Foto Mike Newbry, Unsplash, CC0 1.0
Už předtím, než vzplanul řecký ostrov Rhodos a mezi dalšími museli být evakuováni také čeští turisté, přicházely z oblíbených letovisek zprávy o zavírání center měst kvůli nesnesitelnému vedru nebo o neobyvatelnosti pláží a dalších turistických cílů. Radek Kubala na začátku těchto prázdnin napsal, že pro letošek můžeme začít mluvit o začátku klimatického rozvratu namísto klimatické krize. Samotný text na toto téma prokládá takovou řadou rekordních statistik o počasí z celého světa, až to vytváří zahlcení. V čase klimatického rozvratu se informace o extrémním vedru nebo jiném neobvyklém počasí stává konstatováním běžného. Předpověď počasí v pekle.
Dovolená v plamenech
Potíže českých turistů nejen na Rhodosu, ale už také v Chorvatsku, kde se musela evakuovat část pláží, dal klimatickému rozvratu neobvykle civilní a vlastně mírnou podobu. Nikoliv zničené domovy a živobytí, ale pouze zkažená dovolená. Dovolená je výdobytek blahobytu západních a posléze dalších bohatnoucích zemí a díky sociálnímu státu v mnoha regionech masovou záležitostí.
Mimo jiné slibuje oddych od každodenních starostí a je odměnou za celoroční dřinu a stres v moderních technicky vyspělých společnostech. Bez vidiny pár týdnů volna někde u vody a hlavně bez věčného stresu by se zaměstnanci v mnoha profesích sesypali. A stejně tak by se sesypaly ekonomiky zemí jako Chorvatsko nebo Řecko. A sesypaly by se i pojišťovny, pokud by se heatwave stala pojistnou událostí za zkaženou dovolenou.
Letos ještě více než loni došlo k omezování sprch na plážích, v Andalusii ve Španělsku na některých místech sprchy zavřely úplně. „Musíme šetřit vodou, která je velmi cennou komoditou, situace je v současné době špatná. Je to to nejlogičtější, co můžeme udělat,“ citoval ve své reportáži server tn.cz muže z jedné ze španělských pláží. Jadran přestává být podle dat tak atraktivní jako v minulosti. Ani možnost zchladit se v moři nevyrovná strasti pobytu v oblasti s vedry nad třicet stupňů ve stínu. Na dovolenou se tak čím dál více lidí bude přesouvat spíše za chládkem, z čehož můžou pro změnu profitovat severněji položené země.
Únik za teplem stejně jako za zimou je stále únikem. Unikat z naší vlastní, lehce nesnesitelné celoroční reality na týden nebo dva někam za lepším už nepůjde tak snadno.
Rámování klimatického kolapsu nepohodlím dovolenkářů v sobě má něco absurdního. Planeta se hroutí do takové míry, že i ráje, na které za odměnu odlétáme, se stávají neobyvatelnými a my se zajímáme o to, kam jinam vyrazit příště. Neobyvatelnými se stávají zatím jen pomalu, tento trend ale může velmi zrychlit v pouhých několika příštích letech. Středozemí v plamenech ukazuje celkem jasně, jak by to mohlo vypadat. Absurdní ale není ani tak samotné pokrytí katastrofických dovolených, absurdní je společenské a ekonomické uspořádání, které máme na začátku klimatického rozvratu, kdy se pořád tváříme, že bude k nápravě stačit několik kosmetických změn. V tomto případě tedy, že si zajedeme někam jinam.
Únik za teplem stejně jako za zimou je stále únikem. Unikat z naší vlastní, lehce nesnesitelné celoroční reality na týden nebo dva někam za lepším už nepůjde tak snadno. Ti nejméně privilegovaní v naší společnosti tuto možnost nikdy pořádně ani neměli, z globálního hlediska pak řešíme české dovolené v éře, kdy v některých částech světa přestává být život vůbec snesitelný a miliony lidí musí migrovat, aby přežily.
V létě bývá vedro
Že by požáry v oblíbeném Středomoří samy o sobě změnily pohled na klimatickou krizi, se nedá čekat. Nic nezměnilo sucho na českých zahrádkách, obrovské vymírání českých lesů, ani častější požáry přímo doma. Minimálně politici nechápou problém jako něco, čím by se měli zabývat, ale chápou ho jako záležitost okurkové sezóny, kdy média nemají o čem psát, protože oni sami nepracují. Řešení klimatického rozvratu by navíc vyžadovalo natolik zásadní kroky, že je jednodušší se utvrzovat v tom, že se vlastně nic neděje. „Je léto, a tak v Řecku hoří lesy,“ začíná svůj komentář Luboš Palata, redaktor Deníku. Nejspíš záměrně ignoruje kontext klimatické krize a spokojuje se s oblíbeným popíračským tvrzením, že v létě bývá horko.
Podobné argumenty, jako je ten Palatův, zároveň nikdo už nebere tak docela vážně, neboť podle sociologických dat i česká veřejnost vnímá klimatickou krizi jako závažný problém a většina lidí nepochybuje o zásadním vlivu člověka na ni. To ale neznamená automatickou podporu opatření proti ní. Vědecká a aktivistická komunita, která nejhlasitěji upozorňuje na rizika klimatické krize, se snadno dostává do role těch, kteří lidem chtějí brát jejich životní styl. Jinými slovy způsobovat chudnutí a ztrátu právě takových výdobytků, jako jsou třeba dovolené. Logika konstatování, že v létě je horko, v Řecku často hoří a dohromady se s tím nedá nic dělat, možná snad letět příště jinam nebo nanejvýš zefektivnit sběr dešťové vody, udržuje všechno při starém a klimatický kolaps neodvrátí.
Depolitizace klimatu
Rétoriku uskromnění, zeštíhlování veřejných služeb a „života nad poměry“ si osvojil už neoliberalismus a zuby nehty se ho drží i současná česká vláda, která takto obhajuje škrty ve veřejných výdajích. Ve jménu šetření vytváří ještě nerovnější společnost, naopak klimatickou uvědomělost, a to i tak skromnou jako unijní Green Deal, líčí vládní politici jako cestu do chudoby, kterou přitom občanům ordinují svými škrty sami. Takto naskakují na nejnovější antiklimatický popíračský narativ o tom, že už se stejně nedá nic dělat a jakákoliv snaha je víceméně zbytečná.
Snaha depolitizovat klima jako něco, na co lidské společnosti napřed nemají vliv a následně s tím už nemůžou nic dělat, odpovídá především zájmům fosilního kapitálu. Individualismus a zdánlivá možnost volby pro všechny mají roli fíkového listu zakrývajícího brutální nerovnost a ekologickou neudržitelnost systému. Masový turismus v současné podobě je skutečně neudržitelný, to ale nemusí platit o dovolených jako takových, které jsou výsledkem sociálních bojů pracujících lidí – nikoliv podnikatelských projektů. Podoba společnosti, života, a tedy i způsobu trávení dovolených vychází z vůle a schopnosti lidí se zorganizovat. Popírání klimatické katastrofy nebo její redukce na letní nepříjemnosti nezajistí, že naše životy zůstanou nedotčené, svoboda, která by za něco stála, se nutně bude zužovat na stále méně lidí. Zavírání očí se neobejde bez nenávistné rétoriky vůči těm, kteří problém chtějí řešit nebo na něj upozorňují. Andrej Babiš se jí v předvolební kampani v roce 2021 ve svém protipirátském tažení neštítil ani trošku, dalšími oligarchy vlastněná média vytvářejí pro tento typ nenávisti půdu už dlouho.
Autor je redaktor Alarmu.