Foto IPR
Je tomu měsíc, kdy byl v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP) v atmosféře pro architekty srovnatelné s americkým superbowlem vyhlášen tým, který dokončí návrh budovy nové pražské filharmonie a přilehlých prostranství: zdroj naší hrdosti, ikonu, místo setkávání, které bude žít od řeky až po střechu, transparentní, dostupný a všem otevřený dům, živý 24 hodin sedm dní v týdnu. Tak je alespoň stavba popisována porotci a zodpovědnými politiky. Vybráno bylo řešení dánského studia BIG, jež v architektonické soutěži zvítězilo v konkurenci osmnácti dalších studií. Bezesporu se jedná o návrh, který dobře naplnil požadavky zadání soutěže, první ohlasy z řad odborné veřejnosti však vedle převládajícího nadšení ukázaly, že jestli má být stavba za deset let, kdy se plánuje slavnostní přestřižení kolaudační pásky, opěvována stejně jako po vyhlášení výsledků architektonické soutěže, musí návrh urazit ještě kus cesty.
Nové městské centrum
Přípravy výstavby filharmonie se datují do roku 2010, kdy byl založen Spolek pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze a Rada hlavního města ustanovila pro projekt koordinační výbor. Po sedmi letech došlo k definitivnímu usazení stavby mezi Hlávkův most a Negrelliho viadukt, na místo současného dopravního labyrintu u stanice Vltavská, na konec tzv. kulturní míle. Stavba, jejíž přípravy časově korespondují s výstavbou nové pražské čtvrti Bubny-Zátory, má být podle analýz využitelnosti, katalyzátorem celé proměny a pomocí „revitalizace zanedbané části v nitru Prahy vytvořit nové městské centrum“.
Přes přijaté adaptační dokumenty a stále rostoucí urgenci intenzivního řešení klimatické krize není pro Prahu ani odbornou porotu udržitelnost prioritou.
Na pozemku o velikosti více než čtyř Staroměstských náměstí mají vzniknout tři sály, z nichž největší bude disponovat kapacitou až 1800 diváků, zázemí pro dva orchestry (Symfonický orchestr hlavního města Prahy a Českou filharmonii), dále zkušebny, studia a edukační prostory, ale také hudební oddělení Městské knihovny, které se má stát srdcem „kreativního hubu“. Program má sloužit nejen milovníkům hudby, ale co nejširší veřejnosti. To potvrzuje i důraz, který byl v zadání soutěže kladen na veřejná prostranství, jako je například střešní terasa nebo bezbariérové propojení s řekou.
Návrh studia BIG porotu soutěže zjevně nadchl. „Soutěžní porota se jednoznačně shodla, že jde o výjimečný návrh, který z pohledu urbanismu a architektury maximálně využívá potenciálu řešeného území a nejlépe naplňuje ideu stavby koncertní síně Vltavské filharmonie,“ píše se ve zveřejněném hodnocení. Z dalšího popisu je zřejmé, že porota oceňuje hlavně „až poetickou“ formu stavby, která je elegantní a ikonická ze všech stran, jak z pohledu chodce, tak v úrovni pražského panoramatu. Pozitivně, i když s menšími výtkami je hodnoceno také funkční uspořádání, které je podle poroty racionální a efektivní. A za dobře a „důsledně“ zvládnutou považuje porota i práci s „využitím motivu přístupné střešní krajiny stoupající od řeky až po nejvyšší patra stavby“.
Hédonistická udržitelnost
Při pohledu na publikované vizualizace a plány se ale nelze zbavit pocitu, že návrh sice odpovídá době, kdy se projekt nové filharmonie začal připravovat, rozhodně však ne současnosti. Jako by v české metropoli neexistovala klimatická krize a s ní spojené tepelné ostrovy a přehřívání měst, jako by zastupitelstvo Prahy v roce 2021 neschválilo Klimatický plán a v roce 2018 Strategii adaptace na klimatickou změnu, kde se zavazuje ke „zvýšení odolnosti a snižování zranitelnosti města vůči negativním dopadům klimatické změny, zejména vysokých teplot, městského tepelného ostrova a vln horka a nedostatečného zasakování srážkových vod“, a to primárně pomocí přírodě blízkých opatření, jako je například výsadba stromů nebo zvýšení podílu zeleně a propustných ploch v místech veřejných prostranství. Jako by nikdo z vítězného projekčního týmu ani porotců v posledních letech nechodil po Praze v třicetistupňových vedrech a nezamyslel se nad tím, že inkluzivita veřejného prostranství není závislá jen na jeho rozloze, ale především na komfortu, který nabízí jeho uživatelům.
