Foto Farsnews / Mahdieh Gaforian, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
V sobotu v noci vybuchlo nedaleko Moskvy vozidlo s Darjou Duginou, dcerou známého ruského ideologa Alexandra Dugina. Útok měl podle všeho cílit také na samotného Dugina, který však na poslední chvíli změnil plány a vydal se domů jiným autem. Od té doby se spekuluje o tom, kdo může za útokem stát. Objevilo se prohlášení takzvané Národní republikánské armády Ruska, která se k útoku přihlásila. Ruský režim obviňuje ze zavraždění Darji Duginy ukrajinské tajné služby a množí se také spekulace, že se jednalo o útok zinscenovaný ruskými tajnými službami. O okolnostech atentátu a jeho možných politických, společenských a vojenských implikacích jsme se bavili se sémiotikem a rusistou Tomášem Glancem, který přednáší na Curyšské univerzitě a na Univerzitě v Basileji.
Opoziční levicový politik Ilja Ponomarjov přečetl prohlášení, v němž se k atentátu na Alexandra Dugina a jeho dceru přihlásila Národní republikánská armáda Ruska. Jak pravděpodobné je, že za útokem opravdu stojí? A co je to za organizaci?
Pokud tato organizace vůbec existuje, pak se o tom veřejnost dozvěděla teprve ve chvíli, kdy se začaly objevovat rychle se šířící informace o tom, že stojí za vraždou Duginovy dcery. Domnělou deklaraci zveřejnil kanál „Rospartizan“ na Telegramu. Rospartizan je zkratka pro „Ruský partyzán“ a i tento kanál je naprosto neznámá záležitost bez stoupenců a dost pravděpodobně je to fake. Souvislost s Ponomarjovem mně vůbec není jasná.
Můžete zhodnotit opoziční aktivity tohoto typu v dnešním Rusku? Jedná se o zcela výjimečnou událost nebo podobných incidentů přibývá?
Atentát působí jako inscenované divadlo pro veřejnost. Tajné služby, které řadu politických vražd v Rusku hodnověrně nevyšetřily ani po létech pátrání, znaly jméno vraha už druhého dne. Ukrajince jménem Natalja Vovk-Šaban navíc přišily také členství v legendárním pluku Azov, snad aby příběh okamžitě pochopily i děti předškolního věku.
Všimněme si rozhořčení, kterým ruská státní média zaplavila veškeré zpravodajství v reakci na vraždu této ženy. A připomeňme si, že to jsou tatáž média, která schvalují tisíce a desítky tisíc mrtvých.
Investigativní média v tomto obvinění rychle našla řadu trhlin a absurdit, jejichž detaily se nacházejí mimo moje kompetence. Tento případ každopádně nemá obdoby. Je první a jedinečný a působí podle všeho, co o něm víme, buď jako individuální projekt vraha-šílence, nebo jako účelová inscenace, která má posílit ruské vlastenectví.
Co atentát znamená pro Putinův režim? Kdo by mohl mít na zavraždění Dugina a jeho dcery zájem?
Cílem zločinu mohl být v první řadě Alexandr Dugin, jenž měl údajně jet v autě, které explodovalo. Dugin je člověk propagující násilí, ruský šovinismus a nenávist vůči Západu a samostatné Ukrajině. Zároveň je to ale člověk, stejně jako jeho dcera, jehož případná likvidace ani v nejmenším neohrožuje aktuální ruské zájmy a strukturu moci. To samozřejmě vědí všichni politicky gramotní Ukrajinci. Z jejich hlediska útok právě na tohoto člověka nebo na členy jeho rodiny tedy nedává sebemenší politický smysl. Fakt, že Putin vzápětí vydal k vraždě relativně málo známé osoby oficiální prohlášení, a především pak fakt, že tajné služby do druhého dne našly viníka z Ukrajiny, vyvolává podezření, že se tu hraje účelové divadlo pro tu početnou část veřejnosti, která oč méně samostatně uvažuje, tím spíše se nechává balamutit konstrukty, jejichž vyznění je nasnadě: brutálně a jakýmikoliv prostředky zlikvidovat odpůrce ruské anexe Ukrajiny, mobilizovat agresivním vlastenectvím a vylíčit obránce Ukrajiny a jejích spojenců jako představitele nelidského zla, kteří jsou schopni čehokoliv – například zavraždit na moskevském předměstí pohlednou stoupenkyni „ruského světa“, který válkou usiluje o mír a geopolitickou spravedlnost.
Můžeme ovšem vyloučit útok z ukrajinské strany? Mohlo se jednat naopak o akci určenou pro západní veřejnost, které se naopak o Dugina poměrně hodně zajímá…
Nevidím v tom žádnou logiku, ani žádnou analogii. Ale zároveň je třeba přiznat, že prokazatelné objasnění atentátu zkrátka není dosud k dispozici.
