Foto Alarm / Apolena Rychlíková
Téma romských válečných uprchlíků z Ukrajiny bylo ještě před časem jedním z těch nejdiskutovanějších, co se politiky integrace týká. Zprávy o tom, jak celé rodiny živoří v nedůstojných prostorách nádražních hal nebo ve stanových městečkách bez adekvátního zázemí, se objevovaly s železnou pravidelností. A spolu s nimi i celá řada mýtů, kterými byli romští uprchlíci opředeni. Nejčastěji se řešilo, že mají dvojí občanství nebo že se nedomluví ukrajinsky. Zároveň se neustále poukazovalo na „obří negramotné romské klany“.
Rasismus i nesnášenlivost
Situace romských uprchlíků byla také záminkou pro některé rasistické výroky z řad politiků – na celonárodní úrovni na ně nepřekvapivě útočil předseda SPD Tomio Okamura, ale předsudečných prohlášení se dopouštěla i brněnská primátorka Markéta Vaňková, která z nich dělala dávkové turisty. Po kritice magistrátního přístupu například slíbila, že Romové přežívající bez materiálního vybavení na sluncem rozpáleném plácku u hlavního nádraží, kde i s dětmi spali na zemi, budou mít k dispozici toalety. Dodala ale: „Samozřejmě nevíme, jestli je budou využívat, nebo ne.“ Nově zveřejněný průzkum zaměřený přímo na situaci válečných uprchlíků romského etnika dokládá, že tito uprchlíci měli skutečně složitější pozici.
Mezi nejzávažnějšími problémy, na které studie PAQ Research poukázala, byla otázka bydlení nebo začlenění do vzdělávacího systému.
Třetina uprchlíků se setkala s nesnášenlivostí Čechů, každý šestý s diskriminací na úřadech či v bance. Část domácností také zažívá materiální nouzi: 40 procent nemá přístup k vlastní ani společné kuchyni, 15 procent k teplé vodě. Z výzkumu též vyplývá, že podpora by se měla zaměřit na pomoc s administrativou a zapojením dětí do škol. Většina jich totiž úplně vypadla ze vzdělávání.
Kdo vypadává? Nejzranitelnější
Zástupci celkem 100 domácností se zúčastnili výzkumu, který se zaměřil na základní charakteristiky jejich členů, jako je občanství nebo používané jazyky. Dále bylo předmětem šetření jejich zdraví, finanční a materiální podmínky, zaměstnání, vzdělání a ubytování. Výzkumníci ale uvádějí, že vzorek byl omezený. Spojit se totiž podařilo pouze s těmi rodinami, které jsou nějakým způsobem integrované v systému pomoci prostřednictvím neziskových organizací. Problém nastává u ostatních: lidí, na které zmíněné organizace nedosáhnou, u rodin, které se stěhují a mohou tak úplně vypadávat ze systému státní podpory. Mezi nejzávažnějšími problémy, na které studie PAQ Research poukázala, byla otázka bydlení nebo začlenění do vzdělávacího systému a také problematika materiálního nedostatku.
Velká část romských uprchlíků totiž přebývá ve stanových táborech nebo na ubytovnách. Přibližně polovina domácností nemá k dispozici sporák, ledničku ani kuchyňské náčiní, 15 procent z nich ani přístup k teplé vodě. Přesto 70 procent domácností své bydlení hodnotí jako zcela či spíše vyhovující. Pouze 5 procent domácností ho považuje za zcela nevyhovující.
20 procent rodin nemá nikoho, kdo je gramotný
Zároveň – na rozdíl od ukrajinské majority – disponují tito uprchlíci nižším vzděláním. Zhruba 90 procent dotazovaných má totiž jen základní, nebo dokonce nižší vzdělání, což výrazně komplikuje jejich možnosti při jednání s úřady nebo organizacemi. I proto výzkum nabádá k větší ochraně a pomoci takto zranitelných lidí. V nadpoloviční většině domácností zároveň umí všichni číst a psát a celých 80 procent domácností má mezi sebou alespoň jednoho dospělého člena, který je gramotný.
20 procent rodin ale naopak žádného takového člena nemá, a právě pro ně je situace extrémně náročná. „Obecně existuje riziko, že i když členové domácností umí číst a psát, nebudou mít dovednosti potřebné k vyřízení všech administrativních náležitostí a zjišťování možností pomoci,“ uvádí výzkum.
Dvojí občanství? Nepotvrzeno
I když se jeden z narativů kolem těchto příchozích stále vracel k otázce dvojího občanství, průzkum mezi romskými uprchlíky odhalil pouhé procento těch, kteří disponovali i jiným než ukrajinským občanstvím. K podobnému závěru už přitom v minulosti dospěl server Romea. Ten zjistil, že lidí s maďarskými pasy byla naprostá menšina. Z více než 5 tisíc prověřovaných uprchlíků jich mělo maďarský pas pouze 150.
