Foto Stefan Bauer, Wikimedia, CC BY-SA 2.5
Deník Alarm přináší velkou anketu mezi vybranými prezidentskými kandidáty a kandidátkou. Cílem bylo zjistit, jaké postoje a hodnoty tito lidé zaujímají ve vztahu k zásadním vnitropolitickým otázkám naší země a jak se staví k závažným problémům dnešního globalizovaného světa. Zajímalo nás i to, kterou postavu československých dějin považují kandidáti a kandidátka za nejvíce podceňovanou. Z vybraných kandidátů se ankety odmítl účastnit pouze Andrej Babiš. Odpovědi Josefa Středuly jsme se po jeho nedělní rezignaci rozhodli nezveřejnit.
- Sociologické výzkumy dlouhodobě upozorňují na zásadní fragmentarizaci české společnosti, která je u významného počtu obyvatelstva doprovázena krizí důvěry v demokracii i celý polistopadový systém. Co nabízíte lidem, kteří se současnou politikou cítí zklamaní?
- Která konkrétní opatření byste v pozici hlavy státu zavedli, abyste posílili vědomí o závažnosti klimatické katastrofy a svým příkladem inspirovali obyvatelstvo?
- Koho považujete za nejvíce opomíjenou postavu českých či československých dějin?
- Česká republika je dlouhodobě kritizována za vysokou míru strukturálního rasismu, Romové jsou u nás diskriminováni v takřka každé myslitelné oblasti. Jako jedna z mála západních zemí nemáme vyrovnána práva LGBTQA+ lidí. Jak chcete z pozice svého úřadu komunikovat s různými menšinami, co jim nabízíte a jak budete přispívat ke zrovnoprávnění jejich postavení?
- Jak se stavíte ke konceptu V4? Jak v jeho kontextu vnímáte kritiku vůči Polsku a Maďarsku, které jsou dlouhodobě vnímány jako země porušující lidská práva? Souhlasíte s hodnocením Evropské unie, že tyto státy mají demokratický deficit? Co v případě těchto zemí považujete za nejproblematičtější a jak byste to ze své pozice tematizovali?
Danuše Nerudová (ekonomka, bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně)
1. Budu naslouchat a dávat hlas lidem, jejichž problémy by jinak nebyly slyšet. Zní to banálně, ale během kampaně jsem navštívila obce, do kterých pokud někdy někdo z politiků přijel, byli to pan Okamura nebo pan Babiš. Lidé tam mají pocit, že do Prahy jejich problémy nedolehnou. A když vidím současnou děravou pomoc vlády s drahými energiemi nebo potravinami, vnímám tento pocit jako oprávněný. Rozdělení naší země rozdmýchávají už dlouhé roky někteří veřejní představitelé a jimi vytvářený strach. Je mi líto, že zneužívají těžkou situaci, kterou teď mnoho lidí zažívá. Považuji proto za důležité, aby kampaň, kterou vedou prezidentští kandidáti, byla vedena pozitivně, civilně a férově. Aby kandidáti byli mezi lidmi v regionech. A především aby jim to vydrželo i v případě zvolení do prezidentské funkce. Je důležité, aby prezident mluvil ke všem deseti a půl milionu lidí v naší zemi. Aby se obracel i na ty, jejichž život není takový, jaký by si sami přáli, a na budoucnost se dívají s obavami. Aby nezapomínal na ty, kteří se cítí osaměle nebo nepřijatí společností. Na ty, kteří mají pocit, že nemohou projevit, kým jsou, nebo pochybují o tom, že se s nimi v této zemi počítá. Na ty, kteří ztrácejí naději, že je čekají lepší časy, nebo čelí nepříznivému osudu.
2. Symbolické kroky považuji za důležité, hlava státu by ale měla využívat především svých pravomocí a síly svého slova. Aktivní diplomacií bych například ráda jako prezidentka přispěla k pořádání summitu COP27 v České republice a hledání mezinárodního konsensu v přístupu k ochraně životního prostředí a udržitelnosti. Apelovala bych na změnu energetické politiky směrem k nezávislosti, větším investicím do zdrojů budoucnosti a komunitní energetice. Podporovala bych energetické úspory a inovace, protože nespotřebovaná energie je nejlepší a často i finančně nejvýhodnější cesta k udržitelnosti.
