Foto Alarm / Apolena Rychlíková
1) Všeobecná důvěra české společnosti v armádu jako instituci. Podle výzkumu CVVM z jara 2022 sledujícího důvěru k vybraným institucím veřejného života lidé nejvíce důvěřují armádě (73 procent) a policii (79 procent). Petr Pavel je navíc válečný hrdina z války v Jugoslávii a patří dlouhodobě mezi nejvýše postavené lidi ve strukturách české armády. (To převálcovalo i zaryté odpůrce „zelených mozků“ nebo intelektuály, kteří by raději ve funkci viděli někoho z akademické či obecně veřejné sféry.)
2) Už od srpna 2022 vycházely pravidelně průzkumy, podle kterých měl Petr Pavel s přehledem porazit Andreje Babiše v druhém kole. Třeba Median 18. srpna tvrdil, že Pavel získá v druhém kole 59 procent. Další agentury přinášely podobná čísla. Andrej Babiš navíc velmi dlouho mlžil, zda vůbec bude kandidovat. Celou dobu byl pro většinu voličů nepřijatelný a tento výchozí fakt se mu nepodařilo změnit.
Babiš už se mění v okoukanou tvář, dočista vyprchalo ono „nekecáme, ale makáme“.
3) Postupné a dlouhodobé budování vlastní pozice na české politické mapě – Petr Pavel dělal kontinuální kontaktní kampaň i kampaň na sociálních sítích posledních několik let a na prezidentskou kandidaturu se pečlivě připravoval. Na člověka, který doposud s politikou tohoto typu neměl mnoho společného, je to svým způsobem obdivuhodný výkon.
4) Finanční zázemí. Pavel měl na kampaň opravdu dost prostředků, v jeho nejužším týmu byl a nejspíš i nadále bude například hoteliér Tomáš Richter, jenž s ním zamíří i na Hrad. Spoluzakladatel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky pro Petra Pavla sháněl dárce a nebylo jich málo. Ačkoliv Richter popírá, že by si sponzoři cokoliv za podporu Petra Pavla „účtovali“, zůstává velkou otázkou do budoucna, jaké vazby si na nově zvoleného prezidenta tito lidé vytvořili a jaký to bude mít vliv na jeho hradní politiku. Pavla sponzorovala byznysová elita, ať už jde o finančníka Libora Winklera či internetového podnikatele Martina Hájka, který se dlouhodobě řadí k 25 nejbohatším Čechům. Podpořil ho i spoluzakladatel sázkové kanceláře Tipsport Jaroslav Beran, investor a zakladatel Mall.cz Ondřej Fryc či Jan Barta a Dušan Šenkypl z investiční skupiny Pale Fire Capital. Podle slov samotného Pavla neměl nikdo ze sponzorů přispívat částkou vyšší než tři miliony korun. Nutno také podotknout, že jedním z nejbližších spolupracovníků Petra Pavla byl Petr Kolář, který byl označen za „přítele po boku“. Bývalý diplomat a lobbista s vlivnými konexemi byl však také jednou z nejvíce diskutovaných osobností kolem nově zvoleného prezidenta a mnohými je považován za architekta jeho kandidatury.
5) Diverzita týmu. Petr Pavel se, zvykům české politiky navzdory, obklopil týmem složeným z mladých lidí i z žen. Dokázal tak lépe pracovat na širším deštníku témat, jakkoliv to zpočátku kampaně nebylo ještě příliš viditelné. Sázka na diverzitu a zastoupení různých pohledů na problémy ve společnosti se ale nakonec vyplatila. Navíc Pavel vsadil na úspěšné politické marketéry, jako je Michal Repa, jenž pomohl k vítězství slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové, nebo na Martina Burgra, který kromě Čaputové pracoval i pro bratislavského primátora Mariána Valla.
6) Velmi negativní obraz Andreje Babiše, který je dlouhodobě jako politik nepřijatelný pro více než 50 procent veřejnosti. Podle některých analytiků (Martin Buchtík) by Babiše z tohoto důvodu porazila i Danuše Nerudová. Ta byla podle všeho největší konkurentem Petra Pavla, nakonec však skončila hluboko za dvojicí Babiš – Pavel.
