Foto CoWomen, Unsplash
Do České republiky míří převážně z Ukrajiny stovky tisíc válečných uprchlíků. Budou hledat práci a systémovou pomoc v podobě bydlení a vzdělávání. Na co by si měli dát pozor?
V první řadě by si měli dát pozor na všechny nelegální a pololegální zprostředkovatele, některé agentury a podobně. Není pochyb o tom, že existují osoby, které budou chtít situaci těchto uprchlíků využít. Pak je také důležitou otázkou, jakou práci vlastně budou hledat. Nepochybuji o tom, že mnoho z nich bude chtít pracovat co nejdříve, o čemž svědčí i anekdotické zkušenosti, se kterými jsem se dosud setkala. Bylo by ale ideální, zejména pokud tady mají s někým solidní kontakt, aby nejdřív řešili třeba možnosti uznání své kvalifikace, zjistili si, jaký je například rozdíl mezi pracovní smlouvou a DPP a podobně.
Ukrajinská minorita tvořila jednu z největších migrantských komunit v Česku už před válkou. Často jsme na ni však nazírali jako na „levnou práci“ z Východu. Setkala ses někdy s vykořisťováním pracovníků z Ukrajiny? Jaké pracovní podmínky tu lidé z Ukrajiny běžně zažívali?
Nechci paušalizovat, ani všechny agentury šmahem označit za podvodné. Různé dřívější zprávy a zkušenosti ale hovoří o v podstatě mafiánských způsobech, jako je zabavování pasů nebo takové praktiky, které cizince finančně připoutají ke zprostředkovatelům, takže je nemohou opustit.
Nelegální praktiky může v první řadě zjišťovat, a také pokutovat Státní úřad inspekce práce, zároveň jde o nedílnou součást jeho standardní agendy. Bohužel z našeho pohledu se jedná o úřad dlouhodobě značně poddimenzovaný.
Další zkušenosti pak odpovídají situaci pracovních migrantů – ti lidé sem dříve často jezdili na omezenou dobu, ve které si potřebovali co nejvíce vydělat, což se pak odráželo v řetězení úvazků a pracovních dob vysoko nad zákonné limity nebo v absenci odpočinku mezi směnami. Řada takových úvazků pak byla ošetřena dohodou o provedení práce nebo pracovní činnosti, které zajišťují nízké až nulové sociální zabezpečení v případě nemoci nebo jiných problémů.
Má stát nějaké prostředky, jak soukromým podnikatelům zamezovat ve vykořisťování cizinců? Sleduji třeba dlouhodobě stránku a iniciativu Cizinec není otrok, které zneužívání zranitelnosti migrantů-dělníků dlouhodobě tematizují.
Nelegální praktiky může v první řadě zjišťovat, a také pokutovat Státní úřad inspekce práce, zároveň jde o nedílnou součást jeho standardní agendy. Bohužel z našeho pohledu se jedná o úřad dlouhodobě značně poddimenzovaný. Není v jeho možnostech provádět dostatečný počet kontrol, v některých obdobích se v podstatě omezuje jen na prošetřování podnětů. Některé jiné praktiky spojené se zaměstnáváním cizinců pak bývají předmětem zájmu policie a pochopitelně nejde jen o správní delikty. Zákon o zaměstnanosti a některé jiné právní předpisy pak obsahují ustanovení, která mají zabránit zaměstnavatelům, pravomocně postiženým za nelegální zaměstnávání, získávat různé pobídky od Úřadu práce a podobně.
Jaké možnosti případně migranti nebo i váleční uprchlíci mohou využít, aby se bránili nelegálnímu zaměstnávání či mafiánskému zacházení?
Mohou se obrátit na zmíněný Státní úřad inspekce práce, na policii, na úřad práce, případně na kancelář Veřejného ochránce práv, na odborové organizace a svazy, některé neziskovky, nejspíše i na některé úřady územních samosprávných celků. Ne všechny organizace jsou příslušné k řešení téhož problému, ale v zásadě každá může danou osobu nasměrovat případně jinam. Problémem samozřejmě může být jazyková bariéra. Ve standardních správních řízeních si může účastník sice přizvat tlumočníka, ale na své náklady. Případně je možné si nějakou důvěryhodnou osobu ze svého okolí zvolit jako zástupce – obecného zmocněnce. Pozor ale opět na zprostředkovatele, kteří funkci takového zmocněnce dělají pro různé osoby opakovaně a za peníze – mohlo by jít o tzv. pokoutný výkon advokacie.
