Fotokoláž A2larm.cz
Když před patnácti lety udeřila světová ekonomická krize, potloukal se na ministerstvu financí Miroslav Kalousek. Ten nejprve prorokoval, že se nás světová krize vůbec nedotkne nebo že se přes nás jen tak přežene. Vláda Petra Nečase v těch letech vyhrála na základě populistického strašení Řeckem. Následně se pokoušela zavést sérii tvrdých reforem, masivních škrtů, během nichž děsila lidi, že jinak všichni zkrachujeme.
Výsledkem bylo, že ekonomická krize u nás trvala mnohem déle než skoro kdekoliv v Evropě. Důvěra v budoucnost byla mizerná. Kdo mohl, šetřil a kdo nemohl, měl smůlu. O patnáct let později se leccos z toho opakuje, kdy vláda krizi částečně vyrábí sama.
Neřešená inflace nutí Čechy šetřit nebo jezdit za levnějšími nákupy k sousedům. Reálné mzdy se propadly prakticky každému. Současně vláda škrtí platy všem ve veřejném sektoru a o úřednících se čelní představitelé státu vyjadřují s takovým despektem, jako by to byli lidé druhé kategorie. Kdokoli pracující pro stát tak čelí trvající inflaci s reálně soustavně klesající mzdou a současně neví, kdy a kde se propad jeho životní úrovně zastaví. Nikdo neví, na koho přijde řada příště. Vláda škrtí peníze, aby vyřešila obří díru, kterou způsobilo zrušení superhrubé mzdy, což byl projekt ODS, který prosadila s Babišem a Okamurou.
Podle statistických údajů české domácnosti loni utratily o skoro 14 procent více než minulý rok, ale na inflaci to nestačilo. Za větší útratu si lidé nakoupili méně služeb a zboží. Po celý rok se znovu opakují zprávy, že důvěra spotřebitelů i podnikatelů klesá, k čemuž pomáhá rétorika a kroky vlády, která škrtá nebo škrty vyhrožuje. V září tak statistický úřad informoval, že je důvěra v ekonomiku ze strany firem a spotřebitelů nejnižší od covidu.
Řešit drahé potraviny je komunismus, hlad je znakem svobody
Pravicová vláda je vůči raketovému růstu cen prakticky bezbranná. Zatímco jinde se na potraviny snižují daně, a to až k nule, nebo vláda prostě donutí potravinářské koncerny snížit ceny. Třeba ve Francii.
Tam v červnu vláda donutila potravinářské koncerny k dohodě, na jejímž základě snížily ceny potravin. Ministr financí jim pohrozil, že pokud nepřistoupí na dohodu a nesníží lidem ceny, jejich nepřiměřené zisky jednoduše zdaní. Na dohodu přistoupilo 75 největších společností, které zajišťují 80 procent potravin. Od dalšího měsíce snížily ceny stovky potravin. Vláda současně ceny kontroluje a hrozí sankcemi těm, kdo dohodu nebudou dodržovat.
Kdyby si Mlsnu neplatil stát, jistě se toho s radostí ujmou místní oligopoly, protože tak ochočený, krotký a bezzubý úřad si musí náležitě hýčkat.
Přístup české vlády je ve srovnání s tou francouzskou směšný. Čeští ministři se jsou schopni maximálně tak sejít se zástupci potravinářů a poprosit, jestli by nebyli tak laskaví a ceny nesnížili. A to doslova. Jurečka poprosil Lidl, jestli by slevy pro seniory nemohl rozšířit pro všechny. Ministr zemědělství Výborný se zase minulý týden sešel se zástupci koncernů, nicméně už před samotným jednáním pro jistotu řekl, že do cen mluvit nebude. To asi aby se nebohé agroholdingy nevyděsily. Údajně na ně chce působit neformálně, nejspíš tancem a žonglováním. Zasahovat do cen je prý nepřijatelné a kdyby byl nějaký problém, je tady antimonopolní úřad.
Jeho předseda Petr Mlsna ve stejném pořadu České televize vysvětloval, že zasahovat do cen je komunismus a trh naštěstí funguje skvěle. Kdyby si Mlsnu neplatil stát, jistě se toho s radostí ujmou místní oligopoly, protože tak ochočený, krotký a bezzubý úřad si musí náležitě hýčkat. Třeba mobilní operátoři nabízející stejné služby za stejné ceny, které zároveň patří k největším v Evropě, musí Mlsnu milovat.
Největším vítězem vládního škemrání je pak Andrej Babiš. Tento oligarcha velící největšímu českému kolchozu podle Forbesu zbohatl jen za uplynulý rok o 62 miliard korun. Současně chodí mezi lidi a nadává na drahotu. Za dva roky smete neschopnou Fialovu vládu bohatší než kdy dřív, protože jediný, komu vláda skutečně pomáhá, jsou lidé, jako je Andrej Babiš.
Pokud je prioritou školství, pak je snad lepší žádné nemít
Státní rozpočet je pak ztělesněním toho, že lépe v dohledné době nebude. S výjimkou obrany se škrtalo všude. Absenci budoucnosti nejlépe ilustrovalo vyjednávání o penězích pro školství, které je údajně podle programového prohlášení vlády prioritou.
Po celé léto se strašilo, že se školství sebere několik desítek miliard korun a současně premiér opakoval, že je vzdělání priorita. Takhle nejedná svéprávný stát, ale labilní psychopat. Výsledek je pak pokládán za úspěch, protože je po několika měsících stresu rozpočet školství vyšší o čtyři miliardy než v minulém roce.
To znamená, že vzhledem k inflaci a poměru k HDP jsou výdaje na školství nižší, zároveň podle analýzy IDEA klesají od nástupu Fialovy vlády. Pokud by rozpočet školství měl být vůči HDP alespoň stejný jako loni, potřebovalo by školství přidat dalších šest miliard. Pokud bychom se měli přiblížit průměru zemí OECD, musely by výdaje vzrůst o desítky miliard korun. Což by nebyl problém, kdyby bylo školství a vzdělání pro vládu prioritou. Jenomže není.
Pryč je vládním zákonem posvěcený slib, že budou mít učitelé 130 procent průměrné mzdy. Vláda tento zákon schválila a současně ho odmítla dodržet, kdy náhle operuje s dva roky starou průměrnou mzdou, aby nemusela za učitele tolik utrácet. Z programového prohlášení také vyškrtla všechny profese ve školství, kromě učitelů. Jako kdyby asistenti pedagogů nebo školní psychologové měli pracovat za minimální mzdu. Kuchařky pak nejspíš mají vařit zdarma z březové kůry.
Pokud stát opakuje, že je něco priorita a současně všichni vidí, že to v reálných krocích není pravda, pak takovému státu není možné věřit nic. Premiérova slova nemají význam, smysl státu je nejasný a budoucnost nejistá.
Celkový ekonomický zmar a chaos nicméně není absolutní. Pokud někdo na všem, co se děje a dělo v posledních dvou letech, vydělal, jsou to čeští oligarchové. Zatímco vláda škrtá budoucnost, Andrej Babiš zbohatl o zmíněných 62 miliard, fosilní oligarcha Křetínský o 92 miliard a Tykač o skoro 100 miliard korun a to jen za uplynulý rok. Ale místo nich vláda raději oškube učitele a spolu s nimi všechny zaměstnance v Česku. Takové už jsou její priority.
Autor je redaktor Alarmu.