7) Petr Pavel oproti Jiřímu Drahošovi výrazně bodoval i v regionech postižených chudobou, zatížených exekucemi a v místech, kde lidé žijí v horších socioekonomických podmínkách. Neznamená to, že zde získal více hlasů než Babiš, ale bodoval zde více než Drahoš v minulých prezidentských volbách.
8) Agresivní, zmatená a chaotická kampaň Andreje Babiše v druhém kole dokázala odradit i jeho vlastní voliče z prvního kola. Především jeho přešlap ve vyjádření ohledně vojenské pomoci Polsku výrazně zdiskreditoval jeho image státníka.
9) V souvislosti s velmi špatnou kampaní Andreje Babiše mnohé soft voliče ANO mohla vyděsit synergie, kterou měla s proruskými dezinformacemi – nejen, že „požadavek míru“ se stal rozbuškou v Babišově diplomatickém faux pas ohledně Polska a NATO, ale dezinformace působily bezradně – včetně zoufalé zprávy o smrti Petra Pavla. S tím obecně souvisí i Babišovy námluvy s politickým okrajem – Trikolorou, SPD, KSČM apod. To se ukázalo jako velmi netaktické, protože tyto subjekty oslovují jen malou část voličů (cca 10 až 15 procent), kteří se navíc z dlouhodobého pohledu chovají nepředvídatelně, k volbám často nechodí nebo je jejich voličská přízeň přelétavá. Naopak mnohé z těch, kteří by hlas Andreji Babišovi dali, to odradilo. Babišova strategie celkově více odpovídala parlamentním volbám a jeho obvyklé taktice pokoušet se vyluxovat nespokojené z celého politického spektra, to ale ve volbě, kde je nutné získat většinu, tedy nesbírat jen protestní, ale i konformní hlasy, nemůže fungovat.
10) Babiš nezvládl získat přízeň voličů SPD – odmítl jejich teoretické vládní angažmá, pozdější dementování toho, co řekl, nepůsobilo autenticky. Navíc téměř každý den se zahlazoval nějaký výrok z předchozího dne. Mnoho voličů antisystémových stran se navíc od Babiše odvrátilo i kvůli dosud nezapomenutým opatřením kolem koronaviru.
11) V souvislosti s kampaní nezafungovaly ani triky s nábojnicí v dopise pro Moniku Babišovou (nevěrohodné, trochu styl devadesátých let) nebo Jezulátkem – nejen že na ateistické Čechy neudělal dojem Babišův kabát nacpaný soškami a svatými obrázky, ale tuto náhle projevenou víru odmítla i katolická menšina.
12) Petru Pavlovi se dařilo celkem přesvědčivě vypořádat se svou komunistickou minulostí. Nesnažil se věc omlouvat, bagatelizovat a vymlouvat se na tetičky a maminky. Ke členství v KSČ se přiznal a mluvil otevřeně i o svém vojenském vzdělání. Naznačil, jakým způsobem je možné o stínech minulosti mluvit – nakonec v roce 1989 zde byly zhruba dva miliony straníků a masové byly i další organizace (SSM). Po více než třiceti letech se zkrátka politický antikomunismus vyčerpává.
13) Kontroverzní a mnohdy kritizovaný slogan „Řád a klid“ pravděpodobně zafungoval na konzervativněji naladěné české voliče, přestože se Petr Pavel otevřeně hlásil k ateismu a celé řadě progresivních témat typu sňatky stejnopohlavních párů, eutanazie nebo legalizace marihuany. „Řád“ také odpovídal na zemanovské ohýbání ústavy a milosti – na pocit, že pro hradní ekipu neplatí zákony.
14) Andreji Babišovi se nepodařilo vnutit veřejnosti představu Petra Pavla jako kandidáta současné vlády. Pokud by získal jen hlasy voličů současné pětikoalice, prezidentem by se nestal. Vláda Petra Fialy má nízkou podporu české veřejnosti, a ta si s ní tedy Petra Pavla nejspíš přímo nespojuje. Je však otázka, jak s tím dále Petr Pavel naloží, zda se mu podaří splnit sliby na uklidnění společnosti, které nastínil ve svém povolebním projevu.
