Foto Praha sobě
Když jsme spolu mluvili před čtyřmi lety, řekl jste, že Praha potřebuje změnu. Máte dnes pocit, že ji vaše koalice přinesla? A pokud ano, tak v čem?
Rozhodně, rozhodně jsme změnu přinesli. Jsou tu viditelné věci jako zahájení výstavby metra D, podpora nových tramvajových tratí nebo urychlení třináct let trvající dostavby Průmyslového paláce. Na to, na co bych ale já upozornil především, jsou možná ty méně grandiózní věci. Za ty považuji vytvoření přechodů na místech, kde více než 40 let nebyly, rozšíření chodníků a tramvajových zastávek tak, aby se třeba maminky s kočárky nebo lidé s postižením nebáli a nevystupovali přímo do silnice. A zásadní změna přišla díky práci Mileny Johnové, naší radní, v oblasti sociální politiky.
Náš radní šel na policii, zařídily se odposlechy a objevila se chobotnice, která je mnohem větší. Představu, kam všude Dozimetr sahá, jsme samozřejmě vůbec neměli. A pokud jsme tím přišli o Jiřího Pospíšila, který je v Dozimetru také namočen až po uši, tak jedině dobře.
Vracíme do Prahy lidi s handicapem nebo duševními onemocněními, děláme odlehčovací služby, kvůli kterým dříve bylo nutné jezdit do jiných měst. Pomáháme lidem bez domova dostat se zpátky do bytů, máme jasnou vizi, jakým způsobem decentralizovat péči o lidi bez domova nebo péči o lidi se závislostmi. A nyní začínáme pomáhat svým obyvatelům kvůli energetické krizi. Rozjedeme skrz školky a školy pomoc sociálně slabším rodinám a plánujeme opatření na podporu chudých seniorů a seniorek. Cíleně, adresně a nekomplikovaně jsme schopní pomáhat zranitelným skupinám.
Jak si tedy – v kontextu toho, co jste vyjmenoval – vysvětlujete, že se vám letos nepodařilo nasbírat dostatek hlasů pro vznik čistě občanské kandidátky a musíte tak kandidovat coby politické uskupení?
My kandidujeme jako sdružení nezávislé kandidátky a politické strany. Nasbírali jsme zhruba 92 tisíc podpisů na magistrát a asi 52 tisíc podpisů na městské části. V absolutních číslech je to více, než tomu bylo naposledy. Já to považuji za úspěch. Uvědomte si, že tu byla covidová krize, potom krize uprchlická. Dobrovolníci sdružení kolem Prahy sobě pomáhali při obou těchto krizích. Já to vyhodnocuji jako úspěch. My bychom to přitom nejspíše stihli, ale nechtěli jsme se vystavit riziku soudních sporů. Minule tu byly dva, oba jsme museli vyhrát. Letos nám toto riziko připadalo vůči voličům nezodpovědné.
Tomu nerozumím. V čem je obhajoba podpisů před soudem nezodpovědná vůči voličstvu?
Protože spory, které v minulém období mířily na to, kolik podpisů jsme sesbíraly, nás poškozují. Ty žaloby přitom nebyly moc sofistikované, my ty podpisy nekontrolujeme, ověřování podpisů je mimo naši kontrolu. Proto jsme chtěli kandidovat letos bezpečně.
Cítí se lidé, kteří za vás kandidují, více jako politická síla nebo nezávislí kandidáti, když jste nyní byli nuceni přistoupit k tomuto, řekněme kompromisu?
Myslím, že drtivá většina se cítí být spíše nezávislými kandidáty. Navíc v mnoha městských částech kandidujeme přímo na podpisy jako nezávislá kandidátka.
V čem má tato vaše kombinace výhodu oproti klasickému pojetí politických stran?