3. Například Františku Plamínkovou, feministku, novinářku a političku, která měla velký podíl na ženské emancipaci v závěrečných letech existence Rakousko-Uherska a v době první republiky. Byl jí sice již udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka, konkrétně 3. třídy, zasloužila by si ale podle mého názoru zcela jistě nejvyšší státní vyznamenání, tedy Řád Bílého lva. Obecně mezi vyznamenanými osobnostmi najdeme zhruba jen deset procent žen. Deficit je dán nejen tím, jak moc se ženy mohly podílet na veřejných funkcích v minulosti, ale také tím, že byly jejich role často přehlíženy.
4. Usilovala bych o to, aby se v naší zemi každý cítil přijímaný a součástí společnosti. Každý musí mít rovné šance na úspěch, stejná práva a důstojnost bez ohledu na to, kým je, koho miluje, v co věří nebo odkud pochází. Potřebujeme usilovat o legislativní změny i o hlubokou změnu ve společnosti. V obou úkolech má prezident možnosti přispět apelem na vládu a další instituce, aktivním využíváním svých pravomocí i váhou svého hlasu.
5. Zcela určitě vnímám Maďarsko a Polsko jako země, které porušují lidská práva. Visegrádská čtyřka je ale pro nás velmi důležitá platforma. Jsme země s podobnými problémy, historickými kořeny i kulturou. Důrazně odmítám představy o tom, že V4 není potřeba. Vzhledem k tomu, kde teď stojí Maďarsko, je to naopak velmi důležité uskupení, protože umožňuje – kromě EU – komunikovat s Viktorem Orbánem, diskutovat s ním o tom, aby upustil od některých svých postojů ve vztahu k Rusku nebo od některých pozic, které zastává v EU. Tedy určitě bych tuto platformu velmi aktivně využívala k tomu, abychom diskutovali o roli Maďarska a pomáhali v EU prosazovat věci, které jsou v našem zájmu.
Petr Pavel (armádní generál Armády České republiky ve výslužbě, někdejší předseda vojenského výboru NATO)
1. Nabízím klidné vedení v těžkých časech. Prezidentskou volbu vnímám jako pokračování své celoživotní služby naší zemi, která se opírá o zkušenosti nejen z vedení armády, ale především z mezinárodní politiky a diplomacie. Doba není lehká, proto potřebujeme zkušeného a klidného lídra, který nešíří chaos a v krizi se vyzná.
Frustrace z politiky v mnoha případech pramení ze zklamání z politické kultury, různých kauz a neschopnosti některých politiků přijmout zodpovědnost. Já jsem na tuto výzvu připravený a vím, že odpovědnost za řízení naší země unesu.
2. Chtěl bych, aby při organizaci všech akcí na Hradě bylo jedním z úkolů produkčního týmu přijít s nápady, jak řešit ekologickou stopu této akce. V každém organizačním týmu by měl být externí konzultant, který má šetrnost k životnímu prostředí na starost. Dalším opatřením by byla pravidelná organizace kulatých stolů a fór na Hradě k ochraně životního prostředí, kam bych zval odborníky na řešení klimatické krize, ale například i na architektonická řešení pro města, která pomůžou k jejich ochlazování.
3. Járu Cimrmana.
4. K menšinám bych přistupoval férově a otevřeně. Obecně bych usiloval o rovnost před právem, z pohledu práv i povinností. Důležité je také snižování nerovností v přístupu dětí ke vzdělání jako jednomu z podstatných předpokladů ke zlepšování sociální situace. U dospělých je důležitý koordinovaný přístup založený na kombinaci sociální práce, podpory v bydlení a podpory v zaměstnávání, a to bych zdůrazňoval.
5. V4 byla založena s cílem dosáhnout společného postupu středoevropských zemí na cestě do západoevropských struktur. Naplněním tohoto cíle nastalo pro skupinu období hledání nové identity a obsahu. Z vlastní zkušenosti z diplomacie vím, jak těžko jsme sháněli témata, která by spolupráci V4 dala nějakou reálnou náplň. Každé uskupení založené na spolupráci je sice lepší než žádné, funguje to ale za předpokladu, že se na podstatě věcí shodneme. My se ale dnes třeba s Maďarskem nebo Polskem v řadě věcí rozcházíme. Uskupení V4 tak ztrácí na důvěryhodnosti a významu. V případě Maďarska například cítím jako nejproblematičtější populistickou politiku premiéra Orbána, jejíž součástí je i potlačení kritických hlasů a opozičních médií. A o tom nesmíme mlčet, je třeba na to upozorňovat.
