Foto Ralf Roletschek, GFDL 1.2
Berlínská trojkoalice sociálních demokratů z SPD, Zelených a liberálů z FDP minulý čtvrtek, shodou okolností přesně měsíc po začátku invaze Ruska na Ukrajinu, ohlásila nový balíček opatření za účelem zmírnění dopadů nárůstu cen energií, benzinu a nafty a všeobecné inflace. Ta přitom na rozdíl od té naší aktuálně dosahuje jen něco přes pět procent. Již v únoru byl přijat příspěvek na pokrytí zvýšených cen za elektřinu a teplo pro nejzranitelnější vrstvy obyvatelstva, jako jsou příjemci sociálních dávek, důchodci nebo studující (celkový objem podpory dosáhl 15 miliard eur). Nyní dojednaný balíček je mnohem rozsáhlejší a cílí i na pomoc středním vrstvám. Skládá se ze dvou pilířů: bezpodmínečných, jednorázových podpor pro zlepšení všeobecné finanční situace domácností a z opatření zlevňující cestování.
Benzín pro vyšší třídy i ohled na klima
Jednak mají všichni pracující s povinností odvádět daň z příjmu dostat jednorázový příspěvek ve výši 300 eur (tedy asi 7500 korun), příjemci a příjemkyně sociální podpory pak 200 eur (asi 5000 korun). Počítá se s tím, že nejpozději od ledna 2023 by se zhoršená situace měla promítnout do standardního výpočtu výše dávek. Rodiny s dětmi obdrží jednorázově dalších 100 eur na každé dítě. Zároveň má být trvale zaveden co možná nejjednodušší administrativní proces pro poskytování podobných budoucích jednorázových podpor a kompenzací – například v Německu plánované dividendy z uhlíkové daně. Obtíže způsobené zvyšováním cen pohonných hmot mají pomoci řešit dva kroky: zaprvé na tři měsíce omezené snížení daně na evropské minimum (u benzinu o 30, u nafty o 14 centů na litr) a zadruhé příslib po stejně dlouhou dobu umožnit cestování MHD za pouhých 9 eur na měsíc, tedy za 225 korun.
Celkově je balíček hodnocen příznivě a svou koncepcí zřejmě přinejmenším dočasně podpoří ty, kdo pomoc potřebují nejvíce – například díky tomu, že operuje s příspěvky, a ne odečty z daní.
Jednání nebyla jednoduchá a poprvé v historii nové vlády se táhla celou noc až do rána. Nebylo to ani tak tím, že by některá ze zúčastněných stran popírala potřebu pomoci, spíš měla každá vlastní představy o tom, v jakém rozsahu je třeba pomoci té které cílové skupině. Pro FDP zastupující zájmy vyšších středních tříd bylo důležité dosáhnout zejména ulehčení s ohledem na zvyšující se cenu benzínu, protože pro její klientelu jsou osobní automobily důležitý statusový symbol. SPD zase dbala hlavně na zájmy pracujících, rodin s dětmi, ale i příjemců sociálních dávek. Pro Zelené bylo důležité, aby při vší podpoře těch, kteří chtějí nebo musí jezdit autem, došlo zároveň i k pobídce přejít na prostředky hromadné dopravy.
Celkově je balíček hodnocen příznivě a svou koncepcí zřejmě přinejmenším dočasně podpoří ty, kdo pomoc potřebují nejvíce – například díky tomu, že operuje s příspěvky, a ne odečty z daní. Příspěvky přitom nejsou malé: pracující pár s dvěma dětmi si přijde na 800 eur (tedy asi na 20 tisíc korun). Spoustu detailů je ovšem ještě třeba dořešit – není například jasný konkrétní mechanismus zlevňování MHD, zvláště s ohledem na to, že mnoho lidí ji má už předplacenou za vyšší cenu; prozatím to také vypadá, jako by z opatření vypadli senioři. Stejně tak bude třeba vyjasnit, jak se vše bude financovat. Náklady by se každopádně měly opět vyšplhat ke zhruba 15 miliardám eur.
Srovnání s ČR
Pro lepší pochopení německého sociálního a ekonomického kontextu, ve kterém vláda ke zmíněným opatřením sáhla, dodejme telegraficky pár čísel a informací. Průměr německých mezd se šplhá ke 4000 eur (asi 100 tisíc korun) hrubého, kvůli progresivnímu zdanění z nich sice i střední třídě zbyde v čistém méně než podobně vydělávajícím u nás, celkově je ale mzdová hladina asi třikrát výše než u nás. Jen německá minimální mzda dosahuje asi 40 tisíc korun, a to je považována za příliš nízkou, takže se od léta bude dál zvedat. Zdaleka už přitom neplatí, že by u sousedů byly o tolik vyšší ceny, aby se tím rozdíl ve mzdách relativizoval: i při započtení kupní síly jsou mzdy stále zhruba dvakrát vyšší. Potraviny jsou v Německu ve velké většině případů dokonce nominálně levnější, to samé platí například pro drogistické zboží a dnes už i nájmy ve velkých městech snesou srovnání přinejmenším s Prahou. Nákladnější zůstávají, zejména kvůli dražší práci, mnohé služby, ty si ale zhusta lze v případě nedostatku prostě odpustit.
Podpora v nezaměstnanosti pro dospělého, odpovídající našemu existenčnímu minimu, čítá měsíčně 449 eur (tedy asi 11 200 korun). K tomu je navíc lidem proplácena skutečná výše nájmu v bytě, který odpovídá stanovenému standardu na počet lidí v dané domácnosti. Studující zase dostávají od státu příspěvek na pokrytí životních nákladů do výše až 861 eur měsíčně (asi 21 500 korun). Ten je z půlky bezúročnou půjčkou a z půlky jde o nevratnou podporu. V aktuálním kontextu je také důležité, že němečtí pracující mají i bez odlehčovacích opatření možnost odečítat si z daní dojíždění do práce (do vzdálenosti 20 kilometrů za každý den 30 centů za kilometr, nad 20 kilometrů dokonce 38 centů na kilometr, až do celkové výše 4500 eur ročně) – a to i v případě, že nedojíždějí autem, ale hromadnou dopravou.
Autorka je politoložka.