Foto Alarm / Jakub Nakládal
Čeští novináři a novinářky žijí v zajetí zvláštního druhu schizofrenie. Na rozdíl od anglosaských zemí se u nás volební doporučení moc nenosí – naznačovat a implikovat jistě, ale jasné slovo ve smyslu „kandidát/strana XY je nejlepší volba“ až na výjimky chybí, aby nedošlo k narušení svatých zásad novinářské nezávislosti.
Zároveň však značná část mediální obce dává vesele průchod vášním na sociálních sítích nebo hlasitě jásá při výhře svého favorita. Zejména diskuse na Facebooku bývají výživné, sžírajícím sarkasmem počínaje a slovníkem dlaždičského cechu konče.
Politika i novinařina
Samostatným tématem jsou kamarádšofty novinářů s všemožnými typy „zdrojů“. Političtí reportéři do sebe ládují pivečka na sedáncích s poslanci, investigativci vysedávají s bývalými i současnými policisty, od kterých sbírají „zaručené“ důvěrné informace, aniž by znali reálné motivace svých zdrojů. Zasloužilí sportovní novináři zase mívají při vyjadřování o „klucích“ problém rozlišit první a třetí osobu.
Je nejvyšší čas vrátit se do všední reality, předstírat, že opojení řádem a klidem nikdy neproběhlo, a především jej znovu neopakovat.
Vrcholné číslo představují přímé vazby médií na politiky. Každý si v této souvislosti vzpomene na Mafru ve svěřenském fondu, který nemá vůbec nic do činění s Andrejem Babišem. Příkladů by se však našlo habaděj. Politolog Lukáš Jelínek léta proplouval veřejnoprávními médii jako „nezávislý komentátor“, přičemž pracoval pro think tank ČSSD a každý – krom většiny diváků – to věděl. Zakladatel Deníku Referendum Jakub Patočka ani jeho redakce nespatřovali problém v Patočkově propojení s čelnými osobnostmi sociální demokracie. Na druhou stranu spektra patří třeba bizarní čerstvě zdokumentovaný pokus Úřadu vlády platit z eráru komentátora webu Forum24 Jiřího Sezemského nebo podcasty aktivních politiků ODS a TOP 09 na serveru Info.cz.
Důvěra a oslavné tance
Výše uvedené důvěře veřejnosti ve sdělovací prostředky rozhodně neprospívá. A neprospívají tomu ani okázalé oslavné tance, které jsme sledovali a do velké míry ještě sledujeme po zvolení Petra Pavla prezidentem. Nejde až tak o to, jestli většina mainstreamových novinářů přála vítězství Pavlovi, mají právo na své preference a volbu jako kdokoli jiný. Problém je, jak se to veřejně projevuje.
Někteří zástupci sedmé velmoci v Pavlově štábu nepokrytě slavili. Tisková konference připomínala besídku s oblíbeným zpěvákem. Novináři jásali na Twitteru, že mluvčí zvoleného prezidenta sdílí s médii jeho kalendář. Časopis Respekt vyrazil do světa s titulkem „Flanel jako nový samet“, což v druhém – jakkoli jistě nechtěném – plánu znamená naprostou banalizaci komunistické diktatury a jejího svržení. Tímhle stylem bude z Petra Pavla za měsíc svatý Masaryk IV.
Lidsky jsou emoce pochopitelné. Ale novinářská profese má své mantinely, tedy měla by je mít. Zaprvé existuje rozdíl mezi názorovou publicistikou a zpravodajstvím. I komentátoři musí být féroví a měřit všem stejně, leč vyjadřovat své (dobře vyargumentované) preference patří k jejich práci. Zpravodajství má však držet přísnou neutralitu a žurnalisté působící v této disciplíně se podle toho mají chovat.
Zároveň také nejde jen o to, jaké věci jsou, ale i jak působí navenek. Většina novinářů, kteří v posledních týdnech více či méně okatě oslavují Petra Pavla, zajisté chová upřímnou touhu přistupovat k němu do budoucna v dobrém i zlém nestranně. To však vědí jen oni. Veřejnost vidí partu zaujatých pisálků, kterým nijak zvlášť nevěřila předtím a nyní má ještě o důvod méně.
Je nejvyšší čas vrátit se do všední reality, předstírat, že opojení řádem a klidem nikdy neproběhlo, a především jej znovu neopakovat. Česká média čelí obviněním z podjatosti neustále. Ve valné většině se jedná o bohapusté pomluvy šířené především profesionálními dezinformátory a jinými lidmi, kterým překáží právě novinářská nezávislost, nikoliv její nedostatek. Jakmile se však i solidní žurnalisté začnou chovat jako vlajkonoši, působí tím svému oboru větší škody než všechny dezinformační servery dohromady.
Autor je publicista a marketingový profesionál.