Marek Hilšer (lékař a senátor)
1. Cítím to podobně. Politika je doménou mocných a vlivných a lidé ji vnímají spíš jako prostor pro „privilegované“ než příležitost reprezentovat své zájmy. Tento trend je patrný i po posledních komunálních volbách, kdy jsou z místní politiky vytlačována různá lokální a regionální sdružení, založená právě za účelem práce na místní úrovni, často v zoufalém boji proti developerům, místním ekonomicko-politickým klikám, drancování přírodních zdrojů a podobně. Množství koalic ANO a ODS, které právě jiné politické síly vytlačují, mě znepokojuje a obávám se obdoby opoziční smlouvy z počátku nultých let, která je také jednou z velkých příčin současné deziluze. Na celostátní úrovni vnímám například i marginalizaci Pirátů nebo progresivní, nepopulistické levice.
Sám nabízím změnu přístupu. Nejen oproti končícímu prezidentovi, ale i oproti favorizovaným kandidátům současné volby. Jsem nezávislý, nestojí za mnou žádné mocensko-politické skupiny nebo lobby. Nabízím politickou zkušenost, která je podepřena také úspěchy z práce v Senátu. Odmítl jsem schůzky s možnými velkými sponzory kampaně, pro politickou práci a současnou kandidaturu mám pouze prostředky z veřejných zdrojů (menší část příspěvku na senátorský mandát) a od drobných dárců, maximálně do 20 tisíc korun. Mám malý čtyřčlenný tým, který mi pomáhá v kampani a odborně se opírám o expertízu nevládních organizací a občanských iniciativ v oblasti sociálních věcí, rovnosti, ochrany životního prostředí, moderní energetiky, urbanismu, transparentnosti, zahraniční politiky nebo zapojování občanů do rozhodování o veřejných záležitostech.
Stavím se dlouhodobě a jednoznačně proti škodlivému vlivu oligarchů na politiku a média, a neplatí to jen pro Andreje Babiše. Nechci, aby si vlivové skupiny dělily stát za zády občanů na jejich úkor a soukromý zájem vytlačoval soustavně zájem veřejný. Proč máme nejdražší mobilní data v Evropě, statisíce lidí jsou obětí exekučního byznysu, zaostáváme ve využití obnovitelných zdrojů a českou půdu a krajinu ničí bezohledný agrobyznys? Protože z toho někdo profituje a čeští občané jako celek to rozhodně nejsou.
2. Prezident musí jít příkladem. Já bych třeba mohl do práce chodit pěšky, protože bydlím na Pohořelci. K dopravě v rámci republiky bych využíval v maximální možné míře železnici. Na dlouhé vzdálenosti bych létal klidně komerční linkou, a ne poloprázdným vládním speciálem, který když veze delegaci, vrací se zpátky do Prahy a pak zase letí z Prahy, aby delegaci dopravil zpět. Místo dvakrát letí čtyřikrát. Kancelář prezidenta bych zlevnil a zvážil možnosti využití hradního zázemí (pozemky a technické budovy v Lumbeho zahradě) pro instalaci fotovoltaiky. Provoz na Hradě a v Lánech může být určitě úspornější a ohleduplnější k životnímu prostředí. Neznám zatím přesné parametry fungování hradního areálu, ale jsem si jist, že existují například ve Skandinávii modely, které lze následovat. Když to jde v tradičních monarchiích, jistě to je možné i u české hlavy státu.
Kromě toho, že považuji za důležité jít sám příkladem, bych se zasadil o zvyšování povědomí o tématech, jako je klimatická změna, uhlíková neutralita nebo cirkulární ekonomika. Pokračoval bych ve spolupráci s domácími občanskými iniciativami, ale vytvořil bych i nějakou diskusní platformu s přesahem do zahraničí. Vidím v mezinárodní spolupráci v této oblasti velký potenciál.
