Foto Unsplash, Creative Commons, CC0 1.0
Ruleta klimatických dopadů je toto léto k Česku zatím milosrdná, a tak nezbývá než vyrážet nahlédnout do chřtánu pekla do zahraničí. Pozornost k sobě upoutala populární destinace na ostrově Rhodos, kde už týden bojují s rekordními požáry, a Řecko se pokouší o evakuaci, jakou zatím nezažilo. Samozřejmě s výjimkou uprchlické krize, kdy hlavním cílem nebylo ani tak dostat lidi od moře, jako je tam spíš zahnat. Nicméně nejsou lidi jako lidi a pro určitou skupinu uprchlíků s iPhony neváhá ani naše vláda připravit armádní speciál.
Pomoci je ale třeba samozřejmě každému, o tom nemusíme diskutovat. Vedle řeckého ohně se rýsuje možná ještě tragičtější pohled na celou naši civilizaci, kdy část turistů na ostrovech řeší, jak se co nejrychleji dostat do bezpečí, zatímco druhá v bezpečí a se zaplacenou dovolenou v kapse spekuluje, jak se na ostrovy dostat a zda náhodou nehoří vedlejší část hotelu, zatímco ta jejich je v bezpečí.
Ponaučení žádné není. Letos v zimě se rozprodá první vlna zájezdů na jih, sezona bude nejspíš opět rekordní a případné požáry a horka oscilující okolo hranice lidského přežití budou brány jako podivná anomálie.
Někdy před dvaceti lety jsem během jednoho nočního incidentu budil v hotelu hosty, protože v budově hořelo. Stál jsem na chodbě zavalené dýmem, mžourali na mě rozespalí neznámí a po chvilce přemýšlení mi s klidem řekli, že počkají, až co jim řeknou hasiči, kteří byli teprve na cestě. S tím se zase odebrali zpět do svých pokojů a zanechali mě v oblacích škvařícího se umakartu a s rostoucí jistotou, že svět, který obývám, je v zásadě šílený.
V této perspektivě je možné sledovat na mobilu živé zpravodajství z hořícího Řecka a současně nastupovat v plavkách do letadla tamtéž v přesvědčení, že kdyby to bylo vážné, letadlo by tam přece neletělo. Někdo by přece něco udělal. V rovnici zaplacená dovolená versus život vlastní či členů rodiny dostávají přednost peníze a zážitky, ať už jsou jakékoli. Tomu žádná hořící planeta ani lokální patálie jedné země na rozpáleném jihu nemohou stát v cestě.
A mezi cestujícími mířícími za sluníčkem, kterého je nyní v Řecku skutečně nadbytek, a ohněm pak stojí cestovní kanceláře, které by sice mohly odjezd kohokoli ze své vůle zarazit, ale žijeme ve světě, kde prvním i posledním imperativem jsou peníze. Kvůli zisku, který musí pořád růst, nelze přece zastavit odlety lidí. Kvůli zisku takhle planeta kolabuje. Ostatně ani Řecko to s alarmismem nemůže přehánět, protože vožení turistů k vodě a jejich promenádování po památkách je nejvýznamnější částí Řeckého HDP.
Nejšílenější na celém příběhu je, že vše dává naprostý smysl. Smysl nakonec dává i to, že Řeckem se zde strašilo před více než dekádou, když šlo o peníze, a tehdejší pravicové strany s tímto strašením vyhrály volby a sestavovaly vládu. Dnes by Řeckem, a nejen jím, bylo možné strašit doopravdy, protože takhle vypadá náš nový svět, ale nikdo z vlády ani politické opozice na toto téma ani necekne.
Oheň je přitom vedle dalších živelných katastrof způsobených nevyzpytatelným chováním planety týrané lidmi jednou z mála věcí, kterou dokážeme pochopit. Reálně ale většinu lidí na světě zabije horko bez plamenů a jiných doprovodných atrakcí. Prostě proto, že horko zabíjí. Ponaučení žádné není. Letos v zimě se rozprodá první vlna zájezdů na jih, sezona bude nejspíš opět rekordní a případné požáry a horka oscilující okolo hranice lidského přežití budou brány jako podivná anomálie kazící zaslouženou leteckou dovolenou po roce namáhavé práce na splacení druhého SUV v rodině. Dělat se s tím nedá vůbec nic, vždyť jinak by život snad ani neměl smysl.
Autor je redaktor Alarmu.