Foto Kreml (CC BY 4.0)
Ve čtvrtek dopoledne poté, co většina západního světa spolu se Spojenými státy odsoudila Ruskou invazi na Ukrajinu, se po jistém váhání přidal i Izrael. Izraelský ministr zahraničí Jair Lapid prohlásil invazi za „vážné porušení mezinárodního řádu“, zároveň ale neopomenul zmínit „hluboké, dlouhotrvající a dobré vztahy s Ruskem a s Ukrajinou“. Toto opatrné prohlášení je nejostřejší reakcí, které se ruskému útoku na Ukrajinu na izraelské politické scéně dostalo. Izraelský premiér Naftali Bennett je mnohem obezřetnější. Věnuje se otázkám evakuace Izraelců, pomoci Ukrajincům židovského původu a obecným postřehům o tom, že „svět se stal méně bezpečným místem“. Slova jako Rusko či prezident Putin se v jeho komentářích k situaci nevyskytují vůbec. Stejně tak izraelský prezident Jicchak Herzog, který se vyjádřil k situaci během státní návštěvy Řecka, volí velmi opatrná slova. V sobotu pak Izrael odmítl výzvu Spojených států připojit se k rezoluci Rady bezpečnosti Spojených národů odsuzující ruský útok. Není to poprvé, kdy se Izrael odklání od své tradiční linie podpory zahraniční politiky Spojených státu. Ani v roce 2014, kdy Spojené státy iniciovaly na Valném shromáždění Spojených národů rezoluci odsuzující ruskou anexi Krymu, se Izrael hlasování nezúčastnil.
Rusko jako přímý soused Izraele
Pro tuto opatrnost má Izrael hned několik důvodů, které sahají do historie ruského působení v regionu, od něhož si Rusko slibovalo etablovat se jako světová velmoc. Jak řekl ministr Lapid, Izrael se má díky ruskému působení v regionu k Rusku podobně jako země, které s ním sdílejí přímé hranice. V sousední Sýrii ruské letectvo, vojsko a ruské paramilitární jednotky sponzorované ruskými oligarchy, pomohly roku 2015 prezidentu Bašáru al-Asadovi získat zpět a pod svou kontrolu osmdesát procent území Sýrie. To je sice jistou zárukou stability severní hranice, ruská kontrola vzdušného prostoru nad Sýrií je ale pro Izrael problematická. Pro své letecké operace, které Izrael v Sýrii provádí, aby likvidoval Iránem podporovaný Hizballáh, přímou hrozbu pro Izrael, potřebuje minimálně tichou podporu Ruska.
Pro své letecké operace, které Izrael v Sýrii provádí, aby likvidoval Iránem podporovaný Hizballáh, přímou hrozbu pro Izrael, potřebuje minimálně tichou podporu Ruska.
Rusko také ještě v předvečer invaze na Ukrajinu dalo jasný signál, jak očekává, že se Izrael v otázce Ukrajiny zachová. Poté, co Izrael vyjádřil podporu Ukrajině, aniž by zmínil Rusko, ruský vyslanec u Spojených národů Dmitrij Polzanskij odsoudil izraelskou okupaci Golanských výšin. Izrael je tak postaven do schizofrenní situace. V zájmu obrany své severní hranice si musí udržet ruskou náklonnost, zároveň ale musí dostát svým západním spojencům, jejichž pozice je nejen na Blízkém východě díky působení Ruska ohrožena. Na Blízkém východě pak ruská intervence v Sýrii zcela změnila rovnováhu sil v regionu, kde Putin rozehrává hry na všechny strany. Současně s podporou Bašára al-Asada utvořil pod hlavičkou společného nepřátelství ke Spojeným státům ideologické spojenectví s Iránem, dodává mu zbraně a umožnil mu postavit jadernou elektrárnu v Búšheru. Snaží se vyjednávat s tradičními spojenci Spojených států, jako jsou Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie a Irák, čímž narušuje exkluzivitu jejich vztahu s USA. Egypt si zavázal podpisem smlouvy o postavení jaderného reaktoru a o dodávce stíhacích letounů. Uvalení ekonomických sankcí na Turecko v reakci na sestřelení ruského vojenského letounu Tureckem roku 2015 blízko hranic se Sýrií a prodej obranné techniky Turecku byl pokusem, jak zemi připoutat k Moskvě.