Naši lidé musí do ulic. Musí s lidmi mluvit, získat od nich podporu. Zjistíme tak, jestli je o nás vůbec zájem a také se tím ti kandidáti vyzkouší. Někdo, kdo třeba není schopen kandidovat s lidmi, nemá motivaci pracovat pro občany, se tam snáze odhalí. Je to opravdu jiné než u politické strany. Tam mnohdy stačí přesvědčit pár spolustraníků. U nás je to něco jiného.
Vy sám kandidujete na primátora – jak své šance vidíte? Minulé volby jste byl politikem s největším počtem preferenčních hlasů. Jak vidíte své šance v současnosti? Podle výzkumů to vypadá, že v čele volebního pelotonu je koalice SPOLU.
Jsem vděčný, že mi minule voliči vyslovili takovou podporu. Co se ale týče Prahy sobě, tak nyní jsme na tom v průzkumech lépe než před čtyřmi lety. Pohybujeme se někde mezi 16 a 19 procenty. Osobně očekávám výsledek nad 20 procent. SPOLU v posledních dnech a týdnech oslabuje. Naše šance vidím velmi dobře.
Vaše koalice dostala přízvisko „progresivní“, přitom se v ní střetávají různé proudy: konzervativní v podání lidovců a TOP 09, částečně taktéž hnutí STAN, potom tam byly ty dvě řekněme liberální síly – vy a Piráti. Proč jste si tedy vysloužili tohle označení, je na místě?
Nemyslíme jen na to, aby nás voliči zase zvolili. Za progresivní pohled vnímám takový přístup k lidem v Praze, který je neredukuje pouze na případné voliče, ale na skutečné lidi s jejich potřebami. A těm se snažíme vyjít vstříc tak, aby se tu lidem dobře žilo – všem. Zajímají nás rodiče, podnikatelé, senioři, domácnosti s dětmi, podporujeme MHD, podporujeme pěší dopravu, obří úsilí věnujeme bezbariérovosti, ale nezapomínáme ani na řidiče, pro které opravujeme Barrandovský most, ani na cyklisty, kterým se snažíme zajistit bezpečnost. Hlavní rozdíl prostě je, že neděláme politiku jen s tím záměrem, aby nás někdo volil, ale snažíme se ji dělat pro všechny, kteří v Praze žijí.
Jak vlastně hodnotíte spolupráci s ostatními stranami ve své koalici? Umíte si představit, že v případě příznivého volebního výsledku budete v nějakém obdobném složení spolupracovat i nadále?
Myslím, že bezesporu pozitivní je, že jsme celou koalici udrželi po celé období čtyř let. To je dobře pro město. Je mým cílem, aby tato koalice nějak pokračovala. A to i když Jiří Pospíšil a Hana Kordová Marvanová utekli ke SPOLU. Dokonce si troufám říct, že kdybychom byli pouze my, Piráti a STAN, bude to fungovat lépe než s Jiřím Pospíšilem. On je bohužel politik, který často myslí především na ty, o kterých se domnívá, že ho budou volit. I naše koaliční konflikty byly často způsobeny tím, že se snažil v lidech vzbudit jiný dojem, než jaká byla realita naší spolupráce. Některé kroky koalice až nesmyslně torpédoval a podobně se chovala i paní Marvanová. Ta v té koalici také nedělala úplně dobrotu.
Dokážete být nějak konkrétní?
Dali jsme dohromady koalici, která usilovala o změnu v Praze. Pan Pospíšil i paní radní Marvanová se často vymezovali i proti takovým věcem, jako byl například geologický průzkum na výstavbu metra D. Nebyli ochotni ho podpořit a také ho nepodpořili. Vždy se snažili být opozicí v koalici. A to i u naprosto jasně pozitivních věcí pro město.
Chápu to tedy na základě vašich slov správně, že jejich odchod nevnímáte jako ztrátu potenciálních politických spojenců?
Já to vnímám tak, že se jen ukázalo, kam pan Pospíšil a paní Marvanová patří. Ukázal to koneckonců i Dozimetr, kdo je kdo. A je vlastně dobře, že ta uskupení, která „jedou“ v Dozimetru, sdílí jednu kandidátku SPOLU.
