Foto Open Products Facts, Creative Commons, CC BY-SA 3.0
Luffy D. Monkey je sirotek a od prvního setkání s piráty ve své zapadlé vesnici ví, že se jednou chce stát jedním z nich. Plavit se po mořích, zažívat dobrodružství, a hlavně hledat Velký poklad – mytickou kořist, kterou slavný pirát Gol D. Roger zanechal někde v širém moři před tím, než ho chytli a popravili. Když je mu sedmnáct, konečně se Luffymu podaří postavit posádku, získat loď a vydat se na první velkou výpravu. Na ní potkává různé nebezpečné padouchy, psychopaty i mariňáky zastupující poslední zbytky společenského pořádku. Je to svět plný nebezpečí, jemu samotnému ale nehrozí nic, v dětství totiž Luffy snědl kouzelné „ďáblovo ovoce“, které jeho tělo proměnilo v gumu, a je proto v podstatě nesmrtelný.
Ve fantastickém světě japonské mangy One Piece se může stát úplně cokoliv – šneci se používají jako telefony, ohyzdný klaun se po rozsekání těla díky svým nadpřirozeným schopnostem zase složí zpátky a pes zkřížený s bazukou náhodně střílí kolem sebe, protože má rýmu. Jeden z nejpopulárnějších komiksů vůbec se nyní dočkal hrané adaptace na Netflixu a osmidílný seriál zatím sklízí nevídaný úspěch. V prvním týdnu ho vidělo 18,5 milionů diváků a na streamovací službě vede žebříček hned v 81 zemích, což se nepovedlo ani hitům Stranger Things nebo Wednesday.
Oda se inspiroval klasickými evropskými pirátskými bájemi, ale svůj svět zabydlel fantastickými proprietami, které z One Piece dělají něco na způsob Pirátů z Karibiku na halucinogenních drogách.
Manga série One Piece, za kterou stojí komiksový tvůrce Eiičiró Oda vychází od roku 1997 v časopise Šúkan šónen Jump. Epizody, kterých je přes tisíc, zatím sebral ve sto šesti svazcích, jichž se dohromady prodalo přes půl miliardy kusů. Žádná knižní komiksová série na světě se nemůže pochlubit takovými čísly a v Japonsku One Piece pravidelně vítězí v seznamech nejpopulárnějších titulů. Manga má pochopitelně i nespočet animovaných verzí, existují románové adaptace i počítačové hry, na hraný film si ale dosud nikdo netroufl. Byl k tomu důvod. Odův styl se zdá být výsostně komiksový, příběh i kresba jsou plné nadsázky, humorných zkratek a dynamického násilí.
Oda se inspiroval klasickými evropskými pirátskými bájemi, ale svůj svět zabydlel fantastickými proprietami, které z One Piece dělají něco na způsob Pirátů z Karibiku na halucinogenních drogách. Žádný div, že jeho manga byla dlouho považována za nezfilmovatelnou. Surreální souboje, v nichž figurují groteskně se natahující Luffyho gumové údy, jednoduše patří spíše do světa černobílé mangy. Netflix měl ale jiný názor a po první sérii, která se na streamovací službě objevila poslední srpnový den, jim dává za pravdu. Režisérka Emma Sullivan dokázala se svým týmem přenést ztřeštěnost mangy i do hraného seriálu a nejspíše se to povedlo i proto, že Netflix nešetřil na rozpočtu.
Pirát s japonským étosem
One Piece – to je i původní japonský název, který označuje zmíněný Velký poklad – plynule přepíná mezi nenáročnou rodinnou zábavou, dynamickou akcí, ztřeštěnou groteskou a fantaskními zápletkami, kde se dějí ty nejnepravděpodobnější věci. První díly samozřejmě musí věnovat nějaký čas seznámení hrdinů, v okamžiku, kdy se posádka zformuje a vydává na moře, začíná dobrodružství, které nechává všechny klasické pirátské filmy a seriály v úctyhodném odstupu za sebou.
Pod ztřeštěnými historkami z fantastických ostrovů, které Luffy a jeho loď na své cestě navštěvují, se ale skrývají i temnější vedlejší příběhy členů posádky – outsiderů, kterým nikdo nevěřil. Do nich divák proniká skrze flashbacky. V centru všeho je ale gumový Luffy D. Monkey ve svém charakteristickém slamáku. Luffy je posedlý snem stát se „králem všech pirátů“ a také se znovu setkat s pirátem Shanksem, který ho kdysi zachránil před obří rybou a přišel přitom o ruku.
Luffy sám je trochu natvrdlý paličák, vrhá se do akce bez přemýšlení, čímž si způsobuje spoustu problémů, ale svým neutuchajícím optimismem a entusiasmem strhne na svoji stranu pár dalších renegátů – zlodějku Nami, lovce pirátů Zoroa nebo notorického lháře Usoppa, kteří vytvoří zdánlivě nesourodou posádku. Každý z nich má svoji vlastní soukromou motivaci proč plout s Luffym, ale když na to přijde, táhnou za jeden provaz. To je jeden z klasických motivů tzv. šónen mangy, tedy komiksového čtiva určeného v Japonsku pro demografickou skupinu kluků zhruba mezi deseti a osmnácti lety. Skrývá poučení, že teprve společnými silami můžou členové skupiny dosáhnout svých jednotlivých cílů a že i sebevětší individua lze úspěšně harmonizovat.
