.
Vlastenecká fronta proti slabým a vyloučeným
Nenávistné postoje vůči uprchlíkům, Romům a Romkám nebo lidem v sociálně tíživé situaci nejsou v Česku nijak výjimečné ani skandální. Jsou normou. Ty nejasociálnější zákony typu „třikrát a dost“ neváhali v minulosti komunisté, SPD a ODS prosazovat společně. Přesto Skála představuje ještě trochu jiný typ osobnosti. Mísí se v něm to nejhorší ze současné i minulé politiky. Představuje všechny důvody, proč se i lidé kritizující antikomunismus jako nástroj k diskreditaci levice, museli radovat z odchodu KSČM z parlamentu. Skálova nominace na prezidenta je tak dokladem toho, že navzdory politickému debaklu se komunisté nehodlají měnit – uvnitř ani navenek.
„Než jej necháte onálepkovat různými novináři a samozvanými komentátory, zkuste jej porovnat s tím, co se zatím v prezidentském klání nabízí. Pak vám jednoznačně – nejste-li miliardář nebo tunelář – musí vyjít jako nejlepší volba,“ tvrdí na adresu Skály sebevědomě současná předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. V tom se ale plete. Rozdíl mezi kandidáty je z hlediska jejich kvality zatím minimální. A stejně jako bychom se měli mít na pozoru před generálem nebo sobeckými ezo miliardáři se spasitelským komplexem, měli bychom se mít na pozoru i před Josefem Skálou. Ne snad proto, že je označovaný za komunistu – to je v Česku nálepka, kterou je snadné získat velmi snadno. Ale proto, že žádnou alternativu nepředstavuje a vzhledem ke svému ideovému ukotvení ani představovat nemůže. Komunisté by udělali nejlépe, kdyby žádného kandidáta nestavěli. A také, kdyby si přestali nalhávat, že po volebním výprasku je zpátky na výsluní dovede ten největší exot, jehož názory i způsob komunikace jsou z velké části zaměnitelné s krajně pravicovými konspiračními weby.
Autorka je redaktorka Alarmu.