Většina nyní příchozích jsou však ženy, často matky s dětmi. Na co budou narážet? Jaká je u nás pracovně právní a společenská situace žen samoživitelek? A může tato realita nějak dopadnout i na uprchlice?
Budou narážet na celou řadu podobných problémů jako sólo rodiče a obecně rodiče malých dětí. Například nedostatek školek a dětských skupin pro děti mladší tří let nebo diskriminaci v práci z důvodu rodičovství. Problémy nastanou třeba pokud jim dítě onemocní ve zkušební době. Flexibilita našich pracovních míst je také stále nízká, je málo pružných úvazků, málo zkrácených úvazků, bývá složité sladit pracovní dobu s provozní dobou školky a podobně.
Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo Desatero pro občany Ukrajiny pracující u nás, které obsahuje i základní informace pro pracující rodiče a některé další materiály v ukrajinštině, které mohou poskytnout základní informace.
V žebříčcích genderové rovnosti se Česko stále propadá. Jaké to má reálné dopady na životy žen, a především těch zranitelných?
Ve stručnosti lze říci, že aktuálně jsou bezprostředně nejcitelnější dopady ekonomické – samoživitelky a důchodkyně jsou nejvíce ohroženy chudobou. Ale s chudobou a špatnou ekonomickou situací se pojí další problémy: výživové, zdravotní, vzdělávací a další. Ekonomická závislost je také důležitým faktorem v otázce domácího násilí.
Zpátky k uprchlíkům: co vzdělání? Jakou roli pro integraci rodin hraje – a to právě i z hlediska uplatnění žen na trhu práce? Kde máme mezery a jak je zlepšit, aby se situace posunula, nejen pro nově příchozí, ale pro celou společnost?
Ze své limitované perspektivy vidím dvě linie, ve kterých by bylo důležité napnout síly. Jednou z nich je pomoc s výukou češtiny, protože pro řadu pracovních pozic je nepostradatelná. Druhou je otázka odbornosti. Bylo by například dobré, aby zde kvalifikované odbornice nemusely vykonávat pomocné kuchyňské práce.
Samozřejmě to není záležitost týdne, ale byl by potřeba pružný a kreativní přístup k uznávání kvalifikací a toho, jak je možné využít odbornost a expertizu příchozích. Na to konec konců naráží i celá řada dalších osob, včetně Čechů a Češek, kteří získali vzdělání v zahraničí. Obě tyto linie ale nebude možné řešit bez adekvátního přístupu státu.
Musíme počítat i s tím, že řada lidí tu zůstane. Co to bude znamenat například pro český sociální, důchodový nebo vzdělávací systém a co pro pracovní trh? Máme představu?
Hodně záleží na tom, jak se k tomu postavíme. Nejčernější scénáře vycházejí z toho, že se proces v zásadě nebude nijak regulovat. Vyhladovělý pracovní trh pojme statisíce migrantů, ale jen na podhodnocené a nejníže kvalifikované pozice. Projeví se pak i všechny negativní jevy, které jsem popsala výše. To bude znamenat nejen vykořisťování nově příchozích, ale potáhne to dolů celý pracovní trh, tedy i pozice dosud odměňované lépe. Následky bychom odstraňovali dlouho, pokud by se nám to vůbec někdy povedlo. Odvody do sociálních systémů by v takovém černém scénáři pochopitelně nebyly vysoké, naopak. Řada lidí by nejspíše byla úplně mimo systém sociálního zabezpečení. To by mělo velmi negativní dopady na financování zdravotnictví, důchodů a podobně. Pokud by se ale nově příchozí mohli lépe začlenit i s využitím své dosavadní kvalifikace, mohl by být budoucí scénář mnohem méně černý. Obdobně velký počet matek s dětmi může tvořit buď prekarizovaný zástup v podstatě nezaměstnatelných, nebo může být naopak impulsem pro pružnější možnosti slaďování, což všichni potřebujeme jako sůl.
Autorka je redaktorka Alarmu.