15) Ne zcela bezvýznamným faktorem byla i podpora do druhého kola nepostupujících kandidátů Pavla Fischera a především Danuše Nerudové. Petr Pavel se v tomto světle ukázal jako „sjednocující“ kandidát, posílilo to také efekt sněhové koule, který se projevil už v prvním kole, kdy se voličstvo rozhodlo volit převážně pragmaticky a výrazně se přiklonilo na Pavlovu stranu.
16) Z dlouhodobějšího odstupu se dost možná bude zdát jako zcela logické, že zvítězil někdejší vysoký představitel NATO a válečný hrdina – před necelým rokem svět šokovala agresivita otevřeného přímého vojenského útoku na Ukrajinu. Dlouhé období prorusky aktivních prezidentů (Klause a Zemana) mohlo účinně mobilizovat i voliče, kteří donedávna mluvili ve prospěch „obchodní bilance“ s Ruskem apod. Tato hrozba působila silněji než příliš mlhavý a nerealistický narativ „vyjednávání míru“.
17) Roli nepochybně hrály i „měkké“ psychologické faktory. Babišův histrionský projev versus stoický klid Petra Pavla, který se po prvním kole dokonce dopouštěl ironie. Upištěný, přihrblý miliardář se špatnou češtinou versus venkovský chlap ve flanelce, který chodí na pivo, ale je zároveň sportovec (Češi jsou milovníci nejen piva, ale i outdooru a neformálního oblečení a „obyčejného“ životního stylu). Podprahově působilo i Pavlovo logo se lvem a další jednoznačné prvky vizuální identity kampaně (dominance tmavomodré, barvy trikolory).
18) Do stejného ranku by patřilo i vnímání manželek, případně rodinných poměrů kandidátů. Zatímco Pavlův rozvod mohl spíše polidštit jeho možná trochu chladné vystupování (v Česku se rozvede polovina manželství, trend je vůbec sňatek neuzavírat), v Babišově případě mu asi škodil nejen jeho vztah k synovi z prvního manželství a jeho role v kauze Čapí hnízdo, ale i vztah Moniky Babišové k „zahradníkovi Šablatúrovi“, který krmí bulvár dlouhodobě a může dělat dojem, že Andrej Babiš nemá stoprocentní náklonnost ani elementární úctu nejbližších. Osobnostně tu proti sobě opět stojí decentní, skromná a civilní Eva Pavlová oproti lacinému stylu a prostšímu a při oficiálnějších příležitostech nejistému projevu Moniky Babišové.
19) Vysoká volební účast (volili nejen lidé aktivizovaní jedním z kandidátů dlouhodobě, ale i ti, kdo se jinak o politiku zas tak nezajímají) nahrála spíše obecně přijatelnějšímu kandidátovi bez závažných kauz, naopak Babiš už se mění v okoukanou tvář, dočista vyprchalo ono „nekecáme, ale makáme“, antikorupční rétorika. Babiš už je příliš pevnou součástí světa, proti němuž vstupoval do politiky.
20) Otázkou zůstává role médií – např. Lenka Zlámalová komentovala úspěch Petra Pavla ve světle toho, že většina médií v zásadě stála na jeho straně. Sám Babiš ovšem asi třetinu mediálního trhu vlastní, včetně části bulváru (zde jej podpořily některé celebrity) nebo Metra, které má náklad půl milionu a je distribuováno zdarma. Ani televizní debaty nelze v tomto jednoznačně hodnotit – Ray Koranteng na Nově vedl debatu směrem k vládní agendě, což bylo zavádějící a mohlo spíše napomoci Babišovi, který s nepopulární vládou Petra Fialy protikándidáta opakovaně spojoval. ČT, kde Martin Řezníček opakovaně rozporoval nepravdivé výroky Andreje Babiše, mohla naopak působit spíše jako propavlovská.
Do jisté míry by nebyla nezajímavá otázka, jak to, že Andrej Babiš navzdory všem popsaným okolnostem stále získal 2,4 milionu voličských hlasů. To je už ale na jinou anketu.