Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
13. 4. 2022 Autobusy z KACPU přijelo asi 180 Romů, instrukce zní „doveďte je na vlak do Mnichova“. Udělali jsme tedy z dobrovolníků ponižující koridor. Lidé prosí o jídlo a pití, ale v tu chvíli na stánku s občerstvením žádné není.
23. 4. 2022 Zavádějí se dezinfekce haly. V časech 5:00, 17:00 a 22:00 bude zapotřebí vyklidit prostor haly (v němž v té době spí desítky, posléze až stovky lidí) a všechny vyvést na ulici. Celý proces trvá přes půl hodiny, další půlhodinu se nesmí dovnitř, aby se nikomu neudělalo špatně z výparů z dezinfekce.
24. 4. 2022 Čas noční dezinfekce se přesouvá na 4:00.
2. 5. 2022 OPU podává stížnost na Generální ředitelství Českých drah na nevhodné vyjadřování ohledně příjezdu romských občanů – označením „nepřizpůsobiví“ a „cikáni“ v oficiální komunikaci.
17. 5. 2022 Policejní jednotka asistující s dezinfekcí volala na uprchlíky „raus“ (německy „ven“). Na nádraží spalo 560 lidí, snídaňové balíčky byly pro 200. Je oznámeno, že Ukrajinci bez nároku na dočasnou ochranu budou dostávat výjezdní příkazy.
(citace z reportů Iniciativy Hlavák)
Na pražském hlavním nádraží se v den výročí Putinovy válečné agrese na Ukrajině odehrál happening jedné z dobrovolnických skupin. Iniciativa Hlavák působí na pražském hlavním nádraží už od roku 2015 a kontinuálně se věnuje pomoci zranitelným lidem prchajícím před válkou. Akce s příznačným názvem Děkujeme, ale nezapomínáme, si kladla za cíl upozornit na nerovné zacházení s romskými uprchlíky, které se stalo varovným mementem limitů pomoci uprchlíkům a během uplynulého roku se bohužel zapsalo jako jeden z nejkřiklavějších příkladů strukturálního rasismu.
Dobrovolníci, oblečení ve svých typických vestách, měli na zádech fotky romských uprchlíků a seděli na zemi v místech, kde spaly i několikaměsíční děti. To vše během oficiálních projevů opodál stojících politických představitelů, oslavujících úspěšnost pomoci. Během tichého protestu na ně několikrát nevybíravě slovně útočila místní ochranka. Demonstranti s transparenty byli také před budovou nádraží, kde například apelovali, že solidarita není PR.
„Před rokem začala invaze na Ukrajinu, čímž se naše pomoc zásadně proměnila,“ uvedla ve svém zahajovacím proslovu Anežka Gündogdu, která programem provázela. „Vůbec poprvé jsme se jako neoficiální sdružení dobrovolníků zapojili do státem organizované pomoci, poprvé jsme měli tisíce klientů denně, poprvé se do naší pomoci zapojily tisíce dobrovolníků a poprvé jsme jako dobrovolníci museli čelit tomu, že k uprchlíkům bylo přistupováno dvojím metrem na základě jejich etnika,“ řekla Gündogdu hned na začátku. Na demonstraci promluvila bývalá chartistka a ombudsmanka Anna Šabatová a bojovník za práva Romů a Romek Jozef Miker.
„Nechceme ale, aby i tuhle historii psali pouze vítězové a na ty nejzranitelnější se zapomnělo. Považujeme za klíčové, aby reflexe událostí posledního roku byla poctivá. Příslovečná vlna solidarity tu nebyla pro všechny Ukrajince na útěku před válkou stejně,“ upozornila pak v závěrečném projevu jedna z dobrovolnic Veronika Dvorská.
„O podmínkách na nádraží by šlo mluvit hodiny. O postupně mizejících lavičkách v hale a množících se zátarasech, o dvou sprchách v prostoru nádraží, kde se musely stovky lidí střídat, a kde ze ,záhadných důvodů‘ byly občas před tím, než pracovníci Iniciativy Hlavák, Organizace pro pomoc uprchlíkům nebo RomPraha dovedli uprchlíky na mytí, z ničeho nic odšroubované nástavce na hadicích,“ vzpomínala Dvorská.
Iniciativa Hlavák patřila spolu s romskými neziskovými organizacemi k jedněm z mála skupin, které odmítaly dělení uprchlíků na různé kategorie a pomáhaly bez přestání všem stejně. Na hlavním nádraží se přitom kumulovaly rodiny s velmi malými dětmi, které si neměly kde hrát, dostávaly neadekvátní jídlo a živořily v naprosto nedůstojných podmínkách.
Na děkovné akci politiků však byl i slavnostní raut s nebaleným jídlem, ačkoliv dobrovolníci a dobrovolnice Iniciativy Hlavák dostávali pro romské uprchlíky pouze balené jídlo (nejčastěji instatní nudlové polévky, ještě v nedostačujícím množství) s tím, že v prostorách Hlavního nádraží je nehygienické rozdávat jídlo nebalené. Několikrát kvůli tomu vyvstala i řada konfliktů, kdy se hladovějícím lidem snažili dobrovolníci pomoci poskytováním dalších potravin z vlastních sbírek a bylo jim za to vyhrožováno vyhozením všech Romů z nádraží.
„Pro mě osobně tvoří nejsilnější vzpomínky na čas na Hlaváku z většiny děti. Několikaměsíční děti spící v chodbě nádraží stulené pod dekou v době, kdy i matek s opravdu malými miminky bylo příliš na to, aby se vešly na lůžka. Děti, které si na začátku snažily hrát, ale vše bylo zakázané – když jezdily po eskalátorech, vyhazovala je ostraha, když se toulaly mimo vymezený prostor, byly tam postaveny zátarasy. Několikrát jsme se snažili žádat o dětský koutek, třeba jen stůl s pastelkami; vždy to bylo zamítnuto. Zpočátku činorodé děti po pár dnech jenom zlomeně seděly v chodbě – na zemi, protože lavičky byly odebrány.“
Zástupci a zástupkyně Iniciativy Hlavák také poděkovali všem, kterým osud romských uprchlíků nebyl lhostejný. „Děkujeme všem, kteří nás v posledním roce podpořili – od Člověka v tísni a Multikulturního centra, přes Červený kříž, Organizaci pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci a Dignity restoring hope, RomPraha a Romodrom až po jednotlivce, například Milenu Johnovou, Janu Hajnou, Miroslava Brože a mnohé další,“ vzpomenula Anežka Gündogdu.