A samotná Darja Platonova Dugina? Jakou roli v současném ruském establishmentu hrála?
Téměř žádnou nebo zcela tuctovou. Jistě, podporovala válku proti Ukrajině, papouškovala v posledních letech teze svého otce, milovala imperialistické vize Ruska jako civilizace, která porazí a nahradí prohnilý Západ. Na rozdíl od úplně primitivních ideologů byla schopná spolu se svým otcem tyto ideje artikulovat s odkazy třeba na pojmosloví Martina Heideggera. Na rozdíl od mnoha jiných pracovníků propagandy byla inteligentní a vzdělaná. Studovala kromě Moskvy i ve Francii, napsala podle všeho velmi obstojnou práci o Platónově filosofii (její text není veřejně dostupný – pozn. red.). Odtud tedy její pseudonym Darja Platonova. Donedávna se aktivně zajímala víc než o politiku o progresivní elektronickou hudbu, četla současnou filosofii. To ji ale v žádném případě nečinilo nijak cennou pro ruský establishment ani vlivnou pro jeho odpůrce. Darja Dugina se účastnila propagandistické kampaně státních ruských médií, ale jen jako řadový pěšák. Obsluhovala současný fašizoidní ruský kolonialismus, stejně jako to činí desítky a stovky dalších služebníků establishmentu. Její a Duginovu smrt si mohl přát buď nějaký nepříčetný pomatenec, anebo někdo, kdo chce její smrt instrumentalizovat jako útok na nevinnou oběť, který je třeba pomstít a který ospravedlňuje brutální tažení proti nepřátelům.
Jakou reakci od ruského režimu teď můžeme očekávat?
Režim, který v Rusku vládne, vede už půl roku válku, která měla podle původních plánů trvat jen několik dní a ve které je nyní podobně osamělý, jako byli v první polovině čtyřicátých let 20. století nacisté se svou ideou třetí říše. Reakce je lehko předvídatelná a začala se naplňovat hned v prvních hodinách po atentátu: obvinění Ukrajiny, Západu a vnitřních nepřátel. Ve všech třech případech s jednoduchým cílem: tato obvinění mají mobilizovat a legitimizovat vlastní kriminální válečné cíle a prostředky k jejich dosažení.
Často se o Alexandru Duginovi spekuluje jako o velmi vlivném intelektuálovi a ideologovi současného Ruska. Jaký je jeho reálný vliv?
Jeho reálný politický vliv je ne-li nulový, pak minimální nebo jen shodou okolností a nedorozumění hyperbolizovaný. Dugin se od druhé poloviny devadesátých let několikrát pokusil vstoupit do aktivní politiky se svým eurazijským programem a pokaždé to z různých důvodů skončilo naprostým fiaskem. Nakonec založil mládežnické hnutí. Bezesporu se stal mediálně dosti úspěšnou tváří ruského eurazijství a fašismu, nicméně z politického hlediska zůstal jakýmsi bizarním extremistou. V západních médiích vznikla komická legenda o Duginovi jako „Putinově mozku“. To je nesmysl. Oba muži se podle všeho nikdy ani nesetkali. Dugin je produktem ultrapravicového undergroundu sovětské doby – spolu s nesmírně nadaným a ideologicky perverzním spisovatelem Eduardem Limonovem nebo ezoterickým guru, okultistou a mystikem Jevgenijem Golovinem. K tomuto okruhu pravicově antisovětských vizionářů patřil také, přinejmenším částečně, guru sovětské punkové scény Jegor Letov nebo vynikající spisovatel Jurij Mamlejev. Čili silné umělecké osobnosti s naprosto bizarními politickými preferencemi, o kterých vlivní úředníci nynějšího establishmentu buď nikdy neslyšeli, nebo je možná někteří znají, ale mimo souvislost s jejich současnou agendou. Díky osobním konexím se Dugin jako člověk bez akademického vzdělání stal zaměstnancem Moskevské státní univerzity, než jej i s jeho univerzitním patronem z politických důvodů vyhodili. Jejich projevy byly příliš „radikální“ i na poměry této univerzity, která zaměstnává hodně politických obskurantistů a nohsledů nynějšího režimu. Jistě, Dugin nabyl coby antizápadní extremista určitého věhlasu, získal sponzora z nacionalisticky pravoslavných kruhů, zformuloval šovinistické teze, které se v Rusku bezesporu těší určité podpoře. A jeho inteligentní dcera jej v posledních zhruba pěti letech následovala. Všimněme si srdceryvného a nenávistného rozhořčení, kterým ruská státní média doslova zaplavila veškeré zpravodajství v reakci na vraždu této ženy. A připomeňme si, že to jsou tatáž média, která schvalují tisíce a desítky tisíc mrtvých, obětí ničím kromě vlastních mýtů neospravedlnitelné války, jejímž jediným cílem je posílit Rusko a potrestat jeho kritiky a konkurenty.