Foto Daniel Foster, Flickr, Creative Commons, CC BY-NC-SA 2.0
Zdá se, že česká protidrogová politika má opět naději na progresivní časy. Magistra Jarmila Vedralová, před časem svého zvolení úřednice Ministerstva zdravotnictví, totiž na postu národní protidrogové koordinátorky končí, rezignovala. Na její místo byl opět zvolen Mgr. Jindřich Vobořil, který tento post zastával v letech 2010–2018.
Pár slov k závislosti
Závislost je v současné společnosti zcela běžným onemocněním. Nejvýrazněji se sice projevuje ta na alkoholu, tabáku, psychoaktivních látkách či gambling, nicméně kam jen oko dohlédne, je možné pozorovat nespočet dalších méně nápadných závislostí, jakými jsou ty na práci, jídle, sexu, vztazích, věcech, cestování atd.
Nalijeme-li si v otázce závislostí čistého vína – moderní vědecké výzkumy a přední lékaři zabývající se léčbou závislostí – např. kanadský odborník Gábor Maté usilují o zásadní změnu v pohledu na závislost, jakožto symptom hlubokého duševního strádání. Prožívání jedince je někdy natolik nesnesitelné, že ten se utíká k opakované změně, vytržení, a to i přes vlastní sebedestrukci. Příčinou takového strádání může být cokoliv, nicméně obvykle se jedná o trauma, které si člověk nejčastěji přináší z dětství.
Tematika závislostí je však obvykle pro vládní představitele politicky nevábná, a tak usilují o její zametení pod kobereček, nebo spíše pod křídla Ministerstva zdravotnictví, kde však nemá pro svou komplexnost co dělat.
Důležité je také zmínit, že ono trauma nemusí být nějaká děsivá událost kriminální povahy, ale spíše je závislé na emocionální otevřenosti jedince a mnoha dalších faktorech. Traumatické pak může být i to, že dítěti vezme jiné dítě ve školce oblíbenou hračku. Zranění, které to může způsobit, opravdu může mít na člověka dopad po zbytek jeho života. A na tyto senzitivní jedince se obvykle díváme skrz prsty, odsuzujeme je a kriminalizujeme za jejich sebemedikaci. I proto je kvalitní státní (proti)drogová politika jedním z klíčových faktorů v hledání řešení a léčby. A zdá se, že návrat Jindřicha Vobořila do funkce národního protidrogového koordinátora je v tomto ohledu příslibem změny.
Pochybné vedrání se
Po nástupu vlády Andreje Babiše Vobořil rezignoval „z osobních důvodů“ a výběrové řízení vyhrála právě Vedralová. Její zvolení vyvolalo značnou nevoli ze strany organizací zaměřených na harm reduction (snižování rizik spojených s užíváním návykových látek), závislosti a obecně problematiku psychoaktivních látek. Jednou z otázek, která za vlády Andreje Babiše visela ve vzduchu poměrně často a v tomto případě zcela oprávněně, bylo: „Na základě jakých kritérií jsou ve vládě obsazovány důležité pozice?“
Obavy z nekompetentnosti, které opakovaně vznesli odborníci a taky Asociace nestátních organizací A.N.O. (zaměřená mj. na podporu harm reduction služeb), Vedralová svou aktivitou v úřadě rozhodně nevymýtila. V říjnu 2021 tak byla opětovně vyzvána k opuštění úřadu. V tiskové zprávě A.N.O. se doslova psalo: „Podle expertů na problematiku závislostí není kompetentní a schopná českou protidrogovou politiku řídit, svým působením přispívá k její destrukci.“
Čtyři roky jako nic
Čtyři roky v úřadu Jarmily Vedralové by se daly označit jako „nic moc“. A to ještě spíše jako nic než moc. Její tým představil Národní strategii prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním, která je platná pro období 2019–2027 a která vycházela ještě z návrhu z dob působení Jindřicha Vobořila. Obdobně se navýšily dotace podporující tyto služby, nicméně bylo třeba za zvýšení opravdu bojovat (ze stran služeb).
Jako s nástupem každé nové vlády, musí adiktologické a harm reduction služby v čele s předsedkyní A.N.O. Helenou Rampachovou vždy znova zuby nehty zápasit o zachování meziresortní pozice Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP), která tuto oblast na národní úrovni řídí. Upřímně, právě progresivní adiktologickou koncepcí jsme zcela výjimeční a v oblasti mezinárodní drogové politiky za toto postavení protidrogového rezortu sklízíme opakovaně mnoho uznání a gratulací. Bohužel podpory národní koordinátorky Vedralové se A.N.O. a další zapojení nedočkali a svůj boj za zachování progresivního protidrogového rezortu museli vyhrát sami.
