Foto Jakub Joachim, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Ekonom Štěpán Křeček byl společně s odborovým předákem Josefem Středulou hostem pořadu Partie na Primě. Jako premiérův poradce řekl, že se na věci dívá z pohledu lidí a ti, že mají dnes hluboko do kapsy, a rodinným rozpočtům nejlépe uleví, když budou nakupovat v sousedním Polsku. Na poznámku moderátorky, že je to pro většinu lidí v Česku příliš daleko, řekl, že se přeshraniční nákupy dneska už vyplatí i Pražákům. O tolik je v Česku dráž. Co s tím? Nic.
Ideálním tržním řešením pro české rodiny by tedy kromě nakupování v Polsku byla práce v Německu.
Celý skoro hodinový pořad vyplnil Křeček tím, že divákům vysvětloval, že bude nejlepší, když vláda nic neudělá, a že za jednu z nejvyšších inflací v Evropě nemůže. V návalu upřímnosti pak přiznal, že hlavní problém veřejných rozpočtů je v tom, že z Česka odtéká spousta peněz zahraničním majitelům podnikatelských subjektů, kterým naše republika snáší zlatá vejce, a které není žádná vláda schopná spravedlivě zdanit. „Generujeme obrovské bohatství, ale bohužel to není vidět na životní úrovni našich občanů,“ uvedl Křeček. Tento problém by se podle něj měl řešit – postupně a tržním způsobem. A když poradce pravicové vlády říká, že se má něco „řešit tržním způsobem“, znamená to, že nijak. A tržní, tedy žádná řešení hodlá vláda aplikovat úplně na všechno.
Pod tržním řešením zahraničního vlastnictví české ekonomiky se každopádně skrývá „pomalý a postupný nákup“ firem zpátky do rukou českých podnikatelů. Poradce tedy doporučuje dělat něco, na co jeho vláda nemá a ani nechce mít vliv.
Reálný svět
Nastavit domácí ekonomiku tak, že v ní lidé takřka nemají na jídlo, a z pozice vládního poradce pak doporučovat nákupy v zahraničí, je minimálně kuriózní. Zvlášť když vláda pokračuje v nastaveném kurzu a její ministr financí Zbyněk Stanjura oznamuje s bravurou ekonomického génia, že zvýší daně z přidané hodnoty, které všechno ještě zdraží, a premiér Petr Fiala to dva dny na to popírá. Proč je to v Polsku levnější? Pomohl jim bůh? Mohl by pomoct i České republice? Na to se Křeček neptá.
Nákupy v jiných zemích nejsou tak docela úplně pro všechny, osamělí senioři nebo matky samoživitelky z jižních Čech nebo Vysočiny se těžko zorganizují k hromadnému mnohahodinovému výletu do polského supermarketu. Ale to je jedno, všechno je součástí tvrdé reality, ve které zkrátka musíme žít, protože se s tím nedá nic dělat. Štěpán Křeček se – kromě výjezdů za levnými nákupy – myšlenkově pohybuje v mezích velmi přísné nulové imaginace. Středulovy poznámky o nepřípustnosti odchodů do důchodu po 65 letech označil rovnou jako „ráj“, ve kterém bychom chtěli všichni žít, ale musíme žít v reálném světě.
Ideové pozice vlády
V debatě o daních, která nemohla nenásledovat, Křeček opět překvapil svou upřímností. „Musíme vycházet z toho, z jakých ideových pozic vychází tato vláda,“ řekl a tím byla diskuze v zásadě uzavřená. Ekonom dodal, co musí každý pravicový ekonom v podobných situacích dodat. Je potřeba především škrtat ve výdajích. Stát je „přebujelý cvalík“. „Proškrtá se sádlo a potom se můžeme bavit.“ A tak dále. Že sám radí rodinám trávit víkendy v autech při zájezdu do polských obchodů, kde je jídlo nevysvětlitelným zázrakem levnější, u toho nejspíš zapomíná.
Ideálním tržním řešením pro české rodiny by tedy kromě nakupování v Polsku byla práce v Německu. Problém s penězi by se tak vyřešil, a to dokonce tržně. Bohužel lidé se ve skutečném světě, ne v tom „skutečném“ z příruček pravicových ekonomů, nemůžou chovat pouze tržně, ale musí zvažovat mnohem více faktorů. Vláda si díky tomu může žít svůj tržní sen a spoléhat se na netržní faktory, které zajistí, že všichni neodjedou přes hranice na nákup a už se nevrátí.
Autor je redaktor Alarmu.