U Dozimetru můžeme klidně zůstat. Jeden z vašich radních, Adam Scheinherr, v této kauze figuruje dokonce coby nahlašovatel potenciálního trestného činu. Nicméně vynechme teď roli Prahy sobě i radního pro dopravu Scheinherra. Dozimetr může výrazně zasáhnout do volebních výsledků vašeho možného koaličního partnera – hnutí STAN. V jeho čele je radní pro územní rozvoj a náměstek primátora Petr Hlaváček. Nemáte obavy o pověst celé koalice, takhle v závěru vládnutí? Nepromítne se to do voleb?
Já bych předně rád upozornil na to, že samotná skutečnost, že ta kauza propukla, značí tu změnu. Náš radní Scheinherr šel na policii. Na rozdíl od mnoha ostatních, například paní Marvanová pořád vykřikuje, co všechno „věděla“, ale neudělala vůbec nic. Náš radní ale dal přednost zájmům města před těmi svými. Mimochodem je symbolické, že i ten vydíraný investor šel za námi, za Adamem Scheinherrem, protože věřil, že s tím něco uděláme. Náš radní šel na policii, zařídily se odposlechy a objevila se chobotnice, která je mnohem větší.
Představu, kam všude Dozimetr sahá, jsme samozřejmě vůbec neměli. A pokud jsme tím přišli o Jiřího Pospíšila, který je v Dozimetru také namočen až po uši, tak jedině dobře.
Je nyní unikátní šance, aby v Praze zase zvítězily síly, které s těmito mafiány z Dozimetru vůbec nekomunikovaly. Zároveň bych rád vypíchnul to, že kandidátka STAN se dokázala lidí, napojených na Dozimetr, zbavit. Já si myslím, že to je správná reakce. SPOLU se takových lidí nezbavilo, a navíc má na kandidátce i lidi přímo odsouzené.
To asi narážíte na radního Prahy 1, Richarda Bureše?
To je jeden z nich, ano. Jeho neotřesitelná pozice mimo jiné značí, co nás může po volbách čekat ohledně hazardu. Jeho politická i finanční síla je spojená s hazardem. A ODS se nikdy netajila tím, že jí nevyhovuje nulová tolerance hazardu, kterou jsme prosadili a zavedli, která ale ještě není stoprocentním faktem na ulicích, protože zavírání heren má samozřejmě určitý dojezd. Pokud se herna brání sofistikovaně, může proces zavření protahovat až na několik let. U nás na Praze 7 už žádnou nemáme, ale trvalo to několik let od schválení nulové tolerance v roce 2014.
Tak u Prahy 7 chvíli zůstaňme. Vy sám jste si ponechal roli starosty na této městské části a nebyl jste v uplynulém období ani radním. Za jakých okolností byste se role starosty na Praze 7 vzdal?
Práce primátora je prací na plný úvazek, o tom já například absolutně nepochybuji. Na druhou stranu my máme na Praze 7 velmi funkční tým a umím si dobře představit, že by se role primátora s neplacenou rolí starosty na této městské části, daly nějak skloubit. Ale práce primátora skutečně je plný úvazek.
Myslíte si, že s tím, co jste právě řekl, by souhlasili vaši současní a potenciální koaliční partneři Piráti, kteří tvrdě razí zásadu nulové tolerance pro kumulaci funkcí?
Já si myslím, že teď je doba se obrátit na voliče, ti rozdají mandáty. Mým cílem nyní je, abychom zvládli Prahu odstřihnout od lidí z Dozimetru. Ta šance, kdy se takhle jasně zvedla opona, už se nebude opakovat.
V gesci Praha sobě je kromě sociální politiky a zdravotnictví, financí a rozpočtu a také kultury možná nejdiskutovanější oblastí v Praze – doprava. Čím to, že budí zrovna tento resort takové vášně? Občas to vypadá, jako by tu zuřila válka mezi cyklisty, motoristy a chodci.