Člověk, který se trochu hlouběji do celé problematiky ponoří, nakonec neví, zda se smát nebo brečet, když se s příchodem nové vlády opakovaně objevují tendence zařadit protidrogovou politiku pod Ministerstvo zdravotnictví. Na základě komplexnosti oboru adiktologie a harm reduction služeb je postavení Odboru protidrogové politiky, který je hlavním donátorem těchto služeb, naprosto klíčové, neboť je z logiky věci nemožné financovat sociální segment služeb čistě jen z Ministerstva zdravotnictví. Meziresortní pozice také umožňuje flexibilně naplňovat vládní strategii a využívat k tomu podpory všech ministerstev, kterých se komplexní tematika závislosti a užívání psychoaktivních látek týká (mj. zdravotnictví, sociálních věcí, školství, vnitra atd.), a díky tomu efektivně napomáhat snižování rizik spojených s jejich užíváním. Tematika závislostí je však obvykle pro vládní představitele politicky nevábná, a tak usilují o její zametení pod kobereček, nebo spíše pod křídla Ministerstva zdravotnictví, kde však nemá pro svou komplexnost co dělat.
Zboří Vobořil zastaralá prizmata?
Jindřich Vobořil patří k těm, kteří svou funkci ve vládní pozici mohou podepřít i bohatými zkušenostmi z praxe. Po dvaceti letech v pomáhající profesi měl možnost podílet se na tvorbě drogové politiky národní i mezinárodní. Když byl z funkce odvolán, vrátil se do ředitelské pozice organizace harm reduction služeb v Brně, a nyní je ve vládě zpět. Můžeme očekávat toliko potřebné změny?
Návrat Jindřicha Vobořila do funkce s sebou minimálně nese jistou naději, že nebude třeba bojovat za to, co je již vytvořeno, ale otevře se prostor pro další posouvání (proti)drogové politiku kupředu. Vobořil ČTK řekl, že má jasnou představu o svých krocích ve funkci a o podobě protidrogové politiky. Už dřív prosazoval vyvážený přístup, který by nekladl důraz jen na represi, ale zahrnoval také prevenci a léčbu. Opatření se týkala nejen nelegálních drog, ale i alkoholu, tabáku a hazardu.
Je obecně známo, že Vobořil patří k lidem, kteří neuznávají současné nastavení drogové politiky a nepovažují ho za funkční ani efektivní. Opakovaně se nechal slyšet, že zákazy nefungují a represe není řešením. „Navrhuji ukončit nefunkční prohibici, přestat opakovat známé chyby a najít jinou alternativu, kterou nebude ani volný trh, ani jeho extrém – prohibice,“ píše v článku pro magazín Legalizace. Kromě racionální drogové politiky se Vobořil často také „ochomýtá“ kolem opravdu progresivních témat a přístupů, se kterými se nyní globálně trhá pytel. Bez ohledu na mezinárodní úmluvy OSN některé země legalizují konopí (a notně tak mj. podporují státní kasu), dekriminalizují psychedelika a legalizují terapii pomocí psychedelik (anebo o tom alespoň jednají).
Témata, kterých se i Vobořil již v minulosti dotkl, by tedy mohla přijít na pořad dne i u nás. Svědčí o tom např. text publikovaný v magazínu Legalizace, jenž se věnoval ve Španělsku již zaběhlým a z hlediska veřejné bezpečnosti a sociálního dopadu efektivním konopným společenským klubům (tzv. Cannabis Social Clubs). Společnost Podané ruce, ve které Vobořil zastává ředitelskou pozici, byla také v nedávné době na exkurzi na pražské Psychedelické klinice Psyon, která klientům poskytuje asistovanou ketaminovou psychoterapii. V tiskové zprávě členové týmu prohlašují, že je terapeutický potenciál léčby psychedeliky zajímá.
Mlčení mocných
Není pochyb o tom, že prosadit jakékoliv změny patří asi k nejnáročnějším politickým misím. U drogové problematiky jakbysmet. Většinová společnost byla dekády masírována mediální skandalizací a stigmatizací látek, uživatelů a vůbec všeho, co se změněných stavů vědomí týká. Předpoklady, že „drogy (z)ničí naše děti“ a že je to zlo, které je třeba eliminovat represí, patří k běžným sloganům oficiálních protidrogových materiálů zemí Východu, kde penalizace smrtí za „zločiny“ spojené s drogami, je stále aktuální otázkou.
Změny, které nás nepochybně v postavení psychoaktivních látek ve společnosti dříve či později čekají, budou stát ještě mnoho energie už kvůli nutnosti vymýcení všeobecně zarytých mylných představ a předsudků. A to vše ve vládním ringu, kde se hraje podle pravidel mocnějších. Jindřicha Vobořila zaručeně nečeká jednoduchý úkol, bude-li se opravdu chtít pustit do reformy přístupu k psychoaktivním látkám, která globálně dýchá naší společnosti za krk. Doufejme, že nezapomněl, jak se na politickém parketu tančí a zvolí kroky, jimiž má možnost něco změnit. Mnozí politici totiž svůj čas propásli, a nakonec skončili ve sdružení Global Commission on Drugs, kde se sice vzájemně podporují a jejich hlas i po výkonu funkce něco znamená, nicméně, jak říká staré české rčení: „Pozdě bycha honit“.
Autorka je vystudovaná adiktoložka, studentka PhD na UK, PR koordinátorka PSYRES Nadačního fondu pro výzkum psychedelik, spoluzakladatelka České psychedelické společnosti a aktivistka za svobodu vědomí.