Vedoucí vítězného týmu Bjarke Ingels a Brian Yang se přitom považují za odborníky na udržitelnost. Brian Yang má dle slov kanceláře BIG „zkušenosti s výzkumem energetické náročnosti staveb a vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomie, a proto se ve všech svých projektech zaměřuje na ekologickou a ekonomickou udržitelnost“. Bjarke Ingels je zase autorem teorie hédonistické udržitelnosti, ve které (jakkoliv problematicky) rozvíjí myšlenku, že pokud chceme opravdu ve velkém stavět v souladu s principy minimální zátěže planety, musíme úvahy o šetrných řešeních zbavit pověsti nudnosti a vytvářet místa, která kypí životem a zábavou.
V rozhovoru s Matějem Čunátem pro architektonický magazín EARCH.cz Bjarke Ingels uvádí, že udržitelnost v návrhu nové pražské filharmonie řeší pomocí využití lokálních materiálů, jako je dřevo nebo kámen. Uživatelskou příjemnost pak zajišťují rozlehlé terasy, které na jednu stranu zastíní prosklenou fasádu v létě, a zamezí tak přehřívání interiéru, na stranu druhou zvětší veřejný prostor a nabídnou komfortní plochy pro všechny obyvatele. Na otázku týkající pobytového komfortu na navržených veřejných prostranstvích pak odpovídá, že na terasách jsou některé plochy zastíněné a navíc se na veřejné piazzettě u vstupu do budovy nachází několik stromů, které poskytnou stín. Při pohledu na další oceněné i neoceněné návrhy je ovšem na první pohled zřejmé, že přírodní prvky jsou v tomto návrhu zastoupeny opravdu minimálně. Což při vědomí, že i v nejmenších českých městech je už standardem, že návrh veřejného prostranství musí obsahovat kvalitní modrozelenou infrastrukturu, vzbuzuje určitou nedůvěru.
Nedostatek vegetace vzbudil několik hodin po vyhlášení výsledků rozruch i na sociálních sítích. Komentáře týkající se nedostatečné ekologické udržitelnosti návrhu se nakonec dostaly i k autorům projektu, kteří je prý „vzali vážně a s pokorou a teď se jimi budou v dopracování zabývat“. To je samozřejmě dobrá zpráva. Otázka je, jestli kritérium klimaticky uvědomělého řešení nemělo být v návrhu přítomno od začátku, nebo alespoň výrazněji vyžadováno v hodnocení soutěžní poroty.
Problém vypálený horkem
Plán výstavby nové pražské filharmonie má samozřejmě jako každý projekt mnoho kladů i záporů a nabízí spoustu momentů pro zlepšení nebo zamyšlení. Proces výběru designu pomocí architektonické soutěže byl v tomto případě bezesporu nejlepší a nejtransparentnější. Vybraný návrh navíc představuje velmi kvalitní architekturu, která naplňuje představu o současném monumentu – kulturním chrámu pro širokou veřejnost. To, jestli se nová filharmonie musela stavět v Praze a nestačila by rekonstrukce a dostavba budovy v Ostravě, která by navíc přispěla k decentralizaci České republiky, je otázkou, která ale byla politicky obhájena. Nejistoty zůstávají u dopravního řešení, které bylo již v soutěžním zadání z velké části zakonzervováno a nepřineslo vizionářský pohled na budoucí podobu města. Také rozlehlost veřejných prostranství až moc připomíná současné zanedbané podchody a nadchody v okolí dopravního uzlu. Rezignace na vyžadování kvalitního řešení modrozelené infrastruktury v soutěžním návrhu ovšem ukazuje na mnohem hlubší problém.
Přes přijaté adaptační dokumenty a stále rostoucí urgenci intenzivního řešení klimatické krize není pro Prahu ani odbornou porotu udržitelnost prioritou. Pokud k esteticko-provozní stránce hodnocení nepřidáme kritérium udržitelnosti, může se stát, že za deset let bude stát v Praze budova, jejíž kvality budou vypáleny čtyřicetistupňovými vedry. Projekt filharmonie bude nyní vznikat dalších šest let – prostor pro změnu tak je poměrně velký. Pokud ale ani u stavby, na kterou se čekalo sto let a která má být katalyzátorem proměny celé nové čtvrti, nedokážeme vyžadovat a uhlídat udržitelný přístup, vzbuzuje to pochyby, jestli si politická reprezentace opravdu dokáže představit město, ve kterém budeme moci žít.
Autorka je architektka.