Foto Unsplash, CC0 1.0
Různé variace sociopatů jsou vděčné postavy mediálního provozu. Postarají se o chytlavé titulky a množství kontroverzních citátů na sociální sítě. Proč je mají ráda média, je jasné, ale proč musí radit premiérovi země, už méně. Do podcastu Marie Bastlové na Seznam zprávách nakráčel jeden z poradců Petra Fialy, který se před pár měsíci proslavil radou lidem, ať jezdí nakupovat do Polska. Ani tentokrát nenechal nikoho na pochybách, že on a příčetnost spolu nemohou být v jedné místnosti.
Moderátorce na vysvětlení svých názorů ozřejmil, že je mladý, a proto si může dovolit říkat radikální názory. Nicméně jeho věty vzbuzovaly spíše podezření, zda předčasně netrpí nějakou chorobou spojenou se ztrátou kognitivních schopností a orientace ve světě.
Neoliberalismus a stalinismus v zásadě používají stejné metriky rozvoje a úspěchu, kdy v obou ideologiích nehraje kultura ani lidé jako takoví v podstatě žádnou roli.
Křeček tak třeba přišel s návrhem, aby se ze zemědělské půdy udělaly stavební pozemky, protože ty na rozdíl od úrodné půdy vynáší peníze. Zatímco na zemědělské půdě se pěstují jakési zbytečné potraviny, teprve domy, budovy a nákupní centra vlastněné investičními a developerskými společnostmi, vytvářejí to pravé bohatství a hodnoty.
A to musí Štěpán Křeček vědět velmi dobře, protože je hlavním ekonomem jedné investiční společnosti. A zatímco půda si vzniká jen tak a trvá jí to stovky až tisíce let, takový barák se dá postavit za rok a prodat okamžitě. S tím se jakási hlína vůbec nemůže měřit. Je vidět, že je příroda mizerný investor, vždyť nakonec umožňuje i existenci bytostí, jako je Křeček.
Mravenci nesou smrt
Na zastaralé hodnoty, jako jsou podmínky života, má Křeček vůbec spadeno. To v rozhovoru několikrát zopakuje a to slovy, které by si při změně dikce mohl klidně půjčit nejeden fašistický diktátor. Třeba když Křeček střídavě útočí na památkáře, archeology a ekology, až z něj nakonec vypadne: „Nesmíme dopustit, že se budou znovu hádat u Plzně, jestli to tam vůbec chtějí. Musí vědět, že je to národní zájem. My musíme být tvrdší, doba neustálých diskuzí musí jednou skončit.“
Chvílemi až není jasné, jestli Křeček neprožívá takové to nadšení malého dítěte, které se naučí pár nových slov a pak je do úmoru opakuje, i když často neví, co vůbec znamenají: „Tyto zájmové skupiny nemám v lásce, ale poslední slovo má mít vláda. Někdy dojde i na podpásové údery, že v nějaké lokalitě vypustí vzácného broučka.“
Je možné, že na jeho slovech něco je a kdosi mu podpásově vypustil broučka do hlavy, v níž bloudí a okusuje nervové spoje. Možná je to celá kolonie broučků, možná premiérovi země radí mravenci, kteří se rozhodli zničit lidskou civilizaci.
Sabotážní kůstka
Z pohledu subversivních mravenců by pak dávala smysl nenávist vůči archeologům, kterou mravenci ústy Křečka vnesou do rozhovoru: „Úplně nejhorší ze všeho jsou archeologové, protože když se někde najde nějaká kůstka, vše se na půl roku zastaví. Neměli bychom tak snadno ustupovat. Jestli tam ta kůstka odpočívala stovky nebo tisíce let, kdyby se to náměstí opravilo a zalilo se to betonem, ta kůstka tam pár stovek let ještě zvládne. Jsme příliš měkcí, ztrácíme čas na hloupostech.“
Možná má Křeček pravdu a jsme skutečně příliš měkcí. Přece jen kultury s elementární důstojností, které si váží své historie, by někoho takového nejspíš zalily betonem. Jaký smysl má vůbec existovat, když je vám jedno minulost i budoucnost a jediné, co vás zajímá, je pokrok měřený krychlovými metry vylitého betonu? Neoliberalismus a stalinismus v zásadě používají stejné metriky rozvoje a úspěchu, kdy v obou ideologiích nehraje kultura ani lidé jako takoví v podstatě žádnou roli. Jsou jen otravným hmyzem určeným k deratizaci.
Když Křeček říká, že je jako mladý radikálnější a chce do vlády vnášet energii, říká to způsobem, že u toho nejspíš usnete. Je to fascinující kombinace extremistických nesmyslů pronášená neuvěřitelně unylým a nudným způsobem. Tenhle tah se mravencům povedl, to by člověka nenapadlo.
Že je někdo takový hlavním ekonomem investiční společnosti, nepřekvapí nijak. Svět vlastní investiční společnosti, v jejichž čele sedí robotičtí mravenci hromadící majetek. Také kvůli nim dnes můžeme uprostřed léta bezmála mrznout, zatímco v Jižní Americe, kde by mrznout měli, zažívají uprostřed zimy nebývalé vlny veder. S tím ale premiérovi neradí nikdo. To se nás netýká. Než uhoříme, musíme se vypořádat s archeology a zákeřnými ekology. Zalít poslední zbývající hektary ornice betonem, abychom se stali ekonomickým tygrem mrtvé planety.
Autor je redaktor Alarmu.