3. Jsou opomíjené postavy a jsou postavy velmi známé, jejichž odkaz je redukován. Z té druhé skupiny bych zmínil prezidenty Masaryka a Havla, kterými se kdekdo zaštiťuje, ale které vnímáme selektivně. U Masaryka bych vyzvedl jeho schopnost a odvahu pojmenovávat nepříjemné věci, vyvracet falešné mýty (Rukopisy) a sklony ke xenofobii (hilsneriáda). Václav Havel zdůrazňoval občanský princip v politice, roli občanské společnosti, varoval před domácím i globálním drancováním přírody a přírodních zdrojů a byl také velkým kritikem oligarchizace politiky. Masaryk i Havel také byli feministi. Podobně příběh Milady Horákové, významné postavy předválečného ženského sociálního hnutí, je redukován jen na její popravu. Samozřejmě, to je obrovský symbol komunistické zvůle, ale měli bychom vědět více i o tom, proč právě ona se stala jejím terčem.
A nakonec bych rád zmínil Františku Plamínkovou, bojovnici proti celibátu učitelek, zastánkyni rovného přístupu žen ke vzdělání a ke svobodné volbě povolání. Novinářku, političku a hlavní postavu hnutí za volební právo pro ženy, které v Československu platilo už v roce 1920. Plamínkovou před 80 lety popravili nacisti. Ženy se dnes vzdělávají, volí a pracují, ale stále jsou hůře placené, nepoměrně více zatížené péčí o rodinu a domácnost, a především mají mnohem menší šance zaujmout řídící funkce. Politika je stále hlavně mužské zaměstnání a ženy spíš podceňuje a odrazuje. Současné političky, kterým se podařilo prorazit, se ostýchají veřejně hlásat požadavek plné rovnosti žen (čest výjimkám), anebo se tomu dokonce brání. Hlavně, aby si někdo nepomyslel, že jsou snad „nějaké feministky“.
4. Prezident, zvlášť ten přímo volený, je tu mimo jiné od toho, aby se z moci svého postavení zastával slabších, znevýhodněných nebo diskriminovaných. Obávám se, že česká společnost je do značné míry nevědomě xenofobní. Nejde o to chodit na romské festivaly, ale zajímat se o to, jak žijí Romové svůj každodenní život, jaký mají reálně přístup k práci, vzdělání a zdravotní péči. Nedávno jsem diskutoval s pracovnicí brněnské Ligy lidských práv o odškodnění obětí nucených sterilizací, což byly většinou romské ženy s horším sociálním postavením. A šokovalo mě, že poslední oběti, se kterými tato organizace pracuje, byly protiprávně sterilizovány ještě někdy v roce 2018. Na tom je dobře a radikálně vidět tu slepou skvrnu, kterou většinová společnost vůči romské menšině má. Vím, že to už úřady řeší, že došlo konečně v loňském roce k přijetí zákona, který umožní odškodnění. Ale považuji za v určitém smyslu signifikantní, že i u translidí je problémem otázka sterilizací – podstoupení sterilizace je podmínkou úřední změny pohlaví. Pro mě je to symbolem krutosti, kterou neřešíme v případě menšiny, protože tu menšinu přehlížíme, není pro nás důležitá, nejsme ochotni a vedeni k tomu, abychom se vcítili do situace těch lidí.
U neheterosexuálních lidí a tzv. duhových rodin je třeba uznat jejich právo na soukromý i rodinný život. Některé změny je třeba provést zákonem, jako je zákon o manželství pro všechny, jiné je možné změnit osvětou a vzděláváním. Důležité je také zlepšit přístup obětí diskriminace ke spravedlnosti a účinné ochraně práv. LGBTQA+ lidé by měli získat totožnou ochranu před nenávistí jako rasové, etnické, národnostní či náboženské skupiny úpravou trestního zákoníku. V přístupu k menšinám, nejen k těm sexuálním, je třeba jít cestou osvěty a příkladů „dobré praxe“ – oceňováním zaměstnavatelů a pracovních kolektivů, které dosáhly dobrých výsledků při budování respektu a diverzity na pracovišti. V oblasti školství a vzdělávání je třeba, opět s pomocí příkladů dobré praxe, vytvářet přívětivé klima vedoucí k rozvoji tolerance a respektu mezi žáky.