Rusko jako ochránce židovského lidu
Dilema Izraele ale není jen otázkou bezpečnosti vnějších hranic Izraele na Blízkém východě. Do hry vstupuje i židovská diaspora na Ukrajině i v Rusku. „Je to celé i otázka přítomnosti ne zcela zanedbatelných židovských komunit v obou státech – nikdo nechce spálit tento most,“ říká pro Times of Israel analytik Šalom Lipner z amerického think thanku Atlantic Council. Tento most pomáhal udržovat i dobrý vztah mezi Vladimirem Putinem a bývalým izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Upevňování vztahu s Ruskem považoval Netanjahu za jeden z úspěchů své politické kariéry, Putinovi pak vazby na Izrael umožnily utvářet sebeobraz ochránce a přítele židovského lidu. Není tomu dlouho, co na ústředí Likudu, nacionalistické pravicové strany Benjamina Netanjahua, visel v centru Tel Avivu během předvolební kampaně obrovský plakát, na němž si Netanjahu podává ruce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Krátce po Lapidově vystoupení také Jair Netanjahu, syn Benjamina Netanjahua, zveřejnil tweet v hebrejštině s ruským překladem „Jair Lapid nereprezentuje většinu izraelských občanů“.
Svůj sebeobraz ochránce židovského lidu pak Putin zneužíval k ospravedlnění invaze na Ukrajinu, což zapadalo i do jeho absurdního rámování invaze jako denacifikace a osvobození Ukrajiny od nacionalistických extremistů. Dezinformace o ukrajinském antisemitismu se mu staly nástrojem válečné propagandy i v počátcích konfliktu roku 2014, který vyústil v anexi Krymu. Dnes se židovské komunity na Ukrajině obávají, že vyprovokované antisemitské útoky budou dále sloužit k delegitimizaci suverenity jejich země, Ukrajiny, za niž se Izrael staví kvůli svým bezpečnostním zájmům na syrské hranici poněkud rezervovaně. K tomu se zejména ostře vyjádřil matador izraelské politiky a bývalý ředitel Židovské agentury, zodpovědné za židovskou imigraci do Izraele, Natan Šaranský, sám imigrant z bývalého Sovětského svazu, kde byl vězněn. Šaranský nejen, že vyzýval Izrael k zaujetí jasné pozice v tomto „okamžiku, který nepřipouští žádné morální pochyby,“ ale i k poskytnutí obranného systému Iron Dome, o který Ukrajina opakovaně žádala.
Putinovi se tak nepodařilo pouze narušit tradiční spojenectví Izraele se Spojenými státy, rozjitřil vztahy i v samotném židovském kolektivu. Zatímco se Židovská agentura připravuje na příliv nových židovských imigrantů a snaží se administrativně zjednodušit imigrační procedury, izraelská vláda alokuje peníze na pomoc židovským komunitám na Ukrajině a v Tel Avivu se demonstruje za podporu Ukrajiny, diplomatická váhavost ve vztahu k Rusku tak narušila historický obraz Izraele jako ochránce veškerého židovského lidu v Izraeli i mimo něj.
Izrael v roli vyjednavače
Je to ale zároveň právě tato ambivalence, která Izrael zavazuje hned několika stranám, jež vedla ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k tomu, že se tento pátek obrátil na izraelského premiéra Naftali Bennetta. Žádal ho, aby se ujal role mediátora ve vyjednávání s Ruskem. Nejde o první žádost tohoto typu. Už v minulosti se Ukrajina obracela na bývalého premiéra Benjamina Netanjahua a prezidenta Jicchaka Herzoga.
Nyní, uprostřed krize, Izrael tuto výzvu přijal. V neděli izraelský premiér Naftali Bennett kontaktoval ruského prezidenta Putina a nabídl se do role vyjednavače. Možná i proto, aby si Izrael udržel svou vyjednávací sílu, byl Bennett tak zdrženlivý při odsouzení útoku na Ukrajinu. Roli v tomto diplomatickém zvratu mohl hrát i pozitivní signál, který Moskva mezitím k Izraeli vyslala. V sobotu vydalo ruské vyslanectví v Izraeli prohlášení, podle kterého ruská kooperace s Izraelem na syrských hranicích bude pokračovat. Rozhovor mezi Bennettem a Putinem zatím podle izraelského televizního kanálu Kan 11 nevedl ke konkrétním krokům. Jen těžko nyní říci, jak se situace bude vyvíjet. Lze jen doufat, že po pro Ukrajinu zcela nepřijatelném návrhu vyjednávání v Bělorusku, tento pokus dovede obě strany k jednacímu stolu.
Ještě v neděli odpoledne vypadala možnost izraelské mediace jako otevřená, ač rozhovor mezi Bennettem a Putinem podle izraelského televizního kanálu Kan 11 nevedl ke konkrétním krokům. Izraelská zdrženlivost ale nakonec k posílení diplomatické pozice Izraele nevedla. Podle posledních zpráv, se v souladu s původním návrhem Ruska budou vyjednávání nakonec konat na ukrajinsko-běloruských hranicích.
Autorka je antropoložka, věnuje se židovským studiím.