Myslím si, že je to proto, že se do dopravy opozici nejlépe strefuje. Před volbami jak ODS, tak ANO mají obrovský strach z výsledků naší práce. A když vás něco ohrožuje, snažíte se degradovat. Nevím, jestli tady mám vyjmenovávat všechny úspěchy Adama Scheinherra.
On je skutečně velmi výkonný radní pro dopravu a dobře vyvažuje zájmy MHD, řidičů i cyklistů a chodců. To, že rozjel čtyři stavební povolení na mosty, to je něco, co se v Praze nezažilo. Staví se tři tramvajové tratě, další tři se projednávají, vzniká metro D. Je to hezký pohled na to, co se podařilo. Opozice sázela na to, že zkolabuje oprava Barrandovského mostu. Ta byla přitom nutná: byl by naprostý hazard to neudělat, protože jedno razítko statika by paralyzovalo dopravu v Praze. Ukázalo se, že i tak náročná věc jako oprava Barrandovského mostu se dokázala připravit.
Jinak mě osobně mrzí, že se tolik pozornosti soustřeďuje na dopravu. Protože vím, kolik práce se odvedlo i v těch jiných resortech, za všechny bych vypíchnul práci Mileny Johnové na sociálních věcech. Díky ní mohou zranitelní lidé v Praze dostat rychlou pomoc. Nebo bych vyzdvihl to, jak jsme se coby město postavili k Milostivému létu. To považuji také za podstatné.
Neutíkejme prosím z té dopravy. Je to vaše koalice, která na rozdíl od většiny progresivních evropských metropolí nijak nepohnula s automobilovou dopravou a parkováním. A to navzdory tomu, že jste si schválili poměrně ambiciózní klimatický plán, jenže bez řešení aut ve městech naplnění jeho cílů dosáhneme jen velmi stěží. Od Paříže přes Vídeň až po Lublaň klesá počet aut na tisíc obyvatel a města budují car free zóny, zdražují parkování, mluví o nutné ochraně zdraví obyvatel před znečištěním z aut. V Praze počet aut roste a vaše koalice v oblasti parkování udělala opak toho, co jí doporučily expertní organizace. Proč?
My postupujeme krok za krokem. Je spousta progresivních věcí, které jsme zavedli. Třeba propojení Lítačky a sdílených kol – má to velký úspěch. Podobně velkou věcí byla úprava Smetanova nábřeží. Pracujeme na tom, aby se tady nebo například na Malé Straně nezpožďovaly tramvaje. Nemyslím si, že jsme nedělali nic. Jen postupujeme postupně.
Jsme rozhodnutí klimatický plán používat a jsme připraveni ho dotáhnout. A stejně tak jsme připraveni posunovat dál důležité stavby typu tunel Blanka nebo Metro O – okružní síť železniční dopravy.
Zvýšení cen za parkování vám ale doporučovala Strategie parkování 2020–2025, kterou si vaše rada sama schválila, a prošla také příslušným výborem zastupitelstva. Kladu si otázku, proč se vaše koalice, na rozdíl od drtivé většiny evropských metropolí, vydala opačným směrem a nenásledovala doporučení vlastních komisí nebo expertních orgánů? Chyběla vám politická odvaha poté, co se strhlo kolem Smetanova nábřeží?
My jsme se určitě neubírali opačným směrem. Vždy, když se dělají větší změny, je třeba domýšlet dopad na lidi. Covid a zdražování v covidu, období, kdy má tolik lidí existenční problémy, se musí dávat do souvislosti s politikou a promyslet tak, aby to nedopadlo na ty nejchudší.
Chápu to správně, že máte pocit, že nejchudší lidé jsou ti, kteří nejvíce bojují za podporu automobilové dopravy v Praze? Spíš bych si tipla, i na základě například zkušeností Saši Uhlové z projektu Hrdinové kapitalistické práce, že nízkopříjmové vrstvy řeší, jak si zaplatit kupóny na MHD na delší dobu.
