Foto Ian Taylor, Unsplash, CC0 1.0
Konzervativní extremisté po celá léta blokují přijetí manželství pro všechny, tedy uznání faktu, že jsou si všichni lidé rovni. Tito politici nyní hledají cestu, jak zachránit svůj dogmatický pohled na svět a současně nenaštvat voliče, kteří v drtivé většině s manželstvím pro všechny nemají žádný problém. Odstrašující je v tomto pro všechny nejspíš příběh lidovců, kteří tak urputně bojovali za svou dezinterpretaci reality, až je to poslalo mimo volitelnou část politického spektra.
Je klidně možné, že to bude nakonec jejich poslední a nejvýraznější odkaz na české politické scéně. Uhájí spolu s ODS a SPD nerovnost lidí a nikdo si nebude pamatovat proč vlastně. Konzervativci za poslední dekádu nepřišli doslova na jeden jediný argument, proč by manželství nemohlo být pro všechny a proč má stát určovat, komu to dovolí a komu zakáže, což byl standard feudalismu. V mezičase zrovnoprávnila manželství včetně adopcí dětí podstatná část Evropy, přičemž to rodinu jako takovou neohrozilo přesně nijak.
Jediné, co tak konzervativcům zbývá, je dovolávání se nostalgie a filmů pro pamětníky, zoufalé škemrání ve stylu: my už jsme takoví, nechte nás být.
Jediné, co tak konzervativcům zbývá, je dovolávání se nostalgie a filmů pro pamětníky, zoufalé škemrání ve stylu: my už jsme takoví, nechte nás být. Celý spor se tak nakonec zúžil o vyhrazení slova manželství pro svazek ženy a muže a současně o zabránění tomu, aby si stejnopohlavní páry mohly osvojit děti. Ostatně český stát měl dlouhodobě problém svěřit děti v podstatě komukoli, kdy jsme stále ostudná výjimka, co se týče existencí kojeneckých ústavů a návazných institucionálních způsobů kolektivní výchovy dětí, o které se z různých důvodů nemohl postarat některý z biologických rodičů – často kvůli chudobě.
Pokud něco rodiny skutečně ohrožuje, je to současná pravicová politika. Rodiny jsou v krizi, ale ta má především ekonomickou podobu. Bezprecedentní inflace ožebračila rodinné rozpočty, neřešená krize bydlení učinila bydlení pro rodiny nedosažitelné, pro děti chybí desítky tisíc míst ve školkách, aby se – nejčastěji – matky mohly vrátit do práce a řešily tak mimo jiné rodinou finanční katastrofu. Děti z chudých poměrů pak mají jen malé šance, že jim český dysfunkční vzdělávací systém pomůže z pasti chudoby. Ničím z toho se vláda reálně nezabývá. Místo toho řeší, jak šetřit peníze na školství a jak to udělat, aby část z těch, kdo dnes ještě mají o manželství zájem, tento zájem ztratila.
Partnerství druhé kategorie, jako v hokeji
Posledním dějstvím je návrh, aby se manželství stejnopohlavních párů neříkalo manželství, ale nějak jinak. Třeba banán, krabice nebo partnerství. Poslední zmíněné má být oním kompromisem. Ostatně partnerství má mnoho podob, tak se jedna přihodí. Placeným partnerstvím se to hemží v příspěvcích influencerek a influencerů na sociálních sítích. Partnerství navazují sponzoři s kulturními a sportovními akcemi. Partnerství nám ve svých produktech nabízí banky či pojišťovny. Dokonce i obce a města navazují partnerství s obcemi v zahraničí. Partnerství je především pojmem marketingu a byznysu.
A tak se přidá jeden význam navíc. Nejspíš aby bylo vždy jasné, kdo je kdo a stát měl vždy a všude přehled, kdo s kým přesně spí. Aby bylo jasné, co je partnerství první kategorie – manželství – a kdo tedy spadá mezi obyvatele kategorie druhé.
O nic jiného už v celém boji o manželství jen pro některé konzervativcům nejde. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek si dokonce myslí, že bychom se místo manželství pro všechny měli raději zabývat tím, co považuje za důležité Vladimir Putin: „…napravo rakety, nalevo rakety, a co my tady řešíme? Jestli Putin naší civilizaci přinesl jedno jediné plus, tak nás nepřímo upozornil: Vážení Evropané, západní světe, starejte se opravdu o podstatné věci… Bezpečnost, vzájemné chování, úcta k vlasti a ke svému státu…“
Napravo rakety, nalevo rakety a my si řešíme to, čím se od světa Vladimira Putina lišíme, což jsou rovná práva všech lidí a právo každého naplnit v nejvyšší možné míře svůj lidský potenciál. K čemu jinému by vlastně život byl.
Autor je redaktor Alarmu.