Podobně je to i s otázkou údajných velkých rodinných klanů, které měly ztěžovat humanitární pomoc. Průměrná domácnost čítá čtyři a půl členů, z čehož jsou tři děti. Polovina domácností má čtyři a méně členů, desetina má osm a více členů.
Ukrajinsky mluví 83 procent domácností. Pro dvě třetiny je ukrajinština prvním domácím jazykem, necelých 20 procent uvádí jako svůj první jazyk romštinu, podobný podíl maďarštinu. Do Česka se uprchlíci přesunuli ze Zakarpatské, Kyjevské a Lvovské oblasti, které leží na západě Ukrajiny. Pouze menšina romských uprchlíků pochází z východní části Ukrajiny.
Stejně jako u zástupců majority byl i u Romů hlavním důvodem opuštění země strach z války a obava, že se ruská invaze rozšíří i do míst jejich domovů. Na válku, kterou Putin rozpoutal, je samozřejmě navázána celá řada traumat – ty zmiňuje více než třetina dotazovaných. Třetina také uvádí, že se potýkají s materiálním nedostatkem, a celá šestina zpovídaných zmínila, že trpí i hlady.
Školy a školky zatím v nedohlednu
Reportáže i rozhovory z terénu, které špatnou situaci romských uprchlíků popisovaly, často zmiňovaly také netoleranci, předsudky nebo přímou diskriminaci. I na to výzkum naráží. Romští uprchlíci se s těmito problémy setkávají jak ze strany běžného obyvatelstva, tak ze strany úřadů a institucí. Objevují se i případy, kdy jsou vůči ukrajinským Romům nevraživí i uprchlíci z majority.
S pomalu se blížícím koncem léta pak vyvstává ještě jedna zásadní otázka, kterou budou záhy řešit všichni ukrajinští uprchlíci. Tím je téma vzdělávání jejich dětí. Jenže tady palčivě vystupují propastné rozdíly mezi ostatními uprchlíky a těmi romskými. Většina ze sledovaných rodin své děti zatím vůbec nevzdělává. Důvody budou patrně obsaženy právě v kombinaci výše popsaného: nejistota bydlení, určitá míra diskriminace, nižší schopnost zorientovat se v komunikaci s úřady a neziskovými organizacemi a nedostatečná nabídka programů pro romské uprchlíky, to vše vytváří podhoubí obav. Výzkum současně ukazuje, že rodiny chtějí, aby jejich děti chodily do škol. Nejčastěji uváděným důvodem, proč se děti doposud v Česku nevzdělávaly, bylo čekání na další školní rok. To uvádělo téměř 40 procent domácností.
Podle analytika PAQ Research Karla Garguláka ale budou tyto rodiny potřebovat pomoc, aby zápisy do škol nebo školek skutečně proběhly – ideálně bez větších komplikací: „Rodičům a dětem je proto potřeba poskytnout dostatečnou podporu. Mělo by jít hlavně o pomoc se zápisy nebo zpřístupnění jazykového vzdělávání. Ideálně vše mohou zprostředkovat organizace, které se zaměřují na práci s touto cílovou skupinou. Ty však musí stát a filantropové podpořit,“ vysvětluje Gargulák.
Lidská práva jsou jen jedna
Z výzkumu je jasně patrné, jak komplikovanou pozici u nás romští uprchlíci mají. A to se bavíme jen o těch, které se dotazováním podařilo zachytit. Jak jsou na tom ostatní, kteří z různých důvodů propadali sítem pomoci, těžko říct. Jenže hlasy odborníků, sociálních pracovnic a pracovníků, dobrovolníků, kteří s romskými uprchlíky pracovali a dlouhodobě na jejich náročnou situaci i komplikace, související s diskriminacemi upozorňovali, nebyly vyslyšeny. Místo toho se veřejná debata zaplevelila řadou předsudků, polopravd i úplných lží. Těžko hledat jiné vysvětlení, než že tu skutečně nebyla taková ochota pomáhat Romům a pro strukturální rasismus se hledaly jen různé výmluvy.
To, co si nakonec z výzkumu mezi romskými válečnými uprchlíky musíme vzít především, je vědomí různých stupňů zranitelnosti. Je jasné, že kdokoliv s horším vzděláním, v nejistém bydlení a zatížený traumaty se v náročných situacích rozhoduje pomaleji nebo hůře. I proto je důležité naslouchat těm, kteří s takto zranitelnými lidmi skutečně pracují, znají jejich potřeby. To se ale často neděje ani v případě uprchlíků z majority – natož pak v případě těch romských. Válka bohužel ještě nějakou tu dobu potrvá a ti, kteří důsledkem Putinovy krvavé agrese přišli o všechno, si zaslouží naši maximální podporu a pomoc. Hledět u toho na barvu jejich kůže je nepřípustné. Lidská práva jsou jen jedna.
Autorka je redaktorka Alarmu.