Ano, na tyto lidi jsme mysleli, dokonce právě ve spojitosti s projektem paní Uhlové. Lidé v hmotné nouzi mají dnes v Praze 70procentní slevu na roční kupón MHD. Ale je třeba myslet například na seniory a seniorky, kteří mají často auto jako dopravní prostředek, a o těch třeba mluvím. Prostě si jen myslím, že dobrá opatření je třeba dělat ve vhodnou dobu.
Kdybyste pro příští volební období získali dostatek hlasů pro pokračování ve své koalici, umíte si představit změnu kurzu v oblasti automobilové dopravy takovým směrem, který se už po léta odehrává v jiných evropských metropolích? Takových, kde se dbá na zájmy obyvatel i do budoucna, naplňují se tam klimatické závazky a berou se ohledy na rovnováhu mezi typy dopravy? Koneckonců auto používá zhruba 20 procent Pražanů…
My jsme na další debaty připraveni a povedeme je rádi. Je také třeba to dělat v součinnosti s městskými částmi – i u nich je třeba hledat podporu. Bez toho to nejde. Já jsem v tom optimista i proto, že Praha sobě kandiduje v řadě městských částí, kde je třeba začít prosazovat skutečnou změnu. A věřím, že pokud se posune vnímání v městských částech, bude se snáze jednat i magistrátu.
Další z oblastí, která tu před čtyřmi lety byla označovaná za tu nejurgentnější, bylo bydlení. To, že máme v Praze nebývalou krizi a že je nutné to změnit, tehdy tematizovaly snad všechny politické strany a hnutí – včetně Prahy sobě. Zajímalo by mě, kolik vlastně Praha vydává na resorty související s bydlením peněz. Třeba v porovnání s tou výše zmíněnou dopravou.
Jedna změna se nám nepodařila prosadit, a to, aby městské části přestaly prodávat byty. To je velmi důležité, já to prosazuji kontinuálně. Praha se až na výjimky, mimořádné, nemůže bytů zbavovat. Pak je totiž demotivující i ty nové stavět. Praha si nicméně zřídila kancelář Městského developera, ta připravuje výstavbu 6 tisíc až 8 tisíc bytů. Investice, které do této výstavby město dává, naběhnou až za čtyři, pět let, až se tyto projekty začnou stavět. Až tehdy budou objemy, které město dává na bydlení, srovnatelné s prostředky, které dává třeba na řešení dopravy. To přijde.
Co se týče výdajů na sociální oblasti, které s bydlením také souvisí, tak ty byly během naší koalice navýšené a dále je nyní, v rámci pomoci proti zdražování, navyšujeme. Hlavní problém, který momentálně sledujeme, se týká udržení bydlení. Řada lidí neví, že si může požádat o příspěvek na bydlení, nebo se to stydí udělat. A my všem, kteří požádají o příspěvek na bydlení, jsme připraveni doplatit tento příspěvek do výše 1 500 korun.
Víme, že stát se přes tento příspěvek chystá lidem pomáhat, ale někteří nevidí smysl v tom, požádat si a získat třeba pouhých padesát korun. Také přes sociálně nadační fond Prahy připravujeme pomoc na sociální služby – zde chystáme adresnou pomoc pro ty, kteří si potřebují udržet bydlení, a to až do výše příspěvku 3 tisíce korun měsíčně. Aby těmto lidem zbyly po zaplacení energií a nájmů peníze na sociální služby, které nutně potřebují k životu. To jde ruku v ruce s našim přesvědčením, že ústavní péče je nákladná, a že chceme dál navazovat na úspěchy v oblasti zabydlování rodin z ubytoven v bytech.
