Foto St. Lucie Public Schools, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Nemine týden, aby na člověka nevyskočily varovné úvahy o politické korektnosti, která vede k omezování svobody slova a cenzuře. Propírají se změny v knihách Roalda Dahla a Agathy Christie nebo zásah do populárních novel o agentovi 007. O čem se ale česká veřejnost příliš nedozví a konzervativní kritici politické korektnosti to taktně přecházejí mlčením, je skutečnost, že se v současné době v americkém státě Florida pod vedením guvernéra Rona DeSantise odehrává jeden z nejmasivnějších cenzorských zásahů ve světě, který vnímáme jako demokratický. Guvernér se rozhodl postavit do čela boje proti tzv. woke ideologii, a to právě cenzurou a omezováním svobody slova – v první řadě ve školách.
Nechtěné pocity viny
Po internetu koluje mem, který praví, že pokud vás studium historie vede k pocitům hrdosti a štěstí, pak pravděpodobně nestudujete historii. S tímto tvrzením však rozhodně nesouhlasí DeSantis, který se rozhodl uzákonit, že mládež se při učení školních předmětů musí cítit vždy dobře a nesmí se dozvídat o událostech, kdy došlo k útlaku a nespravedlnostem. Především má starost o bílé děti, kterým by se podle něj nemělo předhazovat, že jejich předci byli otrokáři a rasisti.
Mnozí učitelé uvažují o přestěhování do jiného amerického státu, kde nebudou muset čelit ubíjejícím debatám o tom, zda můžete s desetiletým dítětem mluvit o menstruaci.
DeSantis prosadil nové zákony, které ve vzdělávání omezují diskuzi o rase, sexu, tělu a sexualitě, zejména o homosexualitě. Zákon nazývaný Stop W.O.K.E. Act má zajistit, aby výuka dějepisu ani žádná školní diskuse v dětech nevyvolávaly úzkost či pocity viny, třeba kvůli tomu, že jsou běloši. Dle DeSantise tyto změny v žádném případě nelze považovat za rasistické – floridský guvernér tvrdí, že je tomu právě naopak. Podle jeho názoru výuka o otroctví v černých studentech utváří identitu oběti. Namísto toho chce mládeži předložit pozitivní stránky historie a představit úspěchy a vítězství Afroameričanů. Tyto úspěchy však nesmějí spočívat v boji za uznání, respekt a zrovnoprávnění.
Čistka ve školních knihovnách
Změny se dotkly také školních knihoven, ze kterých jsou odstraňovány knihy považované za potenciálně závadné a nebezpečné. Knihy dosud používané ve veřejných školách tak čelí riziku stažení z knihoven, což se v mnoha případech na Floridě skutečně děje. Z regálů některých školních knihoven bylo v posledním roce staženo na dvě stě titulů. Jedná se především o knihy tematizující rasismus, homofobii či boj za lidská práva, týkající se otázek genderové a sexuální identity, ale třeba i sexuálního násilí. Za problematické jsou považovány knihy jako Tango – příběh skutečné tučňáčí rodiny, který vypráví o tom, jak dva tučňáčí samci vyseděli z vajíčka mládě, k dispozici nejsou ani knihy nositelky Nobelovy ceny za literaturu Toni Morrison nebo populární bestsellery jako Zmizelá od Gillian Flynn. Zvláštní kontroverze pak vyvolala úprava příběhu o Rose Parks v jedné z učebnic určených studujícím na Floridě, z níž nakladatel agilně odstranil zmínky o rase a etnicitě, čímž příběh o Rosině statečném gestu, kdy odmítla uvolnit místo k sezení pro bílé cestující, jak vyžadovaly tehdy v Alabamě platné rasistické zákony, ztratil smysl.
Americký PEN klub v reakci na vyškrtávání knih z floridských knihoven podal žalobu na zodpovědné floridské úřady, konkrétně na školní okrsek Escambia. Podle organizace amerických spisovatelů se jedná o porušování prvního dodatku americké ústavy, který zaručuje svobodu slova. „Je načase čelit tomuto protiústavnímu chování,“ uvedla pro Guardian Nadine Farid Johnson z amerického PEN klubu.
Kontradoktrinace
DeSantis prosadil zákony proti woke s tím, že chce zabránit „indoktrinaci studentů“. Nabídku knih, které se týkají výše zmíněných témat, považuje za „grooming“, tedy za manipulativní taktiku, která má bezelstnou mládež pod záminkou solidarity, otevřenosti a respektu vmanévrovat do nevhodného (rozuměj liberálního) vnímání světa. Konzervativní skupiny se hájí tím, že jejich cílem není omezovat svobodu slova, ale chránit děti před obsahem, který by mohl být škodlivý nebo nevhodný. Argumentují, že knihy s kontroverzním obsahem mohou mládeži způsobit psychické či emocionální trauma.
Znění zákona však zůstává vágní a vzbuzuje ve vyučujících spoustu pochyb, o kterých historických událostech či sociálních problémech je nyní nezákonné učit a ve škole je zmiňovat. „Indoktrinace“ totiž není právní termín, takže jestli něco bude či nebude považováno za indoktrinaci, zůstává čistě na interpretaci úřadů a soudů.