5. Koncept V4, založené po roce 1989 s cílem pomoci prosadit rychlý návrat tehdejšího Československa (později ČR a SR), Polska a Maďarska mezi demokratické země Evropy, byl správný a splnil své poslání velmi dobře. Postupem času se ukázalo, že ne všechny země jsou vždy zajedno v nejrůznějších zahraničně-politických, ekonomických a nakonec i hodnotových otázkách. Já však i nadále vidím V4 jako užitečnou platformu regionální a sektorové spolupráce, studentských výměn a mezilidských kontaktů. Výhrady Evropské komise ke stavu demokracie a právního státu považuji za opodstatněné. Je třeba si ale uvědomit, že podobnými problémy sami trpíme. Byl bych rád, abychom se více zaměřili na vlastní nedostatky než na poukazování na prohřešky polské a maďarské, a ještě toho využívali v domácích politických kampaních…
Pavel Fischer (senátor, diplomat, bývalý velvyslanec ve Francii a Monaku)
1. Drobení společnosti dnes urychluje rozpad veřejného prostoru. Probíhá polarizace společnosti. Lidem chybí orientační body. K tomu přispělo i působení Miloše Zemana ve funkci. Záměrně nevystupoval ve dnech historických výročí republiky, aby burcoval, aby spojoval, aby připomínal. A tak se stalo, že v roce 2021 nechal stranou pozornosti 28. říjen, kdy by docela stačilo, aby poslal zdravici občanům. Ještě daleko výrazněji poškodil společnost například tím, že namísto připomenutí obětí bojů o rozhlas 21. srpna 1968 dal přednost setkání s představiteli KSČM. Nebo tím, že ve vánoční čas, kdy měl připomenout solidaritu a význam vzájemné pomoci, občanům sděloval svá politická doporučení a obhajoval své působení ve funkci… Takže tady bych začal jako prezident já osobně: významná data v kalendáři máme za úkol naplňovat obsahem a dávat jim smysl. Protože mají v sobě potenciál nás spojit kolem rozhodujících zápasů naší země. Jako prezident chci ctít tradici a symboly státnosti a mám to nejen ve svém volebním programu, ale chci to také naplňovat.
2. Změny klimatu vyžadují, aby nejvyšší představitelé státu změnili uvažování. Musíme změnit chování a každý, kdo zastává nějakou veřejnou funkci, může jít příkladem. Ale bez silného impulsu státu změny prosadit nejdou – občané mohou žádat stavbu rychlostní železnice, ale projekt musí připravit a investici přinést stát. Jako prezident bych těmto iniciativám pomáhal na svět. A v rámci působnosti KPR bych prosazoval moderní technologie – i tady může jít prezident příkladem.
3. Františku Plamínkovou. Zasadila se celoživotním úsilím o volební právo žen a rovnější postavení pro ženy v české společnosti. Byla skutečnou budovatelkou státu v tom nejlepším slova smyslu.
4. Prezident jako hlava státu je tady pro všechny. Jako prezident bych usiloval o respekt ke každému, i k těm, kteří mě nevolili. A protože jsou v naší zemi menšiny chráněny ústavou, pomáhal bych iniciativám na podporu talentovaným Romům nebo pečujícím o zranitelné menšiny. Respekt, právní stát a úcta ke každému – v tomto duchu k menšinám přistupuji dnes a jako prezident bych k nim takto přistupoval i po zvolení.
5. Spolupráce v rámci V4 je dobrovolná a je založena na společném zájmu podporovat svobodu a demokracii a vládu práva. Takto mluví zakládací listina a v tomto smyslu považuji spolupráci za smysluplnou. A pokud by dočasně vláda některé ze zemí nebyla připravena v této spolupráci pokračovat, nedělal bych z toho velkou vědu. Spolupráce může pokračovat například na úrovni parlamentní. Co se týče situace v Maďarsku, už od roku 2018 veřejně připomínám nevyhovující stav v zemi, kde si vláda jedné strany podmanila veřejný prostor, státní úřady nebo mediální prostor a omezuje svobodu slova. A co se týče Polska, považuji jejich reformu soudnictví za vadnou. Narušuje se tím důvěra v právní stát, což platí i pro Maďarsko. A protože jde o hodnotu, která se týká i občanů ČR (každý má mít v EU důvěru v rozhodnutí soudů členských států), musíme této věci věnovat pozornost. Předpokládám, že polská vláda ví, co má dělat, aby uvedla situaci do pořádku. Samostatnou kapitolou je Maďarsko a jeho posílená spolupráce s Íránem, Čínou nebo Ruskem. Spoluprací s těmito mocnostmi totiž Budapešť ohrožuje naši bezpečnost, a to musíme umět kriticky sdělit našim spojencům v Budapešti. V tomto smyslu s nimi také na úrovni senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost jednáme.