Přiznám se, že když sleduji tu předvolební debatu, mám takové déjà vu. Mám pocit, že se neustále opakují věci, které se slibovaly už před čtyřmi lety. Tvrdilo se, jak město musí začít stavět. Jak se musí jednat s developery. Že se zkrátka s krizí bydlení musí něco udělat. Minulý rok se v Praze zahájila výstavba rekordního počtu bytů – téměř 10 tisíc. Ceny však stále rostou. Brownfieldy, které byly za vaší koalice odblokovány, nedisponují – až na výjimky, čítající opravdu zanedbatelný počet bytů – dostupným městským bydlením. Ceny za vlastnické bydlení se tam jinak pohybují ve velmi vysokých částkách. Kdy se tedy reálně začne s krizí bydlení v Praze něco dělat tak, aby to pocítili obyvatelé? Jaké nástroje město potřebuje? Proč se to za vás nepovedlo?
Za čtyři roky se nedá uvažovat o tom, že by mohlo cokoliv pohnout s cenami vlastnického bydlení. Ten, kdo tvrdí, že s nimi hne, je podvodník. To, co město dělat začalo – a já souhlasím, že možná nedostatečně, málo – byla investice do oprav magistrátních bytů a zastavení jejich prodeje. Což znamená, že se ta loď otočila a pluje správným směrem.
Také jsme schválili kontribuce, tedy příspěvky od developerů, a i ty je možné brát ve formě bytů. To je velký krok k tomu, aby město Praha časem měla třeba 10 procent bytů. Nyní má pět a hráčem na trhu opravdu není. Bohužel tento proces vidím tak na další čtyři volební období tvrdé a kontinuální práce. U nás na Praze 7 mimochodem probíhá architektonická soutěž na městské nájemní bydlení.
Zmiňujete kontribuce, příspěvky developerů. Praha 7 pod vaším vedením byla jednou z pilotních čtvrtí, kde se s developery o nějaké té spoluúčasti vůbec začalo vyjednávat. Za vaší koalice se schválila metodika, která minimální spoluúčast developerů vyčíslila na 700 korun za metr čtvereční bez navýšení kapacity území a 2 300 při navýšení. Zdá se vám to při dnešních cenách dostačující? Protože třeba na Nákladovém nádraží na Žižkově nepokryjí kontribuce ani základní občanskou vybavenost v podobě odpovídajícího počtu zdravotnických zařízení, školek, škol, o dostupném – adekvátním bydlení ani nemluvě. Na to se vyčlenilo 40 milionů čili město ve čtvrti pro 22 tisíc lidí postaví třeba pět bytů. Není soukromý sektor dotovaný, na rozdíl od situace v městech na Západě, ke kterým jste se chtěli odkazovat a blížit?
Tu výši kontribucí je vždy potřeba stanovit tak, aby byla elementární ochota investora je platit. A také, aby neznamenaly konec výstavby v Praze. Ta výše je nyní kompromisem. Na druhou stranu rapidně narostly ceny materiálů, což je nutné brát v potaz. Ty však nyní znovu klesají a pokud bychom měli i další volební období, já osobně jsem připraven otevřít tu debatu znovu a diskutovat i o nějakém navýšení.
Teď však šlo o to, aby nějaká ta spoluúčast opravdu prošla. Když to nastavíte příliš vysoko, neprojde to, a mohlo by se dál dít to, co se někdy v Praze dělo, že městské části blokovaly výstavbu, protože na potřebnou infrastrukturu neměly peníze. Ta výše, která je teď, pokryje bezprostřední náklady. Ale může to samozřejmě být i trochu víc.
Ptám se na to i proto, že za éry Pavla Béma měla Praha status města, kde si developeři na magistrátu podávají dveře a že jsou to vlastně oni, kdo tak nějak neformálně vládne v Praze. Jednoduše tohle prostředí bylo vnímané jako velmi korupční. V řadě prosperujících a rostoucích evropských metropolích se po developerech chce mnohem více, než je tomu v Praze – nemáte pocit, že s tak velkými hráči, jako jsou společnosti, které dnes v Praze dominantně staví, jednala vaše koalice až moc vstřícně? Vždyť jen za poslední roky se marže developerů podle jejich vlastních přiznání minimálně zdvojnásobily a ceny se utrhly ze řetězu. Nemáte obavu, že se z Prahy stává město, kde nebudou moci žít ti, kteří jsou pro jeho fungování důležití? Učitelé, zdravotníci, lidé pracující ve službách, lidé v sociální oblasti, policisté a mnozí další? Že Praha ztrácí svou sociální rozmanitost?