Není divu, že mezi floridskými pedagogy narůstá napětí a nevole. Mnozí zásadně nesouhlasí s tím, že se tak důležitá a živá témata jako rasismus či homofobie proměnily v tabu. Vnímají to jako mnohem nebezpečnější pro pohodu a rozvoj studujících než o těchto někdy skutečně bolestných tématech otevřeně mluvit a učit se kolektivně nakládat s emocemi, které to vzbuzuje. Ovšem ani ti, kteří by nové zákony dodržovat chtěli, nemají nikdy jistotu, zda třeba i odpověď na studentskou otázku mířící tímto směrem nemůže být považována za porušení zákona. Pokud by zákon přestoupili, hrozí jim obvinění z trestného činu a až pět let vězení.
Nejistota a chaos jako strategie
V minulém semestru jsme na Pedagogické fakultě v Brně měli Fulbrightovu stipendistku, která vyučuje na univerzitě budoucí učitele sociálních věd. Zmínila jsem před ní projekty jedné brněnské základní školy, kdy žákyně a žáci druhého stupně realizovali výzkumy na různá témata, která je zaujala, například mapovali dopravní situaci v okolí školy. Naše floridská kolegyně si povzdechla, že takový projekt by asi žádná škola u nich žáky dělat nenechala. Povědomí o nadměrně frekventovaných ulicích v okolí škol totiž příliš zavání úzkostí, otázkami o ochraně životního prostředí a klimatických změnách. A to už by mohlo na Floridě být považováno za indoktrinaci woke ideologií. Možná. Nebo taky ne. Nikdo neví, nikdo si nemůže být jistý.
Tato nejasnost není žádným nedopatřením, ale funkční strategií ultrakonzervativních republikánů, jak udělat špinavou práci, aniž by si špinili ruce. DeSantis zdůrazňuje, že ve skutečnosti není na Floridě zakázána žádná kniha. To sice není tak úplně pravda, ale je pravdou, že většinu knih odstranily z knihoven samy školy a školské úřady. Každý školní okres si má dle zákona sám stanovit, které publikace vyřadí. Vypadá to tedy jako svobodné rozhodnutí škol, s jakými publikacemi budou pracovat a s jakými ne. DeSantis dokonce kritizoval okres Duval, který stáhl knihu o slavném baseballovém hráči Robertu Clementem, neboť kniha obsahovala podle nich závadnou zmínku o rasismu. Podle DeSantise to školy s odstraňováním knih přehánějí, za což nenese vinu on sám, ale pouze školské orgány příslušných okresů. Zároveň však guvernér ponouká rodiče či různé rodičovské organizace, aby materiály, se kterými školy pracují, kontrolovali, vznášeli stížnosti a aby neváhali se žalobou, pokud budou mít pocit, že materiály jsou nevhodné a věku nepřiměřené.
Tento chaos činí školy zranitelnými a vede je k tomu, aby preventivně odstraňovaly raději vše, co se zdá i jen trochu podezřelé. Zároveň to komplikuje kritiku De Santise, který se skutečně může bránit tím, že žádné knihy doopravdy zakázané nejsou. Jsou jen „odstraněny a podrobeny procesu revize na základě nových zákonů chránících děti a mládež“. Politicky je toto mytí si rukou krajně nezodpovědné, rozkládá společnost prohlubováním polarizace a nastolováním nedůvěry v instituce. DeSantis si hraje se zápalkami, ale jestli zafouká vítr a vznikne požár, za to on už nemůže.
Kde to skončí?
Původně měly změny zákona zasáhnout nejen základní a střední školy, ale i univerzity. Má floridská kolegyně tak trávila svůj sabatikl na Masarykově univerzitě mimo jiné tím, že přepisovala sylaby svých kurzů tak, aby se v nich neobjevila žádná zmínka o kritické rasové teorii nebo slovo „diskriminace“. To měla nahradit slovem inkluze. Nakonec prosazení zákona Stop W.O.K.E. na vysokých školách zablokoval floridský soud s tím, že porušuje ústavu. Na středních a základních školách však nadále platí.
Dalším cílem ultrakonzervativců je sexuální výchova. Floridský republikán Stan McClain předložil návrh, který zakazuje debaty o lidské sexualitě, pohlavně přenosných chorobách, ale třeba i menstruaci. Podle něj není potřeba, aby se děti mladší dvanácti let o menstruaci učily, a není vhodné jim ukazovat obrázky lidského těla a reprodukčních orgánů, protože to zavání pornografií. Floridské děti mají být, co se těla týká, obestřeny mlčením. Dívky, které začnou menstruovat před svým dvanáctým rokem, si povídání o tom musí nechat na doma. Kdyby se na menstruaci ptaly paní učitelky, vystavily by ji riziku, že když odpoví, spáchá trestný čin.
Florida dlouhodobě čelí nedostatku učitelek a učitelů a nově prosazované zákony situaci ještě zhoršily. Vyučující jsou v debatě o indoktrinaci dětí vyobrazováni jako potenciální hrozba a každé jejich slovo či aktivita jsou pod drobnohledem. Zažívají pokles důvěry i respektu, což se projevuje i tím, že floridští vyučující patří mezi nejhůře placené učitele v celých Spojených státech. Učitelé jsou frustrovaní, že místo aby floridská vláda řešila závažné problémy personálního nedostatku a nízkého platového ohodnocení na školách, věnuje energii margináliím, jako je přítomnost knihy o tučňácích na poličkách školních knihoven. Mnozí uvažují o přestěhování do jiného amerického státu, kde si jako pedagogové vydělají až o desítky tisíc dolarů ročně víc a nebudou muset čelit ubíjejícím debatám o tom, zda můžete s desetiletým dítětem mluvit o menstruaci nebo mu přečíst knížku o ženě, která si v autobusu odmítla přesednout na místo vyhrazené černochům.
Autorka vyučuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a výzkumně působí v institutu SYRI.