Dalším tradičním motivem tohoto typu příběhů je právě Luffyho sen, že se jednou stane nejslavnějším pirátem. Jeho odhodlání se odvozuje od japonského ducha „gambatte“, zdroje nezdolnosti tváří v tvář nepříznivým podmínkám. Náctiletí čtenáři hltající v komiksových časopisech své nekonečné seriály se tady mají od svých – obvykle stejně starý – hrdinů naučit jít si za svým cílem s maximálním úsilím a nikdy se za žádných okolností nevzdat. Do popkultury poválečného Japonska tento étos nezlomnosti prosákl skrze zvláštní fúzi starého militaristického společenského nastavení a Amerikou naočkovaného individualistického kapitalistického snu.
Eičiro Oda v One Piece nicméně někdy působí dojmem, že si z tohoto edukačního motivu reprezentovaného Luffyho motivačními hláškami někdy i tak trochu střílí – pro Luffyho se jeho sen zdá být hlavně výmluvou, proč se vydávat na další a další dobrodružství a udělat si život v každém okamžiku zábavnějším.
Luffy v podání Inakiho Godoye není žádným sveřepým hrdinou západních pirátských ság, žije si podle svého vlastního pirátského kódu, který mu kdysi vštípil Shanks. Odmítá zabíjet a loupit jako ostatní piráti, zajímá ho jen ztracený velký poklad, ale díky své dobrosrdečnosti také ochotně pomáhá lidem v nouzi, které potká na svých cestách.
Sázka na otaku
One Piece je zatím poslední kapitolou v pokračující romanci mezi Netflixem a japonskou popkulturou. Streamovací služba vsadila na západní otaku – tedy fanoušky japonské popkultury – od samotného začátku. V jeho nabídce jsou dnes kultovní díla jako Neon Genesis Evangelion, seriálové klasiky z osmdesátých let, osvědčené anime hity ale třeba také ceněné filmy Hajao Mijazakiho a jeho studia Ghibli.
V roce 2014 pak odstartovali animovanou adaptací mangy Knights of Sidonia řadu Netflix „Original“ Anime zaměřenou na výrobu vlastních seriálů v japonském stylu. Spolupráce nadnárodní internetové televize s japonskými tvůrci nejprve vzbuzovala trochu rozpaky, pro samotný východoasijský průmysl anime, který je poslední roky v krizi, ale znamenal vstup Netflixu nové možnosti financování.
Netflix nicméně výrazně narazil v okamžiku, kdy se pustil do hraných adaptací milovaných japonských franšíz. Streamovací služba totiž měla pocit, že v globálním měřítku je animovaná tvorba pořád spojená spíše s dětským divákem a že teenageři chtějí hranou tvorbu.
Nejprve zkusili v roce 2017 převést do filmu oblíbenou mangu Death Note – Zápisník smrti, která s úspěchem vycházela i u nás, ale neuspěli. Fanoušci film nenáviděli, velmi vlažnou reakci sklidil i dva roky starý seriál Cowboy Bebop podle japonské devadesátkové klasiky. Tady se znovu ukázalo, že pokoušet se přizpůsobit estetiku i příběhovou strukturu japonských originálů západnímu prostředí, je ošemetné.
Tým One Piece už od začátku sliboval, že se bude držet originálu, a ačkoliv pár příběhových linek doznalo drobných změn, fanoušek rozhodně nemá pocit, že sleduje kompromis. To se mimochodem týká i násilí, které seriál zobrazuje stejně hojně jako manga či anime, a standardní západní televize by s ním v seriálu určeném také pro děti měla nejspíš problém.
Určitě se vyplatilo i to, že Eiičíro Oda na přípravu televizní série dohlížel v roli výkonného producenta. Natáčet se začalo v roce 2020 a seriál měl pod dohledem zkušený showrunner Steven Maeda. Rozpočet dosáhl 138 milionů dolarů, což z něho dělá druhý nejdražší projekt Netflixu po poslední sezóně Stranger Things. Vyplatilo se, fantaskní pirátský svět, který adaptace One Piece vybudovala, vyloženě nabádá diváka k tomu, aby ho prozkoumával a obdivoval se Odově fantazii utržené z řetězu. A trochu se cítil jako Luffy D. Monkey vrhající se do dobrodružství na širém moři.
Zatímco Cowboy Bebop druhou sérii na Netflixu už nedostane, je skoro jisté, že Luffy se v budoucnosti znovu nalodí. Ostatně děj zatím dospěl stěží k jedenácté knize z dosavadních sto šesti, materiálu k adaptaci je tedy opravdu dostatek. A Luffy také zatím nenašel Velký poklad.
Autor je redaktor Alarmu.