Ta situace ohledně cen materiálů je taková, že spousta investorů musela pozastavit své projekty. Teď není doba na to, abychom nastavovali nějaká drastická opatření. Budeme rádi, pokud se ten rozvoj nezastaví a musíme doufat, že se ten ekonomický cyklus zase zhoupne. Až potom to bude možné nastavit jinak.
A také bych trochu oponoval: jsem přesvědčen o tom, že mnoho těch investorů bylo vydíráno politiky. To přece ukazuje i Dozimetr, tento modus operandi. To politici často žádají úplatky, aby se něco pohnulo v oblasti výstavby. Já jsem měl takovou zkušenost i sám na Praze 7. Tohle se tam dělo, než jsme přišli my.
Já vám rozumím, nicméně nemám pocit, že to, o čem se nyní bavíme, se týká těch největších hráčů na poli výstavby a trhu s bydlením v Praze, tedy společností Central Group, Penta, Sekyra Group a dalších. Od menších developerů mimochodem naopak zaznívá, že stejná výše kontribucí pro tyto super firmy i malé developery je nefér.
Ty kontribuce jsou nastaveny tak, aby jim nikdo nemohl utéct. Ve chvíli, kdy bychom dělali nějakou progresi, tak docílíme jen toho, že se to bude dělit a obcházet. Je dobře, že kontribuce jsou jednoduché. Funguje to a všichni to přijali včetně investorů.
Města jsou dnes nejvíce ohrožena dopady klimatické změny. Kromě toho, že produkují velké množství emisí, jejich obyvatelé klimatickou změnu silně pociťují ve vlnách veder, přívalových dešťů. Velkým problémem je také vliv emisí z automobilové dopravy na zdraví lidí ve městech. Co byste jako primátor udělal pro klima v Praze?
Pokračoval bych v tom, co už děláme. I to, že budujeme lepší síť veřejné dopravy – metro D, tramvajové tratě, vlakový okruh k ochraně klimatu přispívá. Co by nám pomohlo ve větší ochraně třeba stromů ve městech, by bylo, aby měl strom dle zákona přednost před kabelem. To by bylo milé. A myslím si, že to parlament pochopí. Jako primátor bych tedy tlačil ve sněmovně na větší ochranu stromů.
Jeden z hlavních problémů, který se ve vztahu k Praze řeší, je, že primátor nemá takové pravomoce jako třeba v Bratislavě. Ačkoliv je tak viditelnou postavou, zůstává poněkud bezmocným v zavádění skutečně velkých změn. Je to podle vás dobře nebo špatně? A kdybyste tu pravomoc zavádět velké změny měl, co by bylo první, co byste udělal?
Tak přestože podle výsledků minulých voleb bych se v přímé volbě pravděpodobně primátorem Prahy stal, nevolám po téhle změně. Myslím si, že je třeba sloužit městu v tom stávajícím systému a dělat svou práci. Čekat na jiné zákony, čekat na geniální politický systém, to nemá cenu. Je potřeba pracovat teď a tady. Navíc oproti Bratislavě má třeba Praha alespoň nějakou sociální politiku nebo byty, které může používat.
I proto bych se nepouštěl do spekulací o větších pravomocích a o tom, co bych dělal, kdybych je měl. Řeknu, co bych dělal v roli primátora: komunikoval s lidmi, komunikoval s městskými částmi a dál pracoval pro město, tak jak to s Prahou sobě děláme. Bez ohledu na pravomoce.